|
|
||||||||||
Stačí si projít žánrové zařazení v obecných informacích o nahrávkách níže a v podstatě je jasné, proč byly tyto čtyři desky došlé od agentury Creative Eclipse PR vyjmuty z klasické rubriky recenzí a sjednoceny do tohoto spíše obecně pojatého článku. V textu především nehledejte žádné hluboké myšlenky, názory a hodnotící postoje, respektive možná nějaké najdete, ale jde spíš o opatrnické pošťouchnutí zcela bez znalosti kontextu scény a třeba i diskografie jednotlivých interpretů. A tedy bez ambicí vynášet jakékoliv verdikty.
// Dog In The Snow – Consume Me
songwriting / indie folk
říjen 2017
Battle Worldwide Recordings (#BATTLE058CD)
10 skladeb, 34 minuty
Přehled nahrávek otevřeme v abecedním pořadí první deskou jednočlenného projektu Dog In The Snow, která by ale při řazení dle dojmů z poslechu byla až někde hluboko dole. Za Dog In The Snow stojí prakticky pouze Helen Ganya Brown, a tím je myšlena nejen tvorba vlastní hudby, ale stejně tak i její nahrávání a produkce. Pokud jste snad o Helen už něco slyšeli, mohlo to být v souvislosti s kapelou Fear of Men, za sebe přiznávám, že jsem o ní neslyšel nic. A dobře mi bylo.
Deska Consume Me je typický představitel hudby zahleděné hluboce do sebe, což pravděpodobně reflektuje samotnou autorku a její životní postoje. Hudba je v podstatě strašně jednoduchá, pouze hlas a primitivní elektronický podkres, takže je jasné, že těžiště leží v obsahu, textech a sdělovaných myšlenkách. Na požádání pošlu hustě popsanou A4, na níž se Helen snaží vysvětlit hloubku nahrávky, podněty, které ji vedly k napsání písní a textů tak, jak je napsala, protože na interpretaci něčeho takového fakt nemám sílu.
Helen mi prostě připadá jako zpívající zástupce mladých intelektuálů západního světa, jejichž problémy jsou sice vytrženy zcela z kontextu reálného světa, ale o to víc jim připadnou důležité a o to víc mají pocit, že je musí hrozně moc řešit. Album Consume Me na mě ve výsledku zanechává takový dojem, jako bych se omylem zatoulal na přednášku bojovné feministky
o právech gayů mít dvojčata. Někdo z nás dvou je prostě mimo.
// Inc . No World – Living EP
R&B / alternative
září 2017
The Big Oil Recording Company (#OIL021)
5 skladeb, 24 minut
bandcamp // facebook // soundcloud // en.wikipedia
Inc. No World je trochu zapeklitý název kapely tvořené dvěma bratry, jejichž jména se trochu bojím prohnat českým skloňováním, takže použiju nominativ – Andrew Aged a Daniel Aged. Tihle dva bráchové fungují jako kapela od roku 2010, i když pravda je, že samotný název prošel jistým vývojem (přes Teen Inc. a pouhé Inc.) a že jméno Inc. No World je staré zhruba rok a něco. Pokud jde o dosavadní tvorbu, na kontě mají dvě řadové desky - No World (2013) a As Light As Light (2016), z nichž ta první vyšla na kultovním vydavatelství 4AD stejně jako jejich úplně první EP z roku 2011 nazvané nepochopitelně 3.
Současná nahrávka svým rozsahem opět EP obsahuje pět skladeb, které mají hodně blízko klasickému R&B a stejně tak se od něj co možná nejvíc vzdalují. Bratři Agedovi (skloňování jsem se prostě nevyhnul) začínají sice klasicky v mezích žánru (titulní Living), ale s přibývajícími minutami přidávají i na odvaze pouštět se do zákoutí jiných, třeba alternativních, třeba přivoněných zprofanovaným, ale maximálně platným pojmem modern jazz. Inc. No World sází na hlas a na elektronický doprovod, který si žánrové směřování nevybírá, ale jde si vlastní cestou a ohledy na snadné zatřídění do škatulek nechává stranou. Což je fajn.
