Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D. 

Leonard Cohen - You Want It Darker (2016)  ochutnávka

Co se minulý měsíc objevilo pouze pod čarou na konci, tentokrát na čelní pozici a s o to větší pokorou. Cohena poslouchám pouze několik posledních let a patrně mi stále ještě nedochází, o jak velkou osobnost v listopadu přišel celý hudební svět. Ale stalo se. You Want It Darker se tak symbolicky stala Cohenovou labutí písní, aspoň pro mě; a při jeho I’m ready, my Lord mě skutečně mrazí…

// Ruadek: rozhodně ve všem souhlasím, tohoto pána lze s odstupem brát jako zásadní postavu písničkářství, popovou ikonu, která nakonec natočila poslední labutí píseň a nemá po sobě nikoho, kdo by ji nahradil...

Neil Young - Peace Trail (2016)  ochutnávka

Kytarové ostří ponecháme stranou i u druhého alba a dáme si Younga. Tedy já si ho dávám. V jeho případě jde pro mě o pole zcela neorané (oproti Cohenovi) a je fakt, že úplně můj cup of tea to není. Tak moc jsem ještě nezestárl. Fakt je taky ten, že tohle album mi podstrčil jeden redakční kolega a že velká míra zájmu směřuje k fantasticky přirozenému zvuku, se kterým se dnes setkat … to je jak potkat v lese za humny jednorožce. Na druhou stranu mě ta deska začíná fakt bavit, zvuk nezvuk.

Esazlesa - Společnost psů (2017)  ochutnávka

Kluci z kapely v rozhovoru píšou, že jsou to prostě písničky. Možná jo. Možná je taky zbytečný jakýkoliv hluboký rozbor a jednou z cest je desku (a kapelu jako takovou) prostě přijmout, nebo nechat plavat. Esazlesa pro mě vždycky byli především uvěřitelní, což je v mém případě platná devíza. Vedle toho si umím představit, že vokál hostující Markéty z Negera bude o něco míň falešný, takhle mi běhá mráz po zádech trochu jinak než u Cohena. Jsou to detaily, je jich víc, ale celkově si desku užívám.

Klimt 1918 - Sentimentale / Jugend (2016)  ochutnávka

Tady je něco špatně. Sám vlastně nevím, co jsem čekal, ale tuhle variaci na hodně utahané Pet Shop Boys určitě ne. Mám dojem, jako by mi cosi uniklo a bez nápovědy tohle nepochopím.

// Victimer: Taky jsem to zkoušel, ale vůbec nic zajímavého jsem tam neslyšel. Navíc ty dvojalba, to je na dlouho, nemám je rád...

Dinosaur Jr. - Give a Glimpse of What Yer Not (2016)  ochutnávka  naše recenze

V Dinosaurech se nevyznám, ale poslední desku jsem zkusil. A dobrý. Je to sice místy jako rande Stone Temple Pilots a Pearl Jam, ale potíž v poslechu to není a nic víc prakticky neřeším. Snad kromě hodně předraženýho vinylu, na který jsem zatím v rozpočtu nenašel položku...

// Victimer

První půlka února byla na poslechy velice výživná, ta druhá už vůbec. Takže jsem načerpal něco do zásoby a i když jsou to všechno už cca dva týdny staré připomínky a novotvary, je to pořád něco, o co bych se rád podělil. Má malá výhra v tomto splašeném světě je ta, že poslouchám hudbu prakticky všude, kam se pohnu, takže si vystačím s mobilem v kapse a špuntama za tři kila v uších. Kvalita pramalá, ale aspoň si v klidu třídím myšlenky na alba, co potřebuji slyšet a těším se domů, kdy si je konečně poslechnu mimo ruch maloměsta a bez protivně bzučivého soundu trolejbusů.

