Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Neil Young - Peace Trail (2016)  ochutnávka

Tahle deska už tu byla v únoru, takže dva měsíce. Za ty dva měsíce si mě tohle album omotalo kolem prstu a to do konce do té míry, že jsem uvažoval nad recenzí. Nad recenzí 37. desky Neila Younga, kterého jsem nikdy před tím neposlouchal. Chápete to? Já ne. Peace Trail mě uchvacuje svou jednoduchostí, maximálním smyslem pro něco, co bych nazval skutečnou hudbou. Je to hodně akustická nahrávka, což je v dnešní době skoro zázrak. Už v únoru jsem psal něco o fantastickém zvuku - a to potvrzuju i teď - ale aktuálně k tomu přibývá silný hudební rozměr, který se skoro bojím popsat slovy. Dlouho jsem nebyl tak unešen z nějaké desky tak jako z téhle. A to mě na tom baví asi nejvíc.

// Mirek M.: Já naopak Neila Younga poslouchal a poslouchám, ale přiznám se, že novinka mě převážně nudí. Snad na všech albech, které jsem od Neila slyšel, jsem si našel pár záchytných bodů, ale tady slyším jen plytkost, nevýraznost a únavu...

Ulver - The Assasination of Julius Caesar (2017)  ochutnávka

Ulver už jsem před časem pustil trochu k vodě, ale i tak si každou jejich novou desku se zvědavostí poslechnu. Novinku nevyjímaje, i když poslechy to byly zatím pouze dva. A zatím tak nějak bez reakce, velké nadšení se nekoná, i když plně chápu všechny, kteří to mají naopak. Ulver zůstávají u vody.

// Ruadek: Poměrně velká změna, velké synthpopové vyznění a paradoxně deska postavená na vokálech - oproti minulé. Jak to ale u Ulver nadále mám, k desce se nebudu moc často vracet, cítím to už na počátku seznamování. Ale každý návrat si užiju.

// Sorgh: Tak u mě zatím boduje, lepší než ta minulá.

Jarboe - As Mind Dissolves As Song Begins (2017)

Není to jednoduchá ženská a není to jednoduchá deska. A proč by měla být? Upřímně s tímhle albem asi moc času trávit nebudu, ale to mi nebrání v tom na něj tady upozornit. Pro hledače netradičních věcí určitě podnětná potrava k přemýšlení.

War For War - Illud Tempus (2017)  ochutnávka

Pro mě deska více méně komická, kterou nedokážu brát vážně ani v nejslabší chvilce. Český metal promine, ale jestli se někdo zase bude ptát, proč je mezi světem a Českem tak velká díra, tak tohle je jedna z možných odpovědí.

// Ruadek: Jej tak tohle je šílená věc, jako zábavovku sami pro sebe to asi bohužel neudělali, vypadá to jako že “vážně”. Totálně zkopírovaný riffy Rammstein a do toho rádoby-originální “opera” zpěv. Muzika dobrých 20 let pozadu, fakt mě nenapadá důvod, proč tohle ještě někdo dělá, natož tohle poslouchá. Mimochodem, pokud v tom dusá “hustej beat” ještě to neznamená, že je to industrial. Tady fakt vznikají hrůzné věci.

// Jirka D.: Hrůzná věc, to je asi ten správný výraz.

// Mirek M.: Zoufale tragikomická patlanice. Tohle sice dlouhodobě tvrdím takřka o všech Morbivodových projektech a albech, nicméně novinka War for War překonala mé nejhrůznější představy o tom, nakolik bizarně lze pojmout český metal.

Zu - Jhator (2017)  ochutnávka

Psát o hudbě je jako tancovat o architektuře. Někdo tvrdí, že jde o výrok Franka Zappy, a někdo, že je od někoho úplně jiného. Když sám píšu, napadá mě často, ale v případě nové desky Zu mi jde na jazyk tak nějak automaticky. Je vůbec otázka, zda Jhator považovat za hudbu nebo za nějaký zvukový experiment. Pokud se ale shodneme na tom, že pro doporučení k poslechu je to vedlejší, tak tady jedno doporučení máte. Jhator za to stojí.

