Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Měsíc listopad byl oproti říjnovému výpadku už měsícem tradičním a tak se toho v přehrávači objevilo hodně, i když ne všechno se v něm ohřálo víc než poslech dva. K podobným propadákům patří určitě novinkové album In Flames, kteří na něm předvedli dokonalou ukázku toho, jak ze sebe udělat metalové Backstreet Boys, a jejich I look at jůůůůů v devátém songu budiž odstrašujícím příkladem pro všechny. Horší už byla snad jen novinka Pain. Podobně krátkou životnost měli i noví Vader, Superjoint a Dark Tranquillity, kteří se sice neztrapnili, ale mlátit prázdnou slámu smysl opravdu nemá. Zkusil jsem i Root (fakt jo), ale hned jsem je zase vypnul. Vedle toho určité naděje vzbuzovali:

Animals As Leaders - The Madness of Many (2016)  ochutnávka

Animals As Leaders pro mě vždycky byli studení čumáci, ale nová deska se mi začíná dostávat pod kůži. A není v tom ani víc techniky (ta tam byla vždycky a víc snad ani nejde), ani vřelejší produkce. Možná jazzovější feeling? Náznak orientu v prvním songu? Těžko říct, ale družina kolem Tosina Abasiho mě tentokrát oslovuje.

// Ruadek: proti minulé desce, která mi nějak nesedla mě tohle opět baví. Není to ta elektronickým spodkem nakopnutá jízda jako první dvě desky, je to ale stále slušný djent, který má smysl a ačkoli - pravda - má to lehce studenější čumec, má to smysl.

Shit the Cow - The One With the Devil (2016)  ochutnávka

Co se na první pohled zdálo jen jako fascinace názvem (Poser krávu), se časem proměnilo v sympatii. Shit the Cow znějí jako nefalšovaný devadesátkový alt rock a někde tam hledejme všechny jejich inspirační zdroje. K tomu přidejme low-budget produkci, ostře garážový zvuk, punkový duch a tvůrčí svobodu nesvázanou vůbec ničím. Geniálního nebo objevného na tom není absolutně nic, ale na sympatie to určitě stačí.

Wovenhand - Star Treatment (2016)  ochutnávka

Naproti k tomu k novým Wovenhand víc než jen sympatie hledám trochu těžko. Všechno se to mohlo zdát jako snadný příběh nové desky oblíbené kapely, ale nestalo se. Druhá skladba jako kdyby všechno podkopala, nahlodala a pak už se to celé nějak komplikuje. Budu zkoušet, slibuju, ale nebude to lehký.

The Warlocks - Songs from The Pale Eclipse (2016)  ochutnávka

S The Warlocks jsme se oťukli na minulém albu a skončilo to novým vinylem ve sbírce. Album aktuální jsem nijak nevyhlížel, nečekal, přesto si ke mně cestu našlo. Oproti Skull Worship se ale trochu ztrácím a jejich zamlžená psychedelie mi tentokrát připadá poměrně nezajímavá. Možná blbý čas, možná jen slabší deska a možná jen čas jít zase o dům dál.

Crowbar - The Serpent Only Lies (2016)  ochutnávka

V deskách Crowbar se nevyznám a jedna s druhou mi splývají. Deset rozdílů nenajdu. A nenajdu je ani na novém albu, které si teď užívám, ale je naprosto jasné, že tenhle vztah zanedlouho skončí a uvolní místo něčemu dalšímu. Crowbar dělají pěkný písničky, ale pořád tak nějak stejně, což i na chvilku stačí, ale dlouhodobě to nefunguje.

// Victimer

Laibach - Spectre (2014)  ochutnávka  naše recenze

Pop Laibach. Po dvou letech jsem si nechal říct a vrátil se k albu, na kterém “noví” Laibach hezky svádí k parketu, aby nám po příchodu na něj dali najevo, že jsou pořád maršík, i když jemnocitný. Deska si sebou nese mnoho hitových momentů, o kterých se možná jako o hitových ani nehovoří. Nevím, já tak ale činím. Staří a noví fans mě nezajímají, mě zajímají Laibach a Spectre je deska, která má rozhodně co říct.

