Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D. //

 

Asaf Avidan – Gold Shadow (2015)  ochutnávka

Izraelský zpěvák na sólové dráze přichází s další deskou, která má svůj úděl značně ztížený předchozí parádou „Different Pulses“. První dojmy jsou ale dobré, Avidan opět působí skladatelsky přesvědčivě a ve svém projevu velmi emotivně, což jsou asi ty nejpádnější argumenty pro to, aby s jeho hudbou člověk trávil čas.

// Ruadek: Nahrávka, co opět potěšila. Svým způsobem hodně podobná, působí ale intimněji, je naléhavější.

 

Björk - Vulnicura (2015)  ochutnávka

Zatím vstřebávám, ale líbí. Björk působí intimněji, aranže jsou ořezané a vše jakoby se točilo jen kolem tohohle islandského skřítka. Zatím vstřebávám, ale líbí.

// Ruadek: Deska o rozchodu Björk se svým - teď už bývalým - exmanželem. Nejniternější, bez příkras a větších experimentů a strašně moc osobní. A poprvé se zde pustila do stopáže okolo deseti minut, kde si je sebejistá stejně jako v doposud kratších skladbách. Po dobách experimentů poměrně překvapení…

 

The Neal Morse Band – The Grand Experiment (2015)  ochutnávka

Velká nálož pro velké kluky. Kapela kolem Neal Morse se nebojí ukusovat tlustý krajíc, ale ruku na srdce – předpoklady k tomu mají všichni a když ne oni, tak kolik jiných? Trochu mi vadí naleštěná produkce, možná až příliš velikášská a vypucovaná, ale i tohle patří ke koloritu žánru.

 

Torche - Restarter (2015)  ochutnávka

Nová deska miamských amígos Torche je venku a kromě toho, že jsem se na ni fakt těšil, je to zatím největší propadák na poli zvuku za letošní rok. A možná za delší čas, protože dlouho nepamatuju, že bych slyšel takovou hrůzu. Ale možná jde o pokus, co všechno jsou schopni fanoušci ještě zkousnout, než dojdou k poznání, že někdo z někoho dělá blbce. Za mě tedy ne.

 

Papa Roach – F.E.A.R. (2015)  ochutnávka

S Papa Roach jsme se potkali u jejich první desky a od té doby jsme se s každou další od sebe vzdalovali víc a víc. Poslech „F.E.A.R.“ je více méně zvědavost a zkušenost potvrzující jednoduchý fakt, že vzdálenost mezi námi je velká a možná už stěží překonatelná. Nechávám jiným.

 

---

 

Victimer //

 

Solefald - World Metal. Kosmopolis Sud (2015)  ochutnávka

Je zatím ještě příliš brzy vynášet soudy, ovšem tahle řádně živá novinka Solefald mě chytla na první poslech a ten poslední zatím nepřišel, takže po této stránce je vše v nejlepším pořádku. Další věc je ta, jestli už dvojka intelektuálních metalistů nešlape přece jen vedle a nežije tak trochu z vlastního jména. To se teprve pozná. Dnes za sebe mohu s klidným svědomím prohlásit, že v “kosmopolitním sudu” je rozhodně pár věcí, co mi zaručeně pohne myslí, a to je dobré znamení. Mohu v jakoukoliv denní dobu a na jakémkoliv místě.

 

Giant Squid - Monster In The Creek (2013 - reedice)  ochutnávka

Vedle novinky, která patřila do nejužšího výběru vydařených alb loňského pozdního sběru, je dobré slyšet prakticky každé album těchto proměnlivých Amíků. Teď často sahám po znovuvydaném EPku, na jehož obalu je zřetelně řečeno, že trefit bestii ve vodě je prioritou okamžiku. Hudebně je tahle záležitost dosti vzdálená sludge kořenům kapely a pohybuje se zejména v avantgardně rockovém rouchu, které sice do bažiny sem tam zapadne, ale jen tak po kolínka a když je úplně nejhůř, ozve se s klidem na srdci i elektronika, kterou cestou ke svému kultovnímu postavení vytrousili z kapes Depeche Mode už někdy v roce 82. Pozoruhodná nahrávka, jenž má co nabídnout, to jistě ano. Však se po ní podívejte...

