Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Thy Catafalque - Róka hasa rádió (2009)  ochutnávka

Je čas prázdnin, čas odpočinku, prostor pro vzpomínky a příjemné návraty. Tuhle desku jsem neslyšel snad rok a možná ještě dýl. Album Róka hasa rádió zastihlo Tamáse Katáie v životní formě a za ty roky nezestárlo ani málo. Těžko budete hledat dokonalejší spojení metalu a folklóru, tohle je totiž etalon, navíc vydaný u nás u Martina Čecha (skromnost stranou). Fantastická nahrávka!

// Victimer: Tamás Kátai exceluje v různých podobách, ale v Thy Catafalque je mi pořád nejblíž. A na Róka hasa rádió je dokonalý. Pořád nemám slov, je to skvost.

// Garmfrost: svého času to byla jedna z mých nejposlouchanějších desek. I nyní se k ní často vracím a zírám, co všechno v ní je…

Long Distance Calling - Avoid The Light (2009)  ochutnávka  naše recenze

Stejný rok a úplně jiný pohled na muziku. Tehdy ještě poměrně neznámá německá kapela vydala post-rockovou desku, která určitě není nadčasová, ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, s čím se v rámci žánru můžete setkat. Výstavba kompozic, mistrovská práce s gradací, kromě jednoho songu čistá instrumentálka a poslechová nirvána strašně blízko! Avoid The Light je pro hledače kytarových obzorů post-rocku naprosto nutná potrava.

The Offspring - Americana (1998)  ochutnávka

Tak Americanu jsem neslyšel ... to nikdy nespočítám. Když vyšla, bylo mi čtrnáct. Čtrnáctiletej kluk tohle musel žrát a já to žral i s navijákem a hrál jsem to úplně do zblbnutí. Skuteční pankáči mě (a všechno kolem The Offspring) měli za kokota, tvrdí metloši se smáli a možná se mi budou smát i dneska, ale já mám pro tuhle desku prostě slabost. I když ukrutně dlouho ležela kdesi na dně, pod vrstvou prachu a nahraná ještě na kazetě, kterou už dávno nemám na čem přehrát. Stačil jeden poslech a měl jsem dojem, že jsem ji slyšel naposledy včera. Nic se nezměnilo.  

// Bhut: Tohle je kult, ať si říká, kdo chce co chce. Celé album znám z paměti i pozpátku snad. Ostatně song The Kids Aren’t Alright byl vůbec první, který jsem od kapely znal. Ne opravdu to nebyla Why Don’t You Get a Job? ani Pretty Fly. A závěrečnej kousek Pay The Man je boží! Moc příjemná věc a řekl bych, že je to obecně jedna z desek, kterou musí člověk slyšet než chcípne, nebo umře...

Nine Inch Nails - Broken (EP) (1992)  ochutnávka

Trent Reznor a jeho démoni byli v počátcích Nine Inch Nails nerozlučitelnou dvojicí, z které těžko říct, kdo vítězil. Závislosti na látkách za hranou zákona, deprese, mozek stále mimo realitu, ale zároveň i geniální hudební duch dali vzniknout neopakovatelným hudebním dílům. EP Broken představovalo postupný přechod od více elektronického debutu Pretty Hate Machine ke kytarovějšímu a tvrdšímu zvuku, který dozrál v opus magnum The Downward Spiral. I přes menší porci muziky cca 31 minut (na tehdejší poměry, dnes má řada kapel problém i s tímto časem) jde o důležitý milník nejen pro Nine Inch Nails, ale i pro celou řadu dalších pokračovatelů, s Marilynem Mansonem v čele. Zkuste moje starší čtení o Reznorovi - zde. A taky zkuste klípek, je to maso.

