Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D. //

Animé - Dead Trams (2015)  ochutnávka  naše recenze

Prima deska. Někde jsem psal v tom smyslu, že doufám v dobrá CZ alba pro tento rok a vida, jedno je tady. Trochu na štíru s originalitou (Incubus, country á la Nylon Jail, Wilson,...), trochu do růžova, ale jinak skvěle poslouchatelná a zmáknutá nahrávka, ke které se s chutí vracím. Voilà!

Heaving Earth - Denouncing the Holy Throne (2015)  ochutnávka   naše recenze

Další prima deska. Po Destroying Divinity opět trefa do černého u Lavadome a rovněž důkaz, že i u nás se umí dělat death metal nikoliv jako karikatura, ale jako death metal.

// Victimer: Přesně tak, další banda, která jen neklečí v deathmetalovém chlívku v rohu na hrachu, ale pyšně se dme a technicky překvapuje. Jen houšť.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Se vší možnou úctou k předchozím dvěma zmíněným, tohle je nejvíc prima deska. Není tak výrazná jako předchozí havran, skladby nevyčnívají, ale tvoří spíš kompaktní celek, hráči hrají týmově a klidně by to mohlo být album Porcupine Tree. Ale ať tak nebo onak, Wilsonova novinka je skvělá a momentálně moje nejposlouchanější album.

Ufomammut - Ecate (2015)  ochutnávka

Lék na jarní únavu. Italští Ufomammut si za těch několik let fungování vydobyli slušnou pozici a poměrně svérázný rukopis, který opětovně stvrzují na svém novém albu. Nejde o milník, ani o vrchol jejich diskografie, ale pro svou novost má “Ecate” své výsadnější postavení aktuálně jisté. Aspoň na čas.

Moonspell - Extinct (2015)  ochutnávka

Několik světlých momentů a skvělých skladeb, ale taky můj vlastní odstup a možná i neochota se do “Extinct” ponořit naplno. Jako bych se pro novodobé Moonspell už neuměl nadchnout, konkrétně nová deska vedle mě plyne, oťukává a ne a ne zabrat. Dám jí čas, ale moc ho nebude.

// Victimer: Já už té kapele nerozumím, bohužel. S Irreligious a Sin/Pecado si vystačím, to nikdy nebude problém, ale s novinkou jsem by hotov hned. Jsme každý jinde.
// Bhut: Abych přiznal barvu, tak Moonspell mne na poslední třech (včetně téhle) deskách absolutně neoslovili. Extinct je z mého pohledu příliš prázdné a fádní, už je to tak…

Victimer //

Ufomammut - Ecate (2015)  ochutnávka

S Ufomammut si rozumíme na každém albu, ani tohle nové nebude výjimka. Do jejich italského obchodu s nářadím dobrého kameníka vede vždy náramně dlouhá, ale zajímavá cesta. Po schodech, samozřejmě. Je plná psychedelie, hrubozrnného riffování a jako třešnička na dortu působí typické elektronické bzučení evokující přelet mimozemské lodě nad kameníkovým domem. Už dnes si říkám něco ve smyslu potvrzení dobré pověsti a další řemeslné lahůdky, ovšem obrat do minulosti a listování zažloutlými stránkami diskografie Ufomammut sebou přináší výživnější a přínosnější kapitoly (Idolum, Eve).

A Forest Of Stars - Beware the Sword You Cannot See (2015)  ochutnávka

Také s A Forest Of Stars si tykáme na každém jejich albu. Novinka je znovu jedinečná, po všech stránkách. Je tajuplná, je hravá, je energická, je neuvěřitelně tvárná a po celou svou hrací dobu neustále atakuje moje smysly. Cítím její vůni, vidím její tvář, slyším kroky kousek ode mě a šílený smích za křehkou zdí. Exkluzivní materiál, nejde si myslet nic míň. Měl bych tu hned v březnu jednoho kandidáta na album roku, to člověk prostě pozná.