 

Anathema - Eternity (1996)  ochutnávka  naše recenze

Blíží se termín brněnského retrospektivního koncertu a ten, kdo má kapelu hluboko v sobě, by neměl s jeho návštěvou nijak váhat. K albu “Eternity” mám zcela zásadní vztah, který nemůže nic narušit. Pomyslný most mezi doom metalovou minulostí a rockovou atmosféričností je plný vzletného smutku, který se navždy zarývá do podvědomí. Goticky ponurá i étericky pročištěná, a vzhledem k datu svého vzniku ještě také pořád z části metalová nahrávka, jež má vážné opodstatnění.

// Ruadek: Po nesmírně uhrančivé Enigmě napsala Anathema desku, kterou dodnes nemohu zařadit nikam. Má natolik specifickou náladu, že tohle už nikdy nešlo zopakovat. Byl to přerod z metalového do rockového tělesa. A ještě mnohem víc.

 

The Residents - Freak Show (1992)  ochutnávka

K avantgardním umělcům schovaným za velkou bulvou mám ryze přespolní vztah. Programově je nevyhledávám a pokud se setkáme, je to jen věc podání rukou a nějaké té zdvořilostní fráze. Poslouchal jsem teď dost album “Eskimo” (1979), ale bylo to právě o pár let mladší dílo, co si mne v daný okamžik získalo o něco víc. “Freak Show” není představením pro každého, ale to není vůbec nic z dílny těchto podivínských elegánů. Pohled do sedmdesátých let a na tu dobu předváděné experimenty, je pak záležitostí neskonalého respektu. Klobouk dolů pánové, nechť má vaše vypouklá bulva ve svém arzenálu pořád dost ujetých nápadů.

 

Agalloch - Pale Folklore (1999)  ochutnávka

Jako jsou pro mne zásadní kapely devadesátých let slyšící na jména Paradise Lost, Tiamat a nebo Anathema v danou dobu vyzkoušené a jejich postupný vývoj brán na zřetel, rýsují se v pozadí další adepti, druhá vlna. Jedním z takových adeptů jsou bezesporu oregonští lesníci Agalloch. Jejich do dřeva vytesané logo dává jasně tušit, že náklonost k tamní přírodě je velká a záliba v melancholickém black / doomu jakbysmet. CD od Epidemie je pořád na svém váženém místě a když po něm sahám, mám v sobě pořád ten tajuplný pocit, co před léty. Agalloch mají na kontě hodně dobrých desek, ale ta debutová je prostoupená něčím zvláštním navíc. Nedotknutelno je na dotek, ale taky tady platí neustálá výstraha špatných povětrnostních podmínek, na “Pale Folklore” to po celou jeho dobu pořádně fouká. Teplé prádlo s sebou, poutníci!

 

---

 

Bhut //

 

Thou & The Body - You, Whom I Have Always Hated (2015)  ochutnávka

Taková příjemná veselá nahrávka pro hezkou náladu.

 

Creedence Clearwater Revival - Willy And The Poor Boys (1969)  ochutnávka

Nejlepší revival všech dob!

 

God Is An Astronaut - God Is An Astronaut (2008)  ochutnávka

Název téhle kapely je prostě boží… doslova… a jejich muzika vždycky dokáže spravit náladu.

// Ruadek: Astronauti dle mého soudu ve svých počátcích dokázali nejsilnější věci. Tohle je důkaz.

 

Death Karma - The History of Death & Burial Rituals Part I (2015)  ochutnávka  naše recenze

Co mi na debutu Death Karma mrzí je zvuk, který se nese v duchu posledních Cult Of Fire (myšleno po stránce hlasité), jinak nemám výtek.

