Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do série recenzí na počiny britských vampýrů Cradle Of Filth je nutné zahrnout i nemalou zmínku o filmu Cradle Of Fear. Ti, co jej viděli, nejspíš by tuto kapitolu s radostí přeskočili. Na druhou stranu ti, kteří jej neznají, jsou jistě zvědavi a hoří nedočkavostí, aby se dozvěděli zase něco nového. Stručně řečeno, není o co stát. Ale nepředbíhejme, ke všemu se postupně prokousáme.

V roce 2001 na světlo světa přišel, krom kompilačního alba Bitter Suites To Succubi, ještě jeden materiál. Jak již bylo výše prozrazeno, byl to film. Drtivou většinou znalců stříbrného plátna velmi zatracovaný materiál, dokonce i leckterý labužník v béčkových hororech nad tímto filmem kroutí hlavou a ohrnuje nos. Tento film jsem chtěl vidět už kdysi, v čase, kdy jsem kapelu objevil a dovídal se o ní nové a nové informace. Tenkrát mi přišlo vskutku úžasné, že krom hudby se chlapíci pustili i do filmu. Dnes vím, že jediné, co má kapela s filmem společného, je zejména hudební podkres. Dále je to jemná úprava názvu a v neposlední řadě herecký výkon Daniho Filtha. Na nějaký čas jsem od shánění tohoto díla upustil a teprve nedávno, kdy jsem se rozhodl mapovat dráhu Cradle Of Filth, jsem uznal za vhodné se přeci jen k hledání vrátit. Netrvalo dlouho a film se rozzářil pokojem. Nedbaje výstrah o absolutním odpadu po všech možných filmařských směrech jsem setrval u tohoto teátru až do samého konce. Pravda, chce si to vymezit trochu více času, neb snímek je dlouhý kolem dvou hodin. Ale nudit se nebudete. Budete jen němě žasnout a neustále si opakovat, zda je to myšleno vážně, kde končí snaha o vážnou atmosféru a začíná humor. Nicméně je nutné se dívat s notným nadhledem a mnohdy notně přimhuřovat oko a raději se nad některými pasážemi nepozastavovat. Pokud tak divák neučiní, hrozí, že celé to představení s chutí vypne a dříve jak za měsíc se k něčemu podobnému nevrátí. Nechci ale působit pouze negativně. Jsou i světlé a pěkné výjimky. Konec konců, ono to zas tak zlé není, ale to provedení je poněkud tristní. Zkrátka není to zrovna oskarový film, ale pro fandy skupiny to jistě bude kult. Ovšem pro fajnšmekry se celé video stane pouze jednou přehraným materiálem. Ani já, ačkoliv nejsem dvakrát vybíravý a obvykle se mi líbí i to, co jiní zatracují, nepočítám s reprízou. Možná jen pár scének si zaslouží jistého uznání. Avšak přistupme zas o krůček blíže k celému dějství.

Délku jsem již zmínil výše – 120 minut, čili silná káva. O režii se postaral Alex Chandon, kterého jsme si připomenuli jako někdejšího autora několika promo fotek kapely a také tvůrce videoklipů. Dále zde máme několik postav, které putují celým filmem od začátku do konce. Kemper (David McEwan) je hypnotizér a vrah dětí. V současné době je uvězněn v psychiatrické léčebně, ovšem za pomocí magie a temných sil se mu daří ovládat vnější svět a zabíjet tak lidi. Vykonavatelem osudů a do jisté míry vrahem je pak The Man (Dani Filth). Ten kam vstoupí, tam se stane něco ošklivě zlého. Další postavou propletenou skrz minuty díla je policejní detektiv Neilson (Edmund Dehn). Ten se postaral o uvěznění Kempera a snaží se přijít na kloub všem vraždám, které se poslední dobou poměrně rozrůstají. Nadále je film rozdělen na čtyři kapitoly, v nichž každá vypráví jiný příběh. Všechny čtyři však doprovází zmíněné postavy.

POZOR!!! V NÁSLEDUJÍCÍCH ŘÁDCÍCH BUDE PROZRAZEN CELÝ DĚJ!!!

Příběh první
Dvě sličné dívky Mel (Emily Bouffante) a Nikki (Melissa Forti) rádi loví muže. Ve smyslu erotickém. Navštěvují tak pravidelně jeden klub, kde narazí na krásného avšak záhadného chlapíka. Není jím nikdo jiný než The Man. Mel ho velice snadno svede a odvede do svých komnat, kde ho nevinně vábí na své lože. Zde se nachází jedna z nejlepších částí filmu, neb se je na co koukat a divák nepotřebuje odvracet zrak, ani nijak odreagovávat svou pozornost. Nicméně divoká noc s Danim má neblahé účinky. Mel se po celý druhý den necítí zrovna dvakrát nejlépe a rozhodne se proto navštívit svou kamarádku Nikki. Cestou však vídá zrůdy, kterými jsou oškliví démoni spříznění se zlem. To se jí pochopitelně dvakrát nelíbí a má dojem, že se jí zmocnila hnusná halucinace. U své kamarádky Nikki pak nalézá útěchu. Šou pokračuje v nočním dějství. Obě dívky jdou společně spát, když tu si začne Mel stěžovat na bolest břicha. Když jí Nikki začne prohmatávat její bříško, vystrčí z něj drápky podivné monstrum. Mel neváhá a začne do něj bodat nůžkami. Masakr pokračuje smrtí obou dívek a na svět se tak dostal další velice zlý a opravdu ošklivý démon. Nebudu rozebírat, do jaké míry se celkově scénka povedla. Efekty jsou totiž otřesné po celý film, čili ačkoliv to vypadá velice hrozivě, vidíte jen krásné gumové rekvizity, ovšem na krvi se nikde nešetřilo. 