// Jirka D.: Tahle deska se mi do pětice uvedených už nevešela, ale své místo v přehrávači má na delší čas jisté. Podobně jako u Wilsona se mi víc líbí album předchozí, ale to nemění nic na tom, že i to současné je skvělé.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Steven Wilson je formát. To, co si minule poctivě nalajnoval, není dneska tolik vypiplané, ale o to víc rozmanité a živější. Ať už Steven nabere z jakéhokoliv odstínu své muziky, pořád to tam je, pořád je to něco, čemu můžete stoprocentně věřit. Strašně mě tahle novinka baví, ale bylo tomu někdy jinak? Bylo tomu někdy jinak u Porcupine Tree? Nevzpomínám si. Měl bych tu hned v březnu druhého kandidáta na album roku. Co jsem to jenom… jo, už vím - to člověk prostě pozná.

Dead Can Dance - Anastasis (2012)  ochutnávka  naše recenze

Poslední deska Dead Can Dance je stejně dobrá jako ty předchozí, v mnohém možná i zajímavější a tak jako jsem zvyklý, působí pořád neotřele a má co dát. Čas od času sáhnu po starých prověřených kultech, ale momentálně u mě letí tohle album. Povznášející poslechy, co uklidňují duši a dělají ze mne milého člověka, kterým jsem byl naposledy ani nevím kdy...

Momentum - The Freak Is Alive (2015)  ochutnávka

Island boduje a Momentum jsou toho dalším dobrým důkazem. Cítím trochu temnoty na způsob Fischerových Triptykon, ale jinak podané. Monotónní odrazy progresivního přístupu kdysi silovější bandy ve mně vyvolávají velké sympatie. Časté návraty se mění v jasnou závislost. Podařená varianta temného metalu, u které není třeba působit za každou cenu originálně a nepřístupně. Atmosféra vítězí a tak to mám rád.

Garmfrost //

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

S minulou deskou jsme si s Wilsonem moc nesedli. Přišlo mi to málo “božské”. Letošní usměvavá smuténka ve mě naopak rozproudila tisíce myšlenek a pocitů. Představoval jsem si zapomenutou dívku, zpíval si smrtelné lalala…

A Forest Of Stars - Beware the Sword You Cannot See (2015)  ochutnávka

Jak nový Wilson, tak i Beware… je kandidátem na desku roku. Naprostá dokonalost, výpravnost a delikatesa. Pánové nalezli svoji tvář a v ní si pak dělají, co chtějí. Zběsilý black s houslemi, divná elektronika, ambient, folk...Dokonale zaranžováno, zahráno. Ani se nenadějete, a jste v ně příběhu.

Enslaved - In Times (2015)  ochutnávka  naše recenze

Po RIITIIR jsem byl fest zklamaný a jaký údiv, když je novinka v podobném duchu a přece mi sedí. Použití blackových vichřic jako za starých časů je střídáno sedmdesátkovou psychedelií, tak jak jsme zvyklí už drahně let. Prakticky nic nového pod sluncem, ale Enslaved svůj standard mají nastaven na vysoké úrovni a jejich šarmu nelze uniknout. Letos jsou ty jejich dlouhé písně jakési čarovnější. Opět vím, proč je mám tak rád.

Outre - Ghost Chants (2015)  ochutnávka

Doposud neznámá horda z Polska vyrukovala z naprosto geniálním dlouhohrajícím debutem. Moderní black metal v pravém slova smyslu je povětšinou ultranářezový, ale často se roztrhá v disharmonických vlnách. Dokonce i sludge je zneužit pro nedobro celku.

Dodheimsgard - A Umbra Omega (2015)  ochutnávka

Blázni, rapli a géniové. Rozmlácená mysl si zdánlivě dělá co chce. Jazzový feeling má tuhou podstatu, klavírní etudy jsou drceny black metalovou zuřivostí a "zdivňovány" elektronickou stopou. Avantgarda jak má vypadat!

Galar - De gjenlevende (2015)  ochutnávka

Z docela obyč viking blackové kapely se vyklubala více než jen zajímavá akvizice, s níž je třeba počítat. Vtíravé melodie, geniální dvojzpěvy, hrdinská atmosféra a do puntíku vymazlená kompozice s bohatými aranžemi. To celé činí z Galar jednu z nejzajímavějších kapel dneška. Kdo má rád Windir, Borknagar s Vortexem a podobné spolky, De Gjenlevende si zamiluje.