// Garmfrost: V půlce devadesátek jsem na industriálu a zběsilé elektronice dost ujížděl. Reznor byl BŮH i ĎÁBEL v jednom temném balení. The Downward Spiral občas oprašuju a neustále se divím, jak moc dobré to bylo. Broken jsem ocenil až s odstupem času. Na zadýmených večírcích znělo tohle EP vskutku šíleně. :)

// Ruadek: No jasně, Reznor a jeho punkovej xicht, celý to potom ještě víc vyniklo na remixovejch věcech (Fixed), který tu šílenost nakoply ještě více do extrému…

At The Drive-In - Relationship of Command (2000)  ochutnávka

S ohlášeným návratem téhle legendy se možná můžeme těšit na zajímavé věci (deska přislíbena na příští rok), ale stejně tak můžeme vytahovat z minulosti lahůdky typu alba Relationship of Command a znovu propadat jeho neuvěřitelné energii. Rozhodně bych nechtěl celé sdělení redukovat na jména Cedric Bixler a Omar Rodríguez, z nichž ten první je výbornej šílenec a ten druhý hudební hlavička, které zdaleka nestačily ani hodně otevřené mantinely The Mars Volta. At The Drive-In je legenda díky celé sestavě a klidně můžeme dodnes nechápat to, že tak nečekaně odešla naprosto na vrcholu, rok po vydání této zcela zásadní desky. Zhoršenou kvalitu videa v ukázce omluvte.

// Ruadek: Tuhle desku jsem miloval a miluju dodnes, hodně velkej odvaz - vydrželo mi to zalíbení do této zásadní dvojice dlouho, i k Mars Volta mám velice blízký vztah a pokud se návrat At The Drive-In povede, bude to mazec...

Nové věci po mě moc nechtějte, podle uvedených pěti kousků je jasné, že mě chytla nostalgická slina. Z toho mála, co jsem slyšel aktuálního, zmíním novinku Periphery, jimž to věřím, ale moc jim nerozumím. Postupně začínám propadat kouzlu nového alba Gojira, kteří mě přesvědčují, že v metalu se dá stále dělat něco nového, nějak jinak a zajímavě. Snad přesvědčí i někoho dalšího. Nic moc dalšího nového jsem neposlouchal, snad jen Svou Ženu, ale na tom není nového nic.

// Victimer

Ministry - The Land Of Rape And Honey (1988)  ochutnávka

Tohle album mám hodně rád a patří k těm nejzásadnějším, ke kterým se kdykoliv rád obrátím. Jedinečná příležitost slyšet Ministry ještě jednou nohou namočené v darkwave a EBM a druhou už v husté spleti industriálního sypání, které později vyvrcholilo na Psalm 69. Dozvuky první éry střídá éra nová, nekompromisní a Ala a jeho kapelu definující na poli metalu. Ploty na pódiu, Stigmata, nejhlasitější live interpret široko daleko, vše tohle mám s Ministry spojeno v období od The Land Of Rape And Honey po Psalm 69.

// Jirka D.: I já mám tohle album rád a jeho pozice je v rámci DG Ministry hodně důležitá. Jak píšeš, přechod od první darkwave éry k novému zvuku a nové definici Ministry vůbec. Milník a důležitý Jourgensenův krok.

// Garmfrost: Už jsem starý Ministry neslyšel, ale tohle byly přesně ty fošny, co mi tenkrát měnily názor na muziku. Psalm 69 má sice raději, ale i zde se stvořil kult.

Solefald - Red For Fire: An Icelandic Odyssey Part I (2005)  ochutnávka

Vedle Neonism nejspíš mé nejoblíbenější album Solefald. Povedená interpretace severských bájí v avantgardním balení a přesto zřejmě nejmetalovější deska kapely, nebo alespoň jedna z těch nejtvrdších. Hodně dlouhou dobu jsem Red For Fire nechával ladem a o to víc si ji dnes užívám. Ze začátku nebyla úplně nálada a vypadalo to, že červenou desku zase rychle odložím, ale nakonec jsem jí zcela propadl. Poslední dny by bez ní byly jaksi prázdné, takže hraji co to dá a chladím si svoje nohy u severních břehů.

Enslaved - Isa (2004)  ochutnávka

A podobně je to s Enslaved. Nač se potit, když je v Bergenu příjemné počasí a z přístavu pěkný výhled na okolní hory. Poukazovat na Isa jako na začátek progresivního období Enslaved by bylo poněkud nepřesné, neboť tohle začalo už o pár let dříve na Mardraum, nebo minimálně v podivuhodné psychedelii Monumension. I Isa je krásným příkladem povedeného propojení severského naturelu s metalem pro pokročilé studenty. Svého času jasná jednička z dílny kapely, teď už možná dvojka, trojka, ale pořád jedno z jedinečných zastavení Enslaved.

