Článek: Redaktorské ozvěny

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Redaktorské ozvěny - červen 2019

Sarapis6.7.2019

Dnešní Redaktorské ozvěny jsou tak trochu pro útěchu, že prodloužený je už ve své polovině. Je toho daleko víc, kvůli čemu by se člověk dokázal propadnout do depréze nebo rozpálit do běla, nota bene v létě plném uzavírek, chce to ale klid, nadhled a jakous takous vyhlídku, že na něj doma čeká nějaká fajnová muzika, která ho pohladí nebo nakopne. Za tímto účelem jsme po měsíci zase dali pár tipů dohromady, tak si nabídněte.

// Jirka D.

Červen byl ve znamení všeho možného, jen na muziku se dostalo strašně málo. Životní okolnosti nebyly nakloněny, řekl bych, a tak jsem po chvilkách utíkal ke starým jistotám, když vyzbyl čas, novinek slyšel hanebně málo a celkově jsem měl hlavu plnou úplně jiných starostí. Po lehkém opadnutí horečky na konci měsíce jsem na talíř gramce s obrovskou chutí položil poslední desku Kinski (recenze), položil jsem tam výborné 12” EP Fried Shallots od Ty Segalla a pak ještě pár historických relikvií, u kterých mi je dobře tak nějak od podstaty.

Z novinek málo, přesto něco:

Baroness - Gold And Grey (2019) ochutnávka

Narovinu přiznávám, že mám jen mp3 stažené kdesi z netu a jejich původ neznám. Na druhou stranu stejně krutý dojem vyvolává i ofiko klip na youtube a tak asi bude něco na tom, že nová deska Baroness je zvukově strašlivá hrůza. Asi mě to nepřekvapuje, když vím, jak se tahle kapela prezentovala v minulosti, ale pořád jsem tak nějak doufal, že konečně dostanou rozum. Nedostali. Hudebně bych s novinkou problém asi neměl, pořád si totiž myslím, že Baroness jsou strašně šikovní típci (a nově i jedna típka), ale přes slupku té zvukové příšernosti se mi jít nechce.

Astrosaur - Obscuroscope (2019) ochutnávka

Znáte Astrosaur? Já taky ne, i když bych měl, v roce 2017 jeli tour s Leprous a jejich kytarák Eirik Kråkenes občas právě s Leprous hraje, stejně tak i s Ihsanem. Od Pelagic Records nám došla tahle jejich druhá deska, která ofiko vychází až na konci září a kterou přibližují těmito slovy: virtuous necro-nautic universe consists of equal parts instrumental rock and post-metal, studded with lavish prog-, jazz- mathrock- and black metal ornaments. Což mi přijde docela vtipný, i když je to hrozná blbost. Astrosaur jsou především složitá matematika a jejich kytarové prstoklady zamotávají hlavu. Jsou taky instrumentální trio s prvky post-metalu i rocku a pro fanoušky podobných kapel (taková instrumentální verze Mastodon nebo The Ocean) by to mohla být zajímavá zkušenost. Jinak ale nic tak zásadního se zase neděje, na to už je dnešní doba příliš vyčerpaná. A já taky.

Další sled událostí byla nejednotná směska, v níž dominovali polští Batushka, asi kvůli prostému výplachu hlavy, protože nic víc mi to nedalo. Dohonil jsem pár diskuzí ohledně toho, kdo komu co ukradl, kdo je ten pravý bátuška a kdo jen darebák bez ksichtu, a nevzbudilo to ve mně vůbec žádné emoce kromě lhostejnosti. Poslechl jsem si tu starou desku (recenze), poslechl si jednu novou, taky ukázky té druhé a žádnou vědu v tom nehledal. Párkrát jsem protočil taky novinkovou desku od The Moth Gatherer (recenze), která mi nepřijde špatná, i když v mnohém vlastně jen recykluje prověřené řemeslo podzdnějších Cult of Luna. Nicméně v rámci žánru určitě jedna z lepších. A to by myslím mohlo stačit.

