Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Prosinec mi upláchl mezi prsty strašně rychle a v kolotoči vánočních příprav a dohánění pracovních restů na novou muziku téměř nezbyl prostor. Zkusil jsem z dávné lásky nové Orphaned Land, ale jsme už každý jinde a po jednom poslechu jsme se zase rozloučili. Dohnal jsem povedenou novinku od Then Comes Silence a pak už to byla vyloženě přehlídka archiválií a sbírkových věcí.

Biohazard - Mata Leão (1996)  ochutnávka

Čtvrtá deska Biohazard a v podstatě i jeden z vrcholů jejich tvorby, z nichž ty další leží ještě hlouběji v historii. Na tomto albu už to táhli ve třech (rok před tím odešel kytarista Bobby Hambel) a dotáhli v podstatě k dokonalosti svůj NYHC naroubovaný na metalové kytary a klidně dodejme, že na této desce i na nu-metalové vlivy. Hodně rapu, hodně energie a nasranosti proti systému, hodně skákání a všechno naplno a ve slušném tempu. Ukázka výše zohledňuje fakt, že už na světě byli KoRn, TAHLE pak ukazuje pravověrné Biohazard. To vše pod jednou střechou desky Mata Leão.

// Victimer: Ano, taky v jsem čase vydání hojně projížděl. Pak už pravda moc ne, ale když se tady tak hezky vzpomíná…

// Garmfrost: Já to tenkrát taky žral a pak už ne. Tuto desku jsem měl svýho času i na originálce :)

Clawfinger - A Whole Lot of Nothing (2001)  ochutnávka

Opět rapující metal, ale tentokrát je toho metalu víc, hardcoru poskrovnu a hlavně se o slovo hlásí silná a pro tuto kapelu typická elektronická sekce. Clawfinger mě svého času bavili hodně a opět tuto desku vidím jako konec jedné povedené éry kapely, která pak vydala už jen dvě relativně slušné / průměrné desky, aby to pak zakončila vyloženě slabým albem Life Will Kill You (2007) a vyklidila pozice.

// Sarapis: Jediné album Clawfinger, které se mi dostalo pod kůži a které jsem v dané době točil docela často. Mohl bych je po letech zase zkusit, ten starý výpalek bych určitě někde našel:) Hltal jsem i jejich tehdejší klipy, které občas běžely na ČT ve Velké noční hudbě v rámci Noci s Andělem. To byla léta...

Pitchshifter - www.pitchshifter.com (2001)  ochutnávka

Začali jako kopírka Ministry a Godflesh, ale časem svůj výraz posunuli jinam, třeba i blízko zmíněným Clawfinger, i když se jednalo spíš o dva samostatné hráče hrající podobnou hru. Pitchshifter byli tvrdší, elektronicky depresivnější, měli blíž k industriálu a dál k posluchačskému mainstreamu, takže to logicky nikdy nedotáhli tak daleko. Tohle album je jejich vrcholnou věcí, které vám v mnohém může připomenout třeba i The Prodigy, a jehož song Genius (viz ukázka) se dostal na soundtrack Mortal Combat: Annihilation.

Fear Factory - Cars (SP) (1999)  ochutnávka

Tohle znáte? Fear Factory se dali dohromady s Gary Numanem a vzešel z toho tenhle singl / cover staré Numanovy písničky, který doplnily dva na tehdejší dobu běžné remixy songů Descent a Edgecrusher. To celé jako třetí singl k desce Obsolote, kterou jsem tehdy žral strašně moc. Cars doporučuju sem tam oprášit, protože symbolizuje dobu, kdy se ještě kapely nebály dělat věci jinak, než jak očekávají jejich fanoušci. I když třeba jen na třetím singlu v řadě.

Guano Apes - Proud Like a God (1997)  ochutnávka

I tohle musím oprášit, protože při poslechu téhle desky se dostávám hodně let nazpět a najednou si uvědomuju, jaká to tehdy byla pohoda. Starosti nula, i když si člověk myslel, že na něj padá celý svět a že proti němu potřeba bojovat. Musel leda hovno, jen o tom ještě nevěděl. Guano Apes jako symbol bezstarostných mladých let.

// Victimer

Then Comes Silence - Blood (2017)  ochutnávka  naše recenze

Milé překvapení ze Švédska. Album plné energie, která se v tom gotickém temnosvětě občas náramně hodí. Blood je albem, které může sloužit jako důkaz. Hitovka střídá hitovku, stínek za stínkem se kroutí pod okapem a post punková dušička revoltuje o sto šest, protože její pravé místo není pod tím okapem, ale pěkně venku na dešti, kde si může pěkně vyhodit z kopýtka. Dobře se to poslouchá a prakticky každá skladba má něco důležitého na srdci. Nostalgický Victimer je nakrmen a krvaví Then Comes Silence se stávají jeho hitem posledních týdnů. Kam se hrabou alkoholem a sebou samými zmožení Tiamat...