// Garmfrost - Desky od Enslaved a zvláště Isa bych mohl házet do měsíčních ozvěn pořád dokola. Nikdy se to neomrzí a vždy budu řvát - Ísáá!!! :)

// Sarapis: Souhlas, je to trvanlivá záležitost a taky se k ní často vracím. Takový progresivní šok jako Monumension to ale není.

Sigur Rós - Kveikur (2013)  ochutnávka  naše recenze

A ještě jednou sever. Kveikur mám z celé diskografie Sigur Rós nejraději, protože je na něm to kňourání z mlhy u břehu oceánu posunuto do jiné, důraznější roviny. Nic proti Sigur Rós minulých desek, ale aby mě nějak pohltili, tak to fakt říct nemohu. O to více mne pohltila tahle nahrávka. V roce 2013 možná až příliš, protože pak jsem ji nějaký ten pátek (cca dva roky) nemohl vystát. Vracím se dnes a vracím se k nádhernému albu, které maluje zvukem obrazy do páry nad vodou, probouzí zasuté touhy a smysly a nechá tělu krásně odpočinout. V jiném prostředí, než je to, na které jsme zvyklí. Je to trochu jiný svět, v mnohém zvláštní a přitažlivý. Křehce hřmící výzva a zjevný posun ve zvuku kapely.

Cult Of Luna - Somewhere Along The Highway (2006)  ochutnávka

Starší desky Cult Of Luna zdatně vyjídaly misku Neurosis a o Somewhere Along The Highway to ještě také místy platí. V některých momentech je ovlivnění jasně slyšitelné, ale už ho není tolik. Z kapely čiší odhodlání stát na vlastních nohách a zbytečně se nevracet k prověřenému. Tvář Cult Of Luna se pomalu profiluje, pozice roste, prostorem si sedá prach, na smrt unavené zvíře těžce oddechuje a dálnice se vine krajinou lesů do nekonečna. Nic dokonalého, ale stále mě baví sledovat a vracet se do míst, kdy se Cult Of Luna té dokonalosti blížili. Každá z jejich desek nich stojí za pozornost a respekt, ta poslední (Vertikal) pak u mne dosahuje mety nejvyšší. Je nejosobitější.

// Jirka D.: Právě tohle album u mě platilo vždycky za TOP of The Cult of Luna. A to až do vydání Vertikalu, kdy jsem pochopil, že tohle není jen dobrá, ale skutečně velká kapela.

Orbs - Past Life Regression (2016)  ochutnávka

Prog rocková kapela složená z členů Between The Buried And Me, Abigail Williams a Fear Before the March of Flames. A zasazená přesně do barevnosti první zmiňované kapely, jen na půl plynu co se týká agresivity. Hlavně klídek. Hudba se i přes svá trhlejší místa vyjadřuje poměrně srozumitelně a lehce, zato vokál typicky afektovaně poletuje prostorem. Sama kapela se definuje jako space rock, což by mohlo také sedět, proč ne… Je to ta moderně americká škola progu v rockové hudbě, ta, která je daleko od kapel jako Porcupine Tree a pana Wilsona. Jiná liga, jiný oddíl… Ze začátku jsem Orbs nakloněn moc nebyl, ale s jídlem roste chuť a platí to i v tomto případě. Vše si začíná sedat a momentálně si společně hovíme.

// Sarapis: Takže říkáš, že si to časem sedne jo? Já to totiž poprvé musel po deseti minutách vypnout, protože...to prostě nešlo:) Vokál teda nevim nevim, jestli překousnu.

