Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Asaf Avidan - The Study on Falling (2017)  ochutnávka

Bude to znít možná přehnaně, ale z nové desky Asafa Avidana mám dojem, že obrovská díra, která vznikla odchodem Leonarda Cohena z tohoto světa, bude brzo zacelena novým jménem. Tím rozhodně nechci srovnávat a porovnávat, protože bez debat jsou to trochu jiné světy, byť oba s izraelskými kořeny. Jen mám čím dál větší pocit, že Asaf Avidan se stává (pokud už není) velkým hudebníkem.  

Godflesh - Post Self (2017)  ochutnávka

Nová deska Godflesh po třech letech a opět mám po nějakém čase dojem (minimálně od posledních Corrections House), že se ve světě industriálního metalu děje něco zajímavého (a tím skutečně nemyslím War For War). První dojmy jsou výborné, ohraničené metalovou pilou na jedné straně a elektronickým infermen na straně druhé. Godflesh jsou zpět a je to moc dobře!

Björk - Utopia (2017)  ochutnávka

S Björk se zatím oťukáváme a čucháme k sobě. Pozvolna, trochu s ostychem a opatrností, což mi u ní přijde vždycky jako rozumná věc. Utopia na mě zatím působí hodně hravě, ale taky možná zbytečně dlouze. Budu čuchat dál.

Rammstein - Mutter (2001)  ochutnávka

Tuhle kapelu jsem nikdy moc neprožíval a když už jsem od nich něco poslech, byly to spíš starší desky v čele s Mutter. Po dlouhé pauze jsem se k ní vrátil a přiznávám, že mě baví a oslovuje pořád ... a svým přístupem “něco mezi prvními alby a pop-metalem pro masy alb následných” mi přijde jako výborný kompromis obojího. Hitová, ale s atmosférou. Rammstein na vrcholu. Aspoň pro mě.

// Victimer: Pro mě taky. Mutter mám ze všech desek Rammstein jasně nejraději.
// Bhut: Ano, Mutter mám rovněž v největší oblibě a absolutně nejvíc hned první skladbu z desky.

// Ruadek: Mám nejradši první desku. Dodnes. Vše ostatní bylo v proměnlivé kvalitě...

A Storm of Light - As The Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade (2011)  ochutnávka  naše recenze

Tuhle desku jsem si sice nechal až nakonec své měsíční pětice, ale bez přehánění píšu, že je to moje top 1 po dlouhý čas pár let nazpět. Fakt si ji užívám, hraje mi všude a pořád. Nijak tím nesoudím kvalitu, nesrovnávám s ničím a nikým, prostě mi jen hraje - často a s chutí.

// Victimer: Podobně jako výše u Rammstein, znovu jde o mé nejoblíbenější album. Trefuješ se mi hezky do vkusu, Jirko. Nejpřirozenější “suchý” sound a těchto výborných Amíků v plné kráse.

// letecky závěrem

Ze severoamerického kontinentu musím zmínit ještě YOB, protože jejich zatím poslední desku Clearing the Path to Ascend točím poslední dobou taky hrozně často a neoposlouchává se mi ani hovno. Vedle toho jsem zkusil novinku Cavalera Conspiracy a skončila ještě dřív, než dohrála. Podobně neslavný osud má i nové album Brownfields domácích Gorgonea Prima, jejichž debut Black Coal Depression se nebojím označit jako jednu z nejzajímavějších elektro-metalových desek u nás, a naproti tomu albovou novinku jako jednu z největších domácích tragedií letoška. Smutný pád.

A úplně nakonec ještě jedna věc, a to opět po roce vydaný sampler Relapse Records, volně k poslechu na Bandcampu. Neboli pětatřicet skladeb představujících průřez tím, co letos u Relapse vyšlo, a že toho vyšlo dost. Především po počátečních metalových tancovačkách typu Obituary, Dying Fetus, Exhumed, Incantation se sampler postupně přesouvá k méně tradičním věcem, slušné rockové psychedelii (Ecstatic Vision), výborným Tau Cross a obzvlášť zajímavé a silné elektronicko-podivné scéně (zhruba v polovině playlistu). Tohle doporučuju projet, protože aniž bych chtěl dělat někomu reklamu, tak konkrétně u Relapse se dá najít k poslechu hodně podnětných věcí.