Hail Spirit Noir - Mayhem In Blue (2016)  ochutnávka

Krásná práce. Ač se snažím s komplimenty šetřit a dám na trpělivost a nikým nelajnovaný pohled, tohle se vážně povedlo. Jemná práce s blackmetalovou psychedelií, která se albem proplétá jako nitka, aby z něj byla postupně vyháněna dál a dál. Hail Spirit Noir je další z kapel, které se povedlo nahrát výborné post čertovské album. Má své fluidum, to je to nejpodstatnější. Začínám jej mít raději než poslední Virus, a to je co říct.

// Ruadek: čekal jsem docela dost a dostal daleko víc, než jsem dohlédl. Hodně stylové strašení přesně tím retro patosem, na jakým tahle parta ujížděla vždycky.

Simulacro - Echi dall'abisso (2016)  ochutnávka

Metalová zajímavost ze Sardinie. Simulacro na svém druhém albu představují netradiční mix tradičního post blackového pokukování jiným směrem. Nejsou úplně jiní než ostatní, ale na osobitosti jim to neubírá. Zpěvy v mateřštině, zajímavě sestavené kompozice, kterým nechybí chytlavost, ani progresivní nátura. Docela mě to chňaplo, i když první pocity atraktivnosti dávno opadly. Nevadí, pořád tam je něco, co stojí za pozornost. Možná si promluvíme ještě blíže formou recenze.

Mithras - Worlds Beyond The Veil (2003)  ochutnávka

Poslechy novinky Mithras se co chvíli obracely zpět do minulosti, hledaly a srovnávaly. Jisté je jedno, Mithras jsou nadále věrni experimentování s death metalem a pozorování vesmírných proměn, ale už to zkrátka není ono. Už je to jinde. Ta záhadná atmosféra desky Worlds Beyond The Veil je pryč a asi je to dobře. Není nad to si ji znovu vyhledat a nechat působit. Ano, staré Mithras mám prostě radši, než ty nové, znovuzrozené.

Evoken - Atra Mors (2012)  ochutnávka  naše recenze

Nádherná doomová deska a vzpomínka na zatím poslední album Evoken. Mistrovství v pohřebnictví, povýšené na významnou úroveň. Brody smutku, stínů na duši a marnosti bytí. Evoken jsou dle mého na Atra Mors nejdále ze svého umění a je skutečná slast se v tomto pochmurném počasí nechat vylákat ven na hřbitov a tam být svědkem zvláštních seancí zakončených zavalením do tlejícího listí. Podzim vládne a Evoken jsou jeho věrnými následovníky.

// Garmfrost: Evoken můžu na jakýkoliv způsob. Asi i souhlasím, že Atra Mors je nejsilnější zásek v pažbě Evoken.

Burzum - Belus (2010)  ochutnávka  naše recenze

Čas od času se k Burzum vracím, na tom není nic zvláštního. Belus mám ze všech těch post muklovských alb nejraději. Nacházím v něm to, co chci od Burzum slyšet. Pachem rozkládající se mrtvoly provoněné lesy, odkazy na staré norské mýty a podivné noční výjevy, které tak umně podal mistr Kittelsen. Starým Burzum odzvonilo a Belus mi jako jediný zástupce těch nových ty staré evokuje. Aspoň trochu…

// Bhut: Když už nová po-ambientní éra Burzum, tak jedině Belus a Fallen. Víc nedávám...

// Garmfrost: Belus je výbornej kousek. I ty ambientní alba pak mají některá co do sebe, ale na návratovém albu se Varg vydováděl asi nejzajímavěji.

Enmarta - The Hermit (2016)  ochutnávka

Nerad bych opomenul tohle čerstvě vydané dílko z tajemné dílny Cryo Chamber. Enmarta právě v těchto dnech zafinišovali se svým druhým albem, a to určitě stojí za pozornost všech, kteří se rádi brodí po ramena v mlze. Depresivní páru nad údolím roztínají jen pohledy na významné horské masívy a zvuk violy, která tuhle scenérii hezky osvěžuje. Velmi povedený dark ambient!

