Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Voivod - The Wake (2018)  ochutnávka  naše recenze

Voivod jsou opět divní tím svým geniálním způsobem a nenapadá mě nikdo, s kým by snesli srovnání. Což jaksi přirozeně neznamená, že by se mi nová deska dostávala pod kůži nějak snadno, ale ten směr tam je a bude to jen otázka času a ochoty si ji tam pustit. S Voivod jsem to nikdy neměl jednoznačné a byla to vždycky spíš dřina než samozřejmá láska bez důvodu. Nic se na tom nemění ani tentokrát.

Už jsme doma - Kry (2018)  ochutnávka

Asi bych neřekl, že vydání nového alba Už jsme doma je pro mě nějaká kdovíjaká událost (narozdíl od mnoha dalších nadšenců), ale stejně tak to nemůžu nechat jen tak plavat. Kry poslouchám zhruba měsíc a zatím je to měsíc dobrých dojmů o asi nejpřímočařejší desce kapely. Asi tam, kam se rozběhla předchozí Jeskyně, naplno pokračuje album současné. Tajou na něm ledy v mnoha různých metaforách a jak je hudební stránka věci jasná (přičemž vůbec ne jednoduchá), do textů je třeba pronikat a trochu o nich dumat. Už jsme doma z mého pohledu nezklamali ani v nejmenším a těm, kteří je mají rádi, novou deskou museli udělat radost.

Ahumado Granujo - Splatter-Tekk (2002)  ochutnávka

Nemám rád grind na všechny jeho možné způsoby a nemám problém si to přiznat - za hudebními zážitky prostě chodím jinam. Pár výjimek z pravidla se ale najde a první deska Ahumado Granujo je jedním z takových omylů, na který sem  tam dostanu chuť. Žádnou logiku ve smyslu “proč toto ano a jiné ne” v tom nehledejte, podle všeho tam není. Splatter-Tekk mi prostě sedí, ve své podivnosti, ve svém zacházení s extrémem, samozřejmě svým přesahem k elektronice a obecně ve svém osobitém přístupu k žánru.

Antimatter - Black Market Enlightenment (2018)  ochutnávka

Antimatter nemám v hlavě od A do Z - znám začátky (rozuměj první tři alba) a pak Fear of a Unique Identity (2012) z nového období “bez Pattersona”. The Judas Table (2015) mě nijak nezasáhla a zmizela ze zorného pole, Planetary Confinement (2005) zase úplně minula (a fakt nevím proč). Nová deska se zatím jeví jako slušně zmáknutý prog-rock, který jsem upřímně vůbec nečekal a trávíme spolu překvapivě hodně času. Trochu mi v hlavě duní přehulený zvuk a je to asi jediný, nebo jeden z mála nedostatků, který mě takhle nahonem napadá. Protože jinak je to dobrý.  

Blues For The Redsun / Drom - Fullmoon Alchemy Narcotic Session (split, 2018)  ochutnávka

Opět jedno splitko, které vzbuzuje zájem oběma zúčastněnými kapelami. Mám za sebou teprve první pokusy, tak zatím raději nechci psát nic hodnotícího (snad pouze ve smyslu dost nepříjemného zvuku) a spíš si nechávám dveře otevřené pro cokoliv, co bude potřeba. Vejít dovnitř, nebo zabouchnout a zůstat stát venku bude možná stejně snadné.

Please The Trees - Infinite Dance (2018)  ochutnávka

Další pokus. U Please The Trees jsem nikdy nepřišel na to, co by mi tahle kapela měla dát, a celkem velkému nadšení z ní jsem nikdy nerozuměl. O nové desce jsem četl hodně velkých slov, četl jsem o hostování Johna Granta (ano toho Granta!), Coryho Graye a Thora Harrise (Swans), četl o zahraničním producentovi, ale konfrontace poslechem vyšla opět naprázdno. Opět mi to přijde jako nudné a nevzrušující rockování, jehož podstatě nemám dar porozumět. Další pokus, zase marně.