 

demo tip:

Svardenvyrd - Zmrzlé plameny nenávisti (2003)  ochutnávka

Těžce zapomenutá kapela, jejíž každičká nahrávka byla silným kusem. Pro mne dodnes jedna z top českých black metalových kapel.

 

---

 

Garmfrost //

 

Árstíðir Lífsins - Aldafǫðr Ok Munka Dróttinn (2014)  ochutnávka

Třetí album germánského tělesa Árstídir Lífsins je pořád velkolepé, plné mystiky i realismu a nepřestává mě bavit. Za dva měsíce jsem neslyšel nic lepšího.

 

Momentum - The Freak is Alive (2015)  ochutnávka

Monotónní, majestátní a naprosto úchvatné je čerstvé dílo islandských neotřelých metalistů, kteří opustili death metalový svět, aby si mohli dělat, co chtějí. Jejich zpěvák laxním způsobem víc promlouvá, než zpívá, ale jeho způsob si dokážete zamilovat. Momentum jsou trochu Tool, trochu mystičtí vizionáři a dohromady hodně nevšední partička.

 

Defcon One - The Perfection of Slavery (2015)  ochutnávka

Nová porce progresivně technického death metalu made in Defcon One je opět plně výživná. Ani prvotřídní nasazení a vyspělost nezastaví tuhle hordu před brutálním nátlakem s opravdu parádním hlubokým growlem v hlavní roli.

 

Anathema - Judgement (1999)  ochutnávka  naše recenze

Stejně jako Vic, jsem nadšený vyhlídkou na brněnský koncert mých dávných oblíbenců, kteří sice v poslední době moje choutky neuspokojují, ale starou tvorbu miluju doposud v neztenčené míře. Prakticky je jedno, jestli se jedná o Judgement, Eternity, Silent Enigma nebo Alternative 4. Judgement ale ve své době pro mně znamenal strašlivě moc a možná proto jsem vyzdvihnul zrovna tento klenot.

// Ruadek: Judgement byl ve svém čase Anathemou, kterou jsem shlédl naživo poprvé. A vzalo mi to dech…

 

Keep of Kallesin - Epistemology (2015)  ochutnávka

A jeden antitop na závěr. Kdysi talentovaná kapela, o které leckdo mluvil s respektem se od Armada veze plnou parou dolů do pekel. Poslední album, na které už dokonce nezpívá ani talentovaný trouba Thebon, ale Obsidian sám, je zoufale prázdné. Na první dojem působí bombasticky, ale nejen kvůli nudnému power zpívání, tato bublina záhy splaskne a nezbyde nic. Nezáleží na tom, že jsou už žánrově mimo black metal. Někdy i mimo metal, vadí mi absence silnějšího nápadu. Vše je jen hrozivá nuda, bída a pozlátko!

// Ruadek: Ano, už je to fakt průser mračen. Zůstanu - pokud to bude jen trochu možné - u Khonsu. Tam se jde cestou větších experimentů se zachováním výborné tlučby. Prozatím tuším že stále s Thebonem za mikrákem.

 

---

Ruadek //

 

Devin Townsend - Z2 (2014)  ochutnávka

Počáteční nadšení vystřídalo zklamání a vlastně další album od Devina v řadě, kde silně váhám jak celou věc pochopit a vstřebat. Sky Blue se tváří jako přebytečný materiál z Epicloudu, jen horší kvality a Dark Matters? Až zde je skutečné pokračování prvního dílu, tento kus tvorby lze ale přirovnat ke klasickému pokračování akčních filmových blockbusterů. Tedy všeho víc, původní kouzlo zmizelo, zůstala jenom nafouknutá bublina. Zoufale zbytečná deska, Devine.