Celkově byl duben hodně intenzivní měsíc ve všech možných ohledech, jen v tom hudebním trochu pokulhával. Takže se hrály jistoty, sahal jsem do sbírky a vytahoval známá jména a mně milé desky. Zněly věci od OM, zněli staří Pixies (hlavně Doolittle) stejně jako ti noví z loňska. Z těch novějších věcí vládlo trio Arbouretum, Junius a Pontiak, což je jedna země a dva různí vydavatelé, ale jinak po čertech dobrá muzika. Ale o tom všem už jsem psal v recenzích. V těch se během května objevilo i jméno Atavismo, což je španělská kapela hrající cosi jako rockový experiment, ale pro mě hlavně velmi milé překvapení a po delším čase jedno z promo cédéček, co má smysl a potenciál do budoucna. A to nebývá často.

Z domácích věcí jsem zkusil aktuální J.A.R., protože za to prý stojí, i když já jsem to neřekl. Koupil jsem si taky novou desku Mňága a Žďorp, protože mě zajímalo, jak hezky bude udělaná a protože jsem kdysi na jejich koncertech balil holky. Samozřejmě neúspěšně, ale deska je udělána moc hezky. Tak aspoň něco.

A stáhl jsem si nové Les Discrets, americké Incubus a taky zaslechl něco o tom, že vyjdou noví Linkin Park a že budou popoví. Ani už nevím proč. Jo a prý bude nová deska od Marka Lanegana, což může být fajn, i když Lanegana si pamatuju jako strašnýho otrapu, co na posledním brněnském koncertu vypadal, jako kdyby žvejkal šťovík. Tak uvidíme.

// Victimer

J.A.R. - Eskalace dobra (2017)  ochutnávka

Určitě si tu nebudu hrát na chytráka a specialistu na podobné záležitosti, ale tohle mě vážně baví. Můj záběr je logicky jinde, k J.A.R. chovám pouze respekt z minulosti a vím, kdo se v kapele pohybuje a to je tak všechno. Eskalace dobra mi ovšem sedla strašně hezky. Od vymazlené hudby, která vzhledem k zavedeným pořádkům sice překvapí jen stěží, ale šlape jako hodinky, přes vymazlené texty, ze kterých jde trochu nos nahoru, ale to k tomu taky patří, až po kompletní radost z toho, jak si to i po letech sedlo. A sedlo si to vážně moc pěkně. A já, až se znovu zamiluji, napíšu milé do sms jedno zásadní - Na úbočí malé hory protrhnu ti hymen. Jistě bude ráda.

// Mirek M.: Nová deska je skvělá, muzikantsky i pěvecky vytříbená, zábavná, chytlavá a s minimem slabších momentů. Můj srdeční “Nervák” sice nepřekonala, ale vracet se k ní rozhodně budu...

Ulver - The Assasination of Julius Caesar (2017)  ochutnávka

Z nových Ulver ke mně proudí sympatie. Předchozí desku jsem moc neuměl ocenit, nebavilo mě se jí proplétat a dělat si v hlavě poznámky. To s novinkou není třeba. Mám rád osmdesátkový synthpop a Ulver ho teď po svém hrají. Experimentují u toho, to by ostatně nebyli oni, ale jinak je to hodně přístupná deska. Je to takový vlčí pop, co v rádiu nepustí, protože vlk kouše a není to pejsek na procházku. Jakmile jsem poprvé uslyšel začátek skladby Nemoralia, málem jsem si cvrkl do trenek. Blake elektronika jak kráva. Ale vše je nakonec jinak, což se dalo čekat, a vítejme tedy v éře experimentálního popu. Dál si sice cvrkat nebudu, nejlepší album historie kapely to asi nebude, ale je vážně dobré, to ano. Rozhodně je to příjemná varianta jak si vychutnat Ryggův vokál, na který když se příliš často zapomíná, tak jsem na Ulver jako na cizí. Je to borec a na novince má snad nejvíce prostoru, co kdy dostal. Jeho hlas do tohoto typu hudby padne jak ulitý. Přece ani Ulver nebudou hrát pop bez zpívání, vždyť i vlci mají své dny. A já taky. Týden, dva tuhle fošnu ještě nechám dozrát a pak s ní půjdu ven.

Blanck Mass - World Eater (2017)  ochutnávka

Prý požíráme sami sebe a něco na tom bude. Rozhodně na tohle téma vznikla deska World Eater, se kterou to elektronicky pěkně šije. Žádné kolébání, žádné ruce složené pod hlavou, pěkně zostra podaný výplach, ve kterém to vře do ruda a vztekle bobtná. A když už se zdá, že se přece jen bude trochu odpočívat, tak je to jen dobře provedená lest. Za Blanck Mass stojí maník jménem John Powers a jeho podíl autentické nasranosti určitě stojí za to slyšet. Za mě velmi kvalitní příspěvek do elektronického balíčku s překvapením, který si sem tam rád otevřu a vypadnou na mě jména jako tohle, nebo i další, co stojí za pozornost. Třeba níže zmiňovaní K-X-P nebo Phonothek...

Sól - Upheaval (2017)  ochutnávka

Sól jsou hoši z Portlandu, hojně to u nás propagovaného města, ze kterého přes oceán vždy vypluje něco zajímavého. Tihle Sól hrají vlastně klasický post metal, který se podobá Cult Of Luna nebo Mouth Of The Architect. Pomalá, hutná kila kytar střídá vztek a zmar a taky vzletně nadějná atmosféra. Poslouchám to rád, snad i proto, že poslední dobou jsem na podobné kapely úplně rezignoval.

Les Discrets - Prédateurs (2017)  ochutnávka

Od Les Discrets mám z minulosti pár favoritů, ale na druhou stranu to není kapela, ke které bych nějak významně tíhnul. Novinka Prédateurs je podivná deska. Nemohu si pomoct, ale pro mě je hnací silou shoegazingu projasněná atmosféra, která člověkem prolítne a zanechá v něm zásadní pocit. Když poslouchám shoegaze kapely, je to jako bych běhal po louce, chytal jaro všemi hrstmi a bezstarostně u toho nečekal nic moc dalšího. Jen další jarní den a šourání se po venku. U Prédateurs chytám zatím spíš kašlík s rýmečkou, protože z této desky jaro nekvete. Je hodně potemnělá, uzavřená, jako když z oblohy tečou smíšené srážky nepovedeného května v rytmu Pankrác, Servác, Bonifác (chraň bůh, že to bude za pár dní pravda…). Je to celé taková syntetická shoegaze směska potlačených emocí a asi mi neřekne víc, než mi říká. Takové malé upřímné nic moc.

// Jirka D.: Po prvních posleších se moc nechytám a pravdě se blíží spíš to, že se hodně nudím.

K-X-P - III Part 1 (2015)  ochutnávka

Zvukové experimenty z Finska a tahle kapela si s nimi tyká už tři alba. “Trojka” má dvě části a já si její první díl poslední dny rád pouštím. Dost bylo ale matematiky. K-X-P jsou zvukoví volnomyšlenkáři mísící elektroniku různých podob s bigbítem a dělají to hodně podmanivě. A je celkem jedno, jestli mají zrovna prsty v technu nebo industriálu. Doporučím také společný koncert s Táborem radosti, který je plánován na 4. června do pražského klubu Underdogs´. Bhute, je to na tobě :).

Darkthrone - The Underground Resistance (2013)  ochutnávka  naše recenze

Mám rád, když vidím Fenrize jak bere batoh a štráduje si to norskými lesy, večer dá pusu psíkovi a jde chrápat do stanu. Mám rád, když si pustím jakoukoliv desku Darkthrone a vybafne na mě až úsměvná metalová špína, kde si podávají ruce punk s heavy metalem, black s kemrem do ksichtu a faleš s harmonií. Nejradši mám album Hate Them, protože na dešti koroduje vy tupci, ale mám rád i The Underground Resistance. Je to ta správná neučesaná jízda. Tyhle týpky to prostě baví.
// Bhut: Tak tak… oni prostě dělají co je baví, navzdory všemu, co se zrovna v žánru děje… Je to chvíli komický, ale chvíli taky hrubá podrážka v xichtě.