// Victimer

Forest Of Shadows - Among the Dormant Watchers (2018)  ochutnávka

Tady jsem šel na jistotu. V období mortemáckých recenzí na téma doom metal, jsem se dostal také k tomuto norskému projektu. Už je to neskutečných deset let, co vyšla deska Six Waves Of Woe a ta byla vážně dobrá. Od té doby nic, až letos. A o čem je řeč? O melodickém doom metalu s hrubým vokálem, odkud je blízko třeba k Swallow The Sun nebo Saturnus. Když dnes novinku poslouchám, slyším i přesahy mimo uvedený žánr, ale musím to ještě celé pěkně v klidu vstřebat. Pár dní na to ještě mám.

Kontinuum - No Need to Reason (2018)  ochutnávka

No Need To Reason je třetím albem temně rockové formace z Islandu. Na Kontinuum jsem letos jaksi zapomněl, nevyšel na ně čas a asi ani důvěra. Vlastně se to na vlas stejně opakovalo jako u dvojky Kyrr. Tu jsem snad neslyšel vůbec… Metalovější debut mě pár dní bavil, ale pak to taky někde zmizelo… Novinka vyšla v létě a je to taková zastydlejší podoba Katatonie, možná i Tiamat a post punkových hrátek se severem. Proč zastydlejší? Jelikož ty skladby se drží víc při zemi, než aby létaly v oblacích a dráždily smysly. A asi je to tak lepší. K albu se rád vracím, i když od něj příliš nečekám a pocity z něj se dost míchají.

Lemongrass - Unite (2018)  ochutnávka

K Lemongrass zvláštní vztah nemám. Pocitový však ano. A jak se o nich v rozhovoru s Nekola zmínil Koci, zase jsem si vzpomněl. Novinka Unite na mě má pozitivní účinky ve všech směrech, protože mě umí provést tichou nocí a ve dne nutí ke zpomalení. Deep elektronika, chilloutová world music, spojenectví, dobrá, byť potemnělá nálada. Tohle mám rád, tohle můžu.

Oceán - Femme Fatale (2018)  ochutnávka

Ve smíru byla deskou comebackovou, Femme Fatale má být albem, které žije vlastním životem a rozpíná rozměr nových Oceán. Pokud jsem minule váhal, srovnával a nakonec se sblížil až postupem času, tady bych (a zatím to tak vypadá) měl rád jasno poněkud dříve. Ve smíru jsem zkrátka příliš nevěřil a Femme Fatale věřím právě proto, že čas rozhodl i ve prospěch Ve smíru. Že to tam je. Novinka v sobě má plno silných věcí, krásných refrénů a dobře střežených míst, které bude třeba najít. Můj přístup dnes je daleko otevřenější.

Shibalba - Stars Al-Med Hum (2018)  ochutnávka

Shibalba jsou pro mě výzvou ve smyslu hlubšího seznámení. Recenzi na předchozí desku psal Garm a já se o ni jen lehce otřel pár poslechy, kdy jsem asi ani nešel příliš do detailů. Dnes je v rámci novinky řada na mě a protože mně kombinace dark ambientu a rituálních praktik dělá dobře na minimalisticky elektronickém srdéčku, cestu k sobě jistě najdeme. Temná meditace zahájena, děsuplné výjevy z hlubin Země povoleny.

Uncle Grasha’s Flying Circus - Stalinist God (2018)  ochutnávka

Ozvali se maršující hlukaři z Prahy a ozvali se ve správnou chvíli. Už mi podobné týrání sluchovodů docela chybělo. Domácí formace si nijak nezadá se zdatnějšími průkopníky a hrdě je následuje, aby při tom experimentování myslela i na sebe. Na mysli vytanou různé pohnutky a spojení, a to je dobře.

Shining - Grindstone (2007)  ochutnávka

S Grindstone jsem před lety v rámci norských Shining začínal. Dostaly mě ty experimenty, kombinace, jazzová hrubost a nadupaná vyčůranost. Pak jsem album od alba pokračoval a těšil se z každého z nich. Až na Animal. Letošní změnu stylu někam do vod mainstreamu, podbízivé nudy a kdo ví čeho ještě, kde nemají Shining mého srdce vůbec nic dělat. To se snad úplně pomátli… Takže jsem zaujal trochu smutnější postoj, pěkně pozpátku si vracím dílky poslechů a vzpomínám jak to tenkrát všechno začalo. S Grindstone.

