Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Marilyn Manson III

Marilyn Manson III

Jirka D.12.4.2011
Poslední článek o kapele Marilyn Manson zahrnuje období od roku 2002 po současnost a zároveň si troufám tvrdit, že i období hudebně nejslabší. Steinbeck kdysi napsal, že lidský vývoj lze rozčlenit do tří etap - barbarství, kultura a úpadek - a i když sám uznává, že Spojené státy prostřední etapu přeskočily, Manson ji absolvoval celkem úspěšně. Bohužel pro něj i jeho fanoušky se nelítostně přiblížila doba úpadku, kterou jsem v následujících řádcích nazval shovívavěji recesí.

Recese (2002 – nyní)

 

Vydáním alba Holy Wood a následným celosvětovým tour dokončila kapela Marilyn Manson svůj vrcholný počin: trilogii Antichrist Superstar – Mechanical Animal – Holy Wood. Začátek milénia se proto odehrává v poklidném tempu, Manson spolupracuje s Jonathanem Davisem na písni Redeemer (soundtrack k filmu Queen Of The Damned), vyhazuje Twiggy Ramireze a nahrazuje jej multiinstrumentalistou Timem Skoldem, no a samozřejmě přemýšlí, o čem že bude nová deska. Inspiraci nalezl ve 20. a 30. letech, v dekadentní swingové éře a v německé Výmarské republice. Výsledkem je dílo nazvané The Golden Age Of Grotesque, které vyšlo v květnu roku 2003. Hudebně se kapela ocitla zcela někde jinde, deska je přímočařejší, přitlačilo se na pilu a vše se zahalilo do tak husté industriálové mlhy, že na Mansna padlo podezření z přílišné inspirace u KMFDM – bývalé kapele Tima Skolda. Více se na toto album podíváme v recenzi.

 

Se samozřejmostí kapele vlastní se opět konalo celosvětové turné, tentokrát nazvané Grotesk Burlesk. Kostýmy, výprava, show, vše jak má být a jak už si fanoušci kapely za ta léta zvykli. Jak už bylo řečeno, inspirace byla nalezena právě u Výmarské republiky a proto se ve vystoupeních začaly objevovat prvky kabaretních estrád, o ošacení účinkujících a celkový artwork se postaral Gottfried Helnwein.

 

V roce 2004 bylo oznámeno rozlučkové album – Lest We Forget: The Best Of . Co dodat? Opět se konalo velkolepé „greatest hits“ turné nazvané neskromně Against All Gods, vystupovalo se v televizi, ve světě a na jednom takovém vystoupení v Německu „odpadl od bicích“ Ginger Fish tak nešťastně, že si přivodil frakturu lebky a zápěstí. Na jeden rok byl proto nahrazen Chrisem Vrenou, který pro změnu odpadl od NIN. Ve stejném roce byl odejit i dlouholetý člen (šest let je docela dost) John 5. Sám při svém prohlášení popřel nevraživé vztahy s Mansonem, ale kdo viděl koncert z festivalu Rock am Ring 2003 (zajímavé video – pozn. aut.), kde ho reverend při vystoupení nakopnul (a víte, jaké nosí boty!) a pak do něj ještě lehce strkal, pojmete minimálně lehké podezření, že něco nebylo v pořádku. Nahrazen byl Markem Chaussem, který vydržel u kapely pouze do roku 2005, aby se pak kytary ujal Tim Skold. Od této doby se v kapele střídají členové jak na běžícím pásu a celý band spíše připomíná již zmíněné Nine Inch Nails, kde si Raznor muzikanty rovněž „najímá“ dle potřeby. Jádro tvoří pouze Manson. Vlastně Manson a Skold.

 

Dlouhé čtyři roky trvala cesta k další nahrávce. Až v červnu roku 2007 vychází album Eat Me, Drink Me, na kterém je hlavní tvůrčí zásluha připisována právě zmíněnému duu. Poprvé se taky neobjevuje v line-upu jméno M. W. Gacyho a tak posledním „věrným“ z dob počátků (Portrait...) zůstává už pouze Manson. Náhrada za Poga se našla v Chrisi Vrenovi a pokud jej máte někdo přiřazeného k bicím, za ty opět usedl uzdravený Ginger Fish. Promo tour bylo tentokrát spácháno s kapalou Slayer. Zákulisní řeči mluví o tom, že tímto albem se Manson opřel do uskupení My Chemical Romance, ale dle jeho prohlášení se jednalo pouze o zcela nekonkrétní znechucení nad lidmi, kteří se jej snaží napodobovat.

 

Následného roku se za velkého aplausu do kapely vrací (bas)kytarista Twiggy Ramirez a střídá tak dosavadní dvojku – Tima Skolda, se kterým dle ujištění není vyloučena možná budoucí spolupráce. S Twiggym se začínají práce na novém albu a neskromnými prohlášeními se rozhodně nešetří. Ozývají se hesla typu: „...Eat Me, Drink Me is opening the window and this is going to be Hurricane Katarina“ a nebo ještě výstižnější popsání nadcházejícího alba „very ruthless (nelítosné – pozn. aut.), very heavy and very violent“. V roce 2008 se ke kapele připojuje bývalý kytarista Limp Bizkit Wes Borland, který ovšem rok na to rozhořčen odchází. Manson vystupuje na různých akcích a koncertech a nadále pronáší do-nebe-vynášející hesla na nadcházející desku (dokonce přirovnání k Antichristu). Velmi postupně se odhalují názvy skladeb (například poslední píseň byla prý dokončena v den Mansonových narozenin – 5. 1 . – proto se jmenuje 15), v březnu Kerrang! uveřejňuje, že tracklist bude o patnácti položkách, v dubnu byl vypuštěn první singl a uveřejněn artwork alba ... no prostě se to šponovalo a natahovalo až hanba. Vypuštěno do světa bylo album až ke konci května 2009 a moc k životu se teda nemělo. Předstihlo sice předchozí desku v žebříčku Billboard 200 (z 8. na 4. pozici), ale prodejnost 49 tisíc kopií v prvním týdnu byla nejslabší od Last Tour On Earth.

 

V tom samém roce se udály ještě dva zajímavé okamžiky. Do kapely nastoupil nejmladší člen Andy Gerold, který se ujal baskytary (Twiggy se chopil opět kytary) a jeho koncertní premiéra se odehrála právě a pouze 3. června v Brně. O tom koncertu raději nic moc psát nebudu, kdo jste byl, víte proč a mně stačilo přečíst si diskuze na webu. No a tou druhou zajímavou událostí je odchod od dlouholetého labelu Interscope Records. Manson se vyjádřil něco ve smyslu „svázaných rukou“, „zničené a potlačené kreativitě“ a podobně. Tímto gestem se prý vše v dobré zvrátilo a následující deska bude stát rozhodně za to ... a přesvědčíme se o tom brzy.

 

Související recenze:

 

•  The Golden Age Of Grotesque

•  Eat Me, Drink Me

•  The High End of Low



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky