Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.   //

Minsk – The Ritual Fires of Abandonment (2007)  ochutnávka

Do vydání nové desky ještě nějaký ten pátek zbývá, ale už teď je třeba oprašovat staré klenoty a ladit formu pro příchod čtvrté pohromy. V rámci diskografie Minsk si rád poslechnu v podstatě cokoliv (vlastně vybírám ze tří řadovek), ale tahle deska mi - a neptejte se mě proč - sedí nejvíc.

Unhold – Towering (2015)  ochutnávka  naše recenze

Novinka z pera švýcarských Unhold, kteří se evidentně kdysi nadchli pro tvorbu Neurosis (kolik jich takových bylo, že?), ale aktuálně už si hledají vlastní výraz a své muzice dopřávají osobitější otisk. Něco pro fanoušky post metalových depresí, kteří neradi spěchají a svět nevidí v hezkých barvách.

Fuzz – Fuzz (2013)  ochutnávka

Jedna z aktivit Ty Segala, o níž můžete na facebooku číst jako o  garage punku. Jo. Zboostrovaní Sex Pistols společně s Black Sabbath z první poloviny sedmdesátek. Špinavé, neučesané, ostře kousavé a v neskutečné pohodě.

Old Man Gloom – The Ape of God I + II (2014)  ochutnávka

Zatím se tím prokusuju a je to nálož. Dvě desky, půl druhé hodiny a pocity jak při sledování Ingmara Bergmana. Jenže k Sedmé pečeti se nevracím, i když mě svého času dostala ... a s touhle porcí to dost možná dopadne stejně.

Suffocation - Pinnacle Of Bedlam (2013)  ochutnávka

K téhle desce mám zvláštní citový vztah, jedno ráno jsem s ní totiž léčil morální kocovinu po jednom koncertním předávání nejmenovaných hudebních cen, které bylo pojaté hodně ... hodně alternativně a intelektuálně, to jsou ta správná slova. Tehdy jsem ji sjel třikrát po sobě a od té doby se máme rádi.

Victimer  //

Akercocke - Choronzon (2003)  ochutnávka  naše recenze

Prosincová závislost na všem, čím nás během své nečisté kariéry Akercocke poctili, trvá také v měsíci lednu. Nejvíce mám políčeno na album “Choronzon”, které jako první pořádně nahlas říká: “nikdy jsme nebyli běžná black/deathová kapela a teď to víte úplně všichni”. Vyloženě si užívám chvilky nestandardního extrému a je mi dobře. Zejména pak na noční, kde je na to více času a tma k Akercocke prostě sedí.

Cult Of Luna - Salvation (2004)  ochutnávka

Cult Of Luna také nikdy nešlápli vedle, proto vedle nešlapu ani já s poslechem jejich alba “Salvation”. Po x letech je stále přitažlivé a má co dát. Snad také proto, že jsem v ho v minulosti tolik nesjížděl, mi dneska chutná o to víc. Takové malé znovuobjevování mistrů post-metalových nálad. Věčný souboj minimalismu a rozmáchlosti zase působí.

// Jirka D.: Tuhle desku mám neskutečně rád a vracím se k ní jak do oblíbené restaurace - známá obsluha, dobré jídlo a pití a jistota, že příště to bude přesně tak. Ostatně to platí o celé diskografii kapely - jak píše kolega, Cult Of Luna nešlapou vedle.

Code - Mut (2015)  ochutnávka

S novinkou Code je to kříž. Opuštění metalových vod a sklouznutí do oceánu rockových možností, se zatím nese v mezích nejistoty a váhání. Neotřelost je ta tam, Code to zkouší, ale zatím je to tonutí pod hladinou a dotknout se dna záchrany není v silách kapely, voda je příliš hluboká. Nemastné, neslané a slabé dílo bez výrazných momentů. Kandidát na zklamání roku hned zkraje sezóny.

Marduk - Frontschwein (2015)  ochutnávka

Na novém albu Marduk mě pár skladeb baví, a to je pořád lepší než nic. Zasloužilí blackmetalisté ukazují, že umí a když už to jde mírně z kopce, dá se to skrýt. Frontschwein není ničím, co by mělo měnit dějiny, ale poctivost mu upřít nelze. Rom 5:12 svého času bavilo, Wormwood mi zase přišlo jako nastavená kaše od minule, se Serpent Sermon jsme se nějak minuli a novinka jako společník na cesty funguje docela slušně. Takový temný mainstream do dešťů a plískanic.