// Victimer

Jambinai - ONDA (2019) ochutnávka

O Jambinai se již v minulosti krátce zmiňoval kolega Ruadek. ONDA jako novinkové album dál ukázkově mísí tradiční korejskou hudbu a nástroje s post rockem, který se zároveň solidně otírá o svého drzejšího noise bratra. Jambinai vypráví i hlučí, mlží i skučí… a hlavně mě baví ten jejich propletenec objevovat. Určitě jeden z tipů letní sezóny.

Drowse - Light Mirror (2019) ochutnávka

Minulou desku Drowse jsem pro změnu zmiňoval já v rámci našich Nedělních poslechů a i novinka Light Mirror má podobný příběh. Drowse se nadále drží svého popem načichlého drone rocku a skrz barevné sklo vyluzují svou hudbu spojenou s hlasy. Chce to jistou dávku pochopení, asi i kuřiva, ale jde to i bez něj. Jen je třeba býti poněkud bláznivým a mít radost z nevšedností.

Cave In - Final Transmission (2019) ochutnávka naše recenze

Nové album po letech, bohužel spojené s tragickým úmrtím ve vlastních řadách. Final Transmission mi ovšem chutná neuvěřitelně. Cave In se víc otevřeli novým možnostem, víc ten svůj zemitý projev proluftovali a výsledkem je sice krátké, ale pocitově intenzivní rockové album. A s vážně slušným zvukem.

Misþyrming - Algleymi (2019) ochutnávka

Z hudby Misþyrming je mi zima, což je v těchto horkých letních dnech tak nějak nejdůležitější. To spojení severské melodiky a podzemní urputnosti se mi jeví jako dostatečně vydařené a dle toho také Algleymi dávkuji. Ve spojení s ledničkou, chlazeným pivem a vysmívání se slunci skrz žaluzie skvělý společník.

Swans - The Great Annihilator (1995) ochutnávka

Swans jsou místy nežvýkatelní, ale pro mě je to zejména jejich současnost, co lze poslouchat jen za jistých okolností. The Great Annihilator beru v rámci jejich albové mozaiky jako stravitelné sousto, byť se můj názor může jevit jako pomýlený. Jako avantgardní post punk beru tohle album. Se vším všudy i se vším proti :)

// Jirka D.: Mám tuhle desku rád, i když těžko bych asi dokázal napsat proč. Což v případě Swans platí v podstatě všeobecně - něco mě k nim táhne, rád dávám jejich desky na gramec, ale na nic dalšího se mě neptejte.

Consummation - The Great Solar Hunter (2019) ochutnávka

Consummation jsem neznal, ale teď už si jejich jméno budu pamatovat. Já vím, že těch zlých načernalých death metalů je všude kolem strašně vela, ale některé jsou vážně moc dobré. A podle všeho to vypadá, že k nim budu řadit i fošnu The Great Solar Hunter. Od prvních nástřelů u mě tahle záležitost hodně povyrostla. Bůh s námi (nebo radši ne).

Andavald - Undir skyggðarhaldi (2019) ochutnávka naše recenze

Podstatné je řečeno v recenzi, která před pár dny vyšla. Andavald u mne bodují svým pomalým, ale výživným epic/evil metalem, který umí pozitivně podpořit fantazii, stejně jako pocuchat nervy. Tohle jméno si pamatujte.

Årabrot - Who Do You Love (2018) ochutnávka

Sotva pár dní je venku novinka Die Nibelungen, která svým pojetím představuje speciální položku v diskografii Årabrot. Jako takovou bych ji chtěl také zpracovat. Ještě než se tak stane, věnoval jsem se albu předchozímu, rockově rozervané avantgardě Who Do You Love. Loni jsem ji nestačil vyslechnout, činím tak s ročním zpožděním. Ale chutná velmi dobře, ostatně jsou to Årabrot, jedni z nejlepších hlučících rockerů široko daleko.

Abyssal - A Beacon In The Husk (2019) ochutnávka

K Abyssal chovám respekt. To jejich chrámově nemocné spojení blacku, detahu a doomu má svou moc. K novince jsem zatím čichl asi třikrát, a to v případě této kapely znamená zachytit jen zlomek celé temné výpravy. Vrozená zvědavost vítězí a další poslechy do sebe budu lámat dnem i nocí. Nocí prosím podtrhnout.

Bylo toho hodně. Asi mě nakopl sympatický víkend v Tachlovicích u Prahy, kde se dva dny pilo na zdraví Echoes, nebo celkově povolnější červnová atmosféra, kdy se skrz vedra stejně nedalo dělat víc, než ležet u ledu a zkoušet pobírat různé druhy nahrávek. Vedle těch výše jsem se vracel ke KoЯn (alba Issues a Untouchables) a k Satyricon (Rebel Extravaganza) a dál už jsem k minulosti moc netíhl. Vyšlo přece jenom dost zajímavých novinek. Baroness to zmrvili se zvukem už minule a k ponaučení nedošlo ani na novince Gold & Grey. Pár skladeb zní docela dobře a zasloužilo by si určitě lepší péči. Tohle brní až běda, divím se, že se něco tak nezdravě natlakovaného vůbec pouští ven… Old Forest je projekt, za kterým stojí James Fogarty, který je současně aktivní jako vokalista nové etapy In The Woods… Tam mi nevoní ani za mák (lesní minulost je pro mě posvátná), ale u Old Forest jsem jej vnímal zcela jinak (dle mě skvělé album Dagian - recenze). Novinka se jmenuje Black Forests Of Eternal Doom (bože…) a zatím mi tedy nesedí vůbec. No, nechám to uležet a pustím se do toho později, třeba bude lépe.

U Profound Lore jsem nasadil výraz vzájemné sympatie ve spojitosti s kapelou Dreadnought, která si to po svém našlapuje na pomezí metalu a rocku s patřičnou atmosférou a progresivním postojem. I zde se teprve uvidí, jestli to bude vážnější nebo to vyšumí. Rammstein 2019 se u mě zatím drží, i když klasický, syrovému ohni věrný fanoušek trne a přemítá, jestli je tohle všechno pravda. A do toho ještě nová Madonna, svého času královna popu. Svého času… Novinka Madame X je divně poslepovaná kolekce, zatím zcela nefunkční...

// Bhut

Zkusím to vzít nějak chronologicky, jak ten červen plul. Na muziku nebyl tolik čas, takže novinek jsem slyšel opravdu pramálo, nicméně i tak se něco vloudilo. Potom taky čekám na vyřízení pár objednávek, abych se mohl plně vrhnout na kýžené recenze (mp3 dopředu vlastně neposlouchám, ačkoliv (ne)jednomu poslechu jsem se ze zvědavosti rovněž neubránil. Jde o novinky Inter Arma, Darkened Nocturn Slaughtercult, Windhand (pravda už trochu starší věc), Darkthrone, Rammstein (již sepsal strýko Victimer) a další).

Začátek měsíce se vlnil v rytmu Echoes srazu u mě doma, přičemž zaznělo široké množství hudebních podkresů. Zmínit můžu Tool - Aenima, A Perfect Circle - Mer De Noms, Blues Pills - Blues Pills, Anathema - Weather Systems, Corrosion Of Conformity - Corrosion Of Conformity, Crowbar - Broken Glass, Dearly Beheaded - Temptation, Anorexia Nervosa - New Obscurantis Order, něco od Ad Hominem, něco od Scorpions, Helloween - Master Of The Rings (heavy combo session with Sarapis The Drummer) a spousta dalších věcí. Vypíchnout lze ranní nedělní poslech Fatboy Slim, který byl na kocovinu spojenou s úžehem, mírně zvýšenou teplotou a neúprosně rozjetou rýmou (bacil? alergie? úžeh?) opravdu náročný, ale bavil. Ostatně hrálo se vlastně jen z mé poličky a mp3 CD. Jako stěžejní ukázku však volím album L’Hymne A La Joie od The CNK, které jsem si (mimo jiné laskominy) od Lomikara zakoupil.

