Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Původně se zde nacházela restaurace, která byla ještě před rokem 1989 přebudována na diskotéku. Až po revoluci se z fádních prostor stal jeden z prvních klubů v Brně s názvem Fan Favorit. Současná parta lidí seskupená kolem principála Aleše Kuchyňky převzala klub na sklonku roku 2004 a už začátkem toho následujícího, po kompletní rekonstrukci, došlo k jeho otevření pod pozměněným názvem Favál. Jde o lidové označení klubu vzniklé již někdy začátkem 90. let, kdy klub zažíval největší období slávy, na které se snaží navázat. O vývoji a fungování Faválu mi vyprávěla osoba nejpovolanější, Aleš.

Ahoj Aleši, Favál už je dlouhá léta pojmem, pod kterým si každý vybaví zábavu, párty a koncerty. Snad nebude v Brně člověka, zejména studenta, který by nevěděl, jak se k vám dostat. A to i přesto, že místo vaší působnosti je poměrně zvláštní, jste vsazeni do areálu velodromu sportovního klubu Favorit Brno. Klub máte pouze v pronájmu nebo jste hrdými majiteli?

Jsme hrdými majiteli všeho, co je uvnitř klubu a co dělá klub klubem, ale budovu klubu máme v pronájmu od TJ Favorit Brno.

Jak je ta budova vlastně stará? Dočetl jsem se, že areál byl budován někdy koncem šedesátých let, týká se to i budovy klubu? Údržba a provoz asi nebude nejlevnější.

Budova je z přelomu 60. a 70. let. Byla postavena jako zázemí pro MS v dráhové cyklistice. Prostory klubu sloužily jako restaurace pro sportovce a návštěvníky MS. Údržba takové budovy je samozřejmě složitější, než kdybychom sídlili v novostavbě, ale zase tu můžeme provádět různé úpravy prostor podle potřeb klubu a když jde o něco většího, například protéká střecha, vypomůže jako řádný pronajímatel TJ Favorit Brno.

Být součástí areálu znamená, že vlastně neokupujete žádný bytový dům a ani v okolí žádný není. Asi ideální stav, jen kousek opodál je hotel. Řešili jste někdy problém s hlukem? A pokud ano, z které strany stížnosti přišly?

I když nejsme v obytné zóně, i my se potýkáme, jako snad každý hudební klub s problémy ohledně rušení nočního klidu. Letos v létě jsme museli, podobně jako Fléda, provézt další fázi odhlučnění klubu právě kvůli blízkému hotelu.

Fléda nakonec dopadla dobře a doufám, že i vy jste se touto investicí nadobro zbavili problémů.
Na vašich stránkách se lze dočíst, jaké zvukové zařízení můžete poskytnout, z fotogalerie si člověk může udělat představu, jak to u vás vypadá. Jak je to ale třeba se zázemím pro kapely? Málokdo má možnost se podívat do míst za oponou, tak jen pro představu. Já si třeba představuji nějakou jednu místnost, kde se tlačí muzikanti i s aparaturami a u toho chlastají pivo.

Zázemí pro kapely nám při rekonstrukci klubu před 7 lety dalo pořádně zabrat. Anglické označení „backstage“ totiž v tomto případě vůbec nesedí. Z technických důvodů jsme místnost pro kapely nemohli umístit za podium. Naopak je až na druhém konci klubu, který je také často využíván na tanečních akcích jako druhá stage. U pódia je tak pouze tzv. „vytleskávací komůrka“, do které zaběhnou muzikanti po hlavním koncertním bloku před přídavkem.

To máte aspoň takovou místní zvláštnost. Když mluvíme o prostorách v klubu, jaká je jeho kapacita? Myslím tím spíš hlavní sál.

Náš sál je z brněnských klubů druhý největší a velikostí spadáme mezi největší Flédu a středně velkou Melodku.

Stává se vám, že při zařizování koncertu musíte hudebníkům zajišťovat ubytování? Zajímá mě, jestli to je v jejich režii, že si objednají hotel nebo spí v autobusu, nebo tato starost připadá vám? Hlavně se to asi týká zahraničních kapel a asi to nebude u každého stejné.

Ubytování muzikantů je součást uspořádání koncertu stejně jako třeba zajištění ozvučení a osvětlení. Někdy přijedou zahraniční kapely obytným autobusem a pak náklady na ubytování odpadají, někdy kapely přespí u kamarádů a známých. Protože pořádáme velkou část koncertů i ve všední dny, odjíždí kapely po koncertech často domů.

Co se týče stylového zaměření klubu, tak se nevěnujete jen rockovým záležitostem, ale zajít si k vám mohou i fanoušci reggae, techna, drum´n´ bassu a všemožných jiných žánrů. Pořádáte taky spoustu studentských akcí. Většinou se ale jedná o rock. Je to úmysl a ostatní směry berete jako zpestření? Dáváte nějakému stylu přednost před ostatními nebo všem nabízíte stejnou šanci? A vy osobně jste rockeři na slovo vzatí?