// Sarapis: I když neposlouchám Darkthrone denně a dokonce i některá alba neznám, tak si myslím, že jde o kapelu, která když skončí, tak to bude pro rock'n'roll těžká rána. Jsou to poctivci a svérázové, kterých je na světě na této úrovni málo. The Underground Resistance je old schoolová jízda jak se patří. Nadhled, nadsázka, ale i krev a pot.

Jinak se přiznám, že jsem v dubnu nějaké velké poslechy nedával a flákal to. Jeden poslech novinky Phonothek - Red Moon, které se chci hodně pověnovat, snad ani nepočítám. Věřím ale tomu, že zrovna v této dvojce z Gruzie jsem našel spřízněné ambientní duše, což potvrdil už jejich debut Lost In Fog (recenze). Pak už asi nic, jen marné pokusy s Comrades, Ellende, Nightbringer nebo Hypnos. Od posledně jmenovaných si leccos slibuji, prý je to jinde a třeba tam najdu něco, co bych potřeboval. Ty první dvě kapely byl ale vlastně spíš březen, no teď už těžko říct, a je to asi jedno.

// Bhut

Inferno - Gnosis Kardias(Of Transcension And Involution) (2017)  ochutnávka  naše recenze

Zatímco většina naší redakce už měla jasno minulý měsíc, já se dostal k poslechu teprve nedávno. Prostě dřív nebyl čas a taky jsem čekal, až mi pošťák doručí zásilku od Martina Čecha z Epidemie. Takže už mám nádherný digipak a užívám si. Je to síla a kapela mě zase má. Co víc mám říkat… Inferno je vývozní artikl už delší dobu, to snad už všichni víme…

// Jirka D.: Já se přiznám, že jsem to ještě neslyšel. Jak píšeš, nebyl čas a v mém případě byly i jiné priority.

// Victimer: Já se budu jen opakovat, ale tahle deska pro mne znamená mnoho už jen proto, že je inovativní v prostorech, které se už zdály být dávno objeveny. A bude to samozřejmě jeden z favoritů do mé topky 2017.

Bestia Arcana - Holókauston (2017)  ochutnávka

Black metal novodobého střihu, který mi vážně jde k pleti. Tohle fakt můžu… Je to trochu jako Nightbringer, nebo třeba Irkallian Oracle.

Medico Peste - Herzogian Darkness (EP) (2017)  ochutnávka  naše recenze

Sice EP, za to velmi pevné v kramflecích. Další z black metalů, které mají hlavu a patu. Nebýt kolegy Garma, asi by to kolem mě prosvištělo bez povšimnutí, takže díky!

Obscure Sphinx - Epitaphs (2016)  ochutnávka  naše recenze

Díky Žižkovské noci jsem si zase připomněl něco, co jsem dlouho neprotočil. Obscure Sphinx byli pro mne jednoznačně vrcholem celé akce (na druhou stranu jsem toho zas tolik neviděl no…) Před nimi jsem si dával smyslnost Veena, pak jsem se nechal rozmetat jejich setem a po nich tu byla až pouťově působící zábava s Hypnos. Prostě to nešlo… Takže při domácím poslechu dávám hodně zabrat repro soustavě a sousedům…

Poprava - Supredator (2016)  ochutnávka

Bordel. Solidní, co baví, ale víc nedává. Prostě… bordel…

Mgla - With Hearts Toward None (2012)  ochutnávka

Tahle deska je našlapaná až běda. Nedám na ní dopustit. Zvláště na závěrečný song, při kterém mě vždycky naběhne husí kůže, během toho mocného nástupu. Možná taky proto, protože vím, jak tahle píseň funguje na koncertě… No jak asi - je to mrda, jak svině.

