Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Marilyn Manson II

Marilyn Manson II

Jirka D.8.3.2011
Pro Ty z vás, kteří jste začali číst až tento článek, doporučuji přečíst nejdříve díl předchozí. Prvotním účelem textu je vytvořit dějinný rámec pro recenze, které můžete dohledat v příslušné rubrice webu a nebo na konci článku, kde jsou příslušné odkazy uvedeny rovněž. Druhý ze tří dílů seriálu o Marilynu Mansonovi se věnuje těm nejlepším deskám a tak snad nebude od věci nazvat tuto dobu poněkud honosně.

Zlatá éra (1996 – 2001)

 

Nenazvat výše zmíněné období „zlatou érou“ kapely Marilyn Manson by se snad nikdo neodvážil. Během těchto sedmi let vyšla z dílny reverendovy vrcholná díla Antichrist Superstar, Mechanical Animals a Holy Wood, jeho sláva se rozšířila do všech světových stran a jeho jméno bylo propíráno ve všech médiích, plátcích, televizích, internetu….no prostě všude.

 

Rok 1996 zastihl kapelníky v horečné přípravě nové desky a když tvrdím že „horečné“, mám na mysli opravdový zápřah. Ven prosakují informace o deprivaci některých členů, drogových závislostech, vnitřnímu napětí v kapele a podobné bulvární laskominy. Výsledkem byl ovšem odchod zakládajícího člena Spooky Kids Daisyho Berkowitze (jeho kytarové party donahrával z větší části Twiggy Ramirez). Nový kytarista byl na inzerát obsazen až pro nadcházející turné (známý jako Zim Zum, vlastním jménem Timothy Linton), ale to už bych předbíhal. Ti z vás znalí historie vědí, že oním albem nahrávaným opět v Nothing Studios pod výkonným producentem Trentem Reznorem bylo Antichrist Superstar. Koncepční dílo vzdávající hold filozofu Friedrichu Nietzschemu, které svým příběhem, obsahem a vyzněním otřáslo světem jak rána palicí. Blíže se na ně podíváme v recenzi. Každopádně se jednalo o první Masonovo veledílo, které se umístilo díky všem aférám, skandálům a anti-prestiži (a samozřejmě i díky hudbě jako takové) na třetím místě v žebříčku Billboard 200. K jeho propagaci se rozjelo nejdelší a počtem koncertů nejrozsáhlejší turné v celé historii kapely nazvané Dead To End World Tour, jehož zastávky mimo běžných cílů neminuly i takové kouty planety jako Aljaška nebo Hawaii.

 

V tomto roce se Manson prosadil všude ve světě a překonal razantně hranice domovských Států. Do jaké míry byl přijat v jiných zemích pravda nevím, reakce u nás jsem se snažil sledovat a řekl bych, že na naše klidné české povahy jen tak něco nezapůsobí a především ne ona teatrálnost, spíš naopak. Fanouškovská základna se jisto jistě rozrostla, stejně tak ovšem posílil tábor odpůrců (průvodní znaky dobré práce – pozn. autora). Rozhodně se tu ovšem nekonaly procesy jako v americkém senátu (vedený Josephem Liebermanem, který kapelu mimo jiné označil slovy: „Perhaps the sickest group ever promoted by mainstream record company“), nebo organizované různými církevními organizacemi, které k povinnosti dodržovat deset božích přikázání přidaly pravidlo jedenácté: na Mansonovy koncerty choditi nebudeš.

 

Jen pro úplnost uvedu, že v roce 1997 vychází EP obsahující remixy a live verze nazvané Remix & Repent, které jsem nikdy neslyšel a nikdy mě to nemrzelo. Obsahuje nové verze čtyř písní z Antichrista a samozřejmě záznamy z proběhnuvšího turné. Další dvě na řadovce nevydané skladby byly použity jako soundtrack k filmům (Apple Of Sodom k Lost Highway Davida Lynche a The Suck For Your Solution k Private Parts Howarda Sterna). Do tohoto roku se rovněž datuje začátek sporu mezi Mansonem a Renzorem, které se až na drobné přestávky táhnou do dnes. Vzduchem internetových linek létají slova jako „dopey clown“, označení Mansona typu „Unhealthy to be around“ a podobně. Výraznější období smíru nastalo kolem roku 2000, kdy se oba shodli na kritice novodobých boy-bandů a mainstreamového nástupu nu-metalu. Období shody vyústilo natočením videoklipu Starsuckers Inc. (NIN), který rozhodně stojí za povšimnutí.

 

Vraťme se ale do roku 1998. Ke změně producenta se přidala i změna výrazu kapely a v kontextu nové desky Mechanical Animals lze poprvé hovořit o glam rocku (silné ovlivnění Davidem Bowiem Manson sám přiznává). Vydání nového alba provází nejsilnější promo kampaň, billboard hermafroditního mimozemšťana visí dokonce i na Time Square, MTV tlačí první singl The Dope Show vpřed a výsledkem je obsazení první příčky Billboard 200. Dochází k další personální výměně – kytaristu Zim Zuma střídá John Lowery, který přijímá pseudonym John 5. Kapela podpořená Hole a Monster Magnet vyráží na propagační turné (nazvané Rock Is Dead), na které po třech týdnech navazuje první mediálně proslavený školní masakr – na Columbine High School v Coloradu dva studenti postříleli třináct lidí a jelikož prý byly fanoušci Marilyna Mansona, mohl za to Marilyn Manson. Kdo se chce dozvědět víc, doporučuji kouknout na film Bowling For Columbine (2002) od Michaela Moora. Další upomínkou zmíněného tour je živá nahrávka pojmenovaná The Last Tour On Earth.

 

Rok 1999 je rokem relativního poklidu a odpočinku po předchozím maratónu. Až v roce 2000 se kapela uchyluje do studia v Death Valley a počíná nahrávací práce na dalším albu Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death), které vychází téhož roku v listopadu. Album je odpovědí na masakr v Columbine, snaží se postihnout vztah mezi smrtí a slávou, je plné odvolávek na americké násilí a slavné vraždy v historii (J. F. Kennedy, John Lennon a Abraham Lincoln). Symbolickým logem následného tour se stávají dva kolty a puška naaranžované do tvaru křesťanského kříže.

 

Na článek navazují recenze:

 

•  Antichrist Superstar

•  Mechanical Animals

•  The Last Tour On Earth (live)

•  Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death)



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky