Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D. // 

Shape of Despair - Monotony Fields (2015)  ochutnávka

Návrat po letech a ve velkém stylu! Shape of Despair jsou mistři v překrásně rozvíjených kompozicích, gradujících na velké ploše a strhávajících posluchače kamsi mimo realitu. Že by doomík of the year? Zatím jo!

// Sarapis: Nová deska? A říkáš, že dobrá jo? SoD mám hodně rád, mrknu na to!

Leprous - The Congregation (2015)  ochutnávka   naše recenze

Tahle kapela roste album od alba a novinka je pro mě zatím velkým překvapením, které poslední dobou užívám téměř denně. Nebaví mě zvuk, ale tím výčet problémů končí. Muzika, zpěv, spád nahrávky, kompozice ... prostě všechno šlape jak hodinky a Leprous se v mých očích posouvají na jednu z nejpřednějších progmetalových kapel současnosti.

Nils Frahm - -solo- (2015)  ochutnávka

Nils Frahm je pro mě zosobněním meditace a modlitby, klidně to tak nazvu. Jeho harmonické a zklidňující vize mě doprovází už delší čas, vždycky potěší, vždycky se na ně těším a vždycky jsem po jejich poslechu jak osprchován živou vodou. Krásný pocit.

My Sleeping Karma - Moksha (2015)  ochutnávka

Němečtí uctívači krávy jsou tu se svou … uf, pátou deskou. Vývoj? Nou. Změny, posuny, překvápka? Nou. Jistota skvělého poslechu, zážitku a spokojenosti? Naprosto! Tohle mi stačí, i když je to pořád dokola...

Max Cavalera - Od Sepultury k Soulfly (my bloody roots) (2014)  ochutnávka

Kniha Maxe Cavalery o Maxi Cavalerovi, psaná chronologicky, velmi stručně až těžkopádně, na druhou stranu přímo k věci. Přiznám se, že Max byl před nějakými patnácti lety můj hrdina (poslední dvě desky Sepultury a první alba Soulfly patřila tehdy k mým nejhranějším) a vydrželo by mu to dodnes, nebýt jeho velké huby, do které si často nevidí. Kniha zasazuje do kontextu doby vznik v podstatě všech jeho alb (Sepultury, Soulfly, Cavalera Conspiracy, Nailbomb,...), a když u každé nové desky čtu cosi o nejlepším a nejtvrdším riffu jeho života a že taková skladatelská pohoda a úžasné nápady a tvrdá práce do ranních hodin a bla bla, mozaika Maxovy sebestředné (naivní? nadšenecké?) povahy se skládá sama.

Pokud si ale něco kromě nahrávek staršího data zaslouží obdiv, je to jednoznačně jeho silný vztah k rodině, mezi níž samozřejmě počítá i obrovský zástup lidí z hudební branže. Tohle bezelstné nadšení pro muziku je něco, pro co budete nejspíš marně hledat srovnání a z knihy je to hodně cítit. Pro mě ale poněkud nešťastně působí řada komentářů lidí ze scény (včele s předmluvou D. Grohla) a členů jeho rodiny, kteří mluví o vzdělaném a chytrém tatínkovi (WTF?!), a pak taky happy end v podobě opětovného se sblížení s Iggorem. Protože prostě fuck současná Sepultura. Nikoliv nešťastně pro vlastní fakt toho, že se něco takového stalo, ale proto, že kniha postrádá jakýkoliv náznak kritiky, druhý či pouze jiný než souhlasný pohled někoho zvenčí.

Jasně, není to kritická analýza ani studie, je to knížka od Maxe o Maxovi, takže těžko šlo čekat něco jiného. Přesto jsem doufal v trochu střízlivější náhled než jen glorifikaci vlastní osoby, popis večeře s Ozzym a souhlasné kývání hlav všech ostatních, jak je Max prostě jednička. Jednomu se pak vkrádá pocit, že všechno nebylo tak jednoznačné a zcela upřímně přiznávám, že by mě víc než co jiného zajímal ten samý příběh napsaný slovy někoho jiného. Jen tak pro srovnání.

