Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Gojira - Magma (2016)  ochutnávka  naše recenze

Dalo to práci a nějaký ten čas. Tohle album mě nenechalo spát, věděl jsem, že je výborné, jen jsem to musel ještě pochopit, nebo zažít, nebo prostě co chcete. Deska je doma, spokojeně se točí na kolotoči a stejně tak spokojeně si připadám já. Jestli kolega Ruadek už zcela opustil svět ostrých kytar a milost dává pouze několika ojedinělým kapelám (třeba Leprous), tak já k tomu řadím ještě Gojira. On určitě taky.

// Garmfrost: Pořád to zkouším a pořád mi připadne, že už bylo líp. Nějak postrádám sílu starších nahrávek. Ale jsem rád, že své fanoušky Magma má. Gojira mi jsou velice sympatičtí a jedna deska na tomhle názoru nic nezmění.

// Victimer: Něco na té desce je, taky mě pořád přitahuje.

Primus - The Desaturating Seven (2017)  ochutnávka

Tohle bude výzva. Pokud měl snad někdo pocit, že minulý re-make původního soundtracku k čokoládové továrně byl oříšek, tak ve světle nového alba to byl čajíček a jen pozvolný rozjezd pro aktuální let už zcela mimo realitu. Les Claypool se nejspíš definitivně osvobozuje od čehokoliv, co by jej snad svazovalo, a na tomhle duhovém albu plném goblinů nechává žít už pouze a jen svou vlastní fantazii. Buď jeho pohádkovou hru přijmete, nebo ne. Nikomu to nenutím a nikomu se nedivím, jestli se po poslechu půjde opít tuzemákem.

// Victimer: Milá taškařice - dva poslechy a musím si dat pár dní pauzu :)

Falloch - Prospice (2017)  ochutnávka  naše recenze

Falloch se rozhodli pro změnu kurzu a není to vůbec špatně. Od folkem provoněného post rocku či metalu nebo co byste rádi, je tu kapela, která zkouší prog a zatím jí to jde tak napůl. Hlavní problém je nová zpěvačka, která bezesporu umí odradit a cesta k ní se nehledá vůbec snadno. Víc v aktuální recenzi, takže čtěte.

Marilyn Manson - Heaven Upside Down (2017)  ochutnávka

S Marilynem Mansonem to mám podobně, jak píše trochu nížeji kolega Bhut (byl první, tak nalistovat, bando). Tedy vztah v podstatě od prvních zkušeností s kytarovou muzikou někde na základce a logicky tedy srdcovka, i když v mém případě určitě i kritický odstup a možná o to větší nároky. Předchozí deska byla výborná a nutno si přiznat, že to nebylo Mansonovo dílo. Spolupráce s Tylerem Batesem podle všeho měla přinést ovoce i tentokrát, nicméně zatím tak nadšen jako minule nejsem. Heaven Upside Down je takový kočkopes mezi The Pale Emperor a Antichrist Superstar, což samo o sobě působí podezřele a bude to možná chtít trochu odstup. Ale recenze bude, brzo, bez odstupu.

// Victimer: Takový obyčejný Manson bez překvapení, bez něčeho navíc. Někomu to stačí, někomu ne.

Leprous - The Congregation (2015)  ochutnávka  naše recenze

Všude je to teď samá malina a vlastně ani nevím proč, ale dostal jsem chuť na desku předchozí. Možná jen takové podprahové nutkání srovnávat, posuzovat … znáte to, nemoc recenzenta, co si myslí, že všemu rozumí a všechno musí bodovat. Takže, aby bylo jasno - The Congregation žeru o chlup víc, ale v podstatě tuhle kapelu žeru už od dob Bilateral úplně jako celek. Ano, když má někdo to štěstí jako Einar Solberg a bylo mu naděleno (od koho chcete), tak prostě umí a hlavně má povinnost to ventilovat ven. A dávat dohromady desky jako je tato. Halejuja.

// letecky závěrem

Kromě výše zmíněných jsem našel volnou chvilku s pécé a prolétl oficiální stream nových Moonspell a po pravdě mi bylo dost trapně a chvíli jsem přemýšlel, že všechny svoje starší desky Moonspell věnuju na dobročinnost. Vedle toho jsem se dost zaposlouchával do desek Bad Religion, které sice můžou působit dojmem “jedné jako druhé”, ale jsou v životě okamžiky, kdy to prostě stačí a podobně střižený punk rock představuje dobrý relax.