Deska Living je krátká, ale současně i dostatečně vypovídající a představující soubor, kterému nejsou cizí experimenty v mezích posluchačské přijatelnosti a přívětivosti, ale stejně tak na hony vzdálené jakékoliv lacinosti. Právě v tomto rozpoložení mezi nefalšovaným uměním a snadnou vstřebatelností se album Living pohybuje překvapivě snadno a stejně tak snadno jej lze i přijmout. Pokud jsme v úvodu článku psali něco o lehkých šťouchancích, tak v tomto případě činíme výjimku a spíše doporučujeme.
// Monophona – Girls On Bikes Boys Who Sing
indietronic
říjen 2017
Kapitän Platte (#KUTTER 039)
11 skladeb, 41 minuta
bandcamp // facebook // homepage
Monophona jsou lucemburské trio, které o sobě na profilech píše jako o střetu akustické muziky s elektronickou, a i když nemám příliš snahu podobným řečem věřit, v případě Monophona lze souhlasit. Tahle kapela funguje od roku 2011, debutovala v roce 2012 deskou The Spy a od té doby v podstatě pokračuje na německém vydavatelství Kapitän Platte. Ono „v podstatě“ představuje album Blackonblack (2015), jeden sedmipalec a aktuální desku s tím dost divným názvem.
Ten divný název už sám sobě napovídá, že muzika Monophona nebude jen tak něco snadného pro běžného českého montéra, ale že tady půjde o umění, vyšší cíle a playlisty radia Wave. Tedy hodně elektronického podkresu, hlas více či méně modifikovaný chytrými krabičkami a k tomu samozřejmě akustická kytara, protože ta se hodí vždycky. To vše komplikovaně pouze natolik, aby to působilo umělecky a současně to neodradilo průměrně náročného posluchače alternativní scény.
Po pravdě by poslech této nahrávky nepředstavoval žádný velký problém nebýt místy se vyskytující a co do provedení nepříjemné elektronické ruchařiny, a nebýt občasné snahy působit důležitě a naléhavě (například v Tick of a Clock). Jako ideální se jeví umírněné prolnutí jak světa folk-rockové písničkářky Claudine (která má hlas a nápady ne nepodobné Sóley), tak světa elektroniky jejího kolegy Chooka. Když se ani jedno nepřehání, zní to dobře, tak trochu jako Björk ze second handu.
// Shadow Ray – Eyes, Gleaming Through The Dark
experimental pop / electronica
říjen 2017
Rillbar
8 skladeb, 45 minut
Celý článek jsme začali jednou nesoudnou intelektuálkou a pro genderovou vyváženost skončíme jedním nesoudným muzikantem jménem Anders Holst. Právě tento chlápek z dánské Kodaně se ukrývá pod projektem Shadow Ray a nutno dodat, že to zdaleka není jediná jeho aktivita, spíš naopak.
Album Eyes, Gleaming Through The Dark je těžko zařaditelný mix elektronikou znásilněného písničkářství, který by snad mohl mít blízko k popovému experimentu či prostému označení alternativa. Těžko říct. Nicméně se opět jedná o snahu dělat velké umění s hloubkou a závažností, ale opět je výsledkem hudebně plytká nuda bez potenciálu oslovit.
V promo materiálech se píše něco o inovativním popu a osmi skladbách zkomponovaných jako dense clouds of bowed quitars and dusty synths meeting around a soulful vioce, což cituju a nemám odvahu přeložit tak, aby to nevyznělo cynicky. Stejně tak nemám odvahu prohlásit hlas páně Holsta či cokoliv jiného na albu za oduševnělé a pokud snad lze hovořit o nějakých hustých mracích, tak jen o těch, které se stahují nad pokračováním našeho dalšího vztahu. Ještě než začal, budeme se loučit.
Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 8
Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 7
Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 6
Redaktorské ozvěny - říjen 2020
Dozvuky brněnských klubů
Redaktorské ozvěny - září 2022
Nedělní poslech 65
Nedělní poslech 100
Bhut live - X/2015
Manes streamují Slow Motion Death Sequence
Nedělní poslech 122
Redaktorské ozvěny - červenec 2019
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.