Victimer // 

Leprous - The Congregation (2015)  ochutnávka   naše recenze

Novinka Leprous asi zrovna dominuje nejednomu přehrávači. Chci trochu krotit výrazy jako “nadšený” nebo “strhující”, ale kvalita tohoto alba mi je stejně sama vkládá do úst. Patřím mezi ty, které “The Congregation” pohltilo a nechce pustit. Pokud tu budou kapely jako Leprous, nemusíme mít o budoucnost tvrdší muziky žádné obavy. Bude v dobrých rukách a bude se o ní rozhodovat v chytrých hlavách.

Akercocke - Antichrist (2007)  ochutnávka

Tohle už je trochu na hlavu, to přiznávám. Akercocke sjíždím už asi půl roku v podstatě nepřetržitě  a vždycky si najdu album, které mě v daný okamžik něčím fascinuje. V těchto týdnech je to poslední deska “Antichrist”, kterou jsem vždycky tak nějak podceňoval a nebral ji úplně vážně. Ale chyba lávky, je to výborná věc. Experimentální death metal par excellence, u kterého je krásně slyšet, jak jsou Akercocke variabilní a přemýšlivou kapelou. Nadhled, originalita a prostá radost z toho, jak vše šlape. Poklona!

// Bhut: Pro mne absolutní vrchol kapely! Je hezké poslouchat chronologicky jejich alba, kde je pak znát, jak vše šlo směrem k přemýšlivější tvorbě. Škoda jich, takové kapely se nerodí každý den...

Kaviar Kavalier - Musik Aus Ordinationen (2013)  ochutnávka  naše recenze

Po poslední vizitě psychiatrických pavilónů jsem přirozeně pokračoval na trochu volnější téma “hudby z ordinací” a objevil hitovku “Tuk Tuk”, která mi minule tolik nevyplavala a ukájel jsem se spíš nad jinými kousky. Pořád si ale stojím za tím, že jde o nejbarevnější a také nejlepší nahrávku Kaviar Kavalier, a to i pří vší úctě ke kultovní nahrávce z poloviny devadesátek “Klinik”. Od letních thajských pláží, přes chladně odcizenou ordinační čekárnu a letmé pohřební motivy, až po osvědčené hitové kousky, které dá dohromady prostě jen Tomáš Kohout. Muž beroucí si hranici vkusu za vlastní.

The Vacant Eyes - Technoir (2015)  ochutnávka

The Vacant Eyes si to svým debutem namířili bez předchozího varování hodně vysoko. Se “Spheres” se u nás v redakci strhla vlna uznání a sympatií, na které by měla navázat i deska druhá. Do “Technoir” se zatím pořád zaposlouchávám, ale už teď mohu potvrdit, že jsem velmi spokojen. Jsou zde místa, která mi imponují a jsou zde i taková, které ještě musím objevit, nebo je dostatečně pochopit. Ještě bude dost času tohle všechno podstoupit. Recenze během prázdnin je naším závazkem a možná ji pojmeme z více stran, tedy ve smyslu “víc uší víc slyší”.

// Jirka D.: Z téhle desky mám podobné pocity, dostávám se do ní taky o něco pomaleji než do předchozího alba. Zatím mi celkem chybí čisté zpěvy, které na “Spheres” měly poměrně důležitou roli a jejichž absence dělá novinku sice agresivnější, ale i méně barevnou.

Skepticism - Alloy (2008)  ochutnávka

Pravověrní skeptici prominou, ale já tyhle Finy sloužící doomové mše příliš nevyhledávám. Jejich jedinečnost se mne tolik netýká, ale respekt k nim chovám, to se zkrátka sluší. Na doomovém dvorku mi ale většinou běhají jiní koně. Tentokrát (a vážně po x letech) jsem je během června nechal u mne doma pár mší odsloužit. Varhany pronikavě tvrdí majestát, který je rdoušen riffy zoufalství a zkázy - karty jsou rozdány jasně. Zdánlivě komorní atmosféra, do které je kázáno šest doomových přikázání. “Alloy” má několik kouzelných zákoutí, od kterých se nelze jen tak odtrhnout, ale někdy mě i trochu nudí svou strohou obyčejností. Chce to opravdu využít vzácně nastavené nálady, Skepticism nejsou pro každého.