Příběh druhý
Opět zde vystupují dvě dívky. Jmenují se Sophie (Rebecca Eden) a Emma (Emma Rice). Jsou to holky bez práce a tak své finance získávají krádežemi. Vypraví se tak jednoho večera do starého zdánlivě opuštěného domu. Zde hledají cokoliv, co by mělo nějakou hodnotu a po chvíli hledání jim oči zazáří při pohledu na plechovou krabičku s úsporami muže, který dosud spal nespatřen v posteli. Následuje nepochopitelná scéna, kdy dívky bojují nejen o peníze, ale i o svůj život. Chlap totiž ne a ne umřít. Několikrát ho jedna, či druhá bací do hlavy a později mu nehorázně rozmlátí útroby, avšak po pár vteřinách tento nezmar zase ožije. Ale nakonec přece se jen usmálo štěstí a dívkám se podaří zvítězit. Obě jsou ale zbrocené krví a tak se rozhodnou trochu ošplouchnout ve zdejší koupelně. Během koupele pak společně řeší jak ututlat vraždu, ovšem Rebecca jakožto slabší jedinec o této noční výpravě řekla ještě své sestře. To se Emmě pochopitelně nelíbí, jelikož to mělo zůstat mezi nimi. Chladnokrevně pak jednou ranou zabije svou kamarádku během oblékání. Shrábne prachy a utíká, cestou však zakopne o vystouplé prkno. Jako naschvál se praští do hlavy a upadá do bezvědomí. Probudí se až ráno. Dojde se ještě podívat do místnosti, kde bylo včera v noci tak rušno. Naneštěstí zjistí, že zde není ani jedno z mrtvých těl a tak se dává na útěk. Doběhne domů a začne se radovat s pěkné fůry peněz. Otevře si lahvinku dobrého pití a hodlá se převléci. V okamžiku, kdy je první sklenka dopitá chce si nalíti druhou, ovšem láhev zmizela. Tu pojednou v ruce třímá její zombie kamarádka Rebecca, která jí urazí dno a chystá se milou Emmu zabít. Ta se dá znovu na útěk, ale zastaví ji zombie chlap, kterého večer okradla. Osud její je zpečetěn.

Příběh třetí
Nick (Louie Brownsell) si žije se svou ženou/milenkou Natalie (Eileen Daly) ve velkém přepychu, ale všechno to má jeden háček. Nick nemá jednu nohu. Díky tomuto nemilému faktoru ho postihl psychický blok, že si nemůže sexuálně užívat se svou milou. Ta se mu neustále snaží život zpříjemňovat a pokouší se prolomit onu hranici odmítání. Nickovi náhle dojde trpělivost a rozjede se za svým chirurgem, se kterým se domlouvá, co všechno musí provést, aby mu dal nohu. Chirurg chladně odpovídá, že jen na penězích nezáleží. Potřebuje ještě tu nohu. Nick pln adrenalinu neváhá a vzpomíná si na svého někdejšího kamaráda, který si nežije zrovna nejlépe. Spíše taková opilecká troska. Jednoduše se na světě nenachází duše, která by ho postrádala. Nick ho po letech navštěvuje s tím, že mu nabídne kvalitní práci, při které si dobře vydělá. Co milého kamaráda čeká, zřejmě tušíte. Nick jej zastřelí a uřízne mu nohu. Tu pak naloží do kufru s ledem a ihned se vydává za svým doktorem. Když druhý den přichází Sophie domů, nachází mladou sestřičku, jak cosi kuje v ložnici s Nickem. Při bližším ohledání je zjištěno, že mu ošetřuje čerstvě přišitou nohu. Sophie se snaží zanechat chladnou hlavu a má strach z původu nohy a okolností, jak k ní miláček přišel. Obavy jsou zanedlouho zlomeny a Nick si konečně začíná užívat života. Společně se snaží rozpohybovat nohu tak, aby se chovala jako jeho vlastní. Netrvá dlouho a Nick už nepotřebuje hůlku, už může vesele běhat a tančit. Jednoho večera se tak tento pár vydává na ples. Během jízdy autem se ovšem noha zblázní. Milá nožička dupe na plyn, jak jen to jde. Nezbývá než uřídit vozidlo v rušných večerních ulicích. Rána a smyk. Vozidlo stojí, nemá však kus střechy. Když se Nick probírá, zjišťuje hrůznou smrt své milované vlivem rychlosti a nárazu do zábradlí. Pohled na ní je značně ojedinělý, takhle zaklíněnou postavu jen tak nevymyslíte. Nick je zdrcen podá šroubovákem do nohy a později zastřelí sám sebe. Takové requiem za sen. Vynechal jsem popis některých scén. Například jak Nick a Sophie holdují kokainu a srazí během jedné jízdy autem chodce. Nick však zkontroluje pouze svůj vůz a z místa činu odjíždí.

Příběh čtvrtý
Syn našeho detektiva Neilsona Richard pracuje pro internetovou společnost FreeSurf. Jeho úkolem je projíždět různé stránky a posuzovat jejich důležitost existence. Zbytečné nic neříkající weby tak rovnou maže. Tu však narazí na čarovný web Sick Room. Zde může návštěvník sledovat přes online kameru jistou oběť, jejíž osud je jen v jeho rukou. Jedná se o to, že si uživatel vybere z velké škály nástrojů a zbraní a pak zvolí úroveň poranění a zásahu na jedince před kamerou. Můžete tak reálně vidět, jak to vypadá, když někoho umlátí kladivem a podobné chuťovky. Vidíte tak smrt, kterou můžete i ovlivnit. Richard je stránkami fascinován a nedělá nic jiného, než že tráví veškerý čas surfováním na nich. Ovšem není to zcela jednoduché. Stránka mění pokaždé doménu a Richard tak tráví předlouhý čas jejím zjišťováním. Je vyhozen z práce i z bytu. Stal se z něj bezdomovec závislý na webové stránce The Sick Room a jejím vyhledáváním. Přespává poblíž internetové kavárny, kde sedí od rána do večera a vyhledává a baví se obsahem stránky. Tu však dostane vzkaz, že pokud chce o Sick Room vědět více, má se dostavit na tu a tu adresu. Pochopitelně, že neváhá a vydává se směrem k tomu záhadnému domu. Na adrese se setkává s liliputem, který tvrdí, že o Sick Room ví, že jí provozují jeho sousedé. Richard chce ale víc, chce ji vidět živě, chce to celé sledovat z blízka. A tak mu malý pán ukáže chodbu, na jejíž konci si může rozsvítit a vydat se jedinými dveřmi dál. Tu se však hrdina dostává do velmi dobře známé malé místnosti, kde se z něj stává oběť uživatelů webové stránky. Tu ovšem nyní ovládá pekelný Muž – Dani Filth, který volí motorovou pilu a nejtvrdší způsob zabití. 

Ku konci se už nabízí jen takové rozuzlení. Detektiv Neilson už má všeho po krk a vydává se na vlastní pěst do léčebny, kde je Kemper vězněn, aby jednou provždy ukončil toto běsnění. Ocitá se tak pojednou konečně v jeho psychiatrické cele a naposledy si pěkně pohovoří s Kemperem. Strhne se rvačka. Doktorka z ústavu však pohotově zavolá posily. Přiběhnou tak jistí těžkooděnci, kteří se snaží Kempera zpacifikovat. Jedním zakuklencem však je i náš záporný hrdina The Man. Velký boj na život a na smrt. Neilsonovi se nakonec podaří zabít Kempera a nakonec i zastřelit Muže, lépe řečeno mu ustřelí hlavu. Zdánlivě vše má kladný konec. Zlo je zapuzeno a dobro žije, ovšem nečekané přichází vzápětí. The Man ožívá byť s půlkou hlavy. Sdělí Neilsonovi, že tak velké zlo nemůže nikdy porazit, nebo jaká to vlastně byla filosofie, už ani nevím… Ze zbytku jeho hlavy tak začnou vylézat podivné hnáty, po kterých Neilson už jen bezhlavě střílí. Poslední záběr patří pohledu na léčebnu s blikajícími okny, do čehož jsou slyšet hrůzostrašné zvuky a výkřiky. Upřímně řečeno se ten konec moc nepovedl. 

Uff. Tak to máme za sebou. Možná, že vás příběh celého filmu zaujal. Netvrdím, že se to takhle tváří špatně. Ty myšlenky jednotlivých příběhů i celkového děje nejsou marné. První poukazuje na nerozvážnost a nehezký dopad nezávazných známostí. Krásný příběh pro puritány. Druhá část kárá mamonství a myšlenku, že prachy všechno spraví. Třetí děj dává tušit, kam až je možné zajít kvůli vysněným cílům. No a poslední příběh si pohrává s myšlenkou novodobé závislosti na internetu. Ten by se jistě líbil Věře Pohlové, která „by ty internety zakázala“. No s nadhledem zjistíme, že tu máme předchůdce snímku Requiem za sen. Dobře, dobře, to jsem trochu přestřelil, ale podobnost tu přeci jenom vidím. To se ovšem týká pouze myšlenky, celkové zpracování je žalostné. O hereckém výkonu radši nebudu rozpoutávat debaty, ten je prostě mizerný. Dani, ani nikdo jiný zde vystupující není zrovna dvakrát kvalitním hercem. Práce na efektech je víc než jen béčková, ale s tím už člověk k filmu přichází. Takže po dvou hodinách tortury u obrazovky se divák rozhodne z tohoto filmu učinit trezorovou záležitost.