// Victimer

Godflesh - Post Self (2017)  ochutnávka

Bohové industriálu sestoupili na zem a Post Self nebude jen běžným Godflesh albem. Pokud minulá deska představovala cosi jako comeback, ta nová reflektuje mnohem více. Kapela jde hlouběji proti proudu, ukázkově předvádí sílu pravého industrialu a přitom zní hodně temně, experimentálně a zlověstně. Tohle není žádná Godflesh klasika, ale syrová euforie z něčeho speciálního, co mají v rukou ti nejpovolanější.

// Jirka D.: Je to tak, povolanější bychom hledali těžko. Godflesh nezklamali a spíš si myslím, že hodně překvapili.

Null+Void - Cryosleep (2017)  ochutnávka

Kurt Uenala, zvukový inženýr, producent a kamarád Dave Gahana vydal sólové album. Předvádí na něm elektroniku, která má hlavu a patu, taneční parametry i starobylé aroma. Kurt si přizval pár hostů (Gahan mě baví nejméně) a nahrál poslechově zajímavé album, se kterým udělal dobře, že šel do světa.

Almyrkvi - Umbra (2017)  ochutnávka

Zhoubní Celtic Frost z Islandu, chtělo by se říct. Ozvěny legendy slyším docela znatelně, na ty se pak nabaluje nezdravá mystika z hloubi země a celé to má tu správně zkaženou náturu plnou špíny a děsivosti. Kdyby Almyrkvi trochu zkrátili svých pár hluchých míst, mohla to být výstavní nahrávka. Takto je jen sympatická a trefuje se mi do vkusu.

// Bodin: Tohle je hodně zajímavá věc. Určitě u Almyrkvi strávím vícero času.

Rapoon - Un Flic (2017)  ochutnávka

Elektronické experimenty v dosahu staré francouzské kriminálky. Doposlouchat celé album je kumšt, ale jakkoli se jeví jako nestravitelné a nesourodé, jsou na něm lukrativní místa, na kterých se nechám čas od času unášet. Pořád ale platí vykřičník - pouze pro trpělivé hledače ve světě podivínské elektroniky a přidružených žánrů! Alain Delon by se divil, co všechno se s jeho Policajtem může stát.

BardSpec - Hydrogen (2017)  ochutnávka

Na pomezí ambientu a hypnotického rocku se pohybuje debut trojice Ivar Bjørnson, Iver Sandøy a Steve Austin. Vydáno je u labelu Einara Selvika (By Norse Music) a kromě soft podkresů a atmosfér nic složitějšího a těžšího nehledejme. Pojďme si procvičit představivost, snížit napětí na minimum a odreagovat se. Hydrogen má až léčebně zklidňující účinky. Je blízko kapelám jako Tangerine Dream nebo Biosphere a jde z rukou lidí, kterým to lze věřit.

Jotunspor - Gleipnirs Smeder (2006)  ochutnávka

Primitivně pomalá blacková špína s dusivou podporou ambientu, noise music a kapky severské mytologie. I za Jotunspor je třeba hledat Einara Selvika (zde ještě skrytého pod pseudonymem Kvitrafn) a jeho souputníka Kinga, tedy dvě respektované tváře norského podzemí. Jotunspor mají na kontě jen tento svůj debut, který byl letos exhumován a znovu vydán pod taktovkou chladně elektronického labelu Cold Spring. Záslužný to čin a dobré připomenutí, hezky hnilobné a nestandardní.

Shape Of Despair - Monotony Fields (2015)  ochutnávka  naše recenze

Vrátil jsem se ke krásné desce, k funerálnímu průvodu smutečních hostů, kteří nemusí jen smutnit pro velkou ztrátu, ale mohou v tom všem vidět i naději nebo nový začátek. Před obřadní síní je plno květin, svítat by v době pohřbu nemělo, ale svítá a od moře je vidět až na konec světa. Pohřební kvítí Finů Shape Of Despair nikdy neuvadne, rozkvetlo do nebývalé krásy. Monotony Fileds je skvostné album plné emocí. Jedno z mých nejmilejších doom alb ever.

// Garmfrost: Tohle album mi padlo do oka hned jak vyšlo a zatím v něm stále zůstává. Neskutečná krása!

// Jirka D.: Tak tuhle desku jsem neslyšel snad rok a možná ještě víc, a to si pamatuju, že se mi při vydání hodně líbila. Jde se napravit.