Dával jsem si i něco od trochu ostřejších, ale žánrově podobných Propagandhi, rapoval společně s Clawfinger a opět se zamilovával do nejstarších desek Pixies, protože tohle nemilovat snad ani nejde. Opět jsme zažehli Flammentriebe společně s Dornenreich a nějaké ty emoce jsme si vyměnili s novou deskou Amenra. Určitě není špatná, jen se občas až moc podobá něčemu, co jsem už někdy slyšel. Třeba Alcest, v poslední skladbě až moc Cult of Luna. Jinak pohoda.

// Victimer

Enslaved - E (2017)  ochutnávka

Enslaved jsou i po tolika albech schopní překračovat sami sebe a propojovat svůj původ s pokrokem pořád unikátněji. Je to prostě v nich, je to dar. A já patřím mezi ty, co jej rádi přijímají. Více v recenzi.

Fleurety - The White Death (2017)  ochutnávka

Fleurety jsou definitivně zpět. Po x letech od minulého alba Department of Apocalyptic Affairs (recenze zde), se zahuhlaným friendly zvukem a hudebně někde mezi DHG, Virus a sebou samotnými. Můj postoj je zatím zcela očekávaný - vůbec nevím, jestli mi novinka přijde famózní nebo protivná. Je ale vyšinutě metalová, experimentální, ne zcela normální. Zní hodně dřevně a přitom teatrálně a má v sobě něco, co mě bude lákat do svých pastí. A to já rád… Budeme objevovat, dlouze a zvídavě.

Lento - Anxiety Despair Languish (2012)  ochutnávka  naše recenze

Nejlepší a nejprostorovější deska Lento. Na poměry kapely velmi proměnlivá záležitost, ke které se budu vždy rád vracet. Těžko Lento vnímat pořád jako sludge, spíš je berme jako ty, co si dokazují, že jsou  od desky instrumentálně zdatnější a přirozenější. Bez nadbytečné síly, která se hodí jen místy. Je dobré vědět, že to chlapci ještě nezabalili (ač to tak už vypadalo) a mají venku novinku. Zůstali na ni jen tři, ale to by nemuselo vadit. Povíme si o ni víc až uzraje čas.

Mothlite - Dark Age (2012)  ochutnávka  naše recenze

Daniel O´Sullivan je můj novodobý bůžek, takže jej programově uctívám po různu sestavenými poslechy. Teď přišla chvíle pro Mothlite a jejich pět let starý zásek. Ta psychedelií načichlá kombinace chytlavosti a experimentů je totiž geniální. Nemohu si pomoci, ale je to tu zase - to pocitové rozhození nad míru klasické spotřeby. Už jsem to potřeboval…

Throane - Plus Une Main A Mordre (2017)  ochutnávka

Choré, zvrácené a ošklivé dílo. Disharmonie vítězí a fanoušci parazitují na tvorbě Blut Aus Nord musí chrochtat blahem. Atmosférická děsivost, která učinkuje. Nakolik se usadí v podvědomí jako stálá varianta zhudebnění zla, to se ale teprve ukáže. Někdy je ten dopad fatální, někdy se zdá, že se Throane nevyjadřují úplně přesvědčivě. Hmmm...

Gary Numan - The Pleasure Principle (1979)  ochutnávka

Gary Numan je požehnaný otec nové vlny, inovátor a robotický pankáč. Gary Numan letos vydal novou desku a tu jsem bůhví proč ještě neslyšel. Ulítávám si na stařičkém debutu, hltám všechny ty analogové zvuky a vybaven základním smyslem stárnoucího novoromantika drze pronikám na taneční parket, kde přítomné odrazuji oplzle strojovým tanečkem. Mám paruku, silné brýle a na stříbrné košili visí kravata. Asi mě vyvedou, ale stálo to za to.

Killing Joke - Killing Joke (1980)  ochutnávka

Já Killing Joke nikdy nijak zásadně nepodlehl, ale to jen moje vlastní chyba. Vrátil jsem s nimi na samý začátek a jsem plně spokojen. Kde jsou všichni ti Godflesh a Ministry? Řekl bych, že jejich první krůčky jsou právě tady. A nejen jejich… Výborný start výborné kapely, nechci říkat víc, než se sluší a patří.