// Jirka D.: Tiamat mě u poslechu této desky napadli taky, jejich starší věci samozřejmě... Každopádně moc fajn deska, souhlas.

Vassafor - Malediction (2017)  ochutnávka

Moc si na tyhle zrůdnosti nepotrpím, ale když už se naskytne možnost pokřivit si vkus, existují věci, které mě zaručeně chytnou. Mezi takové nově patří i Vassafor. Hnus z Nového Zélandu, o jehož existenci jsem věděl, ale příliš si ho nevšímal. A teď došlo i na to hnusné. Když je někdo schopen nahrát takové death-blackové ponížení, jako je skladba Elegy Of The Accurser a přitom ji honosně dál prznit a svírat, to je na metál. Tohle je přesně jeden z těch momentů, co mě drží nad vodou… V dnešním extrémně (ne)zorganizovaném bordelu, kdy je každý chaotický a disharmonický jako hnědý proužek v cizích slipech, beru tuhle chásku jako malou výhru pro mé vlastní uspokojení.

Wordclock - Heralds (2017)  ochutnávka

Za projektem Wordclock stojí Pedro Pimentel a jeho hosté a výsledkem je vskutku honosný dark ambientní opus. Atmosférická a hrdá, přitom experimentální a jazzem poháněná mystika, jenž pramení v pamětech  měst jako je Porto, Londýn nebo Berlín. Wordclock jsou ve skutečnosti doma u Cryo Chamber, kde je jim dobře a mezi hosty se mihnou George Shmanauri z jazz-ambientních Phonothek nebo Amund Ulvestad, který Wordclock pomáhal již v minulosti. Zvláštní hudba s ne úplně klasickými postupy. Směs jazzu, ambientu a neoklasiky v hodně hodnotném podání.

The Devil & The Universe - celá diskografie (2013-2017)  ochutnávka  naše recenze

Recenze na aktuální album Folk Horror si žádala trochu přípravy a soustředění. The Devil & The Universe patří mezi mé oblíbené interprety, byť mi novinka k srdci tolik nepřirostla a raději se obracím do minulosti. Každá z desek má svá speciální místa a temnota kozlích stvoření své postavení. Úplně na nejvyšších místech u mne zřejmě nikdy nestane, ale sympatie nadále vítězí, to platí.

Judas Iscariot - To Embrace The Corpses Bleeding (2002)  ochutnávka

Přiznám se, hledal jsem rouhající se black metal, který by mi v tom všem svátečním shonu uměl připomenout, že jsem ještě neotupěl. I když se svátky to nemá vlastně nic společného… Podstatné bylo slyšet black metal, ve kterém je vše co potřebuji. Špína, dřevní surovost, esence zla i majestát a slušně opečovávaný lesní včelín, ze kterého vylétává každé ráno corpsepaintingem zohavená včelka Mája…  Tahle deska Judas Iscariot je zkrátka sázka na jistotu!

Abigor – Höllenzwang – Chronicles Of Perdition (2018)  ochutnávka

Novinku Abigor zpracovávám sotva pár hodin a bude to ještě na dlouho. Jejich způsob blackmetalové dehonestace jsem vždycky uznával a kapela patří mé srdcovky k zimnímu varování, kdy jsem ochoten vylézt ven a uctívat promrzlou krajinu. Z alba cítím opět složitější přístup k věci, což si bude žádat to správné uchopení, ale já si počkám… S Abigor k sobě patříme a patřit budem.

Mimo vyvolené aktéry jsem se nesčetněkrát nechal odvézt Kaviar Kavaier na Exstirpaci karunkuly, což nakonec vyústilo ve změnu vyzvánění. Stále si jedu Roots od Sepultury, My Dying Bride (konkrétní album dle konkrétní nálady) a Inferno. To je akce na víc než měsíc. Vrátil jsem se k podivné obskurnosti jménem Emptiness, zkusil jsem nové Evilfeast, ke kterým jsem kdysi hodně tíhl (album Mysteries of the Nocturnal Forest) a zjistil, že novinka je tak blbá, že jsem to hned v počátku utnul. Klávesy špatně, bicí automat špatně... tohle je zlo akorát na stupnici hudební kreativity. Dál jsem nijak moc nexperimentoval, jako se spíš vracel (Audioslave, Red Hot Chili Peppers, Wolfmother, Deep Purple) a jemně ladil svá nej alba roku 2017. Top 5? Prozradím zatím dva interprety s tím, že album roku nenahrál ani jeden z nich. Enslaved a Ulver - vždyť je to téměř klasika... A samozřejmě jsem hluboko a ještě níž ponořen do různých dark ambient nahrávek, které nechám postupně promluvit formou nové rubriky orientované právě tímto podzemním směrem. Už v lednu.