Bhut //

Diagnose: Lebensgefahr - Transformalin (2005)  ochutnávka

Když Victimer sepsal recenzi Karjalan Sissit, tak nejenom, že mne nabudila k poslechu, ale poslech samotný dal vzpomenout staršímu veledílu jménem Transformalin. Deska tak nemocná, jak to jen jde. Však její autor, Nattramn, údajně měl toto album nahrát v době, kdy byl upoután na lůžko v psychiatrické léčebně. Součást jeho terapie, byla právě tvorba hudby, díky které ze sebe dostával chmury. Ty chmury tak můžou hezky putovat až do vašeho obýváku.

Exodus - Bonded By Blood (1985)  ochutnávka

Thrash metal.

Killing Joke - Hosannas From The Basements Of Hell (2006)  ochutnávka

Hodně těžkej kalibr. Natlakované album k prasknutí. Nápor, ze kterýho by jednomu rupla koule.

High On Fire - Luminiferous (2015)  ochutnávka

S novinkou a vlastně i s kapelou se teprve oťukávám, ale už teď je jasné, že si celkem rozumíme. Ještě pár pohledů do minulosti a bude to, myslím, sedět akorát.

Fata Morgana - Spalovač mrtvol (2003)  ochutnávka

Na závěr trochu šibalství. Fata Morgana patří do kategorie spíš zábavových kapel a i přes svou šíleně dlouho existenci (včetně několika přestávek) se vlastně o nic moc dál neposunula. Po řadě záhrobních demíček přišlo konečně plnohodnotné album, kterým je právě Spalovač mrtvol. Přiznám se bez mučení, že před léty mě to hodně bavilo a vlastně baví i dneska. Sice už trochu jinak, ale pořád se mi to líbí. Třeba taková skladba Vřískot je nervák jak prase. Jinde kapela drtí vkusný heavy black se specifickým zvukem kopáku - to mlaskání jsem si prostě zamiloval.

Garmfrost //

Blaze of Perdition - Near Death Revelations (2015)  ochutnávka  naše recenze

Už dlouho tomu, co je polská scéna jednou z nejsilnějších a Blaze of Perdition nám dokazují, že oni patří mezi její absolutní top. Jejich black metal má spoustu podob. Jestli se jedná o atmosférickou, moderně nabušenou nebo starou vichřicoidní je v tomhle případě fuk. Near Death Revelations se vám doslova zažere pod kůži a bude tam bujet jako rakovina. Jako vzpomínka, kterou byste rádi zapomněli, ale ona se změnila v celý příběh.

Shape of Despair - Monotony Fields (2015)  ochutnávka

Takovou porci nádherně pestrých palet citu jsem potřeboval jako sůl. Shape of Despair se vrátili po dlouhých letech a připomněli nám, jaká díra po nich zela v doomovém světě. Nenatočili nic nového. Nic, co jsme ještě neslyšeli a přitom z té opravdovosti doslova čiší bolestná krása, současnost i nostalgické ohlédnutí za dávno minulou dobou. Pro mne osobně je tohle nejlepší a nejsilnější album z dílny Shape of Despair. A vůbec - škoda slov, zde mluví hudba sama za sebe...

Paradise Lost - The Plague Within (2015)  ochutnávka

Dřív, když vyšlo nové album Paradise Lost, řval jsem nadšením a nemohl jsem poslouchat nic jiného. Ano, miluji tvorbu Paradise Lost strašně moc a jsem na ni závislý a dostal jsem se do stádia, kdy jim odpustím takřka všechno. Proto jsem se vzdal psaní recenze, neboť by obsahovala jen nekritické vychvalování toho, pro co jiné odsuzuju. Nemám rád vracení se ke kořenům, nemám rád mixování všeho možného jen pro efekt. A vidíte, tohle všechno Paradise Lost na The Plague Within přináší a já jim to žeru. Problém je, že každý den říkám něco jiného. Na výrok zda se jedná o dobré album, hrdě si stojí v rámci celé diskografie nebo je to jen retro návrat a hokus pokus o cosi, co se jim dařilo v mladých letech, si pár let počkám. Nyní jen zírám, jak jim krásně vychází mixování hrubého death doomu s growlingem, velkolepých sabbatovských melodií, popových vsuvek s čistým zpěvem (jako z dob One Second nebo pak Symbol of Life či Paradise Lost). Hotový dort pejska a kočičky. Ale výsostný. Zatím...