A protože jsem tenhle měsíc přišel o dědu (a mimo to se brodil i jinýma hovnama, co život schovává na ty nejlepší momenty), nehledal jsem moc světlých a veselých skladeb. Akorát právě kvůli dědovi (to byl prostě děda, kterýho si každej vnuk představí, když se řekne děda - moudrej člověk, co tě naučí, co předává vědomosti, co je s nim sranda; člověk, kterýho si kurva vážíš), kterej odešel nečekaně a předčasně, jsem otřepal demo Cruadalach - V rytmu staré krve [ochutnávka] a album Srdce z Avalonu [ochutnávka] od Českého Srdce. To proto, že děda byl pohan jak poleno, nechával si říkat starej kelt a taky tomuhle přesvědčení byl hodně věrnej. Žádná jiná smrt se mnou takhle ještě nezacloumala, o čemž svědčí i to, že na pohřeb přišlo kolem dvouset lidí - takovej to byl důležitej a oblíbenej člověk pro Kašperský Hory a příbuzenstvo.

Mimo to se samozřejmě věnuju promo materiálům, mezi kterými mi doma uvízlo nové album War For War, které jsem musel asi po dvou minutách vypnout… Fakt jsem nemohl dál a jestli bude i zbytek desky takhle těžko přístupnej (z mého pohledu), tak to bude historicky poprvé, co nebudu z nového díla, pod kterým je podepsán Lord Morbivod, vážně nadšenej… více bude v recenzi…

Ze světa black metalu dále drtím hulvátsví De Magia Veterum (hodně baví!), nechápavě vrtím hlavou nad Deathcade od Nocturnal Depression (ale tak baví) a dál kroutím osvědčený fláky od Peste Noire (Ballade Cuntre Lo Anemi Francor) nebo Satyricon (Nemesis Divina).

Okusil jsem i chválou ověnčené J.A.R. (v rámci pořadu album před půlnocí na rádiu Rockzone) a musím konstatovat, že mě tohle fakt nic neříká (a to jsem s Romanem Holým příbuznej). Přítelkyně si zas pouštěla Wohnout (Polib si dědu), což dávám… stejně jako Totální Nasazení, který hraje, když tohle píšu… obecně ale vládne zlo.

// Garmfrost

Rebirth of Nefast - Tebernaculum (2017)  ochutnávka

Těžký a zároveň velice svěží black metal made in Island. Matoucí vsuvky, zakomponované do ničivých i éterických partií, neusnadní vytvořit si konečný úsudek. Horký adept na desku roku.

Ulver - The Assasination of Julius Caesar (2017)  ochutnávka

Synth popový Ulver? Progresivní Ulver? Ulver prost avantgardy? Krásně melodický Ulver? Ano, nová řadovka se vlkům opravdu podařila. Výslednému dojmu pomáhá i skvostně provedený booklet s krásnými fotkami a zajímavými texty.

// Jirka D. Synth pop bych bral, občas měkoučký jak Pet Shop Boys :)

Bestia Arcana - Holókauston (2017)  ochutnávka

Naas Alcamethovy bokovky Akhlys a nyní Bestia Arcana se mi líbí mnohem víc než Nightbringerovská novinka. Holókauston je čtyřskladbová magie plná monumentální černoty. Je tu místo jak pro výplach (ne moc), tak šamanskou rytmiku i atmosférické harmonie. A opět ten HLAS z pekel stvořený!

Acrimonious - Eleven Dragons (2017)  ochutnávka

Acrimonious zrají jako víno. Užijete si výbornou techniku protřelých muzikantů i skvěle napsaných skladeb. Hlavní slovo má současný black, který se ovšem nebojí absorvovat ani starý thrash/black z dob dávných, kdy se nosili džisky a pruhovaný kaťata :D

Nightbringer - Terra Damnata (2017)  ochutnávka

Je to nářez jak blázen! Všudypřítomná nadpozemská umělecká kondice plní novou desku Terra Damnata do sytosti. Bohužel se musím přiznat, že mě přes všechny možné vychytávky a nabušenost, novinka Nightbringer nebaví. Vůbec. Dal jsem jí hodně času a poslechů, ale nemám se čeho chytit. Není nic, proč bych ji měl rád.

// Victimer: Zkusil jsem jen začátek, což se budu pokoušet dotáhnout do konce a ne jen jednou, ale nic tam nebylo. Nic zvláštního. To takoví Inferno...