Dál už jsem toho moc nestihl a když už, tak jen jeden, dva poslechy. Třeba jako nové Metallicy, nebo posledních Deathspell Omega. Nezaujalo mě ani jedno, ale bylo by smutné to brát jako nějaký verdikt. Od něj jsem pořád moc a moc daleko. U Deathspell Omega to bude asi celkové nepochopení. Nikdy mě ničím neomračovali. Studené pohledy, ochablé mužství, klasické projevy nezájmu. No fakt, třeba mě zabijte… Zkusil jsem taky Root, ale u nich to hodně visí na jednotlivých skladbách. Něco mě baví, něco vůbec. Když už jsem se zadíval zpět směrem k Burzum, vyzkoušel jsem si i ty běloruské. Říkají si Vietah. To prý není slovensky výtah, ale bělorusky starý měsíc. Tak vida. Následovníky Om, kteří si říkají Zaum, slyším zatím jen velmi vzdáleně a nechytám se. O předchozí desce jsem si myslel mnohem víc. Začínám s novými Khonsu a těším se. To samé platí o novince Diapsiquir, na které se těším ještě víc. Zde si ovšem musím natrénovat příjem lehkých drog, jistě to bude potřeba… Zkusil jsem i nové Furia a tam ten pohár neslušnosti vůči všemu blackmetalovému, zdá se, již přetekl. Jestli v dobrém, nebo špatném, to zatím neumím odhadnout, ale v podivném určitě ano. Víc už ale fakt nepovím...

// Bhut

Darkthrone - Arctic Thunder (2016)  ochutnávka  naše recenze

Na festivalu Phantoms of Pilsen jsem si pořídil originální CD, protože jsem prostě musel. Od té doby jsem se velmi často, možná až nezdravě, oddával poslechu. To proto abych proniknul do nitra desky, což na druhou stranu, není vůbec složité. Darkthrone jsou totiž opět na koni. Hrají si pro zábavu sobě vlastní a dělají to setsakramensky dobře. Hudebně lze vystopovat dávné vlivy černobílých alb, kdy mi v hlavě nejvíce rotuje skladba Quintessence z desky Panzerfaust - její nálada se totiž na novince tu a tam objeví. Stejně tak třeba podoba kolem alba The Cult Is Alive, kde mohu vypíchnout takovou Whiskey Funeral. Kombinací (nejen) těchto motivů vzniká Arctic Thunder.

Arkona - Lunaris (2016)  ochutnávka  naše recenze

Tohle mě vážně dostalo! Black metal jako řemen! Ostatně tahle kapela za sebou slabé desky nemá, takže se vlastně ani není čemu divit. Pro milovníky klasického střihu tohoto žánru s puncem polské scény. Výborné melodie, výborné tempo, prostě skvost.

// Victimer: Tahle banda své desky dříve vydávala pod brněnskými Eclipse, z té doby je i album Konstelacja lodu, na kterém jsem se zasekl. A novinka? Začínám to tvoje nadšení sdílet, protože ač se to zpočátku nezdá, tak tahle deska opravdu boduje. Má všechny atributy pravé blackmetalové práce. Je tam vše, co má být, a to je to nejpodstatnější.

Killing Joke - Pandemonium (1994)  ochutnávka

Přípravy na vynikající koncert dávaly uším porce posledních alb. Shodou okolností jsem se zasekl u Pandemonia, které jsem vícekrát protočil a během koncertu kapely o desce i krátce pohovořil s Coornelem. Zrovna tak se i objevila v oblíbeném bazaru, jenže při bližším ohledání šlo o pouhou promo placku s velkým nápisem - not for sale. Což by mi jinak nevadilo, ale edici bych si přeci jen přál hezčí… alespoň s obalem a krabičkou.

Void Meditation Cult - Utter The Tongue Of The Death (2016)  ochutnávka

Tak dlouho jsem tenhle černočerný bordel poslouchal až jsem se do něj zavrtal příliš hluboko. Kapelu lze srovnávat s produkcí Archgoat nebo mě napadají i Grand Belial’s Key. A nejinak tomu je s tím vším zlem kolem nich. Takže čekáte-li příchod Krampuse - tohle bude fajn soundtrack.

Urfaust - Empty Space Meditation (2016)  ochutnávka

Meditační album? Možná ano, možná ne. Je tam kus hypnózy Blut Aus Nord a zároveň ambientní putování třeba takových Darkspace. Po šesti letech další řadová deska téhle neotřelé kapely sice nenabízí mnoho, za to jde o náležitě působivý kousek. Takže ano - tohle je moc příjemná deska.

A co bylo v přehrávači dále?