// Victimer: Rozhodně neobyčejná varianta jak hoblovat staré vikingské časy a přitom myslet na přítomné. Sice je to můj šálek poněkud méně podávané kávy, ale vychutnávám si jej. Tuhle progresivněji laděnou epiku v metalu vážně mohu, jde mi hezky k pleti.

Ruadek //

Moonspell - Extinct (2015)  ochutnávka

Návrat někam do časů Irregilious, možná ještě přesněji k Darkness and Hope. Pro mě už v této době naprosto nečekaný a ten pocit je dost příjemný. Deska plná hitových ambicí, naprosto přehledná a sice svým způsobem monotónní, přesto strhující. Po poslední dekádě kličkování na jednom místě posun vpřed a z mé strany obrovská pochvala.

// Garmfrost: Souhlasím s chválou. Musel jsem si koupit opět CD, páč ten booklet je prostě boží! Nahrávka se vrátila tam, kde jsem ji chtěl mít leta letoucí. Tedy k melodiím, čistému zpěvu a gotice. Více v recenzi.

Melechesh - Enki (2015)  ochutnávka    naše recenze

Orientální mlátička, která ke své orientálnosti nemusí používat plnou skříň folklorních nástrojů. Úžasné nápady, naprosto excelentní hráčské výkony, velké množství nápadů. Po minulých počinech výrazný posun vpřed - jak kompozičně, tak zvukově.

// Bhut: Celkem těžké sousto pro mé uši. Ta bombastičnost je nepřehlédnutelná, až mne to trochu rozčiluje. Přesto se najdou momenty, které se mi výrazně zalíbily. Pro mě jen další slušná orient nahrávka.

Steve Rothery - The Ghosts of Pripyat (2014)  ochutnávka

První opravdu velká vlastní sólovka talentovaného kytaristy z Marillion. A je to doslova hypnotická relaxace, překrásné uvolnění, žádný exhibicionismus. Deska neuvěřitelně návyková, velice barvitá a ačkoli bez výrazných melodií, svým způsobem si posluchače obtočí velice rychle kolem prstu.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Nový Wilson? Je možné říci ještě něco, co už nebylo řečeno? Slova chvály neberou konce, ačkoli album provází velice smutný koncept, je to radostné vyhrávání od začátku do konce. A je to o poznání jinde než předchůdce. Blíže jazzovým postupům, popovým chytlavkám a elektronice. A sakra, ono to funguje !!! Opět.

Nils Frahm - Spaces (2013)  ochutnávka

Berlínský producent a především zdatný komponista, spojující vážnou hudbu s elektronikou na velice experimentální bázi. Pojí vysoce technicky náročné vyhrávky na klavír, které umí v patřičný moment násobit a opět tříštit do sebe. Výchoďácká škola Berlína a pověst, že každý muzikant odsud má v sobě kapku industriálového chladu, se tu plní bezezbytku. Spaces je živým záznamem jeho performancí, které berou dech.

// Jirka D.: Tahle deska mi unikla, ale jeho starší alba jsem svého času poslouchal hodně ... takové Frahmovské období bych to nazval. Je to skutečně talent a jeho hudba zážitek.

Bhut //

A Forest Of Stars - Beware the Sword You Cannot See (2015)  ochutnávka

Další vynikající nahrávka od výborné kapely. Les hvězd pokračuje tam, kde naposledy skončil a navazuje nit vkusně a s noblesou sobě vlastní. Neopakuje se, přesto je z alba cítit osobitý rukopis. Přesto mám pocit, že je deska o něco agresivnější, než ta předchozí. Trvalo mi totiž podstatně delší dobu, než jsem k ní pronikl a věřím, že jsem ještě všechna zákoutí neodkryl. Takováhle muzika mě vážně baví.

Dodheimsgard - A Umbra Omega (2015)  ochutnávka

Co k takovému počinu dodávat? Asi jen to, že to není hudba pro každého. Divoká, neklidná a přesto zábavná smršť všeho, co kdy avantgardním black metalem prolétlo. Mistři žánru se vracejí.