// Ruadek

Byron Metcalf - kooperace / sólová tvorba  ochutnávka

Celý měsíc jsem se intenzivně věnoval jednomu z nejlepších světových perkusionistů a šamanů, Byronu Metcalfovi. Tento umělec spolupracoval za svou kariéru s mnoha velkými jmény na poli ambientní muziky, včetně  Erika Wøllo nebo Stevea Roacha. Tuto intenzivní meditaci jsem ukončil zakoupením desky Earth Luminous s tím, že tento pán je pomyslným vrcholem rytmů v mém životě. Lépe už to nejde.

Leech - If We Get There One Day WIll You Please Open the Gates? (2012)  ochutnávka

Šestice muzikantů ze Švýcarska, která tuto desku sice vypadala už před delší dobou, to jí ale nic neubírá na síle. Post-rock pro gurmány, chce se mi říct. Nehrají nic přelomového (co taky hrát originálního na této scéně), jejich promyšlené harmonie a neustále “sázení” nových motivů do již rozběhnutých linek, energie a hravost. Kapela ale aktuálně nepůsobí aktivně, takže mám obavy, že skončili na špici svého ledovce.

Crane’s Dream - komplet vše  ochutnávka

Ruská ambientně post-rocková tvorba s dozvuky neo-folku? Velice povedená tvorba, kterou Crane’s Dream nabízejí komplet zdarma na BC. Ta umí být silná ve své jednoduchosti, povedených melodických motivech, posmutnělá, zahalená v mlze a dešti. Nezdá se to, ale Crane´s dokáží mít větší kouzlo než mnoho velkých kapel, které se takhle citlivě vyjádřit neumějí - pokud chtějí hovořit s posluchačem prostřednictvím klidných ploch.

Goldfrapp - Silver Eye (2017)  ochutnávka

Novinka synteticky popových Goldfrapp se nese bohužel v podobném nezáživném duchu jako deska předchozí. Z mého hlediska je to postupná ztráta přitažlivosti a kreditu této kapely, producenta a zpěvačky Alison, kteří kdysi s prvotinou definovali svůj žánr. Zahulená barová atmosféra je dávno minulostí, tepání laciných rytmů a stále stejné aranže už vykrádají sebe sama. Tady je to opravdu škoda.

Jambinai - A Hermitage (2016)  ochutnávka

Korejci nakládají přímo ďábelsky !!! Tahle deska mě už měsíc rozsekává na kousky. Spojení tradičního folklóru na tradiční nástroje spolu s post-metalovým nátěrem až do hlučných stěn a řevu disharmonie. To poslední lze najít především na dalších deskách, tato jediná se tváří přístupně. A Hermitage je překvapení jako blázen, takto originálně pojatou muziku jsem už hodně let neslyšel.

Velice potěšili tento měsíc poslední Junius, kteří mě dostávají i nadále (a asi jako jediný nemám dodnes výtku ani vůči předcházející desce). Zdařilí jsou živí Kauan, sehnatelní opět zadarmo na Bandcampu, odehrají komplet dvě desky. Poslouchám rovněž obě desky Disillusion, jelikož se chystá nová deska a vypadá to, že bude především ve stopách prvotiny.

// Sarapis

Pallbearer - Heartless (2017)  ochutnávka

Už předchozí Foundations of Burden (2014) bylo super, novinka k tomu má směle nakročeno. Říkám nakročeno, protože nahrávku jsem koštnul všehovšudy třikrát (z toho jednou usnul) a jakékoli závěry by byly předčasné. Důležité je, že přitažlivost funguje a stejně jako natěšený mol se vrhám k této feromonové pásce, abych se přilepil a mával křidélky až do samého konce.

Scratches - Before Beyond (2017)  ochutnávka  naše recenze

Kolega Jirka D. vytáhl tuto skvadru ze Švajcu až na naše stránky a protože jsem tou dobou neměl do čeho píchnout a paní s hlasem jako struhadlo mě chytla za uši hned zkraje, Before Beyond se u mě brzy stala docela protěžovanou deskou. Nálada jako plavání v medu, hudební lehkost a rovná čára mezi posluchačem a kapelou. Vhodný tip, jak zakončit den s nohama nahoře, nebo naopak rozhrnout závěsy a příjemně víkendově posnídat.