// Bhut

Lykathea Aflame - Elvenefris (2000)  ochutnávka

Prostě jsem si vzpomněl… Trochu k tomu přispěla i lehká zmínka v Knize kovu i další okolnosti a taky vědomí, že pořád chybí v poličce. To se naštěstí díky Čurbymu Obscene shopu podařilo napravit. Takže originálka je doma a to běsnění se tu a tam proletí bytem.

// Sorgh: Tuhle mám rád, taková exkurze do technické smrti v Českých zemích.

Pimentola - Misantropolis (2007)  ochutnávka

Protože jsem pomáhal kolegovi vymýšlet jisté logo, musel jsem tvorbu podkreslit atmosférou vhodnou k inspiraci. Právě industriální tortura této zapadlé nahrávky mi náladu výrazně podbarvila, aby bylo vnímání nastaveno dle potřeb...

// Victimer: Misantropolis jsem si svého času také vychutnával, dokonce byl i článeček… ale kde to všechno je… Pimentola každopádně ano, v každém stavu i skupenství.

Diagnose: Lebensgefahr - Transformalin (2005)  ochutnávka

...bezprostředně poté přišel hlad i na jednu z nejzvrácenějších nahrávek, které znám. Legendy kolem autora kolují všelijaké a ať už jsou pravdivé nebo ne - mají své kouzlo. Ovšem tato deska je něco, co si pro klidný spánek a relax určitě nepustíte.

Arkona - Lunaris (2016)  ochutnávka  naše recenze

Pozvolna přemýšlím, komu letos udělím titul nejlepší nahrávky roku. Loni to byla jediná pravá Arkona (všechny ostatní ať jdou do věnce), takže jsem si musel připomenout, o co tehdá šlo. Na kvalitě desky roční odstup nevzal vůbec nic, a tak si za svým názorem stoprocentní nahrávky stojím dál. Takhle se dělá black metal.

Mezzerschmitt - Weltherrschaft EP (2002)  ochutnávka

Je to moc krátké, ale o to výživnější. Škoda, že to byl jen krátký a malý štěk, protože ta muzika je vynikající! Tohle je prosím industrial black. Nakopávající bicí i ten až skoro strojově chladný vokál. Bomba!

// Victimer: Mezzerschmitt jsou vynikající. Správně odporní, odcizení a zlí. Tedy s esencemi, které nemá každý, byť se jimi rád ohání…

// Sarapis: Ta krátkost je jedna z devíz. Je to rychlý úder, po kterém nad hlavou krouží německé hvězdičky. Jedna z uzavřených kapitol, které mají smysl.

Riviera Playboyz - OkoZla (2003)  ochutnávka  naše recenze

Vlastně od chvíle, kdy kolega Ruadek napsal recenzi, jsem se rozhodl po tomto díle poohlédnout. Té agresivní náplni jsem propadl de facto okamžitě. Časem se mi povedlo přes aukro sehnat i originálku, takže jí dost často sjíždím. Nejinak tomu bylo i tenhle měsíc. Nahrávka, která nemá slabé místo, vatu, prostě nic. Pořád je to tlak a energie. Jsem zvědav, jak bude znít letošní novinka, co se nedávno křtila…

Dále k potlačování ticha sloužilo:

Das Bhut: 

Na stránkách Sicmaggot zinu byla vzpomenuta deska, která mi nic neříkala. Pročetl jsem pozorně recenzi a zjistil, že něco takového bych rád slyšel. Nakonec nezůstalo jen u jednoho poslechu, ale to mučení jsem s radostí podstoupil vícekrát. Tady je celé dílo, které svým skrytým disharmonickým démonem zametá nepříčetným způsobem. Skutečně zlý materiál. Řeč je o Nivathe.

// Garmfrost

Thantifaxath - Void Masqueradint as Matter (2017)  ochutnávka

K této kapele jsem měl dlouhou cestu. I přes doporučování od lidí, kterých názorů si nesmírně vážím, mi tvorba těchto technických ďáblů moc nevoněla. A pak najednou střih, blik a je to. Letošní krátké dílo mě utvrdilo, že se jedná o luxusní peklíčko.

DSKNT - PhSPHR Entropy (2017)  ochutnávka

DSKNT je nové obskurní těleso ze Švýcarska a jejich debut je naprosto luxusní peklo. Disharmonie se zde pojí z natlakovaným black/deathem šmrncnutým ruchy z továrny. Pro mě překvapení roku!