Je červenec, je léto, takže jsem volil spíš prověřené nahrávky a jen pár novinek. Vyjma uvedených jsem si projel polozapomenuté Burst (Lazarus Bird), ale třeba taky originální hřích Dusk And Her Embrace od Cradle Of Filth, který ke srovnání s všeobecně známou podobou desky vyloženě vybízí. Kalkul, nekalkul, já to tak neberu a uvítal jsem to… Desku Voix od Aluk Todolo jsem si nechával uležet, až jsem si ji docela oblíbil právě teď o prázdninách. Psychedelie z podzemí, na kterou musí být správná nálada, a ta když přijde, zabírá i Voix doslova za pár minut. V otázce promonahrávek padla řeč na Wolves In The Throne Room, které jsem si hned prověřil a vedle nich nezapomněl ani na další ekology Skagos (Anarchic) a umírněnější formu zimního království Agalloch (The Mantle). Jsou chvíle, kdy mám pro všechny tyhle přírodní dokumentaristy z USA velkou slabost. Občas mrknu na “zaručené” zprávy ohledně nahrávání nové desky Depeche Mode a znovu jsem si zopákl (je to už takový rituál) své post punkové oblíbence - veterány Joy Division (výběrovka Substance) a jejich učedníky Hateful Abandon (Move). Jinak jsem spíš sbíral střípky a úlomky z minulých měsíců a často se vozil metrem s Tamásem Kátaiem (Neolunar). To je můj letní tip.

// Bhut

Inter Arma - Paradise Gallows (2016)  ochutnávka

Originálka už je doma, ale chce to čas… hodně času… Takováhle deska se nesmí uspěchat. Časem bude i recenze. Dosavadní pocity jsou podřízeny houpavému vnímání, někdy je to už moc Neurosis, jindy je to huba dokořán...

Kinski - Cosy Moments (2013)  ochutnávka  naše recenze

Hudba pro chvíle pohody...

// Jirka D.: Trvalka, stálice, naprostá pohoda. Poslední deska Kinski se stala mým osobním kultem.

Virus - Memento Collider (2016)  ochutnávka

Kořeny v kultu Ved Buens Ende se nezapřou. Takhle si představuju avantgardu. Tahle deska je správně vyšinutá a přímočará zároveň. Lehkost rocku a sklíčenost severu. Tihle Norové jsou jednoduše mistři ve svém oboru.

// Victimer: Virus si dál hrají tu svou rockující disharmonii, ale pořád umí být svěží a překvapiví. Nová deska mi znovu hodně sedla a užívám si její velkou dávku rozvahy. Uklidňující avantgarda. Divné spojení, ale platné.

A Storm Of Light - Nations To Flames (2013)  ochutnávka  naše recenze

Možná nejslabší dílo v rámci jejich tvorby, pro mne to však bylo prvotní seznámení s touto kapelou. Proto mám k desce vřelý vztah a její náplň je mi blízká. Nebudu skrývat nadšení a přiznám, že se mi to moc líbí.

// Victimer: Tady jsem na druhé straně barikády a Nations to Flames mě svého času zklamalo. Nemá hloubku, aspoň jsem ji neobjevil… Tyhle chytré doomaře z americké pouště (vyprahlý prog doom, přesně takhle na mne tvorba A Storm Of Light působí) beru spíš za jejich starší kousky.

// Jirka D.: I pro mě to bylo tehdy zklamání a dodnes se na tom moc nezměnilo, i když další šance byly. Až neuvěřitelně často se vracím k předchozímu albu (As The Valley... 2011), ale tohle nedávám.

Impaled Nazarene - Suomi Finland Perkele (1994)  ochutnávka

Natěšen na koncert jsem sjel jednu ze svých nejoblíbenějších desek téhle kapely. Tohle album toho má v sobě hodně, ukazuje totiž jak rozmanitě může black metal znít. A to se prosím psal rok 1994...

// Garmfrost

Witherscape - The Northern Sanctuary (2016)  ochutnávka

První letmý poslech díla mého šampiona Dana Swanö a jeho super projektu Witherscape mě ubezpečil, že album “The Northern Sanctuary” musím mít doma. Co na debutu “The Inheritance” naznačil, zde rozvinul v dokonalost. Krásně jsou propojeny oba Danovy světy. Jak prog rockový, respektive AOR, tak deathový. V podstatě Nightingale s Edge of Sanity v období “Crimson”. Navíc je třeba si všimnout doslova mistrovského zpěvu, u kterého jsem neměl výhrad už někde před dvaceti lety. Více se rozepíšu v recenzi, až budu mít cédo doma.