Ufomammut - Ecate (2015)  ochutnávka

Nikdy jsem pořádně tuhle kapelu nesledoval, takže ani nevím, která jejich deska je dobrá, špatná, akorátní a podobně. Jisté ale je, že novinkou mne zachvátili dost silně. Dokonce natolik intenzivně, že přemýšlím o jejím zařazení mezi to nejlepší roku 2015. To už snad na přelomu března a dubna říct můžu.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Se Stevenem se poznávám vlastně až teď. A vlastně taky jen na popud naší redakce, která ho (možná až příliš) chválí. Nicméně musím se přiznat, že nová deska mi dobře sedla a taková hudba přišla jednoduše ve vhodný okamžik. Je to fajn muzika, která je mi daleko bližší, než Wilsonovo předešlé dílo. Patrně to bude dáno především tím, že novinka zní víc jak Porcupine Tree, což je informace, kterou lze číst všude možně, kde se album dočkalo nějaké pozornosti. PT neznám a jak vidno, asi mi budou bližší, takže do budoucna jdu po nich...

Vertebrae - Por El Aire (2010)  ochutnávka

Ačkoliv novinek v březnu bylo dostatek (a ne zrovna slabých) tu a tam jsem zabrousil ke starším věcem. A když člověk tak nějak neví, co si pustit, má v povědomí zajeté desky, které se vždycky v takový moment hodí. Jednou z nich je právě druhé album (převážně) instrumentální kapely z Kolumbie, která krátce po vydání tohoto alba svou činnost ukončila. Velká škoda, jelikož šlo o krásnou suverénní bandu s dobrým skladatelským potencionálem a řemeslnou vyspělostí. Tahle deska je přívětivá drnkačka s melancholickou náladou a občasným upuštěním páry směrem k black metalu. Jako třešnička na drotu pak působí závěrečný cover Dirt in the Ground na pana Toma Waitse - ten přikládám až zde, jelikož zní trochu odlišně od desky samotné.

Sarapis //

Sanctuary - Into the Mirror Black (1990)  ochutnávka

Sanctuary se nikdy nedostali mezi úplnou špičku amerického prog/power metalu po bok kapel jako Queensrÿche nebo Crimson Glory a po několika posleších jejich druhého alba “Into the Mirror Black” vím proč. Ten problém je vlastně podobný jako u nedávno recenzované desky “The Year the Sun Died”. V momentech, kdy se schyluje k něčemu velkému a posluchač podvědomě očekává nával energie a strhující refrén plný emocí, k ničemu nedojde (čest výjimkám jako “Future Tense”). Anebo dojde, ale místo pořádné vlny se hladina jen mírně zčeří. A to je to, co (alespoň v případě posledních dvou alb) odděluje Sanctuary od extraligy žánru. Což o to, kvalitní “béčko” si čas od času poslechnu rád (zvlášť když za mikrofonem exceluje Warrel Dane), ale ať se mi firmy a zaprodaná média nesnaží namluvit, že Sanctuary tou špičkou vždycky byli.

Impellitteri - Venom (2015)  ochutnávka

V heavy metalovém duchu budu pokračovat, tentokrát ještě v pravověrnějším odstínu, takže kolegové náchylní na kopřivku radši neotvírejte přiloženou ochutnávku. Kapela jednoho z nejrychlejších kytaristů na světě má nové album. Na jednu stranu se nabízí otázka, proč tak zručný kytarista produkuje takovou tradiční až klišovitou hudbu, na druhou stranu možná právě tak se pozná pravá láska. Líbí se mi, že to Chris hodně tlačí do riffů, takže to není jen masturbace hmatníku na úkor skladeb. Rob Rock zpívá jako mladík, skladby letí dopředu jako splašený hřebec a až na pár výjimek se jede na plný plyn. Pocit devastujícího uragánu zvýrazňuje i rozumná stopáž pouhých 34 minut. S invencí to není žádný zázrak, ale jako žánrovka na vypnutí hlavy proč ne. A pár chytlavých věcí (např. "Venom", "We Own the Night", "Holding On" atd.) se do kupy podařilo dát, takže z poslechu si příznivec stylu určitě něco odnese.