Morbid Angel - Kingdoms Disdained (2017)  ochutnávka

Morbidní andílek po předchozím úhybu z nastavené cesty smrti přináší porci přesně dle přání fans. Žádný experiment se nekoná. Skvělý Steve Tucker se zpět a já jsem tomu rád. Z původní sestavy nezůstal šutr na šutru. Zůstal už jen tvůrčí mozek, kytarista Trey Azagthoth. Musím říct, že i přes určitou porci vaty je Kingdoms Disdained album chytlavé a mnohem zajímavější než třeba Heretic. Žádnou revoluci a monumentální zlo ovšem neočekávejte. V rámci své diskografie je Kingdoms Disdained sázka na jistotu, ale konkurenci nechává daleko za sebou. Každopádně mě Morbid Angel letos baví moc.

U2 - Songs of Experience (2017)  ochutnávka

Já ty jútú mám fakt rád a nevadí mi, že už dávno nemají moc co říct. Nová deska je opět exkurze do dávné minulosti. Ale exkurze je to pěkná.

// Sorgh: Zatím sem se nezaposlouchal, ale nelámu hůl. Pořád jim věřím.

// Jirka D.: Zkoušel jsem a moc jsem nepochodil. Může to být dost dobře chyba na mé straně, nepopírám nic, každopádně Songs of Experience odkládám na neurčito.

Barshasketh/Outre - Sein/Zeit split album (2017)  ochutnávka

Po tomhle promu z WTC jsem lačně chňapl a nelituju ani na chvíli. Obě smečky produkují prvotřídní černou hudbu a nejinak tomu je i případě společného split alba Sein/Zeit. Barshasketh ovšem minidílu vládnou železnou rukou. Z jejich příspěvku tuhne krev a krvácí hlasivky ze společného řvaní.

Vassafor - Malediction (2017)  ochutnávka

Sice si z novému počinu Vassafor nečůrám do textilu jako v dobách arci díla Obsidian Codex, ale pořád mě jejich bahnitá smrt ve znamení staré školy baví. Nezamrzli kdesi ve starých dobách, ale razí si hnusné vize po svém a dělají to fest dobře.

// Sarapis

Aosoth - V: The Inside Scriptures (2017)  ochutnávka  naše recenze

Snad nebudu za hulváta když řeknu, že letošní Aosoth jsou sice opět kvalitně vybavení, ale jako celek mě album přijde takové nevyvážené. Respektive má sektory, při nichž by se člověk mohl blahem uslintat, ale střídají je pasáže, kdy ústní sekret vysychá a polykám naprázdno. Možná jen chyba na straně přijímače, ale předchozí prácička IV: An Arrow in Heart mi sedla lépe. 

// Victimer: Jen si to řekněme na plnou hubu, mám úplně stejné pocity. Předchozí deska fungovala skvěle, ta aktuální je nuda jak cyp.

Negura Bunget - Inarborat Cosmos (2005)  ochutnávka

Otevřením brány tohoto alba jsem si způsobil krásné mrazení vpředu i vzadu. Ona je to spíš malá branka, neb jde o dvacetiminutovku, ale za plotem se dějou věci. To ještě byla Negura krutě invenční a originální, zde experimentuje s elektronikou a buduje hodně těžkou atmosféru (zpětně by zde mohli svlažit rty fanoušci Terra Tenebrosa) a třeba závěrečné spirometrické cvičení je hezkou ukázkou toho, jak lze ve dne vzbudit pobavení a ve tmě hrůzu a děs barvící vlasy na šedo. Jsem hrdým držitelem limitky, hetch...

Nevermore - Dreaming Neon Black (1999)  ochutnávka  naše recenze

Já vím, že dost řečí bylo už v retro recenzi, která vyšla před pár dny, a že bych měl věnovat řádky spíše něčemu jinému, nejlépe novému...jenže když si srdce umane a hlava mele svou, může se stát, že člověk poslouchá jedno a to samé furt dokola. Zkrátka typická měsíční ozvěna, která rezonuje a odeznívá neochotně, jako bych jí měl navěky patřit. Never more? Forever! 

// Sorgh

White Ward - Futility Report (2017)  ochutnávka  naše recenze

U2 - Zooropa (1993)  ochutnávka

// Garmfrost: To je panečku jiná kávička než Songs of Experience. U2 byli v té době na vrcholu, byli draví, drzí a přitom stále krásně melodičtí.

Enslaved - E (2017)  ochutnávka  naše recenze

// Garmfrost: Není dne, kdybych si nepustil nějaké album od Enslaved. Nové teď točím pořád dokola a užívám si. Kluci si prošli před časem hlušším období, ale to od In Times není zase pravda.

Toothgrinder - Phantom Amour (2017)  ochutnávka