Dramaturgie klubu je vlastně to, co dělá klub klubem. Od začátku jsme chtěli pořádat akce různých hudebních stylů. Na produkci se podílíme čtyři a každý z nás má blíž k jinému formě hudby a to se projevuje i na programu. Já osobně jsem měl vždycky nejblíž rockové muzice, která je ale na ústupu. Nahoru jdou styly jako drum´n´bass nebo tekno. Před 6 lety bylo hodně populární ska a tyhle koncerty, na kterých tančil vyprodaný sál na druhou dobu, mi hodně chybí. My se ale musíme přizpůsobovat současným trendům, klub o velikosti Faválu už nemůže být jen „srdcovka“, i když občas si uspořádáme i něco pro radost, což následně zadotujeme.

Kolik lidí se na chodu klubu podílí?

Jádro týmu tvoří 5 lidí, ale klub by řádně nefungoval bez spolehlivých barmanů a externích zvukařů.

Na jak dlouho dopředu sestavujete dramaturgický plán? Je to za pochodu nebo máte jasnou představu pro delší období?

Brno je studentské město a tak sestavujeme dramaturgický plán s ohledem na studijní období 90 tisíc brněnských studentů.  Klíčový je pro nás podzim. Kostru programu sestavujeme přibližně půl roku dopředu. Vždy si necháváme několik volných termínů na aktuální nabídky, ale 80 procent programu máme hotovo před začátkem semestru.

Nyní jedna nepříjemná otázka k pivu. Pro mě osobně je Starobrno tragická záležitost, europivo, a stejný názor je slyšet z mnoha stran. Myslím, že současná doba přeje malým pivovarům a kvalitním chutím, tak proč se nezaměřit na něco zajímavého? Zajímalo by mě, jestli jste zaznamenali podobné reakce? Jinak beru, že Starobrno je silný partner a sponzor.

Tohle je myslím hodně přeceňované téma. Řekl bych, že je velký rozdíl mezi klubem a hospodou. Do pivnice větší výběr piva patří, ale pokud jdu na akci do klubu, jdu především na muziku. Já osobně jsem nikdy neřešil, jaký druh piva v těch kterých klubech je, vždycky mě zajímal program. Hospoda má své štamgasty, ale k nám chodí návštěvníci z celé republiky, ať už na zahraniční koncerty nebo na studentské akce a obliba malých pivovarů má spíš regionální charakter. Navíc je náš klub doslova za pivovarským komínem, Starobrno se vaří, co by kamenem dohodil. Podpora od pivovaru je důležitá, ale není to hlavní důvod, proč u nás čepujeme Starobrno.

Já se teda upřímně vždycky dívám, co kde čepují a to pak zásadně ovlivňuje moji spotřebu. Ale je fakt, že v prvé řadě jdu na kapelu a u ní prostě popiju, co je. Když se vrátím ke kapelám a programům, kterou kapelu bys označil za největší terno? Myslím teď jen metalovou.

Myslíš takovou, která u nás hrála, nebo všeobecně? Z metalových koncertů u nás jsem byl vždycky nadšený z vystoupení ex-Iron Maiden zpěváka Blaze Bayleyho. Pocta byla, když u nás zahráli američtí Exodus – kapela, ve které začínal Kirk Hammet z Metalliky nebo crossoveroví Dog Eat Dog, kteří na vrcholu kariéry vyprodávali sportovní haly. Hodně si vážím kluků z Eagleheart za jejich systematickou cestu mezi českou metalovou elitu.

A nějaký sen, kdo by se měl v nejdivočejších snech na Favále objevit? Madonna? Prince? 

Z kapel tvrdšího ražení by to byly určitě System of a Down nebo Korn, ve ska stylu potom španělští Ska P a z českých kapel třeba Lucie, kdyby se znovu dali dohromady no a takový Pražský Výběr by v klubu taky nezněl špatně.

Vzpomeneš si, kdo Tě překvapil svojí skromností a naopak, kdo se nečekaně choval jako primadona? A pokud nebudeš jmenovat, byl jsi v jejich případě tímto chováním překvapen?

Obecně platí, že čím víc toho za sebou muzikanti mají, tím jsou příjemnější a skromnější. Prostě už ví, jak to v muzice chodí a navíc jsou to profíci a nehledají chyby kolem, ale soustředí se na sebe a svůj výkon. To platí hlavně u zahraničních hvězd.

Překvapivě je někdy těžší domluva s českou scénou. Potíž je u kapel, které se stylizují a není v tom upřímnost. To se pak odráží i na komunikaci v backstage. Já osobně mám takovou zkušenost s kapelami hrající indie rock a podobné styly, ale věřím, že to byly jen výjimky potvrzující pravidlo, které zní, že hudba nás všechny spojuje a je přitom úplně jedno, o jaký hudební styl jde.

Jinak řečeno, na debila trefíš všude, ať se řadí k jakékoliv komunitě. Já Ti, Aldo, moc děkuji za ochotu a čas, který jsi mi věnoval. Mnohé odpovědi mě překvapily, některé jsem očekával a pevně věřím, že si náš rozhovor řada čtenářů najde. Měj se dobře a ať to u vás rachotí!