Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Předně upozorňuju, že následující řádky nejsou reportem na proběhlou akci v pražském klubu Futurum. Proč není report z této jinak naprosto vynikající a bezchybné události, která postihla black metalovou komunitu obyvatel ČR? Protože jsem „cenzurováno - jedná se totiž o to nejsprostší slovo, které kdy vesmír vypotil“ a laxně spoléhal na koupi lístku na místě v den konání a tak si nechal utéct veškeré předprodeje, které najednou oznámili Sold out. Takhle do běla mě naštvat se mi dlouho nepodařilo, do teď si vyčítám, že jsem nebyl pohotovější. Dokonce ani občasné reagování na prodávající, kterým cosi překazilo plán, a svůj lístek dali všanc, nemělo úspěch. Ale dost bylo plakání nad rozlitou krví, prostě jsem tam nebyl… Chci si alespoň cestou tohoto článku drobátko vynahradit zážitek, který se mohl naskytnout.

Bude se jednat o krátké recenze a spíše takové názorové plkání nad posledními počiny kapel, které akce jménem Prague Death Mass slibovala. Nuže, neotálejme, neb se nám toho rýsuje skutečně mnoho…

Cult Of Fire – Triumvirát

2013 // album // ČR

Já vám ani nevím, co o této kapele povědět… Kdo ji znáte, tak mne jistě pochopíte. A těm, kdo ji neznají, budiž představena jedna z absolutně nejlepších tuzemských black metalových kapel. Přesně takhle si představuju ten nejkvalitnější black metal současné doby. Jsem z toho totálně vydřenej a nemůžu se nabažit každičké vteřiny, kterou toto debutové album obsahuje. Skvost, skvost, skvost!!! Vynikající riffy, melodie, doprovodné tóny kláves, divoké tempo, různorodé vokály. Zkrátka zde nemám jediné výtky. Tohle musí ocenit každý smrtelník, který propadl černému kovu. Závěť světu nechť zní na mém pohřbu!

Obscure Burial – God’s Abomination

2012 // demo // Finsko

Jedno ze dvou demíček, které na svět vypustila horlivá mladá kapela z Finska, nese všechny stopy, které sebou takový hudební nosič / formát vláčí. Pro mne toto znamená prvotní očmuchávání a jen opatrně našlapuji na píseček, na kterém si zuřivě hrají tito spíše death metalový buřiči. Ovšem jména interpetů jsme mohli zahlédnout už jinde, zejména v kapele Kadotus, na které se dnes také dostane. Shrnu-li obsah nahrávky v jeden celek, dostanu výsledný obraz, který jakoby z oka vypadl výtvorům utvořených v raných devadesátých letech. Má tato informace vyznít negativně? Vůbec ne, právě naopak: to šílené tempo, ze kterého notně číší zapálení pro věc, je úžasné a strhující. Nejeden úd nezůstane při takovém marastu zcela v klidu, to snad ani nejde. Svižná jízda black death metalu drsného výrazu.

Azazel – Jesus Perversions

2012 // album // Finsko

Azazelů je jak … máku. Ale ten náš pochází z Finska a existuje od roku 1992 a teprve loni vydal své debutové dlouhohrající album. Já už měl co dočinění s malým EP z roku 1996, ale velkého otisku ve mne nezanechalo. Nicméně album Jesus Perversions je na tom zas trošku jinak, ačkoliv fazónu velice špinavého black metalu si kapela nechala nadále. Tady už pochodí jen otrlejší příznivci blacku, kterým nevadí až punkově divočejší tempo a klišovité postupy. Nic jiného než svérázný black metal se vším, co k němu tak nějak patří. Ovšem nechci, aby tyto řádky vyzněly nějak kriticky. Jedná se o poctivou porci raw black metalu toho nejhrubšího zrna. Na výtečně křepčení pod podiem jako dělané.