// Sarapis: Vracím se často, toto album pomalu zastiňuje ta předchozí, ale je to jen iluze - Shape of Despair byli skvělí vždycky, v roce 2015 se jen parádně připomněli.

// Bodin: Jedno z top alb na funeral doomové scéně vůbec.

Abych nezakrněl, protočil jsem pár dalších alb, kde jsem mixoval staré známosti s novinkami. Třeba jsem si pouštěl obě alba Gorgonea Prima. Rozdíl víc než velký, jak v celkovém stylizování a projevu, tak ve kvalitě. Debut představoval silné zčeření stojatých vod (řekněme industrial blacku, a myslím tím nejen doma), následovník je jako divné děvče, které šilhá a postává u plotu. Snad ze zvědavosti nebo pocitu bezpečí, ale všech pět pohromadě nemá. Při všech těch zaručených kultech z minulosti, já nedám u Sepultury dopustit hlavně na Roots, kde docvakli ten moderní ethno thrashcore k dokonalosti. Pořád je v tom velká síla. Sólovka Daniela Cavanagha mě moc nechytla, o to víc potěšili Iroha, na něž zcela přirozeně došlo při pravidelném dávkování posledních Khost a Godflesh. Manson na Born Villain bavil víc než Manson aktuální, zaposlouchal jsem se i do pohřebních varhan Skepticism (Alloy) a pár dalších věcí, které si už nepamatuji, nebo s nimi nějak naložím příští měsíc. Se zoufalými Moonspell však naložím tak maximálně do pece, nebo prostě rozšířím kolonku adeptů anti-topu roku 2017. Bože můj...

// Bhut

Nedá se říct, že bych poslouchal vyloženě nějaké konkrétní album. Spíše točím všelijaké kompilace, co mi leží v autě, neboť zde poslední dobou trávím mnoho času. To proto, že se z práce nedostávám dle stanoveného harmonogramu, co visí na dveřích a dost často putuji mezi bydlištěm a Thomayerovou nemocnicí a také domovem na Šumavě. Soukromé chvilky se vytrácí a volný čas nalézám jen během několika chvil v pracovním prostředí. Není to ani tak předvánočním shonem, který je mi u prdele, ani jinou senzační událostí, ze které bych měl kdovíjakou radost. Prostě na poslech čehokoliv není čas, proto jsem polevil v recenzích a návštěvách koncertů. Ale co už, starostí máme každej na rozdávání, takže teď už budu plkat jen kolem muziky a níže i piva.

Z výše zmíněných kompilací, které samozřejmě jsou vlastní výroby, mi často hraje hudba do auta vhodná, jako třeba Type O Negative [ochutnávka], My Dying Bride [ochutnávka], Paradise Lost [ochutnávka], Lake Of Tears [ochutnávka], Blood Runs Deep [ochutnávka], A Pale Horse Named Death [ochutnávka], nebo třeba Gorefest [ochutnávka], Dearly Beheaded [ochutnávka], Demonaz [ochutnávka], LIK [ochutnávka] a další.

Když z práce všichni odejdou, tak si alespoň na PC mohu něco pustit, ačkoliv to ty plastový chrastítka, co jsou k němu napojený, moc nechápou. Ale bohužel se nemůžu donutit k ničemu, na co bych se rád soustředil a pak o tom třeba i něco napsal, takže jde spíše o podkres k jiné (zejména fyzické) činnosti. Takže mi do rezonance skladu burácí třeba toto a samozřejmě i víc tracků od tohodle extratone bordelu. Nebo také toto, což je skvost!!!

Možná bych mohl ještě uvést, že přesto všechno se snažím doplňovat sbírku originálek, která tento měsíc narostla například o Cult Of Luna & Julie Christmas - Mariner (konečně!), Bethlehem - Bethlehem, poslední desku Vulture Industries a taky žhavou novinku Gorgonea Prima a na poslech všeho se vážně moc těším!

// Garmfrost

King Crimson - In the Wake of Poseidon (1970)  ochutnávka

Ani nevím proč a jak je to možné, ale tvorba mistrů progrese King Crimson mě doposud míjela. Ano, jsem kacíř! O to je větší moje radost z objevování dávných kultů. Báječná dvojka se narodila spoustu let přede mnou, ale zdaleka tak nezestárla. Byť vousatá už začíná být...