Voices - London (2014)  ochutnávka  naše recenze

Londýn mě fascinuje sám od sebe a pokud lze jeho atmosféru zachytit formou metalového alba, je mi o to sympatičtější. Navíc Voices navazují na bídácké úmysly Akercocke, takže vzájemná přitažlivost je zcela logická. Akercocke jsem dnes začal, Voices to uzavírám. Jak příhodné.

Sarapis //

Psychotic Waltz - A Social Grace (1990)  ochutnávka

Klenot progresivního metalu, zastrčený, upozaděný. Přesto na něj prach nesedá. Ani se nedivím, že jde o okrajovou záležitost. Tahle hudba není pro každého. Z nervních riffů a disharmonií občas trnou zuby, na druhou stranu třeba “I Remember” dokáže hřejivě pohladit, až je z toho člověku teskno. Buddy Lackey (jinak Devon Graves z rozpadlých Dead Soul Tribe) byl šílený vokalista a vlastně stále je. Psychotic Waltz jsou opět aktivní a snad se od nich dočkáme nějakého dalšího psychického teroru.

Pain of Salvation - One Hour by the Concrete Lake (1998)  ochutnávka

Že by mě nové album Pain of Salvation někdy nemuselo zajímat, to by mě před nějakými pěti šesti lety ani ve snu nenapadlo. Leč stalo se. “Kompilačku” “Falling Home” se mi nechce ani stahovat. Ještě že se s příchodem nového nemaže staré. Když si pustím “One Hour…”, mám opravdu pocit, že se s takovými “Road Salt 1+2” vůbec nemaže. Erupce nápadů, kompaktní materiál, motiv jeden za druhým a všechny něčím zajímavé, Gildenlöwovi bratři v parádní formě a Johan Langell excelující za bicími….sakra, kde je tomu klukovi konec?! A kde jsou Pain of Salvation?!

Krabathor - Cool Mortification  (1993)  ochutnávka

K albu jsem se dostal hlavně proto, abych si takříkajíc doplnil vzdělání. “Cool Mortification” mi ušima prosvištělo kdysi dávno a bez efektu, takže se to ani nedá počítat. Překvapuje mě, jak toto album zní i po (ne, nebudu to počítat) x letech svěže. Dnes je death metal jinde, často brutálnější a techničtější, ale živelnost starého alba Krabathoru je elixírem, který udrží desku ještě dlouhá léta nad vodou, stranou od honby za rychlostí (a hlasitostí). Stejně jako další úžasná dobová díla smrtonosných souputníků.

// Bhut: Komu se od těch dob (u nás) podařilo natočit něco podobně šťavnatého? Dnes tomu chybí život, tedy Absence Of Life.

Rush - Roll The Bones (1991) ochutnávka

Jediné, co mi na tomto albu nejde pod vousy, je rap v titulní skladbě. Vše ostatní můžu a to kdykoliv a opakovaně, už spoustu roků. Vzletný rock, z něhož vyvěrá hudební nadhled a kompoziční svoboda v bohatých gejzírech. Vhodné jak na cesty, tak i k odpolední kávě s lelky a špačky v teple domova, nejlépe se znalostmi Peartových textů.

Gervasi, Sacha - Anvil!: The Story of Anvil (2008)  ochutnávka

Tento dokument je jako nahlédnutí do otevřeného srdce, které bije pro metal a které za něj klidně položí celý svůj oběhový systém. Pokud v takovou hudbu věří i divák, tak jsem přesvědčen, že ho film hluboce osloví a snad i nakopne, aby v tom co dělá, byl ještě lepší. Oddanost a zápal je nádherný motor, který se nezadře, ani když se nedaří. Anvil možná nedělají nic vyloženě špatně, ale ke slávě jim už dlouhá léta pořádný kus chybí. A to je vlastně předmětem tohoto filmu. Aspoň na začátku. Co se děje pak, je všechno, jen ne rychlý přesun z platové třídy X do Y, ani přestup z vlaku motoráčku do business class v letadle. Život není černobílý a odboček nabízí hromady, ještě že o nich dopředu nevíme. Od prvních momentů až do posledních chvil jsem Anvil držel pěsti a držím je stále. Lips je sympaťák jako hrom (ve filmu čerstvý padesátník) a že mě jejich hudba zas tolik neoslovuje, neznamená, že je nerespektuji. Jazykem mého antivirového programu "důrazně doporučuji" tento film.

Bodin //

Dragged into Sunlight - Hatred for Mankind (2009)  ochutnávka

Album staršího data, které mě chytlo za srdce a nepustilo. Miluji přesně takový nechutný, nečistý a naštvaný death metal.