Svartidauði – Flesh Cathedral

2012 // album // Island

Já vážně nevím, čím to je, ale převážná většina (a to si nyní nemohu vzpomenout na tu menšinu) kapel pocházejících z Islandu jsou jednoduše fascinující. Nejinak tomu je i s debutovým albem Flesh Cathedral této černočerné čtveřice. Jestli lze černá díra zhudebnit, tak právě tady tím. Nejvíce pohlcující je asi basová kytara. Její zvuk je něco nehorázně nakažlivého, že jej prostě nedokážete dostat z hlavy, natož pak předčasně vypínat celou scenérii. Mohu zde mluvit opět o mrtvolách, o smrti, o podmanivé atmosféře, o temnotě, o okultismu a stále to bude platit a sedět pevně na svém místě. K pomyslnému dosažení vrcholu stačí pouhé čtyři skladby, které vyloženě smetou veškeré překážky před sebou. Dojímavě silná hudba s neobyčejnou tváří.

One Tail, One Head – One Tail, One Head // Tandava

2011 // EP // Norsko

Tak tohle je, přátelé, v současnosti opravdu skvostná kapela. Proto hodlám rovnou shrnout obě vydaná EP v jeden odstavec. Už při prvním setkání jsem zamiloval do loga kapely tvořeného Leviathanovým křížem, jak jej lemuje trnová koruna, kterou jedovatě obtáčí had s rozšklebenou tlamou. Ostatně obě nahrávky na obalu nezdobí nic jiného, než tento jednoduše dokonalý výjev. A hudba? Slovní spojení "jednoduše dokonalá" je na místě i tentokrát. Rychlé tempo, mrazivý vokál, ničivé riffování a hluboce rozprostřená aura smrti. Norský black metal se nezapře a nadále nese vůdčí prapor. Když si poslechnu oba počiny bezprostředně za sebou, mám dojem, jako bych poslouchal jednolité album. Není v nich v podstatě žádného rozdílu a jen bezbožně sypou pravověrný black metal do nebohých hlav posluchačů. Tak je to správné, tak to má být. Rozscupovat během několika málo minut dokáže tak brilantně jen málokdo.

Hades Almighty – The Pulse Of Decay

2001 // album // Norsko

Kapela pocházející z nejkultovnějšího black metalového města – z Bergenu. Však se mezi nimi nachází človíček, který hrával s Old Funeral nebo Immortal – Jørn. Hades Almighty jsou známí spíše pod kratším jménem Hades, pod kterým vystupovali v letech 1992-98. Jejich jméno by měl každý trochu zvědavý blackmetalista znát. Nicméně, my se nyní ponoříme do již přes deset let staré nahrávky The Pulse Of Decay. Především je nutné si přiznat, že se nejedná o tradiční black metal, který bychom od bandy z Bergenu mohli očekávat. Při prvním setkání posluchač tak trochu nechápe, co že to je za melu, ale postupně těmto až progresivně heavy znějícím pasážím podlehne. Místy na povrch vyplouvají až industriální tendence, což dodává této hudbě zvláštní punc. O této nahrávce by se jistě dalo hovořit daleko rozsáhleji, ale nechci tento článek zbytečně roztahovat a nafukovat, už takhle je velký až až. Takže pokud nevíte co by, najdete to u Hades Almighty – takový tip na dnešní večer.

Acherontas - Amenti - Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα

2013 // album // Řecko

Nemohu si pomoct, ale mám dojem, že tahle kapela zraje jak víno. Sice mne předchozí album Vamachara nechávalo relativně chladným (což můžete ostatně zjistit v recenzi), ovšem letošní deska je o několik kroků napřed. Nepropustná okultní atmosféra, která kolem sebe rozprostírá jen mlhu a děsivou tmu. Album má neuvěřitelně dech beroucí náboj, který ukrývají tajemné orientální pasáže, jakoby vystřižené z nějaké spirituální praktiky. Odtrhnout se pryč ani nejde, jelikož je vše pohlcenou zvláštní aurou, kterou toto dílo v sobě má. Nadále si člověk může dopřávat zlý black metal, který jakoby ztratil řecký původ a vydával se za zcela něco jiného. Rukopis Acherontas má jiný charakter. Vývoj kapely pokročil trochu hlouběji a podotýkám, že z něj cítím jenom dobré věci. Silně mystická nahrávka.