V průměru tak pětkrát (baj voko) do roka mívám náladu na alba z tuzemské produkce, která spojuje jedna klíčová věc. Schválně jestli uhodnete co mám na mysli ;-) Perfektní hudbou semknutá alba Cales - Uncommon Excursion, Sad Harmony - Tete-a-tete, Memoria - The Timelessness, Insania - Out, Dark Gamballe - Merizo Nanen, SSOGE - Relic Dances, Forgotten Silence - Ka Ba Ach, Root - The Book a další a další. Co mají krom výtečné náplně tyto desky společné? Věřím, že to dáte ;)

// Victimer: Jojo, pod Redblack tehdá vycházely samý bombičky :)

Česká scéna mi nebyla cizí ani co se týče nových počinů. Na první dobrou vjel pod kůži Necrocock a hned po něm Umbrtka. Ostatně oba interpreti už delší čas patří k jistotám, takže se ve výsledku ani není čemu divit, když od nich dostáváme velmi kvalitní práci. No a pak se taky věnuji čistě online poslechům, kde jsem za poslední měsíc nejvíc špicloval tvorbu Die Antwoord.

// Garmfrost

Deathspell Omega - The Synarchy of Molten Bones (2016)  ochutnávka  naše recenze

Nebudu se tady opakovat a unášet se city. Deathspell Omega natočili vynikající majstrštyk, který jsem zasadil na absolutní top letoška a nutný nákup digipacku.

Aenaon - Hypnosophy (2016)  ochutnávka

Už předešlé počiny naznačovaly zářnou budoucnost řeckých neotřelých blackers. Letošní nadílka nabízí vpravdě nevšední úkaz srážky experimentálního blacku s jazzíkem a sedmdestákovým hard rockem. Krásně vše do sebe zapadá, naprosto vás to rozdovádí a nenechá oddychnout si. Více se rozepíšu v recenzi, jen co se trochu uklidním a utřídím si myšlenky. Snad mi pomůže booklet v ruce, po té, co si pořídím cédo. Další kandidát na desku roku.

Hail Spirit Noir - Mayhem in Blue (2016)  ochutnávka

V bledě modrém co v případě kámošů Aenaon platí i nové desce Hail Spirit Noir. S každým albem kapela roste a uniká s konvenčního ošacení. Z blacku zbyly jen cucky, ale stále ho je užito jako koření velice výživné směsi. O poznání klidnější než Aenaon jsou HSN možná jen zdánlivě. Nezuří tolik ani nešílí, ale pod povrchem cítíte bouři psychedelie a rozšířených zorniček. A zase se opakuju, ale další kandidát na album roku. Koupě CD je nutností.

// Ruadek: Jasný, tohle, stejně jako dva nosiče před ním, mě tohle album fakt dostává. Takový nášup nápadů a opravdu retro atmosféry, psychedelie, to je unikum. Že už toho z této scény moc neposlechnu, tohle je jedinečně pojatý skvost.

Antaeus - Condemnation (2016)  ochutnávka

Se všichni na chvostu roku zbláznili, nebo co? Jeden skvost za druhým. Z hrobu povstali francouzští démoni Antaeus a jsou nasraní až běda! Zapomeň na vytříbený black typu Aosoth nebo BAN. Bordel, smrt a satan! Pumelenice od začátku do konce rozhýbaly i mé neexistující háro… Tohle rozhodně není hezké a příjemné album roku. Prasárna roku vhodná pro psychouše jako jsem já, zní možná příhodněji. Více v recenzi, která bude, ale nevím kdy. Hu!

Necrocock - Houbařské album (2016)  ochutnávka  naše recenze

Tomáš ten si mě získal a zřejmě se to nikdy nezmění. Možná jsem už ale po smrti, otráven neznámou houbou. Usínám až druhý den, nervy se mi chvějí a třesou se mi nohy. Ukolébán poloambientní, snovou zlolajností nevšímám si pošmourného okolí, kde se mlázím kolébá šílený myslivec čpící kořalou a smaženicí. Oči se konečně zavřely a sny polehoučku ztrácí na barvách…

Vyšlo toho v listopadu zase hodně a opravdu rozdílné kvality. In Flames si u mě s novou deskou vysloužili titul antitop roku, Bestial Raids naopak pobavili špinavým rachotem, Vader nenadchli, Metallica víceméně mile překvapila, z nových Cultes des Ghoules mám noční můry, Furia je opět zvláštní a teprve čekám, jak se vyloupne. Dark Tranquillity natočili desku, co mi sedla jak prdel na hrnec a to je poslouchám přes dvacet let. Bylo toho daleko víc, ale co mi nešmakovalo, šlo do kytek. Například nová alba Khonsu, Ulantha mě opravdu nebavila. U jedné mě iritoval vokál, u druhé zbytečné tuc tuc mňau. Dosaďte si sami, co uznáte za vhodné. Naopak elektronický démon Fabban a jeho Aborym stvořili dílo hodné vší pozornosti. Elektrárna prosta black metalu potěší milovníky Tretna Reznora a jemu podobným. Víc už nevím.