// Bhut

Entropia - Vacuum (2018)  ochutnávka   naše recenze

Deska, co mě dostala do kolen. Omotala si kolem prstu a vypěstovala závislost. V lednu se vrhnu na objednávku. Tohle zkrátka potřebuju mít v polici.

Death Karma - The History Of Death & Burial Rituals pt.II (2018)  ochutnávka

Pokračování průvodce po různých částech světa a objevování tamějších zvyků spojených se smrtí. Novinka je však více klidnější a více si hraje s melodiemi. Nabízí vskutku prvotřídní průlet zákoutím tradic, o kterých se často nemluví. Kapitolou samou pro sebe je pak ediční zpracování CD digipaku, který má čtvercový formát cca 17x17 s krásným barevným bookletem.

Misotheist - Misotheist (2018)  ochutnávka

Tohle přišlo jen tak mimochodem a jen tak mimochodem se mi to i zalíbilo. Zlé kousky, zlá atmosféra a adventní duch je v prdeli. Nic světoborného, ale baví.

Inferno & Devathorn - Zos Vel Thagirion (split) (2018)  ochutnávka   naše recenze

Jindy bych to asi přešel, protože i takové Inferno má dlouho řadu split alb, ale vědomí toho, kterak si kapela současně stojí mě přivedlo k poslechu. Takže Inferno pokračuje ve své okultní nauce a dopřává ji tentokrát rituálnější rozměr. Nechybí několik rozpoznávacích prvků, ale i tak se podařilo vmíchat cosi nového. Opět záležitost, která má značnou sílu a moc.

Mike Oldfield - Voyager (1996)  ochutnávka

Koledy u nás doma asi nenajdete, leda nějaké pošahané covery. Takže místo Rybovky u nás 24. večer zněla tahle podmanivá relaxační irská muzika. Desku už mám rád de facto od dětství a pořád neztratila své osobité kouzlo.

// Garmfrost

Paradise Lost - Icon (1993)  ochutnávka

Porcupine Tree - Stupid Dream (1999)  ochutnávka

// Sarapis: Toto album mám spojené s bezstarostným a nezávazným obdobím života, takže kdykoli se něco nedaří jak by mělo, sahám po zakonzervované pohodě tohoto hloupého snění. A ono to funguje. Špinavé nádobí sice furt leží v dřezu, ale nálada je hned lepší.

Necrocock - Lesní hudba (2010)  ochutnávka   naše recenze

Opeth - Still Life (1999)  ochutnávka

Type o Negative - World Coming Down (1999)  ochutnávka

V podstatě cokoliv jsem v prosinci slyšel, mi znělo jako pouhá ozvěna. Pouze jmenované srdcovky a možná pak dalších pár (Anathema, The Cure, MDB, Amorphis…). Temnotě a brutalitě jsem se vyhýbal. Tomu se mi dostalo v dostatečné míře i bez hudby.

// Sarapis

Evoken - Hypnagogia (2018)  ochutnávka

Nové album těchto doomařů zní slibně, i když je to pěkná nálož, kterou není jednoduché se prokousat. Vůbec mi nevadí ten zápach starobince z devadesátých let, naopak (a je to takový paradox) působí docela svojsky a sympaticky.

Warrel Dane - Shadow Work (2018)  ochutnávka

Posmrtné album charismatického zpěváka Warrela Danea vyvolává mnoho otazníků a zvláštních pocitů, ale pořád dumat nad tím, jestli to mělo být vydáno nebo ne, je k ničemu. Deska je na světě a tvoření si zasluhuje větší obdiv než destrukce, která by nám k poslechu nic nenabídla. Skoro pořád mnou cloumají představy, jak by ten který song zněl, kdyby jej Warrel opečovával až do úplného finále, ale také jsou chvíle, kdy nemám potřebu jakkoli podvědomě spekulovat.

Almyrkvi - Umbra (2017)  ochutnávka   naše recenze

S každým poslechem se přesvědčuji čím dál víc, jak je toto kosmické album podmanivé a strhující. Že jsem se k němu pořádně dostal až po několika měsících od vydání, je takový můj osobní “fucking know-how”, s odstupem bych nahrávku určitě zařadil mezi to nejlepší, co mě z loňských žní zaujalo. A prý že “kdeže loňské sněhy” jsou.