Kringa - Conjuring The Death Of Creation

2011 // demo // Rakousko

Přiznám se bez tortury, že tohle jméno jsem zaslechl zcela prvně. Však není divu, v kroniky se nechali zanést teprve roku 2009 a od té doby vydali jen dva demáče a letošní EPko. Mě se bohužel nepodařilo sehnat nic jiného než prvotní demo snímek, který snad dostatečně vypovídá o celé podstatě této kapely. Jeho skřiplavý zvuk mi lahodí a tato syrovost black metalu je pro mě netušeným balzámem, takže hned z kraje si kapela získává mé sympatie. Co na tom, že ten zvuk je zkreslující a mnohdy sjednocený do kulovitého útvaru – o tom přece dema jsou a možná pro tu špinavost je mám tolik rád. Řezavá kytara se naprosto skvěle vrývá do hlavy, kde nadělává paseku díky svým obhroublým riffům. Zde vyznívá jednoduché kouzlo a genius loci dema black metalové kapely.

Sortilegia - Pestilent Black Sorcery // Rehearsal MMXII

2011-12 // demo // Kanada

Další kapela, která pro mne znamenala velkou neznámou, pochází z daleké Kanady. Na kontě mají pouze dvě dema dohromady tvořené čtyřmi skladbami, které však v sumáři čítají poctivých čtyřicet minut. Ačkoliv obě dema ukrývají to, co tento pojem „demo“ znamená, lze z něj vyčíst nemalý hráčský um a řemeslný potenciál. Minimum vokálů a naproti tomu dlouhé kytarové výlety za doprovodu bicí mašinérie. Neuvěřitelný náboj a tah na bránu. Pokud mohu hovořit o nějakém zhypnotizování, tak mi věřte, že i v té husté zvukové špíně se k němu dá vcelku snadno dospět. Stačí jen intenzivně vnímat roztahané skladby, jak si jedou svým nezvladatelným životem a neustále pádí kupředu a není síly, která by jej dokázala zastavit.

Kadotus - Vaienneet Temppelit

2011 // album // Finsko

Červy a morem prolezlá kapela. Ta špína, která s nahrávky přímo čiší, jakoby vycházela z úst samotné smrti. Tu mrtvolnost kapele budete věřit od prvních vteřin jejich zatím posledního, přesto teprve druhého dlouhohrajícího alba. Ono se taky v black metalu nikam nespěchá. Poddajné tempo omotává přítomné svou mocí a ukazuje jim svět bez světel, bez dogmat církve a sprostě plive síru kolem sebe. Čisté rouhání a oddanost těm dole. Slabší jedinci budiž zatraceni, nyní musí naslouchat silnější a povolanější. Takhle nějak si lze představit prototyp klasické black metalové kapely.

Mgła - With Hearts Towards None

2012 // album // Polsko

Mgła je taková sázka na jistotu, řekl bych. Ačkoliv moc polskou black metalovou scénu nesleduji, kdykoliv se vrhnu do jejich podzemních vod, najdu něco výtečného. Tuto bandu proto sleduji již delší dobu a jejich loňské album je představitelem klasického rychlopalnějšího, syrového black metalu. Však se zaposlouchejte do té kytarové hradby, které je neochvějným pilířem a sličným majestátem celé muziky. Střídání temp a barevnost pasáží pak dodává nahrávce na nepřejídavosti a rychlému oblíbení.