// Jirka D.: Shodou okolností mi akorát došla deska, zabalená do krabice od pizzy. A došla v pohodě. Tahle kapela mě fakt začíná bavit.

Orphaned Land - El Norra Alila (1996)  ochutnávka

Comebackové album izraelských Orphaned Land Mabool (2004) bylo svého času mou obrovskou poslechovou vášní a skrze jeho zář jsem tehdy moc nevnímal, že i zbytek diskografie stojí za pozornost. El Norra Alila je dřevnější a méně přístupná tvář kapely, což se ale s odstupem času čím dál víc projevuje jako výhoda. Album je bohaté na nápady a překvapivé momenty (přechody mezi skladbami, nečekané zvraty) a má autentickou folklórní atmosféru. Farhiho občasné variace na tradiční zpěv mně sice moc nebaví a některá intermezza by mohla být kratší, ale celkově vzato i po tolika letech není toto album přežité. Jsou to Orphaned Land plní elánu a ještě neobroušeni drahými produkcemi.

// Victimer: Je to tady někde doma na kazetě. Svého času jsem si tuhle desku dopřával, v první fázi měla víceméně jen plnit funkci “jiného” metalu z východu, ale vyklubala se z ní velmi příjemná záležitost a dnes už je to v podstatě kultík.

// Sorgh

Root - Black Seal (2001)  ochutnávka

Moje nejoblíbenější album, asi už jsem ho tady zmiňoval. Tvrdé jako prase, zároveň melodické a s rozumnou mírou výpravnosti, která je někdy ke škodě. A tak se k němu pravidelně vracím.

// Sarapis: Kvalitní nahrávka dalece přesahující naše hranice. Na Black Seal se povedlo všechno - od výstavního materiálu, přes skvělé výkony až po osobitou produkci. Je to už asi patnáct let, co jsem se o Root přestal blíže zajímat, což je zhruba stejná doba, co uctívám tuto nahrávku. 

Thorns vs. Emperor (1999)  ochutnávka  naše recenze

Jeden ze zástupců mých nej.Tohle je tak povedený mix blacku, industrialu a fantazy atmosféry, že bych pro něj jen těžko hledal soupeře. Chycen sem byl při prvním poslechu a fascinace trvá.

// Victimer: Jo, tahle kooperace má grády. Strašně dlouho jsem ten třeskutý mrazík z ocelárny neslyšel, musím to napravit.

Root - Madness Of The Graves (2003)  ochutnávka

Poslední z trilogie mých nejoblíbenějších desek kapely. The Book, Black Seal a právě Madness… Teď ho točím furt, protože mi konečně hrají vypálená CDéčka.

// Victimer: Taky u mne vede Black Seal, naopak Madness Of The Graves už jsem si příliš neoblíbil.

// Mirek M.: Patřím zjevně k menšině, ale “Madness of the Graves” považuji za tvůrčí vrchol Root a ostudně nedoceněnou desku. A to bohužel i ze strany samotných Root. Když jsem byl na jejich posledním koncertě, šlo o jediné album, z něhož nezahráli ani jednu skladbu - takové zklamání!
// Bhut: Rovněž tuhle desku mám rád, ačkoliv osobně vrchol vidím v knize. Ale jak píše - Mirek - album se živě ostudně vynechává, navzdory povedeným kusům. Určitě bych radši živě slyšel Endowment než 666.

Ruins - Undercurrent (2016)  ochutnávka

Australské zlo, kterému chybí melodické vyvážení černoty a které nevěří na atmosféru. Ruins stále valí svůj syrový a neupravený blackmetal, který nepřekvapí, ale jednou za čas vlije sílu do žil. Je to novinka, tak jí dávám co proto.

// Mirek M.