The CNK - L’Hymne A La Joie (2007) ochutnávka

Skvělá deska, co má šmrnc a trochu i vtip. Nemá to sice takovou sílu jako výtečné covery na Révisionnisme (recenze), ale přesto mě to dost baví.

// Victimer: Ano, The CNK - tohle album i covery mohu na několik způsobů. Myslím tím poslechy v trolejbusu a třeba jen tak doma :) Občas oživuji a zase oživím, je to pro mé vlastní blaho.

Shodou náhod jsem v následujícím (24.) týdnu poslouchal roštovačku Dark Funeral no a co se nestalo. Ve středu mi přichází sms, že v pátek je v Kašperkách pohřeb mého prastrýce (dědův bratr). Celkem síla vzhledem k okolnostem, které stály za příčinou smrti, kde nejeden hlas viní způsoby příslušné nemocnice. No, nechme to být...

Dark Funeral - Angelus Exuro Pro Eternus (2009) ochutnávka

Nejraději mám sice debut The Secrets Of The Black Arts, už jen kvůli vynikajícímu obalu. Ale i tyhle sypanice z nového tisíciletí mě furt baví. Prostě fungujou, vyčistí repro blány a sousedé si jistě také trsnou, tak jakýpa copa.

Pak nastalo takové hlušší období, během kterého jsem jen párkrát protočil novinku Mord’A’Stigmata, ale jinak zůstalo tělo přehrávací soustavy chladné. Prostě nebyl čas, chuť a tak. Až pak jsem si v pondělí 24. 6. přečetl u kolegů na Fobia zine recenzi, která mě donutila k poslechu a ne jednomu.

Devil Master - Satan Spits On Children Of Light (2019) ochutnávka

Death rock, post punk, smrdutost blackových riffů, možná i kousek doomové nálady se zde najde. Zkrátka samé žánry, jejichž protagonisté se nebojí nalíčit. Ačkoliv se výčet muzikantské příslušnosti může jevit, jako solidní paskvil, tak věřte, že výsledek je plně funkční a baví. Alespoň u mě to tak je. Takže kolegům děkuji za tip a lišácky jej přeposílám vám - čtenářům.

Koncem týdne jsem si vyrobil domácí klimatizaci následujícím způsobem:

Immortal - Battles In The North (1995) ochutnávka naše recenze

Náležitě mrazivé, což se teď fakt hodí, takže poslech není náhodný.

Pivní putování

Hned 1. 6. jsem zavítal po delší době do pivovaru Hostivar. To je velmi milé a přívětivé prostředí, v současných letních dnech rovněž náležitě vytížené. Takže si na místo u stolu můžete i chvíli počkat. Ale je to tu fajn, když sedíte blízko venkovnímu areálu, jedno oko nezůstane v klidu, neboť se neustále trefuje do počínání starostlivých maminek, které zde hlídají své ratolesti na místním hřišti. Je teplo, takže vzdušné outfity jsou fajn. Pivo je v pořádku, chutné, čili tenhle podnik postrádá vad.

Vady jsem pak uzřel v pivovaru Zvíkov, kde jsem se cestou na výše zmíněný funerál zastavil. Prostředí i obsluha v nejlepším pořádku. Jen ta pivní produkce byla trochu slabší. Zlatá labuť je pivo, které je světlé a na žízeň by stačilo malé. Později už v něm člověk cítí ne úplně komfortní tóny. Pak jsem zkusil z výčepu Pale Ale Zvíkov, což byla patnáctka. Ta síla byla znát, ale chuťově mi tam něco strašně překáželo. Příliš kořenitá chuť s lehce drhnoucím ocasem. Zkrátka, tentokrát jsem si zrovna nepošmáknul. Domů jsem pak vzal na ochutnání Extra speciál Královská Zlatá labuť 26°. No, asi si dovedete představit co to bylo za lomcovák. Chvíli se to pít dalo, ale pak ta chuť narostla do takové míry, že už ztrácela jiskru a v ústech se pak zařezával jen ten alkohol. Ale rozhodně mě to potěšilo víc, než předešlé produkty. Ovšem nad hradním/zámeckým pivovarem hůl nelámu (to ostatně nad žádným), takže bude-li někdy v budoucnu možnost opravit reputaci - šanci dám.