Vemod - Venter På Stormene

2012 // album // Norsko

Opět Skandinávie a opět neuvěřitelně vynikající zásah do černého. A to doslova. Celá tahle deska se mi zdá být jakousi reinkarnací prvotního období Darkthrone (tedy těch nejkultovnějších alb). Jednak co se týče kytarové práce, po druhé co se týče bohatostí kompozic a po třetí i po zvukové stránce. Zvolejte šestsetšedesátšetkrát Hoathae Vemod na jejich počest, jelikož tohle je vážně platinový výtvor. Pro fandu black metalu jedno z nejdokonalejších alb posledních několika málo let. Pro jiné jen další černý kov zaclánějící ve výhledu. Jak málo stačí k tomu, aby bylo ucho Bhutovo vystaveno blaženosti.

Negative Plane - Stained Glass Revelations

2011 // album // USA

Až z Ameriky k nám přiletěli Negative Plane, kteří jen tak pro zajímavost loni vydali splitko s Rotting Christ. My se však juknem na poslední řadovku, které vévodí dunivý zahulený zvuk, jakoby se hrálo kdesi v potemnělých chodbách nějakého prastarého obydlí. Takový hlas z hlubin a nitra země. Hudba na tom není nikterak pozadu. Dává jasně na zřetel, že se bude muset počítat s temně kovanou černou rudou. Musím přiznat, že se mi líbí obal tohoto alba, který krásně snoubí rozmazanou fotku jakéhosi oltáře se spoustou svíček, s kontrastem modré perokresby, která celý výjev lemuje. A stejně jako tahy perem působí ostře i samotná kytara, která občas až nepříjemně zakvílí. Do takového lomozu zuřivého blacku tu a tam bije zvon, který v danou chvílí zapůsobí vskutku mrazivě. Třebas album působí trošku rozhádaně a stále se jaksi nedokáže sladit a vyrovnat na určitou úroveň, ovšem přesto všechno se v něm dají vychutnávat dílčí momenty působící líbezně. Snad trochu složité, ovšem proto se nabízí důvod, díky kterému se do útrob desky můžeme navracet a následně objevovat.

Hetroertzen - Exaltation Of Wisdom

2010 // album // Chile

Kapela, která svými kořeny spadá do Chile, avšak dnes ji můžeme vídat na severu Evropy – ve Švédsku. Pokud je neznáte a jste horlivý posluchači okultně laděné hudby (pochopitelně black metalu), tak si jejich jméno okamžitě napište na seznam "nutno k probádání". Toto album sice má obal, na kterém oko dlouho nespočine a téměř okamžitě takový kýč zavrhne, ale při bližším zkoumání hudby jest mince obrácena. Mozek kapely Kæffel zde dosahuje nebývale podmanivého vokálu. Je to sice takové běžné ržání, ale pomalý přednes v kombinaci s rychlou esotericky laděnou muzikou má své kouzlo. Mohu slíbit, že tato deska ukrývá malý armageddon, který se spustí ihned po úvodní instrumentálce. Ani na chvíli není pozornost odtahována, stále jste jati spáry černo černé tmy, která s vámi vláčí a posléze odhazuje jak zažloutlý nedopalek.

Podtrženo a sečteno, výběr kapel postrádá chybiček. Podařilo se dát dohromady vynikající soupisku skupin z celého undergroundového světa black metalu. Mohlo by se zdát, že po celou tu dobu jen přemrštěně chválím, ovšem otázka zní: šlo by se na to dívat i jinak? Respektive se musíte zahledět z pohledu black metalového nadšence a pak kázat rozumy. Ať si myslí, kdo chce, co chce – výše zmíněné kapely zkrátka patří k současné black metalové elitě. Já vlastně do teď nedokážu pochopit, co všechno šlo slyšet, vidět a zejména prožívat během dvou dnů v srdci Evropy a v samotné matce měst… Pořadatelům za tohle všechno patří nevyslovitelné díky. A to jsem tam nebyl… do příště slibuji, že se polepším.