Voices - London (2014)  ochutnávka  naše recenze

Z loňska mi zůstalo celkem dost neposlechnutých restů. Mezi ně patří i angličtí neurvalci Voices. Jejich album “London” je prostě parádní, nestabilní, nervózní a přitom téměř dokonalé. Muzika mé krevní skupiny.

Soulburn - The Suffocating Darkness (2014)  ochutnávka

Mezi málo poslechnuté alba minulého roku patří také holandští Soulburn bývalého bubeníka Asphyx. Kapela se dala po letech znovu dohromady a vydala death doomové nádherné album, které se moc dobře poslouchá. Poctivá práce.

Desolate Shrine - The Heart of the Netherworld (2015)  ochutnávka

Starý rok je už dávno za námi a já začal opět pokoukávat po aktuálních albech. Finové Desolate Shrine se svým třetím albem neustoupili ze zavedených kolejí a porcují si svůj zvláštní death metal.

Marduk - Frontschwein (2015)  ochutnávka

Tak tohle je jednoznačně parádní jízda. Na nové album Marduk jsem se dost těšil a Frontschwein mě nenechává oddychnout, nakopává mě a nechce pustit. Naprostá spokojenost s tímto dílem.

Bhut  //

Leden jsem měl v přehrávači hodně pestrý. Napomohla tomu především drobná čistka pálených CD, která už prakticky neposlouchám vůbec. Věnuji se spíše originálním nosičům a nebo mp3, čímž onen mezičlánek vypadává. Tu a tam jsem objevil, při nejmenším, zajímavé kusy a jeden z nich dávám hned jako první odrážku...

Lettek  ochutnávka

Patrně nejde o žádné řadové album, jelikož si nejsem jistý, jestli něco jako vydávání alb v daném žánru funguje. Je to úspěšné vyplachovací techno (snad prominete ten obecný výraz). Mnozí tomu ostatně říkají sound system nebo tekno a kdo ví co ještě. Nevím, nerozumím tom, ale jistě jste již zaslechli od lidí s dredama nebo se šponou v obličeji, že poslouchají “systémy”. Nicméně zjištění, že toto CD stále vlastním mne přimělo k nostalgickému poslechu, během kterého se vybavovaly vzpomínky na obecně experimentátorské období mého pobytu na střední škole, kdy jsem mimo jiné závislosti okoušel i pro mé ucho nepříliš tradiční muziku. Asi čekáte nějaké výmluvy, kecy o prozření a podobně, ale nač se hanbit? Na téhle muzice mne stále něco oslovuje a vcelku je to jen jiná forma šílenosti a nevšednosti, kterou z hudebních nosičů rád vyslechnu. Poslední dobou zjišťuji čím dál více, že se zkrátka nedokážu soustředit/omezit jen na určitý hudební styl. Dlouho jsem se rozmýšlel zda vybrat Psychotron nebo Unfuck, ale nakonec to vyhrála ta první, už kvůli její všeobecné oblíbenosti.

Marduk - Frontschwein (2015)  ochutnávka

Už jsem nad nimi nalomil hůl. Když Marduk, tak spíš starší kusy a ty novější končí u Cikána 5:12. Novinka mne zastihla v chtíči ji objevovat. Je totiž nečekaně pestrá, ačkoliv se tak nemusí po prvním poslechu zdát. Její zkraje neohrabaná schránka drtí a likviduje a na druhou stranu dokáže pěkně omámit nápaditou melodií, kterou bychom u kolonie pohybujícího se železa těžko hledali.

Cypress Hill - Skull & Bones (2000)  ochutnávka

Další vzpomínka na hledání vkusu. Ačkoliv hip-hop potažmo rap absolutně ignoruju a během produkce podobné hudby spíše prchám, Cypress Hill v sobě mají něco, co dokážu tolerovat, přežít, zkousnout a snad si i zanotovat. Tohle album je ostatně kontroverzně přijaté, s čímž autoři dobře počítali a proto jej rozdělili na dva disky. Ten první obsahuje jejich běžnou práci, kdežto ten druhý nenápadný kotouček je čistokrevný nu-metal. Je na něm pouhých šest songů, ovšem s náplní, která dokáže zamávat. Je až k nevíře, jak ostře se do toho kapela obula a nebýt jejich specificky zabarvených hlasů (to musí každý fanda poznat), autorství bych vlajce Cypress Hill určitě nehádal. Asi by se hodilo dát jako ukázku klipovku Can’t Get The Best Of Me, ale já vybral mou oblíbenější záležitost Valley Of Chrome.

