Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D. //

Rose Windows - The Sun Dog (2013)  ochutnávka

V souvislosti s chystanou druhou deskou se vracím k debutu, resp. objevuju ho. Rose Widows jsou trochu rock, trochu folk, trochu hippies, trochu Silver Mt. zion, ale hlavně výborná kapela a The Sun Dog skvělá, pozitivní deska. Na Woodstocku by zářili.

Steve Rothery - The Ghosts of Pripyat (2014 / 2015)  ochutnávka  naše recenze

Lahůdka pro milovníky lehké kytarové muziky, se silnou atmosférou a překvapivě silným účinkem. Uniká mi kontext, nikdy jsem nebyl fanouškem Marillion (i když poslední deska je fakt výborná), ale tahle sólovka jejich kytaristy mě chytla hodně, okamžitě a zatím se zdá i dlouhodobě.

Radiohead - In Rainbows (2007)  ochutnávka

Téměř celá diskografie Radiohead na gramodeskách se ocitla v mé sbírce poté, co jeden známý naznal, že jeho sbírka se bez těch desek obejde. A z té téměř celé diskografie teď nejčastěji točím „In Rainbows“ a neptejte se mě proč. Libí se mi, hlavně takhle zvečera.

Godspeed You! Black Emperor - Asunder, Sweet and Other Distress (2015)  ochutnávka 

Při každém poslechu téhle novinky se ptám sám sebe, jestli bych s takovou deskou trávil tolik času, kdyby nebyla od GY!BE. Asi ne. Jakoby mi stále něco unikalo, jako bych stále nebyl hoden proniknout těmi ambientně-hlukařskými plochami, jejichž smysl mi je vzdálený jako předloňský sníh. Tentokrát nerozumím a míjíme se.

Gavin Harrison - Cheating the Polygraph (2015)  ochutnávka 

Zatímco předchozí Harrisonovy sólovky mě mnoho neoslovily, současná podoba v duchu většího jazzového tělesa mě baví. Zasadit desku do kontextu žánru nedokážu, ale upřímně - je mi to jedno a v poslechu to nebrání.

Victimer //

Aborym - With No Human Intervention (2003)  ochutnávka

Tovární komíny pulsují, komp provozního technologa tiskne přerušovaně až do chvíle, kdy už nefunguje vůbec, Attila mručí svá zaklínadla do rezavé trubice a fantaskní výjevy za ostnatým drátem popírají pozemskou realitu. Mé nejoblíbenější album z dílny mistrů industrializovaného černého kovu.

Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů (2015)  ochutnávka

Po oslavách pohřebnictví a magie lesa je na řadě proklamovaná atmosféra psychiatrických ústavů. A jak je na albech Toma Kohouta zvykem, po hříchu nemocná. Deska není tak doomově hypnotická jako “Lesní Hudba”, ale postupy a spousty roztodivně opečovávaných vokálních kreací jsou pro Necrococka natolik typické, že nelze zabloudit. Kdo však bloudí, jsou narušené duše pohybující se po ústavech, spousta léků a přístrojů zajišťujících potlačení deviací a taky chudák albínek s vyblitýma očima, který má v životě holt smůlu. Vstřebávám, vozím neustále všude sebou, nechávám se pohlcovat. “Lesní Hudba” mě brala víc, ale i “Pavilóny” v sobě mají hodně nakažlivého.

Ad Nauseam - Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (2015)  ochutnávka

Nová akvizice ze stáje Lavadome na vlně Gorguts nebo Deathspell Omega. Nejde ovšem o pouhou kopírku, jako spíš o svůj pohled na zvráceně technickou hudbu a musím říct, že stejně jako mnohé další věci, které patří do rodiny Lavadome, jsou i tihle Italové trefou do černého. Působivé.

V/A: Whatever Nevermind - A Tribute to Nirvana´s Nevermind (2015)  ochutnávka

Kompilace věnovaná nesmrtelnosti desky Nevermind pod záštitou vydavatelství Robotic Empire. Čtvrtstoletí desky, která vystřelila Nirvanu o dost výš, než by si sama kapela přála, je za dveřmi a tohle je jeden ze způsobů, jak si zavzpomínat na období bujících uhrů a sepraných košil ve skříni. S Boris, zpomalenou Kylesou, uřvanými Torche, Thoua pár dalšími. Některé verze jsou fakt povedené.

Mithras - Behind The Shadows Lie Madness (2007) ochutnávka

Vážená to kapela s váženým materiálem. Experimenty na těžkotonážním poli death metalu, regulovaný chlív a místo pro citlivé maniaky. Nejsem si jist, které album mi od Mithras sedí nejvíce, ale vím, že mi sedí jejich propracovaná atmosféra celkově.

Bhut //

Uplynulý měsíc jsem často trávil pod podiem, takže v domácím prostředí jsem spíš sahal po klidnější hudbě, která mi trochu pomůže odeznít pískot v uších. Právě proto jsem nevybíral žádné divočiny, ale čistě pohodovou muziku.

Nick Cave & The Bad Seeds - Push The Sky Away (2013)  ochutnávka  naše recenze

Prolétl jsem i pár starších hororovějších záležitostí, ale ta poslední deska je natolik vzdušná a étericky nad věcí, že ji jde v klidu označit za vrchol. Jeho hlas je báječně uklidňující, to se vždycky hodí.

OM - Variations On A Theme (2005) ochutnávka

Nejdřevnatější deska, kterou Om kdy natočili, však taky jde o jejich debut. Monotónní rytmus, hypnotický zpěv a báječné mručení strun. Tohle si nejde neoblíbit.

Danzig - 6:66 Satans Child (1999)  ochutnávka

Mám rád prakticky celou diskografii tohoto pána, ale na šestce se vždycky nějak zaseknu. Možná proto, že jsem u ní startoval poznávací okruh jeho tvorby.

Mortiis - Perfectly Defect (2010)  ochutnávka  naše recenze

Asi nejvíc experimentů, které kdy Mortiis předvedl, je vsunuto do téhle desky. Začne vás krásně hladit roztomilým elektro-rockem, aby se pak zvrtla v podivnou industriálně-noiseovou vizi. Je fajn tahle deska a mám ji od něj vlastně nejraději.

Abysmal Grief - Feretri (2013)  ochutnávka  naše recenze

Tak, aby bylo jasno: na pražský koncert téhle kapely se velmi těším, a proto se na něj již nedočkavě připravuji poslechem posledního, tolik nadupaného alba. Pevně věřím, že jej pánové s sebou přivezou.

Garmfrost //

Apophys - Prime Incursion (2015)  ochutnávka

Apophys dokazují, jak dobře se dá dělat brutální death metal skloubený s hráčskou ekvilibristikou a nijak neměknout. Ani nemusíte tajit dech, že to klukům uklouzne z pomyslného provazového můstku. V klidu si hrnou těžkotonážní hradbu přes propast, skáčou u toho, ani nemrknou děsem.

Awe/Vacantfield/End - Moreae (split, 2015)  ochutnávka

Tohle splitko řeckých black metalových těles nabízí úžasnou symbiózu lehce odlišných a přesto semknutých kapel, které se nebojí dlouhé stopáže pro své skladby. Naopak plně ji využijí. A co nabízí trojice Awe, Vacantfield a End? Úžasnou směsici avantgardy, okultismu a filozofie. Každá je jiná a všechny dohromady jsou dechberoucí.

Pyramids - A Northern Meadow (2015)  ochutnávka

Nové dílo Pyramids mi bylo doporučeno s tím, že jsou jako dobrý. Vadil mi tam zpěv, který sic výborný, do zbytku zdánlivě nezapadá. Dal jsem si měsíc odstup a z A Northern Meadow se vyloupla nevšední a výborná záležitost. Směsice experimentálního post rocku i metalu, ambientu i dotek blacku made in Blut Aus Nord. Do toho ten vypjatý vokál, který se šine nad zbytkem jako dým. A je stejně neuchopitelný, nehmatatelný…

Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů (2015)  ochutnávka

Je tu Necrocock a vše ostatní bledne!!! Většinou si každou novou desku Tomáše Kohouta zamiluju při prvním setkání. Nyní jsem měl problém. Nelíbilo se mi to ani za mák. Další a další poslechy (nemohl jsem se otrhnout a přestat myslet na pavilony) působí těžkou závislost. Ano, oproti Lesní hudbě jsme v tísnivějším světě léků, rozbitých myslí a zneužitých nešťastníků. Melodie se občas objeví, většinou se jen tak ploužíme, jindy i hrozíme. Bonusová dvojice je k nepoznání a booklet je famózní. Možná budou mít citlivější posluchači problém s texty. Ostatně tomu tak bylo vždy, jen nikdy nebylo významu tak rozumět jako nyní. Hudebně jsme v kytarovějším a někdy fest metalovějším universu. Praktiky pohřebních ústavů II se ale nekonají. Elektronika má zde své místo, ale jen aby se neřeklo. Hlavní slovo má strach, osamělost a zhýralost.