Beertime je jedna z mých velmi oblíbených pivnic s úžasnou nabídkou. I obsluha je svižná, milá a vstřícná, stejně tak na kuchyni si nelze stěžovat ani v tom nejmenším. No, co vám budu povídat chutnalo mi tu naprosto všechno, takže pokud někde něco z toho uvidíte, pak neváhejte v ochutnávce. Pito bylo: Cobolis desítka, Kamenice dvanáctka, Raven Summer Mosaic Session IPA, Beertime Dialogue 2 Cascade/Citra APA, Permon Easy Hopper Citra Session IPA a Zichovec Dry Mode Brut IPA. Hlavně Raven a Zichovec jsou dlouhodobě mnou úplně nejvíc uznávané pivovary (ano, sesadily Matušku, Kocoura i Permona).

20. června jsem byl cestou do Českého Švýcarska omrknout pivovar v České Kamenici. Velmi svérázné prostředí, které se mi fakt hodně líbilo (nachcat na design) v prostorách bývalého zjevně zámeckého pivovaru. Vedle piva si odtud můžete odnést i mošt nebo pálenku a zároveň si sem můžete i donést vlastní ovoce, které hodláte zkapalnit v příslušnou tekutinu. K jídlu je jen pizza, ale ta je v cajku. Na čepu celkem dost věcí, ovšem jako řidič jsem volil cestu “nejlehčího” piva, kterým se stala jedenáctka Zlaťák. Tohle pivo mělo výrazný říz, což mi ve vedru sedlo jako osvěžující prvek. No, mít víc času neváhal bych ochutnávat další veličiny. Líbil se mi nápoják, který obsahoval značné informace o konkrétních pivech, ať už šlo o jejich kategorizaci, způsob vaření, či přímo zdůvodnění jména. Jednou se sem určitě ještě podívám.

Cestou zpátky jsem vůz postavil na parkoviště obchodního centra Pivovar. A asi tušíte, proč jsem tak učinil. Ano, v tomto Děčínském nákupním středisku, které využívá prastarý pivovar, na nějž je nabalena nová moderní konstrukce (po stránce architektury velmi odvážná, leč zajímavá záležitost), se nachází i pivovar současný. Minipivovar Kapitán, však na svých facebookových stránkách i dalších přidružených internetových místech (mapy.cz, mobilní aplikace Pivovary) uvádí otevírací dobu od 10.00. Má ruka vzala za kliku v 10.05 a z poměrně velkého a potemnělého lokálu se ozval ostrý hlas “máme zavřeno!”. Teprve pak jsem si všiml, že na vnitřní straně dveří, kteroužto nelze zvenčí viděti, je nalepena otevírací doba s časem odemčení 11.00. Zvláštní, velmi zvláštní… zejména způsob “viditelně” označené doby provozu. Čekat hodinu v nákupním centru se mi opravdu nechtělo, nehledě na fakt, že ten den jsem za volantem strávil dost času (čekalo mě ještě cca 450km, které jsem zdolal v 19.00).

// Garmfrost

Deathspell Omega - The Furnaces of Palingenesia (2019) ochutnávka naše recenze

Pro mě je každé album Deathspell Omega svátkem a jestli úplně, tak jednou z nejhlavnějších událostí roku. The Furnaces of Palingenesia moje očekávání ukojila a nadále kojí. Nedá se od ní trhnout. Furt roste!

Misþyrming - Algleymi (2019) ochutnávka

Tak tohle byl oříšek, ale nakonec jsem se pod tvrdou (měkkou a líbeznou) dostal a nemůžu se nabažit. Borci holt umí. O tom žádná!

Enthroned - Cold Black Suns (2019) ochutnávka

Veteráni Enthroned natočili opět stylově odlišnou desku, se kterou si ostudu neutrhnou. Chladně misantropické melodie jsou drceny neúprosným masakrem a střídány groove houpačkami, prošpikovány výlety do galaxií vnitřních i vnějších.