Blut Aus Nord - Memoria Vetusta - Saturnian Poetry (2014)  ochutnávka

Při naposlouchávání nového splitka Codex Obscura Nomina Blut Aus Nord s Aevangelist jsem si projel (opět) komplet diskografii obou těles a stále zůstal ubezpečen, že se mi opravdu líbí. Nicméně jsem si všiml, že jsem v době vydání Memorie třetí v pořadí nebyl s deskou nijak nadšen a že si nyní říkám proč? Album je to geniální, dokonalé… Koupit si origoš cédo bylo nutností. Deska s pěkným bookletem s texty dostala nový rozměr. Jestli se nezblázním, budu překvapen. :)

// Victimer: Po výtvarné stránce nádhera, po stránce celkového přínosu Blut Aus Nord poměrně nezajímavá deska. Mám ji na chvostu...

Edge of Sanity - Crimson (1996)  ochutnávka

Dvacet let od vydání skvostně mistrovského díla Crimson uteklo jak voda a i v dnešní době nezní nijak zastarale či blbě. Dvojka byla také výborná, ale to co se odehrává zde, nemá obdoby. Surový death je spojen podmanivými melodiemi, progrockovou výpravností v jeden celek. Ani mě tenkrát nenapadlo, že se vlastně tvoří dějiny tvrdé muziky a v “Crimson” vytvořili Edge of Sanity mezník, který rozdělil jak sestavu tak fanoušky kapely na dva nesmiřitelné tábory. Jedni milovali Swanövy typické melodie a zpěvy a druzí očekávali návrat k Unorthodox nebo alespoň ke The Spectral Sorrows. Vlastně ani jeden tábor nemohl být posléze spokojen, protože se po rozpolceném Infernal a slabém Cryptic kapela rozpadla.

// Ruadek - Tady se mi moc nedostává slov chvály, deska plná kontrastů, přesto ucelené dílo, doslova monolit vytesaný ze samých nápadů a hrubých kytarových rubanic. A ten zpěv… !!!

Nightingale - White Darkness (2007)  ochutnávka

Řekl bych, že se na tomhle albu plně rozehrála celá kapela a nejen duo bratrů Swanövých. Písničky plynou hezky přirozeně v rockovém balení. Nikde není cítit žádná křeč. Jejich výpravnost není dřevním hard rockem made in 70. a 80. léta nijak shazována. Naopak, rokec od rány dodává jinak melancholičtěji podaným melodiím krásný retro šmrnc. Nic mimořádného se neděje, jen se nám dostává výborná porce muziky od lidí, co hraní baví.

Wormfood - L'Envers (2016)  ochutnávka

Na novinku Wormfoodjsem čekal jak děcko na mls. Jsem překvapen, jak ostrá deska to je. Ale nebojte se, sitár i žhavé melodie, co se zadírají pod kůži jsou i zde. Jen si musíte počkat. Album je mnohoznačné a je možné, že nesedne každému. Každopádně je třeba si všimnout muzikantského růstu k velice šikovným metám. Z pikantních kláves doslova ucvrkávám do kaťat. Líbí se mi ten kabaretní odér černé maškarády, kde klauni jsou ti zlí…

// Victimer: Novinka Wormfood mnou opakovaně prolétla, zanechala cosi o umně odvedené metalové avantgardě, ale nic podstatného. Taková ujetě působící (dnes už) klasika… čekal jsem větší porci kreativity...

// Jirka D.: No vzhledem k tomu, že recenzi před sebou hrnu už asi dva měsíce, je celkem jasné, jak mě novinka Wormfood (ne)oslovila. Zatím nějak nepobírám.

Je evidentní, že mé letní radovánky nejvíce doprovází sympatický Švéd v jakémkoliv balení. Pronikám také do světa Světlonoše domácích démonů Silva Nigra, neustále si užívám poslední Behexen - The Poisonous Path i Baptism - V: The Devil's Fire. O všech třech jsem se rozepsal, respektive rozepíšu v recenzích. Neustálým společníkem v mojí domácnosti je i Ve smíru obnovených Oceán, toho času výhradního nepřítele číslo jedna :D Stejně jsem nadšen novou deskou Nocte Obducta, se kterou se teprve oťukávám a názory si zatím jen třídím.