Lychgate - An Antidote for the Glass Pil (2015)  ochutnávka

Druhé album all star projektu s Gregem Chandlerem za mikrofonem nabízí daleko těžší a nepřístupnější materiál než debut. Ta tam je symfonická atmosféričnost lehčího charakteru. Najednou zde máme zběsilost typu toho složitějšího z Emperor, doteky neoklasické hudby avantgardního přístupu… Zástupy nadšených fans jim tohle dílo nepřinese, ovšem kdo tohle dílo zvládne a prožije, ocení, co je v hudbě vlastně možné. Pozná onu hranici, kde končí hašišácká misantropie a začíná opravdové umění.

Orakle - Eclacts (2015)  ochutnávka

Ani francouzské podzemí nezahálí a nabízí progresivní dílo pro mlsaly, kteří rádi technické finesy, atmosférický black metal s disharmonickými vstupy, expresivního zpěvu i čertovského burácení. Zda se jedná o budoucí klenot nebo zajímavou jednorázovku, ukáže čas. Zatím si můžeme užít prvotřídního muzicírování.

Mirek M //

Arcturus - Arcturian (2015)  ochutnávka  naše recenze

S poslední deskou pionýrů avantgardního metalu jsem to neměl vůbec lehké. Počáteční nadšení záhy vystřídalo zklamání, ale dal jsem albu “Arcturian” ještě šanci a vyplatilo se. Ďábel totiž tkví v detailech a při pozorném poslechu vyplyne na povrch spousta zajímavých momentů a neotřelých pasáží. Do rodiny předchozích řadových počinů nakonec zapadne více než obstojně. Kdo si pořídí limitovanou edici s remixovanými verzemi skladeb, určitě také neprohloupí. V některých případech jde o vskutku záživný odlišný úhel pohledu na tvorbu Arcturus. A přestaňme řešit, nakolik Vortex zpívá či nezpívá falešně, protože jeho projev je zkrátka po všech stránkách originální a lahůdkový.

// Sarapis: Teď si dávám experimentálně od této desky přestávku, ale jsem přesvědčen, že ji budu mít velmi rád i ve druhém poločase našeho sou(lo)žití. Vortex mě ze začátku dost sra*, ale asi jsem ho pochopil nebo co. Posledně už mě neseděly jen nějaké drobnosti a vlastně vůbec nešlo o zpěv, spíš o celek. Zkrátka, vypadá to dobře!

Leprous - The Congregation (2015)  ochutnávka   naše recenze

Moje nadšená a krajně nekritická recenze z nedávna mluví asi za vše. Leprous opět překonávají sami sebe a novinka “The Congregation” je tradičně silně návykovým materiálem. Jejich zcela specifický projev navíc poznáte po několika sekundách libovolné skladby. Tahle kapela zkrátka splňuje ty nejpřísnější nároky na špičkovou metalovou modernu…

Orakle - Eclacts (2015)  ochutnávka

Stejně jako Garmfrost, ani já se zatím nemohu odtrhnout od třetího alba francouzských Orakle, jejichž projev je lahůdkovým mixem black metalu, prog metalu a avantgardy. Skvělé instrumentální výkony, originální pojetí, nápaditá hra s kontrasty a hudební i pěvecká pestrost jen tak neomrzí. K řádnému vstřebání desky je ale třeba obrnit se trochou trpělivosti. Nejde o lásku na první poslech, ale odměna je sladká…

Psycroptic - Psycroptic (2015)  ochutnávka

O australské mlátičce Psycroptic sice neslyším poprvé, ale jejich tvorbě jsem se až doposud úspěšně vyhýbal. A jak se ukázalo, zjevně to byla chyba. Parádně našlapaný techno death má v sobě totiž ohromnou sílu, energii, rozhodně nenudí a instrumentální i skladatelská zručnost prostě musí lahodit uchu každého fandy moderního technicky vybroušeného smrtícího kovu. Bohužel nemám možnost srovnání se staršími deskami, ale dle některých ohlasů jsou minimálně stejně tak kvalitní jako je tato, takže se po nich určitě v brzké době porozhlédnu…

Jaga Jazzist - Starfire (2015)  ochutnávka

Nu-jazzoví průkopníci z Norska s novými deskami zrovna nespěchají. Na novinku “Starfire” si tak fanoušci museli opět počkat dlouhých pět let. Čekání se nicméně vyplatilo. Seskupení dále rozvíjí svůj unikátní a muzikantsky vytříbený mix jazzu, post-rocku a elektroniky s typickou seversky melancholickou atmosférou. Aktuální počin se navíc nese ve znamení kosmických samplů a syntezátorů, které nás zavedou až do vesmírných dálav. Každým dalším poslechem navíc neuvěřitelně roste a košatí. Album, do něhož je potřeba investovat čas a pozornost, aby plně odhalilo svou krásu a rozmanitost. Odměnou je nevšední a pohlcující posluchačský zážitek….