// Ruadek

Leonard Cohen - You Want It Darker (2016)  ochutnávka

Poslední Cohenova deska, u které nelze opomenout fakt, že krátce po ní tento velký umělec zemřel. Nechal po sobě spoustu výborné muziky, kterou tvořil ve stínu slavnějšího Dylana. Cohen, básník, popová ikona zcela jiného ražení, mnich i mentor. Poslední deskou skončil se ctí, pomalu plyne, vlní se jako vlny mezi kameny, pod povrchem temná a poetická.

Lisa Hannigan - At Swim (2016)  ochutnávka

Lisa s další deskou a zase jinde, než minule. Je to tišší, zvláštně poetické (to je ostatně vždy), méně aranží a intimnější atmosféra. Ostatně její písně se textově pohybují ve vodách a tématech, které potřebují jiný přístup: “Themes of friendship, bereavement, homesickness and a new life in a vast city such as London have all inspired the album songs”. Lisa se spolu s producentem a kytaristou Aronem Dessnerem (mí oblíbení The National) snažili dát důraz na jiné zvukové vyznění, což se poměrně povedlo. Příjemné album pro podzimní bloumání krajinou v mlze.

Kaláscima - Psychedelic trance trantella (2014)  ochutnávka

Psychedelicky-elektronický nášleh, postavený na italském tradičním stylu pizzica, který od této desky (a stylu) strhl proud do ještě barvitějšího vyznění. Ačkoli mi stále o něco víc sedne jejich tradičnější deska Santa Maria del Foggiaro z roku 2010, tento rytmický střet nástrojů je opravdu maso. Mladá parta přebírá a upravuje tradicionály po svém a míchá do toho vše, co se jim líbí. Zpívají všichni, hodně perkusí, harmonika, dechy, dupavé rytmy a tuny tradičních vlivů. Mnoho obdivu z mé strany, kluci.

Valravn - Valravn (2007)  ochutnávka

Dánská sebranka, co hraje po svém lidovou tvorbu skandinávských zemí s tím, že odvážně míchá eletroniku a nebojí se poměrně solidních hlukových nátěrů. Anna Katrin Egilstrøð je nefalšovaná skandinávská Bjork, s celým jejím vokálním rozsahem a navztekaným trilkováním. Baví i po letech.

Xerxes - Droplets of Water (2012)  ochutnávka

Norský ambient, temný a zároveň vzletný, s motivy nedaleko klasických partů Vangelise. Příjemné, na hranici alternativy, hodně rozverné a neuchopitelné. Nic složitého, trip na cesty.

// Sarapis

Alcest – Kodama (2016)  ochutnávka

 

Moc hezký návrat do míst, kde to jde Alcest nejlépe. Křehká, místy rozjímavá, jinde zase surová hudba představuje Alcest ve výborné formě a mám-li si vzpomenout, kdy naposledy mě poslech jejich desky dělal tak dobře, pak budu muset vyslovit magické Écailles de Lune. Takže za mě velké „ano“, povedlo se.

Furia - Księżyc milczy luty (2016)  ochutnávka

Nová Furia je opravdu řádně divná. Black metalová příslušnost je jakoby zapomenuta a jen z dálky je slyšet její hrubozrnné nadávání. Po prvním roztočení ještě voňavého disku (a po shlédnutí strhujícího vystoupení v Karviné) lze jen těžko soudit, zda je aktuální rozpoložení polského kvarteta to pravé ořechové, ale startovní dojmy jsou velmi nadějné. Jen málokdy se mi u takových podivností stane, že se na další poslech vyloženě těším. Dost by mě zajímalo, kde se na novém albu vzala ta příchuť amerického jižanství a stopy Earth. Furia vždycky stála trochu bokem od "hlavního proudu" polských BM kapel. A toto album ji katapultuje ještě dál, o tom není pochyb. Zda to bude mezi vizionářskou smetánku (třeba vedle Lux Occulta), to ukáže až co? To ukáže až čas, vole.