// Ruadek

Cigarettes After Sex - I. (2012)  ochutnávka

Cigarety krátce po sexu jsou prý vrchol po vrcholu. Nejsem kuřák, nedokážu tudíž plně docenit tento prožitek, ale na druhou stranu chápu v jistém smyslu, jaké to může být. A hudba stejnojmené skupiny zdá se být pomyslným posexovým blahem též. Nelze tak lehce zastylovat, prostě především prožít, nic složitého není smyslem hledat.

// Sarapis: Zaujalo! Atmosféra skvělá, uvolněná, přesto je tam něco zkaženého, nemístného...a cigareta po sexu rozhodně není bezpečná. Raději knihu!

Alastis - The Other Side (1997)  ochutnávka

I já si s nadšením občas dopřeju black metal a když už, tak něco netradičního. Alastis v roce 1997 nahráli něco zcela unikátního, něco, co koketovalo s bájnými Samael a dodnes zdá se býti nesmrtelné.

// Victimer: Dobře zapomenutá nahrávka. Hezky!

Astronoid - Air (2016)  ochutnávka

Sami tvůrci o tom hovoří jako o jisté fúzi thrash metalu, nebojí se spojení dream thrash. Ono to v základu popírá ten trashový základ nasranosti, takže spojení je to nelogické. Air totiž zní také tak trochu nelogicky, zároveň ovšem výborně funguje. Sejít se tu totiž nebojí Townsendovská rozmáchlost a epičnost zvuku i pojetí, ve dvojce má člověk dojem startujících Halloween z “Klíčových” časů a celé to má odér Alcest jako prase. Technicky hodně zdatní Finové to melodicky mastí v sypačkách podpořených éterickým hlasem a směsicí průměrných i nadprůměrných nápadů.

Be´lakor - Vessels (2016)  ochutnávka

Australané nejspíše nahráli svůj absolutní zenit, který už půjde jen hodně těžko překonat. Maximální megapecka na poli melodického death metalu, srovnatelná jen se špičkou žánru. Už dlouho tyto hochy sleduji, ovšem co předvádí zde, to je s neuvěřitelnou lehkostí zahrané propojení Dark Traquillity (staré desky) + In Flames (tak někde okolo Jester Race) + nejspíše i notná dávka At the Gates a dalších. Vybrnkávačky na akustiku, atmosféra, sypačky, hodně příjemné jízdy v tom nejlepším světle.

// Jirka D.: Zkouším, zkouším, zkouším a zatím to stále nějak numím ocenit. Místy mi to zní jak tvrdší podání starých desek Lacrimas Profundere, a místy nevím, co si myslet.

Corpo Mente - Corpo Mente (2016)  ochutnávka

Tak tohle je opravdu ujetá věc. Operní zpěv přecházející do zefektovaného řevu, folk / jazz a elektronika ve stylu Igorrr. A do toho trochu kytar. Deska postavená na zpěvu a kejklích se všemi nástroji, čistá produkce, každý nástroj si užívá své, nic přehuštěného. Takový valčík v zakletém lese s divnou holčičkou, co není ani tak roztomilá, jako budí hrůzu.

Plus tuny a tuny nových desek, které jsem slyšel na YT nebo BandCampu a nezakoupil. Mezi pilotní věci, které vévodily, patří bezesporu trip-hopový projekt producenta Juliena Chastagnola Digital Velvet. Jeho výlet mezi smetánku se vydařil, není to pouze neslaný pokus o atmosféru (jako u většiny ostatních spolků hrdě se hlásících k trip-hopu). Taktéž jsem se s vervou pustil i do retra Manfred Mann, pěkně od roku 1964.

// Sarapis

Gojira - Magma (2016)  ochutnávka

Nikdy bych netušil, že mít magmou zalité všechny tělní otvory může být tak příjemné. Nové album Gojira Magma je hřejivé a studené zároveň a jsem překvapen, jak ladně a nenásilně mě hustý krém z hlubin země obklopil a pohltil. Líbí se mi, jak tito excelentní muzikanti demonstrují svoji virtuozitu nikoli v instrumentální exhibici, nýbrž v uvolněném módu v duchu lehkého spánku hroznýše královského. Jeho sílu necítíte jen v momentech, kdy je vzhůru… Nechci předbíhat, ale Gojira letos míří setsakramentsky vysoko.