Ruadek // ...

Fallout 3 - soundtrack (2008)  ochutnávka

Postnukleární herní kultovka, která se po prvním vykročení z krytu / Vaultu stala životní filosofií mnoha hráčů na celém světě. Třetí díl to možná nedotáhl co se týká kvality na další dimenzi, ale hudebně patřil mezi naprostou špičku. Kuchat potulující se zombie a mít na uších kultovky velkých bandů ze čtyřicátých let, tak to je nevídané maso. Soundtrack hemžící se jmény, které daly základy jazzu jako takovému a staly se nesmrtelnými. Božská mana, kterou si lze pustit kdykoli a kdekoli. Kompilace neznající hranic.

MakeUp and Vanity Set - Wilderness (2015)  ochutnávka

Sorgh //

Vallenfyre - Splinters (2014)  ochutnávka

Tímhle se teďka hodně bavím. Tohle je pro mě ten nejlepší poměr death/doomu, jaký znám. Bere si to hodně ze starých Paradise Lost,

Mollmaskin - Heartbreak in ((Stereo)) (2015)  ochutnávka  naše recenze

Případ zvládnuté fúze všemožných vlivů, jejímž výsledkem namísto nervní kombinace je poklidný a odpočinkový sedánek, kterému nechybí koule. Debut jako kráva.

Progenies - Beings Of Flesh (2014)  ochutnávka

Paradise Lost - The Plague Within (2015)  ochutnávka

Paradise Lost jsou moje srdcovka. I když mám nejradší jejich ranou tvorbu, nevyhýbám se ani popovějšímu období, které má svoje osobní kouzlo. U předchozího Tragic Idol jsem zajásal nad návratem k syrovějšímu podání, které trvá i na novince. Přesto se do ní prokousávám hůř a těžko zatím říct proč. Chce to víc času.

Symptom //

Rivulets - I Remember Everything (2014)  ochutnávka

Nathan Amundson se vytáhl a slova chvály si pošetřím až do recenze. Nyní ať promlouvá ukázka...

Chelsea Wolfe - Pain Is Beauty (2013)  ochutnávka  naše recenze

Když jsem si myslel, že se mi nové album moc nelíbí, tak jsem se šeredně pletl, líbí se mi. A hodně. Stará dobrá Chelsea Wolfe nyní méně kytarová přičichla k elektronice a v dobrém slova smyslu zpopovatěla.

Marilyn Manson - Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death) (2000)  ochutnávka  naše recenze

Události se mi seběhly tak, že za planoucí střed galaxie Marilyn Manson mám Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death). Důvodů by se našlo vícero: sentimentální vzpomínky, ale i objektivní skutečnost, že deska je našlapaná vynikající hudbou (až po strop).

// Bhut: Pro tuhle desku mám zvláštní slabost. Je pro mne v opravdu velmi těsném závěsu hned za Antichristem nejlepším Mansonovým dílem. Váže mne k ní celá řada vzpomínek, včetně té, kterak jsem v pyžamu kolem půlnoci čučel na Velkou noční hudbu na ČT2 a nevěřícně zíral na videoklip The Nobodies. Od té doby to je nehynoucí láska, beze zbytku!

Behemoth - The Satanist (2014)  ochutnávka  naše recenze

Comebackové album se povedlo, o tom žádná. Atmosféra hutná, orchestrace uměřená a blackmetal po letech opět nabyl vrchu. Mladický zápal pro “tvrdou” hudbu je tatam, ale “satanista” mě baví.

Moby - Hotel: Ambient (2005)  ochutnávka

Příjemná hudba na pozadí k práci nebo rozjímání za pošmourného odpoledne, ale z hlediska periodicity poslechu vidím velké špatné. Ambiciózní posluchače bych odkázal spíše na výtvory Keitha Kenniffa.