The Stone - Kruna Praha (2019) (EP) ochutnávka

Opět vynikající The Stone. EP Kruna Praha si mě omotalo kolem prstu. Brutální sypec vs naléhavé melodie balkánští bijci dokonale ovládají. Nečekal jsem nic horšího než vynikající album.

Obituary - Slowly We Rot (1989) ochutnávka

Klidně by mohl tento klenot všech klenotů být na prvním místě. Třicet let na samém vrcholu morbidního zla je na řádnou oslavu. Za sebe mohu říct, že se mi líbí stejně jako tehdy. Zažívám tutéž třesavku, tutéž chuť řvát a kroutit se v rytmu záhrobního hnusu…

Dalo by se vyjmenovávat tuny dalších a dalších novinek i stařinek, které mi v červnu proletěly sluchovody a nějakým způsobem tam na moment či déle uvízly. Ale je horko a víc pecek nevypotím. P.S. Abych nebyl za lenocha, vypíchnu výbornou novou věc z Islandu Andavald Undir skyggðarhaldi. Desku pěkně rozpitval Victimer, tudíž jsou moje slova zbytečná. Skvěle ponurá záležitost!

// Ruadek

B R I Q U E V I L L E - II (2019) ochutnávka

Naprostá metalově-rocková masáž, instrumentální deska takové síly, jakou jsem už řadu let neslyšel. Deska zahalená temnotou, disharmoniemi, zlem. Členové neznámí, celou tuhle sebranku obchází cosi, co smrdí krchovem. Stačí jen vidět klip, trochu prozkoumat obal této desky.

Alkymist - Alkymist (2018) ochutnávka

Post - doom metalová bestie, vzdáleně přednesem podobná Om a mnohým dalším. Výborná deska, skvělé momenty.

Lost In Kiev - Pesona (2019) ochutnávka

Svým prvním albem mi vzali dech a dodnes jej řadím mezi nejlepší post-rocková díla všech dob. Ke druhé už jsem si je vyzpovídal v rozhovoru, u třetí cítím větší návrat k původnímu přístupu. Větší důraz na kytary a méně na elektroniku, což mi sedí. Po těch letech jsou to fakt borci v propojení toho všeho dohromady.

Snowy Shaw - White Is The New Black (2018) ochutnávka

Rarach Snowy opět káže svou verzi bible heavy metalu, rock n rollu a černého humoru. Kytary opět v masakrózním řezavém zvuku, celý ten kolotoč zní jako ozvěna toho všeho, kde tento týpek nasněžil. Pro mne legenda, co tvoří stále naprosto parádní věci.

Gormathon - Following The Beast (2014) ochutnávka

Švédská škola melodického death metalu ve výborné formě. Spojení mnoha jmen a pojmů na jediné desce, všechno výborně našlapané, dobře poslouchatelné. Na to, že tohle je teprve druhá fošna je to zmáknuté s obrovským přehledem a nadhledem.

// Sarapis

Vale of Pnath - Accursed (EP, 2019) ochutnávka

O technicky vyspělých Američanech Vale of Pnath jsem utrousil pár pochvalných slov v sedmaosmdesátém vydání Nedělního poslechu, v němž byla řeč o jejich druhotině II. Letos v květnu přibyl další důvod k radosti. EP Accursed nepolevuje v nasazení a hlavně díky své krátké stopáži velmi rychle leze pod kůži. Hororové atmo temného neznáma a skrytá chapadla hříček evoluce lákají k návštěvě a vyvolávají oddanost oběti. Accursed je kus technického death metalu, ale zavání též dávnou blackeřinou a s hojnými klávesami zní jako nějaká zpotvořenina půle 90. let. V dobrém.