Godflesh - Post Self (2017)  ochutnávka

Godflesh přináší na svém novém díle extra temnou nadílku pro otrlé. Onu černou atmošku by jim mohla závidět nejedna blacková horda. Elektronické tikání umí zneklidnit stejně jako roboticky zmutovaný hnusný šepot.

Then Comes Silence - Blood (2017)  ochutnávka

Při poslouchání a přemýšlení o recenzi nového alba švédských gotiků Then Comes Silence jsem si uvědomil, že jejich hudbu miluju a nejsem schopný ji přestat poslouchat. Kapela stále roste a ze zajímavé kapelky, hrající styl starých se stává kapela velká, myšleno bohužel po umělecké stránce. Předpokládám, že stadiony, narozdíl od stagnujících legend žánru, nevyprodá. A je to velká škoda. Hlavně pro fanoušky této scény.

Almyrkvi - Umbra (2017)  ochutnávka

Na dlouhohrající debut projektu členů např. Sinmara jsem byl nesmírně zvědavý a s výsledkem jsem vcelku spokojený. Líbí se mi růst skladatelského umění, větší porce zasmušilé nálady, lepšího zpěvu a výrazně povedenější rytmické sekce. Naopak bych si dovedl představit aranžérské nůžky v lepší pohotovosti, kdyby pár gramů vaty uměly odstřihnout a nepustit mezi jinak velice silný zbytek. Třeba příště...

In Flames - Whoracle (1997)  ochutnávka

Až na poslední dvě nahrávky můžu směle říct, že diskografii In Flames neustále točím dokola. Dvacet let mladá sbírka Whoracle patří mezi absolutní špičku melodického deathu a já ji tento měsíc ne a ne vyndat z přehrávače. Co píseň, to skvost!

// Victimer: Nejsem moc melodický smrťák, ale Whoracle je majstrštyk i pro mě.

// Ruadek: Vyrůstal jsem na tom, mám radši Jester Race, to je ještě o fous syrovější a barvitější...

Pořád poslouchám a vychutnávám novinky z minulého měsíce (Aosoth, BAN, Celeste, Throane, BoP). Pošmákl jsem si jedním poslechem na novince Morbid Angel - občas nuda, ale po dvou tupých deskách je zde konečně deska deathová a nářezově zajímavá. Cavalera Conspiracy natočili opět srajdu. Také Taake mě moc neba. Ale co z jednoho poslechu, že. Chtěl jsem si pustit i novinku od U2 - Songs Of Experience, ale z té špatné verze, co je předčasně vypuštěna mezi piráty, mi jde hlava kolem. Počkám.

// Ruadek

Mohlo by se z dnešního výčtu desek zdát, že se cosi stalo v letech 1995 - 96 a je to pravda. Až na jednu albovou výjimku, všechno se to pohybuje ve stejných vodách času a je faktem, že na tuhle metalovou evoluci by se daly psát stohy článků. V těch letech vznikaly klenoty, poslouchané dodnes. A nikdo to už nezopakoval. A je toho daleko víc, než jen tento výčet. Pro mě to každopádně znamená, že rok co rok jedu hudebně svůj malý-velký podzim. Tedy doom metalové kořeny z těch zlatých let, kdy se tvořily ty nejlepší desky. Jaké jsou ty vaše?

My Dying Bride - The Angel and the Dark River (1995)  ochutnávka

Legendární deskou číslo jedna je tento počin, kterým se My Dying Bride definitivně stali v té době moderně znějící veličinou, která stála bok po boku současné Anathemě. Housle, Aaron a tuny smutku. Zahrané a podané způsobem, jaký dodnes bere dech.

// Jirka D.: Tohle je stará jistota, stejně jako Anathema a Type o Negative níže. No a vlastně i ta Katatonia, i když osobně mám raději Last Fair Deal Gone Down. Byly to tenkrát silný roky...

Anathema - The Silent Enigma (1995)  ochutnávka

Ten těžký metalový odér lesa, tlejícího listí a duše, zmítané vichrem bolesti a smutku. Anathema stvořila něco, co už nikdy nezopakovala, otázkou je, zda by to vůbec kdy šlo.

Type o Negative - October Rust (1996)  ochutnávka

Nejvíce podzimní deska z mé sbírky. Nejen díky bookletu. Tak hutně podladěno, až to prská a mohutný Steel s basou na řetězu. Vůně podzimních barev, lesa a vlhké erotiky, oděné v latexu. Tohle byl kult, v těch letech...