// Bhut: Kult! Smradlavě špinavé, přesto zvláštně mrazivé. The Wait a Requiem jsou asi největší hymny. Alespoň to tak cítím…

// Jirka D.: Omyl! K tomuhle cédu jsem se dostal omylem, když jsem se snažil koupit ten žlutý eponym z roku 2006 a dostal jsem tohle. Ale dobrý, ne že ne.

Hateful Abandon - Liars/Bastards (2014)  ochutnávka  naše recenze

Tahle kapela má své kouzlo, stejně jako všechny její tři alba. Posun od black metalu na pole post industriálního chladu šedivého města někde na severu UK se za tu dobu posunul víc než výrazně. A přitom zcela přirozeně. Špína a rez, obloha plná těžkých mraků a proudů vody. Minimální snaha o rozvinutí ideálů - vítězí strojová temnota. Tak pravili Hateful Abandon a já jim to věřím.

Snaha byla i tento měsíc, takže se mi během různých činností povedlo protočit docela dost desek. Mimo ty, které jsem upřednostnil, jsem to mydlil s pár dalšíma. Třeba jsem se snažil si zamilovat novinku Foo Fighters, což se mi moc nepovedlo. Ono když se vám z celé desky líbí tři, čtyři songy, tak je to asi málo. Blut Aus Nord vyplivli ze svého chřtánu hnusně geniální dílo plné pokleslých rytmů a chemické teatrálnosti. Pár posledních desek mně přišlo "až moc normálních", s tou aktuální to však neplatí. Nemocné výjevy a přerod zla ve vyšší vědění je znovu mezi námi ve své nejodpornější podobě. 

Projížděl jsem si různé dark ambient nahrávky s cílem mít v hlavě zaplněný prostor i tímto směrem, neb bych rád spustil rubriku, která by se věnovala pouze (s drobnými odbočkami) tomuto stylu. Ale jak se znám… no… zkusím to dotáhnout. Které bych zmínil? Vedle reedice prvního alba Desiderii Marginis, bych nerad zapomněl ani na druhé album Phonothek. Jejich najazzlý ambient vždy pohladí potemnělou dušičku. Projížděl jsem obskurní kolekci Svartsinn, abych znovu zjistil, že nejvíc mě odrovnává digitálně vydané album Kosmogenia, kde zhmotnil zrůdné vize polský mág Krysztof Penderecki. Z toho jde vážně mráz po zádech. Album Governance od britských Khost jsem si taky vychutnal, ale tady ještě budu muset přidat s vydatnějším příjmem. A dost jsem zkoušel proniknout do rituálního stavu nepříčetného maniaka vydávajícího pod pseudonymem Trepaneringsritualen (album Kainskult). Svérázná to industriální hypnóza...

Jinak došlo i na klasiky. Novinku Inferno větrám poctivě dle nálady každý měsíc - je to má deska roku, to už je teď jasné! My Dying Bride (Procenta) není nutné vůbec vyndávat z mobilu, stejně jako je přirozené do něj ukládat různá alba Depeche Mode (naposledy Spirit a Violator). Dávám si pozor na alba, která u mne letos skončí v těsném závěsu za Inferno, takže jsem oprášil i Dodecahedron, The Ruins Of Beverast nebo A Projection. Pomalu ale jistě rekapituluji.

// Bhut

Marilyn Manson - Heaven Upside Down (2017)  ochutnávka

S mistrem Mansonem tak nějak stárnu. Znám ho od dávné základní školy a nedám na jeho muziku dopustit ani tentokrát. Z každé jeho desky mám obrovskou radost, byť třeba The High End Of Low byla tou nejslabší, pod kterou se kdy podepsal. S příchodem Born Villain to ale začalo zase růst. Předchozí The Pale Emperor ukázala tohoto umělce ve světle dospělých skladeb s perfektním xichtem. Novinka zní sice trochu vypočítavě, protože citelně vybírá postupy, které skupina za podpory Trenta Reznora využívala v období asi největšího boomu - Antichrist Superstar. Zároveň se stále drží jakýchsi současných rovin, které posledními deskami načrtl. A víte co? Mně to velice baví! Originálku mám už doma a líbí se mi její drobný detail, kdy booklet CD je vytištěn na velmi jemném papíře. Když připočteme grafickou stylizaci bookletu, dospějeme k jednoduché rovnici, že tahle útlá knížečka napodobuje formát bible. A to je dobrej fór. Těším se na něj v polovině listopadu v Holešovicích, kde se na něj živě mrknu po dlouhých deseti letech.