Death Angel - Humanicide (2019) ochutnávka

Další album mají na světě také veteráni Death Angel. Zanedbávám je jako starou usedlost v horách. Poslední nátěr, kterým jsem se zabýval je Relentless Retribution z roku 2010. Šel jsem ale do sebe a po návštěvě jejich koncertu s Testament před dvěma lety si dopřávám poslech jejich novinky Humanicide. Hrát středněproudý thrash svojsky je možná protimluv, ale Death Angel v tom umí chodit a jejich obchodní známku nosí jen oni. Dojmy stoupají i padají se silou skladeb, která je proměnlivá, nasazení Marka Oseguedy a kytarový nadhled Roba Cavestanyho však drží hřbet nahrávky zpříma. A za pecky typu Aggressor nebo I Came for Blood dávám jedničku, to je bez debat.

// Sorgh

Amorphis - Elegy (1996) ochutnávka

Baroness - Gold And Grey (2019) ochutnávka

Tak tohle je síla. Tak rozbitou desku jsem dlouho neslyšel. A nemyslím tím jenom zvuk, kterej je příšernej. Hlava mi nespojuje snahu bubeníka potkat se s melodikou a působí to na mě jako hromada haraburdí. Zatím mě nechytlo lautr nic. Brrr.

Trylion - Education For Freedom (2019) ochutnávka

// Bodin

Darkthrone - Old Star (2019) ochutnávka

Norští veteráni natočili desku, která šlape ve starých kolejích. Proč něco měnit, když to funguje. Darkthrone mám rád, upředňostňuji sice starší tvorbu kapely, ta nová má taky něco do sebe.

// Victimer: Ani já nedám na Darkthrone dopustit, byť jsou úplně mimo můj běžný záběr. Dělají si to po svém a dělají to pořád s tím mladickým zápalem, kdy člověk zcela propadl tvrdé muzice a s patřičně hrozivým výrazem renovoval svůj šatník a v práci, v lese i hospodě dával na vědomí, že je evil až běda. Darkthrone budu navždy zbožňovat.

Xentrix - Bury the Pain (2019) ochutnávka

Thrashmetaloví navrátilci Xentrix vydali po dlouhých 23 letech slušnou porci nadupaného metalu. Deska se poslouchá s lehkostí a má co nabídnout.

Kampfar - Ofidians manifest (2019) ochutnávka

Mí norští oblíbenci na aktuální desce sahají na nejvyšší příčky poslouchatelnosti letošního roku.

Hildur Guðnadóttir - Chernobyl (2019) ochutnávka

Depresivní soundtrack, depresivní televizní miniserie. Tohle je síla.

Dead Can Dance - vše ochutnávka

Před návštěvou pražského koncertu jsem si osvěžil pár starších nahrávek této nadžánrové a originální hudební formace.

Possessed - Revelations of Oblivion (2019) ochutnávka

Neuvěřitelné! Possessed vydali naprosto těžkotonážní našlapané album, a to po 33 letech. Tohle mě baví.

Memoriam - Requiem for Mankind (2019) ochutnávka

Stará škola death metalu mi navždy učarovala. Na tomhle žánru jsem vyrůstal a dodnes nedám na něho dopustit. Memoriam splňují přísné indicie tohoto žánru a jejich třetí deska mě zatím oslovuje nejvíce. Poctivá práce.

// Lomikar

Truchło Strzygi - Nad którymi nie czuwa żaden stróż (2019) ochutnávka

Dvanáctiminutové EP této zběsilé polské punk-blackové formace se již několik měsíců u mě doma točí bez přestání místo větráku. Strašlivě neúprosná solba, která odmítá nechat si nějaké nápady do budoucích alb. Punkový pražce střídají primitivní sypanice, haleká se, oikuje se, vokál nemá ani potřebu držet se v rytmu muziky a celý je to snad zmixovaný jen za použití lokte. Nepamatuji si za poslední dobu agresivnější příval prostoduché energie. Chcaní na stěnu kostela s flaškou čúča v ruce. Chci koncert! Mimochodem úvodní nonsenzový zvolání "Chleebaaa!" v první písni se stalo mojí slabostí, kterou důsledně trpí celé mé okolí.