Faith No More - Sol Invictus (2015)  ochutnávka

Ještě počkám s úplným odsudkem nového alba FNM. Zatím jej beru jako takové oťukávání muzikantů, co spolu dlouho nehráli a neví, co od sebe očekávat. Hudební mistrovství nikoho nepřekvapí, ale skladatelská slabost ano. Aranžérsky jsou písně a v podstatě celé album chudé. O rebelantském náboji ani nemluvě. Ano, po tolika letech těžko hledat v srdci vzdor, ale myslím si, že zrovna tohle bylo vždy alfou a omegou FNM. Tam kde si ostatní báli vkročit, nebo jen pomyslet, oni naběhli a hranice rozkopali naprosto přirozeně. Poslední alba před koncem byla sice už po téhle stránce chudší, ale vše vyrovnaly luxusní skladby s geniálními nápady. Ani Mike Patton tentokrát nezní nijak přesvědčivě a to jsem si myslel, že to bude on, kdo jediný ze sestavy vášeň a geniální um neztratil a potáhne album svým fluidem. Doufám, že další nahrávka bude (snad) lepší v tom smyslu, že se všechno usadí tam, kam má a na řadu přijde opět hravá radost. Byť se jedná o muzikanty v předdůchodovém věku...

// Victimer: Taky ještě nevím, jak se k albu postavit, každopádně si myslím, že pánové se minimálně dobře pobavili tím, jak si prostě udělali desku po svém. Ne aby druhým bylo dobře po těle, ale spíš aby jim zaskočilo sousto u nedělního oběda. Hitovka, kterou byste si broukali cestou domů tam není, stejně jako tam není nit, která se albem táhne a zlehčuje nám situaci. Chce to čas a pokud je to vážně taková sračka, jak ze svého okolí často slýchám, rád si k podobnému stanovisku dojdu velmi drobnými krůčky.

Ruadek //

Nightwish - Endless Forms Most Beautiful (2015)  ochutnávka

Je jich všude plno, hodně se o nich mluví a píše a přitom jen málokdo ještě umí posoudit tuto kapelu skutečně bez předsudků a nestranně. Nejde být totiž v tomto případě zcela neovlivněn. Tento obchod s hudbou mi leze na nervy a je to na samé hranici, kam se ještě lze dostat. Poslední aktuální deska je slabý odvar kdysi výborné kapely, pokus o stylový návrat a připomínku starých časů. Proč ne, nebyl bych proti tomuto konceptu, tady to ale fakt nefunguje. Okecávaný projev nové pěvule je mi u zadnice, všichni jsou najednou velcí znalci zpěvu - problém je u velice slabých skladeb, všechno vaří z vody, nic nemá schopnost překvapit. Až na závěr desky, rozmáchlý opus čítající 24 minut, který potěšil. A to je sakra málo, Tuomasi. Ale víte co? Příští Nightwish už nechci ani vidět, ani slyšet, tuhle reklamu na kýč přenechávám post-pubertálním stylařům a zasněným romantičkám.

James Murphy - Convergence (1996)  ochutnávka

Když už jsem minulý měsíc tak projížděl kytaristy a vyšli nám pěkně po sobě oba “Stývové”, pak mi to nedalo a vyhledal jsem si svého oblíbence, co hraje taky na kytaru, ovšem podstatně více heavy. James si prošel Death (Spiritual Healing), Obituary (Cause of Death) a především ho bylo hodně slyšet v Testament (těmi prošla ale řada vynikajících hudebníků, což?). Vydal dvě sólovky, z nichž ta první snad nikdy nezestárne. Hned v úvodu desky si zařve Devin Townsend (v té době totálně neznámá naděje), zahostuje si i kolega Chuck Billy. Je to technicky brilantní a není to přemlácené hosty, jako na sólovce číslo dvě. A fakt heavy zvuk, v té době ještě opravdu zvuk, co byl zvukem.

Sarapis // 

Enslaved - In Times (2015)  ochutnávka  naše recenze

Silná nahrávka stabilizované kapely. Progres oproti minulosti (myslím hlavně počátek aktuálního tisíciletí) není razantní ani nečekaný, zato skladby jsou znovu záživné a nápadité a občas překvapením pozvednuté obočí taky nemůžu popřít (např. nad tím, jak to Grutlemu zpívá čistě čím dál lépe). Album, na které v závěrečném ohlédnutí za rokem 2015 určitě nezapomenu.