Raise Hell - Not Dead Yet (2000)  ochutnávka

Starší věc, která srší energií poctivého thrash metalu. Nejsem sice stržen lavinou soudobého trendu a libování si v této odnoži, ale jsou kusy, které jsem svého času dost sjížděl. Tato nahrávka ví, co chce a jde si za tím, takřka přes mrtvoly. To je na ní fajn, včetně její akorátní stopáže, která zablokuje pocitu přejídání, ne-li až znechucení. Já ten thrash prostě moc nežeru, hehe. Deska obsahuje výživné fláky jako Soulcollector, Babes, Dance With The Devil nebo Devilyn.

// Sarapis: Kurňa, to je teda vykopávka! Pamatuju si je z jednoho sampleru Nuclear Blast, kde měli pár dobrých songů ze živáku. Tenkrát měli hodně našlápnuto, i tato deska je bezva. Debut "Holy Target" mám dokonce origo na kazetě, taky kvalitní práce. Nevím, co se pokazilo, že o nich není v posledních letech vůbec slyšet. Kdepak je jim konec....? Podle FB nahrávají nové album!

demo tip:

Askeregn - Demo 2010 (2010)  ochutnávka

Němečtí nihilisté Askeregnsvou přítomnost světu ohlásili před nějakými sedmi lety. Vzhledem ke hráčské spřízněnosti s českou formací Sekhmet a konec konců i Kraake, se párkrát ocitli i na tuzemských pódiích. Ti, kdo je viděli jistě vědí, že jde o slušnou arciblackovou smršť v čele s nečekaně mrtvolnou dívkou. V jubilejním roce 2010 vydali své tří skladbové demo, které slušně zamávalo undergroundem tohoto žánru. Respektive sklidilo slušné uznání. O dva roky později kapela natočila své debutové album, kde se ony skladby dočkaly čitelnějšího zvuku a několika kosmetických úprav. Můj tip však ukazuje jednoznačně na zahulené demo, které lépe vypovídá o žánrové příslušnosti a celkové stylistice kapely.

Garmfrost  //

Arstídir Lífsins - Aldafǫðr ok munka dróttinn (2014)  ochutnávka

Další porce nadprůměrné kvality v podání islandských pohanů Arstídir Lífsins. Je s podivem, jak pevně vyrovnanou má tato kapela diskografii. Každá deska z jejich dílny přináší lyrický koncept umělecké hodnoty zabalený v metalovém hávu, který se neorientuje jen na pagan black metal, ale také na ambient nebo filmovou scénografii.

Marduk - Frontschwein (2015)  ochutnávka

Chtělo by se říct, že je Marduk jistotou na scéně. To ale není pravda. Po sérii šedivých alb, která nepřinášela žádné dobrodružství je Frontschwein po dlouhé době plnotučné dílo. Nechci tvrdit, že má stylotvorný dopad. Jedná se pouze o válečnou zábavu nebývalé síly. Půlka desky je ničivá jako uragán a půlka těžkotonážní jako tanková divize. Nalezneme zde také spousty zajímavých melodií,  které ale nejsou sladkého charakteru. Spíše přináší severský noční mráz.

Blind Guardian - Beyond the Red Mirror (2015)  ochutnávka

Nemyslím, že Blind Guardian natočili milník nebo něco výjimečného. Ostatně po třiceti letech to moc nejde. Každopádně jsem měl problém se dostat pod kůži začátku desky. Docela nepřístupná atmosféra mě překvapila. Po sérii poslechů začaly vyplouvat tolik typické bombastické refrény, technické finesy, které už dávno k BG patří. Nakonec mě dostal i náznak starého thrash speedu v některých místech, kdy jsem si zavzpomínal na agresivnější počátky kapely. Zde jsou pak nejsilnější. I když vypovídající hodnota je nízká.

Decline of the I - Rebellion (2015)  ochutnávka

Hnusné a nepřístupné. Takové je nové album podivných francouzských Decline of the I. Tam kus elektroniky, tady black metalu, jinde nezařaditelného duševního výlevu. Opět není sranda prožít tento bláznivý kousek bizarnosti. Ono lalala, které se z desky ozývá, nabírá na děsivosti s každým setkání. Pozor na sny!

Quadrivium - Methocha (2012)  ochutnávka

Původně jsem zde chtěl zmínit nové album Code, ale to je tak hrozný, že jsem je přestal úplně poslouchat. Zato nemůžu přestat s poslechem avantgardistů Quadrivium. Z jejich hudby slyšíte hodně Arcturus a podobné veličiny této odnože, ale díky svému umu, vymyslet dobrý vál, zahrát ho naprosto mistrovsky a s grácií se distancuji od pouhého odmítnutí coby epigonů a vykrádačů. Kdyby ony veličiny měly posledních deset let tolik šťávy co tato omladina, je dobře na světě.