Yhdarl - Morbus (2019) ochutnávka

Zábavným paradoxem je, že pokud by se dalo něco označit za naprostý opak výše zmíněného EP, je to poslední album pilného všeuměla Déhy (viz třeba Cult of Erynies, DunkelNacht a desítky dalších projektů). Obsah na Morbus je jeho šuplíkový materiál z let 2006-2007, díky čemuž lze album pořídit na Bandcampu za velkorysou cenu nula a více. Bavíme se tady o extrémně pomalém funeral black metalu, který se vás snaží celou dobu v zásadě udusit. Míra tíživost a bezvýchodnosti sahá někam do bezčasí tvorby Dehna Sory či alba Exile of Anorexie Nervosy a náladě rozhodně nepomáhá ani osmdesátiminutová stopáž. Tohle už není melancholie, tohle je jenom naprostý rozklad a konec. Famózní bizár je mimochodem píseň Insomnia, jež je coverem elektronického producenta s názvem Faithless, na což byste jí asi fakt netipli.

Gary Numan - Splinter (Songs from a Broken Mind) (2013) ochutnávka

Vzhledem k tomu, že páně Numana jsem objevil relativně nedávno (a hned se mi podařilo zachytit ho na jednom z nejlepších koncertů, na kterých jsem kdy byl, viz report), jedu jeho albovou tvorbu zkrátka odzadu. A pokud se mi Songs From the Broken World líbilo velmi, bylo jasný, že Splinter si zkrátka zamiluji. Ono je to totiž, co si budem povídat, prakticky totožný. Stejný přístup, stejná skladba songů, prakticky totožné klávesy. Třeba ve světle písně Love Hurt Bleed působí aktuální hitovka My Name Is Ruin jakoby to byl jenom jiný edit předchozího. Problém je, že já jsem hrozně doufal, že to tak bude, protože současná hudební pozice Garyho Numana mi strašně sedí, pouštím si jí pořád rád a šíleně nahlas. Takže vlastně problém není.

Sonic Youth - The Eternal (2009) ochutnávka

Poslední album mých jinak oblíbených zmatených smažek kolem mě prosvištělo prakticky bez jakéhokoli impaktu. Mladý přístup autentického spolku, jež nahrává všechny nástroje najednou ve stejný místnosti mi zkrátka nesedl k oněm až příliš unaveným hlasům a celkové utlumenosti zvuku i projevu. Navíc čistě písničková alba trvající skoro hodinu dokážou být občas dost mor.

Archive - Axiom (2014) ochutnávka

Archive jsou nejlepší když drží hubu. Zpívané pasáže (kulminující písní Shiver) vyloženě bolí svojí smířenou falešnou melancholií a středoproudým outsiderismem. Ovšem mimo to je to ukázka perfektního potlačeného zvuku šikovného trip-hopu, který si často dává načas a umožňuje tak srdečním komorám přizpůsobit se pomalu tepajícím beatům. Ideální věc na noční toulky městem. Přeskočíte-li holt některé pasáže.

// Symptom

Morrow - Fallow (2017) ochutnávka

Předvídatelný crust/hardcore, který ničím nepřekvapí, potěšit ale může.

Moloken - All Is Left To See (2015) ochutnávka naše recenze

Krátká, přesto intenzivní nálož švédského post-metalu.

Marilyn Manson - Born Villain (2012) ochutnávka naše recenze

Jedna z těch mistrových desek, kde se příliš nechytám.

// Jirka D.: V rámci nabídky MM se k tomuhle albu moc nevracím, což je … což tak prostě je.

// Bhut: Po hodně slabé The High End Of Low, šlo určitě o zvednutí shozené latě. Nicméně s mistrovstvím to moc společného nemá, na to má reverend mnohem zajímavější tituly v nabídce. Tuhle desku po čase vidím, jako jednu z těch slabších. Určitě ji neznám zpaměti oproti prvním šesti řadovkám a jednomu maxi EP. Ale taky nejde o vyloženě nejhorší položku, takže cajk.

David Lynch - Crazy Clown Time (2011) ochutnávka