Big Heads - Big Heads (1992)  ochutnávka

V posledních ozvěnách jsem uváděl poslech souboru Načeva, kde jsem se zmínil o Michalu Pavlíčkovi. Nyní volně navazuji jeho projektem Big Heads, kde mu vypomáhají ještě Jirkové (Jiří Veselý a Jiří Zelenka). Oba dva pak můžete znát z někdejšího bigbeaťáckého pořadu Na Kloboučku. Tohle album je plné progresivního rocku i přímočarých vypalovaček. Cítíte z toho jak Pink Floyd, tak třeba Mikea Oldfielda. Je to klenot českého rocku, to bezesporu.

// Sorgh: Ty jo, na ty já úplně zapomněl!

Bathory - Under The Sign Of The Black Mark (1987)  ochutnávka

Tenhle kult jsem si připomněl hned z několika důvodů. Tím prvním je, že jsem letos nestihl festival pojmenovaný podle skladby z tohoto alba. Ten druhý je, že 14. září zemřel Stig Börje Forsberg alias Boss - otec Quorthona. Takže pieta a pomyslné uctění památky otce a geniálního syna, kteří na x let dopředu nalajnovali hudební směry.

// Garmfrost: Amen, pravil pán!

Testament - Low (1994)  ochutnávka

Podle hodnocení na Metal-archives je deska Demonic od Testament tím nejslabším, co kdy vydali. Já naopak tuhle desku velice uznávám a držím ji ve velké oblibě. Stejně tak nahrávky, které jí lemují. Jednou z nich je právě dílo Low, která vedle hrubého thrashe dokáže být i slušně groovy a zároveň znít hodně drsně až deathově. Něco takového se báječně poslouchá vlastně kdykoliv.

// Sarapis: Low sice moc naposlouchané nemám, ale Demonic ano a že je to na M.A. bráno jako nejslabší album, to ve mě vyvolává akorát úsměv a trochu i lítost. Nojo, jakmile někdo vydá nahrávku, která je kapánek o něčem jiném, hned je oheň na střeše. Ale nechci úplně zobecňovat, Demonic mám rád a je dobře, že každý má své receptory nastavené jinak.

// Garmfrost: Taky nechápu, proč by mělo být Demonic nejslabší album Testament. Naopak, spolu s Low jsou moje nejposlouchanější fošny Testament.

Monarch - Never Forever (2017)  ochutnávka  naše recenze

Solidní tryzna, co zacloumá s okolím.

Svoji sbírku jsem rozšířil mimo jiné i o jedinečný soubor celé diskografie Tortharry, která vyšla v jednom krásném balení u MetalGate. Ačkoliv jsem nikdy nepatřil mezi skalní fans téhle kapely, vlastnictví této kolekce mne velice potěšilo a vlastně se i sama kapela stala zase o kus sympatičtější. Rád si tu a tam protočím některé CD z jedinečné limitované edice. Takovéhle soubory by mělo dělat vícero kapel (třeba u Dark Gamballe, kde už se ty desky shánějí fakt špatně, bych toto ocenil). Moc se mi líbí zpracování, ačkoliv bych třeba obrázky alb uvítal v bookletu větší. Opravdu skvost a ozdoba sbírky.

// Garmfrost

Blut Aus Nord - Deus Salutis Meae (2017)  ochutnávka

BAN se plouží, syčí a také uhání a ničí. BAN je opět v nejlepší kondici. Více v recenzi.

// Victimer: Vrátil se mi dusivý zánět hrtanu spojený s pomatením mysli. Vypadá to na skvostné album!

Aosoth - V: The Inside Scriptures (2017)  ochutnávka

Aosoth se na své páté řadovce opět předvedla. Přináší pekelnou smršť té největší ohyzdné kvality i zvrácené přitažlivosti. Možná trochu postrádám magickou mystiku předchůdce, ale kdo by odolal takhle pěknému rándálu.