Stormwitch - Season of the Witch (2015)  ochutnávka

A do třetice heavy metal. Tentokrát méně vesele. Mám podezření, že do nového alba kapely Andyho Mücka se neinvestovalo tolik, kolik bylo zapotřebí. Nahrávka zní lacině a místy mám dojem, jako bych poslouchal jen předprodukci. Kytary jsou nemastné neslané a bicí vznikly naťukáním do PC, což dojem z nahrávky sráží hned na startu. Přitom skladby nejsou úplně zlé, zkrátka klasičtí Stormwitch. Jen tomu něco chybí. Kdyby to byla bábovka, tak je uprostřed nedopečená. Naštěstí aspoň čaroděj Mück je ve formě a některé čarodějnické příběhy nejsou vůbec k zahození. Jen ta produkce je bídná...

Stanislav Grof - Když se nemožné stane: Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí  (2012)  ochutnávka

Záblesky kosmického vědomí, synchronicity, zážitky potvrzující, že svět kolem nás, jak ho vnímáme v běžném životě, je jen malý zlomek “reality”. Ať už takovým věcem věříme nebo ne, rozhodně to stojí za zamyšlení. Zvláště pokud je to v podání renomovaného psychiatra českého původu, kapacity v oboru transpersonální psychologie a zkušeného experimentátora chemických látek na vlastní osobě (hlavně LSD). Čtivé, místy vtipné a často mrazivé. Někdy dokonce všechno zároveň. Je obdivuhodné, co všechno má S. Grof za sebou a že se nebojí jít s kůží na trh, který je v západní společnosti pevně v rukou materialistických dogmat. Přiložená ochutnávka je nedávno zveřejněný archivní rozhovor z roku 1994 s autorem knihy.

Symptom //

Code - Mut (2015)  ochutnávka    naše recenze

Tenhle kód rozluštili už jiní a lépe, třeba Virus. V podstatě si desku užívám, avšak v rukou Code mi dnes tolik populární progres zní poněkud tápavě.

  
Godspeed You! Black Emperor – Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (2000)  ochutnávka

Po dobrých zkušenostech s předposlední deskou 'Allelujah! Don't Bend! Ascend! přišla chuť prověřit, jak jim to znělo dřív. A znělo to báječně! Dokonce až tak, že z toho je láska na první poslech. Post-rockové plochaření s výrazným apokalyptickým podtónem = povinnost pro fanoušky psychedelie.

Plini - Other Things (2013)  ochutnávka

Obyčejně do fusion moc nefušuji, protože počet odehraných not na jednu minutu skladby jde v tomhle žánru trochu přes míru (alespoň na můj vkus). Australský one-man band Plini evidentně zná pravou míru věcí, takže za mě palec nahoru.

// Ruadek: Ano, je to trochu magořina co se týká techniky stylu, ale je to nádherně vzrušující muzika. A nový materiál chrlí každou chvíli…

Alt-J - This Is All Yours (2014)  ochutnávka

Přiznávám, že jsem okouzlen. Hravý indie-rock z anglického Leedsu si mě získal kombinací prostého písničkářství na bázi Boba Dylana, které se rozpíná až k bombastičnosti Sigur Rós. Brát s rezervou, ano? Že poznáváme chuť jednotlivých ingrediencí ještě neznamená, že by hotový pokrm nebyl svým způsobem originální.

Emilíana Torrini - Love In The Time Of Science (1999)  ochutnávka

Island jede! Vezmi pop, přidej špetku rocku, vraž tam elektronický podklad a máš zaděláno na úspěch. Vyhrává ten, kdo dodá charisma. Právě takhle šablonovité to album není. Odvíjí se nenuceně, ladně a bez zbytečných manýrů tak, jak to má být, od svého středobodu, zpěvačky a skladatelky.

Deliverance //

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Steven Wilson mě nikdy po hudební stránce moc nezklamal. Tenhle chlapík prostě umí a opět to dokázal aktuálním albem, které dělá poprask na všech frontách. Dejme tomu, že po jeho prvních dvou sólovkách jsem se ještě zaobíral myšlenkou, kdy se zase vrátí k Porcupine Tree. Jakkoli jsem je uctíval, tak po vydání druhých dvou sólovek se naopak zaobírám tím, kam až to tenhle vizionář jednou dotáhne. Co nová deska, to krok blíž k dokonalosti.