Katatonia - Viva Emptiness (2003)  ochutnávka

Nejsilnější a ještě dostatečně syrová Katatonia. Tuhle sílu dnes nemá ani vzdáleně.

// Sarapis: Souhlas, Viva Emptiness beru jako možná nejvydařenější Katatoniu. Hity a dusná temnota v jednom, zítra pouštím!

The Gathering - Mandylion (1995)  ochutnávka

Můžete i nemusíte mít rádi první desku The Gathering bez chrapláku. Možná první z řady kapel, která nastoupila se zpěvačkou za mikrofonem bez chrapláku jako kontrast. Skladby jsou úžasně barevné, obstojně dlouhé, zvláštní odér dřevin a pradávných řezeb do kmenu stromu. Připomíná mi to atmosféru Les Mytág od Holdstocka, velikána svérázné fantasy.

Ze současné scény jsem se nebál slyšet aktuální NeObliviscaris a jedná se opět o dílo pojící směs stylů způsobem nevídaným. Projíždím spoustu jazzu, spoustu elektroniky a spoustu soul-funky věcí ze staré školy. Jsem krok od prvního poslechu Björk, která se opět spojila s producentem minulé desky. Baví mě pojetí jazzu od Erika Jacksona, který pojí staré jazzové pecky s moderními perkusemi, kytarou a sám sebe nazývá prostě “chlápkem s kytarou a samplerem”. Strhující je nu-jazz postavený na old-school hip-hopovém beatu od The Peter Franks Group.

// Sarapis

Mastodon - Emperor of Sand (2017)  ochutnávka

Jak jsem už zmiňoval v předchozích ozvěnách, poslech alb Mastodon je pro mě v současné době až nečekanou závislostí. Zatímco nejaktuálnější EP Cold Dark Place jsem protočil mockrát a dokonce už se hřeje na poličce, císař z pískoviště u mě zatím udělal jen pár báboviček. Album se rozhodně netváří jako nějaká vyprahlá poušť, vlastně mám pocit, že je vše při starém, akorát se už Mastodon nepouští do žádných větších akcí (rozuměj epických songů a experimentů) a dělají především stravitelnou hudbu pro ehm...masy? Ale hovno, nežádoucí účinky komerce nezaznamenávám a album pomalu přijímám za své, stejně jako všechny ostatní, s nimiž jsem měl tu čest.

// Victimer: Jistě dobrá deska, ale v kontextu tvorby Mastodon taková obyčejná. Proletí, zašustí a čau…

// Jirka D.: Mastodon ubrali na plynu a dali dohromady prostě rockovou desku, která není vůbec špatná a spíš je hodně dobrá. Paradoxně se ale mnohem raději vracím k zmíněnému novějšímu EP Cold Dark Place, což jsou sice “zbytky”, ale co by za ně jiní dali.

Robert Plant - Lullaby And...The Ceaseless Roar  (2014)  ochutnávka

Album, které se u nás kdysi umístilo, mě pořádně kouslo až trochu později. Vznikla jizva, která se asi nikdy nezahojí. Občas zasvrbí (jako třeba teď) a to se pak musím k albu vrátit a aspoň jednou dvakrát si ho dát. Je tam elektro, world music, Plantovo charisma a skoro žádný hard rock. Vlastně mě překvapuje, že se mi to tolik líbí. Ale krása má mnoho podob.

// Jirka D.: Nikdy jsem tohodle hipíka nesledoval, až s touto deskou, která se mi líbí moc. Narozdíl od té aktuální, která mě zatím nějak míjí. Ale Lullaby ... ta je fajn.

My Dying Bride - Songs of Darkness, Words of Light  (2004)  ochutnávka

Opakování je matka moudrosti a má-li kruhy pod očima, pobledlou tvář a kůži jako pergamen, tak je to umírající nevěsta. Už několikrát jsem zde vyzdvihoval toto obecně nijak extra protěžované album a řeknu to klidně znovu - je to jedno z těch, které mám nejradši. Paradoxně nemá žádný velký hit, ale je celistvé s mnoha těžkými direkty pro zhrzené milence a vůbec melancholické duše. Poslouchám My Wine in Silence a srdce se svírá, slyším Aaronův teskný zpěv v Blue Lotus a mráz mi provádí masáž zad. Mistrovský kus.