Blaze of Perdition - Conscious Darkness (2017)  ochutnávka

Blaze of Perdition zrají jako víno. Ze zajímavé blackovky se postupem času vykrystalizoval osobitý pojem. Na novince tomu není jinak. Oproti předchozí nahrávky, kde se kapela hledala i ztrácela, je na Conscious Darkness vše hezky usazené (rozuměj bouřlivě) a velice poutavým tónem vyprávěné, do dlouhých kompozic rozvedené.

// Victimer: Mně to přijde pořád takové nevyzrálé, nedotažené. Snažím se to správně uchopit, ale nemohu si pomoct - povedené momenty střídají ty slabší...

Throane - Plus Une Main A Mordre (2017)  ochutnávka

Teatrální deprese, to je to, oč tu kráčí… Troufám si říct, že se jediný člen Throane, Dehn Sora, naprosto zbláznil, že není nic hrané na oko. Hudební génius hlukového šarmu a podmanivě šklebících bolestí už na debutu ukázal, že je potřeba počítat s jeho uměním a že v jeho případě nedostane posluchač nic zadarmo.

Enslaved - E (2017)  ochutnávka

Na úplné hodnocení čerstvého díla Enslaved E si dám pořádný odstup. Zatím to vypadá, že budeme kamarádi. Digipack je krásně provedený (jak jinak) a texty v něm odvádí čtenáře v jeho fantazii hodně daleko. Hudebně to vypadá, že se po dlouhé době Enslaved konečně hnuli, aniž by zatratili svůj rukopis. Poznáte kluky z Bergenu na sto honů. Nový klučík v sestavě zpívá i klávesuje moc pěkně, skoro stejně tak jak jeho věhlasný předchůdce, sám pan Herbrand. Někomu možná bude vadit, že black metal to už není ani náznakem, ale stejně už bylo dávno všem jasné, kam kroky Enslaved směřují...

Ono toho bylo více, co jsem slyšel, ale když pominu hustý poslech komplet diskografie Paradise Lost a neúnavnému koštování Master’s Hammer, tak všemu ostatnímu jsem se věnoval čistě sporadicky. Nový Moonspell mažu a zapomenu, že existují. To platí pro čerstvou nadílku Samael, která mě nevýslovně nudila a byl problém ji doposlouchat. Raději jsem se vlnil u Riders of the Storm… hádejte od koho… Moc se mi líbila pochmurnost Ophis - The Dismal Circle. Znovu jsem podlehl zvrácenému kouzlu Furia a jejich Nocel a stále tlačím do hlavy Exuvia od The Ruins of Beverast.

// Sarapis

Sons of Apollo - Psychotic Symphony (2017)  ochutnávka

Vždycky je trochu škoda, když zkušení a nadaní muzikanti věnují svůj čas projektům, které jsou především zakonzervované v některé z uplynulých dekád a přináší jen minimum svěžesti. Na druhou stranu, jestli je to opravdu baví, tak at si dělají co chtějí, že? Nejdřív mě Sons of Apollo hrozně nudili, ale později jsem to musel přehodnotit, protože progresivní metal á la Dream Theater první poloviny 90. let je mi blízký a Psychotic Symphony nakonec není jako oprášení tohoto prototypu vůbec marná deska. Slyšet svého idola Portnoye, jak i ve svých padesáti bombarduje soupravu precizní a charakteristikou hrou bez známky únavy nebo vyhoření je vážně uklidnující. Radši bych ho sice viděl v řadách Flying Colors, ale nepohrdnu ani SoA. Jo a Derek Sherinian báječně skáče přes švihadlo.

Enslaved - In Times (2015)  ochutnávka  naše recenze

Enslaved mají venku novou desku, sbírají chválu a chystají se do Prahy. Situace mně vnukla myšlenku připomenout si předchozí In Times, což se nakonec zvrhlo v několik poslechů namísto jednoho. Je to jako zajít na jedno a vypít šest, naštěstí z poslechu kocovina nehrozí. In Times je naopak povzbuzující elixír a podobně jako mnohé desky Enslaved pasuje k sychravu, které se tu a tam připomíná za oknem. Jsem zvědav na novinku o koních. 