Ashes of Ares - Ashes of Ares (2013)  ochutnávka  naše recenze

S odstupem pár let bych nahrávce přiklepl asi tak o 10% víc než jsem udělil v recenzi. Někdy to tak prostě bývá. Nic to ale nemění na faktu, že album táhne především famózní Barlow za mikrofonem a vše ostatní není tolik podstatné. I když pan Williams se za bicí soupravou taky výrazně hlásí o pozornost. Z jednoho připomínkového poslechu se najednou vyklubala poměrně trvanlivá přítomnost v přenosném přehrávači a musím říct, že v některých momentech mám dětinskou chuť vklouznout do sluchátek a stoupnout si před samotnou kapelu. Jednu výraznou výtku bych ale měl - zvuk je přeřvaný až běda.

Původně jsem vás nechtěl zatěžovat tím, jak jsem se vracel k nahrávkám, které jsem tu zmiňoval opakovaně, ale pak jsem si uvědomil, jak jednoduché je posunout stránku v prohlížeči a jak by bylo nespravedlivé se k deskám obracet zády. Řeč je zejména o albech Saxon z období, kdy je přestávali mít rádi i jejich vlastní fanoušci. Roky jsem nakloněn uvolněné a místy střeštěné desce Rock the Nations (1986) s hostujícím Eltonem Johnem na klavíru, stejně tak dlouhá léta sklízím líbivost a hitovost nenáviděné Destiny (1988, recenze). I ostřejšími kytarami obklopená sbírka Dogs of War (1995, recenze) mi dělá radost znovu a znovu, ačkoli v diskografii Saxon je to taky spíše zapomenutá položka. Také jsem v rámci náslechů recenzované desky Them - Sweet Hollow (recenze) oprášil některé novodobé Kingovy majstrštyky a postupně jsem se vydal zatančit si pod měsíční svit mezi náhrobky (The Graveyard), pak po proudu řeky Mississippi naslouchat temnému bubnování (Voodoo) a nakonec zjistit v zasněžené Budapešti devatenátého století (The Puppet Master), co se děje ve sklepě zvrhlého loutkaře a jeho extrémně obézní paničky. Já vím, že stará alba King Diamond mají u mnohých fandů neotřesitelnou pozici, ale já kdybych si měl vybrat, co mám raději, strávím nad tím hodiny a stejně to nevyřeším.

// Sorgh

Letošní podzimek je plný silných novinek, i přesto jsem upřel zrak do minulosti a trávil čas s dnes už klasickými nahrávkami.

Emperor - Anthems To The Welkin At Dusk (1997)  ochutnávka

Nikdo nemůže nic namítnout na to, že jde o jeden z vrcholů blackmetalu a nejen toho. Tady se potkává všechno - zloba, fantasy, atmosféra i silné a originální melodie. Vynikající obal to vše balí do uměleckého díla.

// Garmfrost: Já si nejvíc prožívám až poslední nadílku císařovu, ale Anthems je geniální sbírka uměleckého blacku se vší zlou černotou. Dlouho jsem si diskografii Emperor nepustil. Díky za připomenutí. :)

Moonspell - The Antidote (2003)  ochutnávka

U téhle desky mi přišlo, že se atmosféra v jejich tvorbě změnila. Snad je to jen dojem, předchozí Darkness And Hope mi unikla, a tak jsem vývoj nezachytil. Je těžké to popsat, ale The Antidote je zkrátka jiné než předchůdci.

// Victimer: The Antidote mám rád, svého času jsem se mu hodně věnoval. Takové Moonspell můžu...

Winds - The Imaginary Direction Of Time (2004)  ochutnávka

Madder Mortem - Red In Tooth And Claw (2016)  ochutnávka

Parádní návrat, který jsme už nečekal. Album mě baví svou barevností, Madder Mortem zůstali tvrdí a věrní svému nevšednímu novátorství.

// Bodin

Soulburn - Earthless Pagan Spirit (2016)  ochutnávka

Holandští ostřílení muzikanti přicházejí se svým třetím albem ve velkém stylu. Soulburn, kapela bývalého kytaristy Asphyx Erica Danielse, představují na svém v pořadí třetím albu parádní death-blackovou jízdu, která sice nepřináší nic závratně nového, ale vše se vynahrazuje čistokrevnou naštvaností, přímočarými kytarovými vyhrávkami a celkovým tlačením na pilu.