Beránci a vlci - Beránci a vlci (2017)  ochutnávka

Zřejmě nejambicióznější současný folklórní projekt v našich končinách a vydatná porce překrásné hudby, která vychází nejčastěji z lidových písní z Beskyd, Javorníků a Dolňácka. To vše brilantně zahrané, s moderně pojatými aranžemi, doteky jiných žánrů, nepřeberným množstvím nástrojů, skvělými pěveckými výkony a velmi sugestivní atmosférou. Při poslechu ani nepřekvapí, že se na tomto projektu podílely hned čtyři hudební formace, které se navzájem brilantně doplňují. Vedle Tria Jitky Šuranské, které patří ke špičce naší folklórní scény, zde nalezneme i muzikanty a zpěváky ze Sdružení nezávislých jazzmenů, Ženského sboru z Kudlovic či spolku RukyNaDudy. Podmanivá deska, která v sobě snoubí tradici lidových písní se současným přístupem k world music.

Ulver - The Assasination of Julius Caesar (2017)  ochutnávka

Noví Ulver sice nebyli úplně láskou na první poslech, ale čím detailněji jejich novinku zkoumám a čím více se v ní nimrám, tím více mě uchvacuje. Ještě před pár týdny bych tvrdil spíše opak, ale nyní jsem přesvědčen, že jde o další vrcholný opus v jejich diskografii, k němuž se v budoucnu budu vracet stejně rád, jako například k “Blood Inside” či “Shadows of the Sun”... S největší pravděpodobností i deska, která nebude chybět v mém celkovém hudebním topu za rok 2017, ale nepředbíhejme…

Ayreon - The Source (2017)  ochutnávka

Doby, kdy Ayreon patřili k mým vůbec nejoblíbenějším kapelám, už jsou bohužel pryč a od alba “01011001” mám pocit, že se Lucassen už jen prachsprostě vykrádá a seberecykluje. Novinka se samozřejmě opět hemží zvučnými jmény především mezi vokalisty a nutno říct, že všichni podávají skvělé výkony. Velmi mě potěšila třeba přítomnost Tommyho Rogerse z BTBAM, Zahera Zorgatiho z Myrath či znovuangažování Jamese La Brie (na druhou stranu zde najdeme i otravného hevíkáře Tobiase Sammeta), ale hudebně už mě tenhle velkolepý cirkus příliš nebere. Všechny nápady a aranže jako bych znal nazpaměť už při prvním poslechu a nikde ani náznak čehokoliv nového, překvapivého či neotřelého. Tohle bohužel nezachrání ani sebelepší pěvecké výkony, Ayreon se po instrumentální stránce zdají již totálně vyčerpaní a to je velká škoda...

Clarinet Factory - Meadows (2017)  ochutnávka

Po dlouhých sedmi letech konečně přichází s novou řadovkou svérázné seskupení Clarinet Factory a opět jde o pastvu pro uši. Novince i tentokrát značnou měrou prospěli rozliční hosté, ať už jde o Joe Achesona z předního světového nu-jazzového spolku Hidden Orchestra, bubeníka Dano Šoltise z Vertiga či folklórní soubor Grunik z Beskyd. Stejně jako v případě Beránků a vlků velmi podmanivá a obrazotvorná hudba, kterou můžeme směle řadit ke špičce naší scény...

Styx - Paradise Theatre (1981)  ochutnávka

Totální srdcovka! Ač tvorbu Styx řadím v historickém kontextu rockové hudby spíše někam k průměru, tohle album kapelu vyšvihlo vysoko nad něj. Ač vyšlo počátkem osmdesátých let, jeho sound je ještě typicky sedmdesátkový, ale nad tímhle drobným zpátečnictvím lze snadno přimhouřit oči. Když se na posluchače vyvalí luxusní rockové pecky jako “Nothing Ever Goes as Planned”, “The Best of Times”, “Snowblind”, “Lonely People” či “Half-Penny, Two Penny”, je vymalováno. Deska tvoří ucelený koncepční příběh o vzestupu a pádu fiktivního divadla a slouží jako metafora přerodu americké společnosti na přelomu 70. a 80. let. Už navždy budu mít vrytý do paměti obal “elpíčka”, který patřil k těm nejhezčím, které můj otec měl ve své sbírce...