Obscure Infinity - Perpetual Descending into Nothingness (2015)  ochutnávka

Je to sice jen německá konzerva deathmetalového masa z osmdesátých let, ale ve spojení s heavy metalovým omastkem a strhujícími kytarovými sóly mi to fakt šmakuje. Že bych dokázal z hlavy odpískat nějaký hit, to zas ne, ale album drží pohromadě jako poctivě prohnětená sekaná a rád je poslouchám sakumprásk celé, jak se sluší a patří. Něco přes 40 minut není žádná překážka. Zvlášť když nářez se střídá s pomalými tempy, občas se vyloupne čistý zpěv, někdy dokonce akustická kytara...Zkrátka pořád se něco děje. Spíše undergroundová záležitost, ale hodná pozornosti.

Sorgh //

Nile - At the gates of Sethu  (2012)  ochutnávka

Nile jsem dlouho opomíjel. Tahle poslední desku jsem taky dal jen jednou na košt a vrací se až teď. Hudba je to zajímavá, bohužel často přehulená. Zpěv mi moc nesedí, ale to ostatní má hodně do sebe.

Godspeed You! Black Emperor - Asunder, Sweet and Other Distress (2015)  ochutnávka 

GY!BE mají nenapodobitelnou atmosféru, kterou si mě přivázali k tělu. Pravda, kamarádím s nima až od minulého Don´t Bend…, ale zato upřímně a rád. Aktuální deska za tou předchozí trochu pokulhává, krom první skladby jde spíš jen o kompilace zvuků a je to na dlouho, ale i tak si to dávám poměrně často.

Steven Wilson - Hand. Connot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Tohle je dlouhodobá stálice, o které už bylo řečeno hodně, takže za mě jen paráda.

Deliverance //

Tento měsíc jsem shodil pár posluchačských kil, neposlechl jsem si skoro nic! Vybavuji si jen dvě alba, která určitě ještě několikrát protočím.

Faith No More - Sol Invictus (2015)  ochutnávka

Ani ryba, ani rak. Ani nadšení, ani zklamání. Jelikož mi na albu chybí to, co jsem na Faith No More vždycky miloval, a to výplachy typu Cuckoo For Caca, považuji novinku za průměrnou desku. Celou dobu čekám, kdy to Mike Patton konečně rozbalí a ono nic. Ale vyložený průser to taky není, deska má pár výborných momentů. Čas ukáže…

Awolnation - Run (2015)  ochutnávka

Poslední dobou mám rád nemetal věci. A je jedno, jestli elektroniku, indie nebo folk. Jednoho krásného dne jsem narazil na novinku Awolnation, přidal do přehrávače, nic od toho nečekal a vyklubalo se z toho album, od kterého jsem nemohl odlepit uši. A tak jsem si ho občas pustil zas, zas a zas a najednou tady máme mé nejoblíbenější album měsíce. Příjemná popem i rockem načichlá elektronika plná dobrých nápadů.

Symptom //

Jakub Hrůša - Bedřich Smetana: Má vlast (2010)  ochutnávka

Přijdou dny, kdy přehodit výhybku na jinou kolej nestačí, potřebujete zcela jiný dopravní prostředek. Tolik k posunu ke klasické hudbě. Dílo samotné moc komentovat nechci, přišlo ke mně ve správný čas a bylo kladně přijato. Jeho hudební velikost je patrná na první poslech.

Tenhi - Airut:aamujen (2004)  ochutnávka  naše recenze

Tenhi jsou boží a jsem v pokušení připsat už jen tečku. Minimalismus je jedna z jejich ochranných známek, ale zde jdou ještě o kus dál a co jsou z úplného minima schopni vykřesat tají dech, inspiruje, navždy.

Steven Wilson - Hand. Connot. Erase. (2015)  ochutnávka  naše recenze

Steven Wilson i Porcupine Tree jsou super, o tom žádná. Ale přistihl jsem se, že mě mnohem více než hudba samotná fascinují myšlenkové pochody rozjímavého pana Wilsona. Uvítal bych sice trochu větší tah na branku, ale tuším, že album má potenciál růst s přibývajícím počtem poslechů.

Modest Mouse - Strangers To Ourselves (2015)  ochutnávka

Těžiště nejúspěšnější práce kapely možná leží jinde, půtky nechť svádějí skalní fanoušci. Já v novince našel příjemně proměnlivý alternativní rock, který se časem třeba ukáže jako sezónní záležitost, ale těch pár „esenciálních“ skladeb zůstane.

Moonspell - Extinct (2015)  ochutnávka  naše recenze

Přestože jsem Moonspell vždy vnímal jako nižší verzi Tiamat, je třeba uznat, že si na stará kolena alespoň zachovali všech pět pohromadě, narozdíl od kolegů ze Švédska. Jenže když člověku prvně zjitří slechy až poslední skladba (La Baphomette), nezbývá než si přiznat, že gothic metal už dávno jeho playlistu nevládne.