Dead Can Dance - Garden Of The Arcane Delights + Peel Sessions (1984) (Remastered 2016)   ochutnávka

Krásné prvopočátky australského projektu, který snad nemusím více představovat. Lisa Gerrard a Brendan Perry na tomto silně gotikou načichlém EPčku vyloženě zapustili na hudebním poli darkwave kořeny tohoto stylu, které dosud neztratily nic ze své síly.

// Ruadek: Velmi povedené dílo, na kterém jsou pasáže, které by asi málokdo tipoval na Dead Can Dance. Začátky byly každopádně už velmi silné a nesmírný talent, ty základy world music scény, kterou spolu-založili, to je tady sakra znát.

// Garmfrost: Já to počáteční gotické rockování slyšel až hodně zpětně, ale hned jsem si je zamiloval. Hned od prvopočátku bylo jasné, že se zrodil nadkult.

Witchery - In His Infernal Majesty's Service (2016)  ochutnávka

Witchery si dali načas a po šesti letech se vracejí v plné síle se svým novým albem. Jejich thrash metal silně zavánějící černým kovem mě neskutečně baví, nakopává a nenechává vydechnout. Poctivá práce ostřílených hudebníků.

Enmarta - The Hermit (2016)  ochutnávka

Čerstvá zásek dark ambientního vydavatelství Cryo Chamber. Tady bych se nebál vysokého hodnocení, protože takhle si představuji zhudebněnou krásu. Svůj výrazný podíl má určitě i doprovod Reggia Calabria hrou na violu, který dodává albu neskutečně skličující atmosféru. Více již napsal kolega Victimer.

Malignant Tumour — The Metallist (2016)  ochutnávka  naše recenze

Tady opět musím chválit. Malignant Tumour nahráli asi nejlepší počin ve své dosavadní bohaté historii. Velkou zásluhou na tom má krásně čistý zvuk, ale hlavně celkové složení skladeb, které jsou více vyzralejší s důrazem na melodičnost a kytarová sóla. Nahrávka, která prostě baví.  

Khonsu — The Xun Protectorate (2016)  ochutnávka

U novinky norských elektro blackers Khonsu mi spadla čelist. Po výborné prvotině Anomalia, kterou nastavili laťku proklatě vysoko jsem nějak nevěřil, že lze posunout nahrávku ještě výše. A ono to šlo. Perfektně odvedená práce všech nástrojů, krásně čistý zvuk a složení všech skladeb řadí tyto maníky k absolutní špici svého žánrů.

// Ruadek: No ano, smekám, přátelé. Nový pěvec a především host, v čistých zpěvech sám principál z Manes. Nabušeno slušně, kytary okamžitě rozeznatelné, koncept mě strhl. Deska opírající se o dalekou budoucnost lidstva, které je strháváno z habitatů na orbitě do žhavého slunce, o lidech, kteří už neznají původní planetu, Zemi. Konečná mise umělých bytostí pro záchranu lidstva je takový paradox, Khonsu vztekle štěkají, nedávají na výběr. Deska velkých kontrastů, kterých bylo hodně už minule. Obrovské dílo, tohle mě baví.

V záplavě novinek jsem neopomněl i na své domací nosiče a ze své sbírky si vybíral klenoty, ke kterým mám hodně blízko. Sáhnul jsem po The 3rd and the Mortal - Tears Laid in Earth, kde svým zpěvem vyloženě čaruje Kari Rueslatten. Z poslechu Hades - ...Again Shall Be mě i po letech stále mrazí, Evoken a jejich Quietus i po letech neztrácí nic na svém pohřebním přednesu. Postupně jsem projížděl starší alba norských Kampfar, ale i Emperor či Immortal. To vše jsem završil nadčasovým a pro mně nepřekonaným albem The Pernicious Enigma britských Esoteric. K několika dalším novinkám zatím opatrně přistupuji a snažím se mít o ních jasno, takže třebas Metallica mi nepřipadá vůbec hrozná (teda až na celkovou stopáž :D), Madder Mortem a zasnění Trees of Eternity teprve dostanou v mém čase více prostoru. A tak bych mohl pokračovat dále….