// Victimer: Tuhle fošnu jsem už dlouho neslyšel, i když k My Dying Bride mám blízko prakticky každý měsíc. Songs… má zvláštní atmosféru a myslím, že je dobrá příležitost si ji zopakovat. Je jedinečná.
// Bhut: V téhle desce spatřuji to nejlepší, co od nich můžu svému uchu dopřát. Absolutní špičkou je pak The Scarlet Garden, kde to tak brutálně umírá, až se tají dech. Opravdu skvostná nahrávka.

Jethro Tull - Aqualung (1971)  ochutnávka

Art rocková klasika a jedno z nejslavnějších alb kapely Iana Andersona. Čas od času není od věci prohrabat se v archivu k některým starším kouskům a zjistit, že jsou někdy v mnohem lepší kondici než nahrávky, které vyšly teprve včera. Samozřejmě stačí slyšet pár vteřin úvodní skladby a víte, že datum vzniku je podobné roku narození vašich rodičů...Ale to mění jen pramálo na tom, že Aqualung je album, které ještě určitě pošimrá pár dalších generací zvědavých posluchačů rocku.

// Jirka D.: Aqualung mám moc rád, stejně jako celou kapelu v období 70ties … pak už to jde mimo mě. Je to klasika, co k tomu dodávat...

// Bodin

Witchery - I Am Legion (2017)  ochutnávka

Tady je třeba zbystřit pozornost na nejvyšší úroveň, jelikož přicházejí švédští Witchery s novým albem. Novinka je jedním slovem nadčasová. Neuvěřitelné nasazení, skladby nakopávající s přehledem prdel všem fanouškům přímočarého metalu. Tohle album zabíjí, nenudí ani chvilku a alespoň u mě je jedním z horkých adeptů mezi top alba tohoto roku.

Annihilator - For the Demented (2017)  ochutnávka

Kanadští matadoři Annihilator jsou pro mě zásadní srdcovou záležitostí. Jeff Waters a spol na aktuálním albu předvádějí spanilou thrashmetalovou jízdu, ze které vyzařuje naprostá pohoda, lehkost a radost z hraní.

Esoteric - Esoteric Emotions - The Death of Ignorance (1993)  ochutnávka

Další srdcová kapela. Celkem často se navrácím k těmto britským death/doomovým průkopníkům. Jejich první demo nahrávka mě neskutečně baví a i po x-posleších stále objevuji nové zákoutí ukryté uvnitř alba. Dobrým signálem může být nedávno shlédnutý nový live song, který dává tušit, že nahrávání nového alba se blíží.

Svartsinn - Mørkets Variabler (2017)  ochutnávka

Přicházející zimní období a zkracující se dny ve mně opět zažehly mé temné druhé já. A tak nastal čas se věnovat mimo metalových nahrávek i těm dark ambientním. Příjemným zpestřením je  mimojiné i nové album norského projektu Svartsinn, které navozuje tu správnou skličující a depresivní náladu.

// Victimer: Ještě jsem odolal, ale už to nebude dlouho trvat a do nových Svartsinn se naplno ponořím. Nedávno jsem točil jejich výběrovku a mysl je nastavena tímto směrem. Vzhůru do hlubin!

Antimatter - Live Between The Earth & Clouds (2017)  ochutnávka

Live album Antimatter, se kterým jsem ve fázi prvotních seznámení se jeví dobrým společníkem jak při jízdě autem, tak nerušeném domácím poslechu.  

Volného času na poslechy je stále málo, ale i tak jsem si našel pár chvil, abych se začal seznamovat s alby, které mi unikají. Mezi pár novinek bych zmínil ty, které mě přinejmenším zaujaly. Industriální Godflesh - Post Self, rouhající se Aosoth s albem V: The Inside Scriptures, Cavalera Conspiracy přišli s horkou novinkou Psychosis a ta mě skutečně hodně baví. To se naopak nedá říct o novince VUUR - In This Moment We Are Free - Cities s Anneke za mikrofonem a už vůbec né o novém albu od Moonspell. S chutí jsem si poslechl i alba starší od švédských veteránů Entombed - Clandestine nebo od grindujících Nausea - Crime Against Humanity.

// Sarapis: Z VUUR mám trochu obavy. Jestlipak to nebude prázdné jak kelímek od jogurtu... Ale jeden song jaro ani zimu nedělá. Brzy nahlédnu pod víčko a zjistím co a jak.