// Lomikar

WWW - Atomová včela (2013)  ochutnávka

Vzhledem k tomu, že celý prosinec jsem pracovně totálně nasazen, tak hudební objevování jde skromně stranou a prostor dostávají osvědčené kusy, kam Sifonovo neurotická tři čtyři pět železnice jednoznačně patří. I přes trochu jalovou prostřední část je to hrozně šikovně zkomponovaná elektrárna, u níž mě vždycky docela zajímalo, jak třeba zní lidem, kteří česky neumí ani slovo.

Grinderman - Grinderman 2 (2010)  ochutnávka

Pro mnohé je to třeba hereze, ale já prostě rovnou přiznám, že 70 % ze současné všobecné tvorby Nicka Cavea je pro mě práce multiinstrumentalisty Warrena Ellise. U již pohřbeného projektu Grinderman pak mám pocit, že si na něm zařádil více než kdy jindy a já z toho tu jeho čirou energii a radost vyloženě saju. Kdybych si měl složit nějakou superkapelu, dal bych dohromady Ellise, Thora Harrise, Michaela Giru, Thoma Yorka a Johnyho Greenwooda. To by byla prdel.

// Jirka D.: Grinderman byl výborný projekt a i když mě trochu víc bere první album než tohle druhé, oproti němu má zase hezky udělanou gramodesku s šíleným plakátem.

Fury - Soundtrack (2014)  ochutnávka

Podceňovaný válečný film, který zůstal nepochopen, protože přistupoval k látce jinak než je zvykem, kdy fanatického nacistického nepřítele pojal jako poslední záškuby vyčerpaného archetypálního a korumpujícího zla, s nímž vlastně lidstvo v rozličných formách bojuje od nepaměti. K tomu právě navádí onen soundtrack, pracující s s apokalytickými chóry a unavenými smyčci. Když se pak ve filmu vynoří z lesa monumentální německý tank, působí to jako probuzení monumentálního monstra, nikoli jako přehlídka vojenské techniky. Tohle odvážné pojetí je úctyhodné.

Dredd - Soundtrack (2012)  ochutnávka

A další doprovodná hudba k filmu a opět k filmu, jehož úspěch byl dost diskutabilní (ten komerční dokonce totální katastrofa), čímž byl vytrestán za to, že se rozhodl přistoupit k látce odlišněji než je zvykem. Zatímco kultovní postava Soudce Dredda decimuje členy gangu v netypicky dlouhých a pomalých záběrech, hraje k tomu bohatá sbírka zkreslených nástrojů, vytvářejících tu tiché a pietní, tu řezavé, brutální momenty, ve kterých by se žádný Atticus Ross neztratil.

Austra - Feel it Break (2011)  ochutnávka

Vzhledem k tomu, že moje oblíbená zrzavá žínka Florence se svou Mašinou to dle ukázek z posledního alba dává na můj vkus nějak moc na jistotu, zavítal jsem za jinou hlasovou schránkou, jež dokáže efektně rozvibrovat okenní tabulky když se do toho opře. Nicméně suverénní hlasový projev Katie Stelmanis je většinou obalený v nijak zvlášť výjimečném popovém schématu, který nepálí, nechladí, nebolí ani moc nehladí, takže ve výsledku kdovíjak nebaví. Pech.

// Symptom

Warpaint - The Fool (2010)  ochutnávka

V péči ženských rukou dosáhl art-rock své dokonalosti.

Warpaint - Heads Up (2016)  ochutnávka

O šest let později příběh pokračuje v o poznání méně strhující formě.

Mogwai - Rock Action (2010)  ochutnávka

Jeden ze základních kamenů skotského post-rocku.

Hexvessel - Dawnbearer (2011)  ochutnávka    naše recenze

Kvohst v roli hudebního evangelisty servíruje rituální dark-folk, který nemá obdoby.

The Beatles - Abbey Road (1969)  ochutnávka

Ikonický obal, ikonická kapela.

Ivan Mládek & The Berounka Syncopátors - V hospodě U šesti trampů (1994)  ochutnávka

Silné ale i slabší kousky, které vyloudí úsměv a navodí dobrou náladu.