// Garmfrost: Vlastně ani nevím, jestli se mi nová Gojira líbí. Nějak furt obcházím kolem, nakukuju jim do oken a tuším, že se děje opět něco mimořádného, ale ne a ne to celé vstřebat…

Purson - Desire's Magic Theatre (2016)  ochutnávka

Purson jsou především velmi autentičtí. Také mají moc sympatickou kapelnici. Je to ale hlavně schopnost plně probudit ducha šede/sedmde-sátek, o čemž si spousta současných na módní vlně plujících retro kapel může nechát zdát a to jen po hrsti amfetaminů. Myslím, že třeba příznivci současných Opeth by zde mohli být navýsost spokojení. Purson nahráli sbírku elegantních skladeb, které zaujmou nejen svou uvěřitelnou retro formou, ale i hezkými a zapamatovatelnými motivy a melodiemi. Jakkoli jsem k moderním hipíkům, kterých v posledních letech vyrostlo jak lysohlávek po dešti, skeptický, Desire's Magic Theatre poslouchám naprosto uvolněně.

The Noumenon - Terminus (2016)  ochutnávka

Ne moc produktivní a ještě méně známý kvintet z Kanady, který se zhlédl v technickém death metalu, to jsou The Noumenon. Aktuální nahrávka Terminus je teprve druhým studiovým počinem těchto hračiček, přičemž stejně jako předchozí Apocrypha jde o krátkometrážní EP. Za šest let existence toho The Noumenon tedy moc neudělali, ale za bernou minci to považovat nelze. Ve svých skladbách tito hoši z města Olejářů decentně kombinují komplexní přístup ke kompozici s chytlavostí a melodiemi, na své by si mohli přijít třeba příznivci Cynic. Malá třískladbová dávka klade minimální časové nároky, za zkoušku nic nedáte.

Zar - Live Your Life Forever (1990)  naše recenze vč. ochutnávky

"Kolego Michale, co jsi to zase prosím tě vyhrabal!" O Zar jsem neměl ani šajnu, stačil ale jeden poslech z recenze Michala Z. a hned jsem věděl že u "Live Your Life Forever" se zdržím. Tvrdší AOR s parádním Johnem Lawtonem a tunou silných melodií. Tohle hrabání se v archivech miluju. Díky za tip!

// Bodin

Blood Red Throne - Union of Flesh and Machine (2016)  ochutnávka

Mám slabost pro kvalitní death metal. Mám pocit, že na novém albu norských Blood Red Throne ho najdete opravdu dostatek. Žádné zbytečné vyhrávky, ale nekompromisní přímočará řežba z hlubokým murmurem mi dává pocit, že i po různých obměnách v kapele ví pánové, jak správně zaujmout a nakopnout.

Monolithe - Zeta Reticuli (2016)  ochutnávka

Monolithe pokračují přesně tam, kde skončila předchozí deska Epsilon Aurigae. Trochu vybočuje poslední song, který je obohacen čistým zpěvem, ale i to myslím není na škodu. Monolithe prostě zrajou jako víno a svou novinkou mi vytvořili parádní cestu sluneční soustavou.

Raging Speedhorn - Lost Ritual (2016)  ochutnávka

Po dlouhých devíti letech jsem se dočkal nového alba těchto anglických maníků. Na albu Lost Ritual uslyšíte parádní nabušenou porci sludge metalu, která tlačí na pilu, ale přitom zní přirozeně a hodně chutná.

Boris with Merzbow - Gensho (2016)  ochutnávka

Drone šílenci Boris mě před léty tak trochu uhranuli. Neříkám, že vše co vydali (a nebylo toho zrovna málo) mě oslovilo. Na albu Gensho, které vyšlo i ve formátu live alba přispěl nemalou měrou i jejich kolega Merzbow. I na svojí dlouhou stopáž jednotlivých songů mě Boris dokázali přesvědčit, že jejich podání drone metalu má hlavu a patu. Horší stavy pak už prožívám v druhé polovině, kde Merzbow svým noise hlukem částečně poničil mé sluchovody.

God Body Disconnect - Dredge Portals (2016)  ochutnávka

Jeden z těch lepších dark ambientních projektů ze stáje Cryo Chamber. Stačí se zavřít doma, zatemnit místnost a ponořit se do hlubin tohoto alba.