Manes - Be All End All (2014)  ochutnávka  naše recenze

Oprášit toto album bylo jako plácnout se do čela v záblesku prozření. Nebo jako najít klíče od auta v koši na prádlo. O důležitosti a kvalitách Be All End All jsem nepochyboval nikdy, ale proč mi zmizelo z očí, to fakt nevím. Asi jsem je jen zapomněl v kalhotách jako ty klíče a pak obrátil byt vzhůru nohama. Ale už je to dobré, můžu zase jezdit. Pro příště si dám pozor a vyhradím místo v poličce. Opravdu.

// Jirka D.: Tohle album oprašuju naprosto pravidelně a ze své působivosti vůbec nic neztrácí - ani časem, ani počtem poslechů. Byly doby, kdy jsem přísahal na Vilosophe, ale řekl bych, že se role obrátily.
// Bhut: Čirou náhodou i já tuhle desku během října jednou prosvištěl. Spolu s ní i tu předchozí How The World Came To An End. Je to výjimečná kapela jejichž tvorba je radostí a skvostem.

// Garmfrost: A já na tuhle laskominu skoro zapomněl. Díky za připomenutí, jdu si to pořádně užít!

// Sorgh: Zaslouženě tohle album figurovalo v redakční topce 2014. U mě je to stálice, ke které se často vracím.

Mastodon - Crack the Skye (2009)  ochutnávka

V těchto dnech zažívám něco jako mastodontí horečku. Skrze aktuální minisbírku přebytků Cold Dark Place jakobych konečně naplno pochopil, co se mi Mastodon dlouho snažili svou muzikou sdělit. Třeba Once More Round the Sun se mi líbilo, ale chuť hledat hlouběji v diskografii kapely nevyvovalo. K tomu došlo až nyní prostřednictvím čerstvé miniatury a jelikož bylo po ruce album Crack the Skye, mrknul jsem na ně...No a poslouchám je skoro pořád, jde to úplně samo, stejně jako první poslechy Emperor of Sand. Uvidím, co se stane, až mi klesne teplota...

Wayd - Decadance (2003)  ochutnávka

Slovensko teď zažívá comeback nadějných (a zručných) metalistů Wayd, což mi neuniklo a svrbění v žaludku si vyžádalo poslech některé z jejich desek. Protože mám dlouhodobě nejvíc strávenou a asi i nejradši Decadance, padla volba právě na ni. Živě si pamatuji, jak jsem kdysi na kompilačce Metal Age hltal song Sperm, Milk and Fate, o pár měsíců později už bylo cd v poličce. Decadance je odlehčeným death metalovým představením se spoustou not, ale i s příjemnou přímočarostí. Kořením je jazzová příchuť a občasné trumpetky. Je dobře, že jsou zase pohromadě. Takových kapel není nikdy dost.

// Sorgh

Metallica - Harwired.. To Selfdestruct (2016)  ochutnávka

Můj skromný návrat k Metallice. Jako odpadlík jsem se registroval po ReLoad, pak už mě ty desky nebavily, můj vkus už byl jinde. Poslední album mi však ukázalo, že chlapi mají pořád koule a neztratili nic ze svého umu složit tvrdé a nápadité skladby.

Inter Arma - Sky Burial (2013)  ochutnávka

Zkáza a nic než zkáza. Devastační vlna, která nenechá kámen na kameni. Najít v tomhle marasmu něco pěkného chce čas, ale vyplatí se to.

// Bhut: Výtečná deska. Výtečný vkus, kolego ;)

// Victimer: Výborná věc. Skvělý šutrácký hobling.

ZZ Top - Tejas (1976)  ochutnávka

Cesta k americkým odrhovačkám, kde struny drhnou novou silnici pouští, vítr honí takovy ty chuchvalce trávy a ze všeho sálají kořeny blues. Dobré časy.

Enslaved - E (2017)  ochutnávka

Jsem odvařen, další výborná deska. Kam na to ti pohůnci chodí? Jasný rukopis, ale po nudě ani památka.

// Bodin

Blut Aus Nord - Deus Salutis Meae (2017)  ochutnávka

Enslaved - E (2017)  ochutnávka

Throane - Plus Une Main A Mordre (2017)  ochutnávka

Ophis - The Dismal Circle (2017)  ochutnávka

Raison d'être & Troum - XIBIPIIO. In and Out of Experience (2017)  ochutnávka