 

Blind Guardian - Beyond the Red Mirror (2015)  ochutnávka

Nová deska pro mne asi poslední powermetalově orientované veličiny, kterou ještě sleduji. Strážci opět nezklamali a připravili dílo, které co do složitosti nemá v širokém okolí konkurenci. Složitost ale komplexní a promyšlená, stejně jako na díle minulém. Vadí mi prozatím pouze to, že moji pozornost si dlouhé skladby udrží sotva do své poloviny. Složitost hudebního vyprávění je košatá možná až příliš, někdejší důraz a přehlednost mi citelně chybí. V jejich případě je to o postupném vstřebávání na etapy, uvidíme co za měsíc. :-)

 

Destiny Potato - LUN (2014)  ochutnávka

Velice zábavná a velice barvitá deska, která mě docela rozsekala. Djent, na který je namontována všehochuť melodických linek, zpěvu a lehce elektronických nápadů. Ale je to bravurní, ačkoli pro mnoho uší nezkousnutelné (občasně). Baví mě v jádru technicky vyspělá hra, odrážející se v poctivém djentovém technickém přístupu k věci. Pro mě další originál, který bylo třeba zakoupit do sbírky.

 

Skyharbor - Guiding Lights (2014)  ochutnávka

Další djentem ovlivněná tvorba, která tentokrát více rockuje než trhá maso. Příjemný zpěv, snová vesmírná atmosféra, desítka skladeb tak akorát. Skyharbor překvapili svým pojetím technického metalu, který pojali odlehčeně a ohnuli podle svých potřeb. Není tu přehnaná podbízivost, chybí podlézavé křivky, materiál je promakanější než by se mohlo zdát. Stojí za pozornost: Evolution

 

Modern Day Babylon - Travelers (2013)  ochutnávka

Absolutně pohlcující djentová placka, která se právem umístila na předních příčkách nejlepších djentových masakrů roku 2013. A je to CZ záležitost, která je až neuvěřitelně vyspělá. Kde jsou časy počátků, recenzovaných u nás na zinu. Tohle už je dospělá tvář sebevědomé kapely s řadou hostů, všechno šlape jak má a materiál přímo ukázkově pobízí k průzkumu jeho vrstev. Stojí za pozornost: Time shift.

 

---

 

Sarapis //

 

Beardfish - +4626-Comfortzone  (2015)  ochutnávka

Moderně a svěže pojaté retro jak má být. Progresivní rock koketující s metalovým ostřím, spousta aranží a přirozená lehkost nápadů i přednesu. V recenzi budu chválit. Beardfish mají moje sympatie.

 

Cormorant - Earth Diver (2014)  ochutnávka

Pokud bych měl zmínit něco, co se u Cormorant vůbec nezměnilo, tak by to byla úroveň artworku. Pokaždé trochu jiný, ale vždy uchvacující. Naopak něco úplně nového je absence lídra Arthura von Nagela v sestavě kapely. Světe div se, Arthur s tím praštil a dělá jakéhosi testera videoher. Jestli to kapelu oslabilo, to ukáže až čas a v kratším horizontu především poctivé odhalení každého zákoutí nového alba. Tento proces u mě stále probíhá a nějakou dobu ještě probíhat bude, nicméně nemyslím si, že by nahrávka "Earth Diver" za svými předchůdci nějak výrazně zaostávala. Naopak se poslouchá velmi dobře a jestli to tak půjde dál, možná tady budu za měsíc výrazně nadšenější. Zatím se držím zpátky a objevuji pozvolna. Je to super kratochvíle.

 

Mushroom Giant - Painted Mantra (2014)  ochutnávka

Listování bandcampem v apatickém rozmaru může mít někdy hezkou dohru. Třeba jako v případě australských Mushroom Giant. Příjemná instrumentální deska, která se pohybuje někde na hraně progresivního rocku, post rocku a metalového jiskření, si získala moji pozornost hned po krátkém, letmém seznámení a dovedu si představit, že ji čas od času opráším a poslechnu od začátku do konce i v následujících měsících (letech). Může se sice stát, že všemi hrstmi rozdáváné melodie se díky svému opakování časem omrzí, ale na druhou stranu se těmito obrovskými houbami nehodlám ládovat denně.