London Grammar – If You Wait (2013)  ochutnávka

Miluji nové objevy. Miluji, když narazím na hudbu, která dokáže zatřást mými emocemi. Trio hudebníků v čele s nádhernou a uhrančivou Hannah Reid stvořilo album, které mnou zametá. Rád se zaobírám myšlenkami, kudy se tito mladíci vydají na příštích deskách a doufám, že mě nezklamou a opět potěší. Důkaz, že i v komerční sféře se dají najít klenoty ve správných rukou. Nerad bych, aby tento unikát sklouzl do jednoduchosti až ohlodanosti, v dnešní době je tento jev bohužel skoro až sportem.

// Ruadek: I já tomu už skoro rok naprosto propadám. Hudba hitová, přesto propracovaná a nanejvýš uhrančivá. Doporučuji shlédnout jejich živák na YouTube z KEXP Radio.

A Perfect Circle - Thirteenth Step (2003)  ochutnávka

Progresivní, alternativní, kultovní, neznámá, uklidňující, perfektní deska. Při poslechu se člověk snadno zasní a přemýšlí o jménech jako jsou Tool, Soen, Riverside, ale i Placebo. Smutné koncepční album, které umí snadno vykouzlit depresi, ale dle ohlasů naopak spoustě lidem i světlo na konci tunelu. Tahle deska je po všech směrech dotažená do konce a kdo se v ní jednou najde, může uvíznout.

// Ruadek: Pro mě srdcová záležitost. Smutná, niterná zpověď Keenana a obrovsky propracovaný materiál z rukou Billyho Howerdela.

A Forest Of Stars - Beware the Sword You Cannot See (2015)  ochutnávka

Zatím se mi parta kolem démonického Mr. Curse jeví jako největší zklamání letošního roku. Když si vzpomenu na doby, kdy byli zcela neznámým pojmem na scéně, kdy po internetu kolovala jen jediná rozmazaná fotka, na které nebylo nic poznat, a kdy vypustili do světa svůj dech beroucí debut, který mě nesčetněkrát dokázal dostat do něčeho, co bych popsal jako posluchačský trans, tak na mě tato novinka, stejně jako třetí deska vůbec nijak nepůsobí, nic se mnou nedělá. Jen utírám potoky slz, protože si tato kdysi strašně nadějná formace pod sebou uřezala větev…

Mold //

Sarpanitum - Blessed Be My Brothers (2015)  ochutnávka

Britské duo – podpořené páně Maceym z Mithras za bicími – konečně vypudilo ze svých myslí plnohodnotné album. Zběsilé, majestátní, atmosférické...místy s až triumfální pompou. Stále ještě trochu tříbím dojmy. Rozhodně velice zajímavá nahrávka.

Perdition Temple - The Tempter's Victorious (2015)  ochutnávka

Jedovatá, naslayerovaná, pekelná šleha ryzí death metalové rubanice, která se nezastaví před ničím.

Nightbringer - Ego Dominus Tuus (2014)  ochutnávka   naše recenze

Váha této černočerné ambientní stěny, jejích temných energií a gnóze mě neustále sráží do kolen. Až na pianovou vsuvku v "Where Fire Never Dreamt of Man" absolutně bez výhrad.

Marduk - Opus Nocturne (1994)  ochutnávka

Plamen stále žhne, a stále silněji.

Orbweaver - Strange Transmissions From The Neuralnomicon (2013)  ochutnávka

Od roku 2013 kolem této nahrávky našlapuji po špičkách, nakonec jsem byl tímto znetvořeným vetřelcem naprosto pozřen. Tragic Orbit: A Doomed, Cosmic Starship.

Acherontas - Amenti (2013)  ochutnávka

Ne vždy se mi dveře do světa Acherontas při poslechu jejich díla otevřou, když se ovšem podaří, tak ten nebesky hlubinný zážitek mimo čas a prostor ohromuje. První půlku března mělo „Amenti“ snad dny otevřených dveří, jinak si to neumím vysvětlit, o to více si to považuji.