 

---

 

Sorgh //

 

Opeth - Heritage  (2011) ochutnávka  naše recenze

 

Konečně mi došel krásnej vinyl, tak se kochám tím nádherně “teplým analogovým” zvukem:-) Tohle album se mi s odstupem času líbí víc než poslední Pale Communion a beru ho jako skvělou rockovou desku.

// Ruadek: Souhlasím se vším. I s tím, že na mne tato deska dodnes dělá větší dojem než Pale Communion.

 

Thy Catafalque - Rengeteg (2011)  ochutnávka  naše recenze

Album s doslova geniální atmosférou zahrnující prvky blacku, ambientu a darkmetalu v tak funkčním celku, jakých je jen pár pod sluncem.

// Ruadek: Láska na první i poslední poslech. Neuvěřitelně promakaný koncept temnoty a východu z ní kamsi ven.

// Sarapis: Po delší době opět poslechnuto na základě tohoto Sorghova připomenutí a přidávám se ke chvále. Album drží a funguje pořád skvěle. Mimořádný, přitom poměrně utajený klenot.

Emperor - IX. Equilibrium (1999)  ochutnávka

 

Předposlední korunovační klenot norského císaře. Tady došlo k ústupu z čistě blackových pozic a deska získala větší stylový rozsah. Najít se dají sklony k heavymetalu, Ihsahn ve zpěvu překvapuje dosažením takových výšek, jaké má ve svém repertoáru King Diamond. Genialita otevřenosti bez kapky ortodoxní omezenosti.

// Ruadek: Jo, toho Diamonda si tam pokaždý užívám, ačkoli je ho tam fakt málo, hehe. A zvuk zabíjí - tady snad víc než kdykoli do té doby.

Earth - Primitive And Deadly (2014)  ochutnávka  naše recenze

Jsem barbar, tohle je moje první setkání s Earth. A jsem zasažen těžkým balvanem, který se na mě z alba kutálí. Balvan mě rozdrtí, ale přesto na něj hledím s obdivem a rozebírám různé vrstvy, ze kterých se skládá. Pak ať zcepením.

 

---

Symptom  //

 

Marilyn Manson - The Pale Emperor (2015)  ochutnávka

Od dob Holywoodu se Mansonovic nepodařilo mě zvednout ze židle, snad jen albem Eat Me, Drink Me potěšili. Tentokrát jsem byl v pozoru od první noty Killing Strangers a ještě před poločasem dvojky Deep Six byl vinyl v nákupním košíku. Tři bonusy tak trochu klamou názvem, protože se jedná o akustické verze skladeb Odds Of Even, The Mephistopheles Of Los Angeles a Third Day Of A Seven Day Binge. Super, skvělý, báječný.

Warpaint - The Fool (2010)  ochutnávka

Jedno z mých nových želízek v ohni vhodné k poslechu kdykoli a kdekoli. Americká dívčí kapela s vazbami na Red Hot Chilli Peppers na svém debutu pojmenovaném po tarotové kartě předvádí dobře sehraný psychedelický rock. V souvislosti s kapelou zaznívají hesla jako intimita a melancholie, za sebe dodávám třikrát hurá.

System Of A Down - Mezmerize (2005)  ochutnávka

Slyšel jsem, že TRUE je debut a TOP je Steal This Album!, ale myslím, že ani první část dvojdesky Mezmerize/Hypnotize fandu kapely neurazí. SOAD jsou zde precizní, melodičtí jako obyčejně, na úkor rockovějšímu feelingu nejdou tolik proti zdi, ale i tak má Daron Malakian a spol. energie na rozdávání.

Opeth - My Arms, Your Hearse (1998)  ochutnávka

Sám maestro Åkerfeldt se v jednom starším rozhovoru nechal slyšet, že právě tahle deska je jeho nejoblíbenější a po letech opomíjení konečně i já přicházím na chuť dnes už archivnímu klenotu švédského synonyma kvality. Třetí v diskografii, ale první s předem daným konceptem (nejdřív texty, potom hudba). Mohutný zvuk, podmanivý obal, jasná chuť bořit hranice žánru, to jsou Opeth z roku 1998.