Pink Floyd - Obscured By Clouds (1972)  ochutnávka

Pink Floyd jsem ve skutečnosti poslouchal daleko víc, než jen tohle album. Bylo to i o The Wall, Atom Heart Mother, nebo třeba Animals. Obscured By Clouds jsem ale točil nejčastěji a užíval si sílu písniček jako takovou i jeho nadčasovost. Nevím, jestli si smím dovolit říct, že právě tahle deska má v mém srdci o něco víc místa než ty ostatní, ale svou podstatnou část v něm určitě zaujímá.

// Jirka D.: Písničky, písničky. Tohle album je fajn svojí lehkostí a pohodou a těžko v DG Pink Floyd hledat něco obdobného. Určitě jedinečná deska.

Pillorian - Obsidian Arc (2017)  ochutnávka

Své sbohem Agalloch jsem dal v retro recenzi na prvotinu Pale Folklore, je čas se posunout dál. Haughm na mě působí jako narcisní podivín, který bydlí někde v lese a přítomnost lidí ho spíš jen otravuje. Ale je to jen pocit. Ve skutečnosti dal dohromady novou kapelu Pillorian, která už svým názvem navazuje na zvláštní svět předchozího působiště a rozvíjí jej dál. Nikdo taky po Haughmovi nechce, aby začal skládat a hrát jinak. Pillorian jsou víc namočení v divočině black metalu a celkově docela kopou a melancholie je až na druhém místě. Přesto je jasné odkud vítr vane a Obsidian Arc si v mém přehrávači vede poměrně slušně. Aby ne, když mám pro podobně laděnou muziku silně vyvinutou slabost.

Pestilence - Spheres (1993)  ochutnávka

Pestilence jsou jedněmi z těch, které lze právem považovat za nenahraditelné. Spheres je pak albem, co si buď silně zamilujete, nebo jej z různých důvodů (většinou neschopností otevřít okno vlastní tolerance) odvrhnete. Patřím do skupiny číslo 1.

Pestifer - Execration Diatribes (2017)  ochutnávka

Lavadome byli znovu na lovu a odnesla to portugalská drtička Pestifer. Prakticky všechno, o co se Honza otře a později vydá, stojí za zaslouženou pozornost, protože jeho deathmetalový vkus je blízký i tomu mému a když je možnost, snažím si poslechnout co možná nejvíce. Heaving Earth, Ad Nauseam, nebo třeba teď nově Pestifer. I v nich je něco, co se sluší vytrhnout z chřtánu podzemí a proklít tím svět tady nahoře.

Soviet Soviet - Endless (2016)  ochutnávka

Ten post punkový boom jako by nebral konce. Soviet Soviet je kapela z Itálie, má zatraceně vytaženou basu a zpěváka, který silně připomíná Briana Molka. Tedy zpěvem, protože vypadat jak Molko nechce nikdo. Soviet Soviet se mnou sice nezacloumali tak mocně, jako jejich kolegové ze severu, A Projection, ale je třeba uznat, že i oni umí a Endless je fakt dobrá deska. Nic nového pod sluncem, ale poslechově velmi výhodná věcička, kterou lze točit víckrát za sebou. Pro snílky a stínohráče málem nutnost.

Diĝir Gidim - I Thought There Was The Sun Awaiting My Awakening (2017)  ochutnávka

Blackmetalová podivnost zřejmě z USA, ale také možná ne. Kapela si celkem schopně drží auru tajemnosti a produkuje hudbu, ke které v černém ranku nejvíce sedí nálepka avantgardní. Nic přehnaně složitého, ale umně seskládaná snaha o obskurní strašení ve jménu pokřivené symfonie. Všechny negativní síly světa spojte se, dejte si na ksicht masku a zajděte si do kulturáku. Je plesová sezóna.

Amorphis - Under The Red Cloud (2015)  ochutnávka

V podstatě pravá esence Amorphis. Deathový murmur, hřejivě vlezlé melodie, severský naturel i orientální motivy. Amorphis jak je chceš mít a po dlouhé době deska, která mě od nich vážně zaujala. Jinak jsem zamrzl někde na Am Universum s tím, že Tuonelaje stejně nejvíc. Pod červeným mrakem je ale velmi příjemně. Asi hlavně proto, že kapela není skoupá na opravdu silné nápady. Spokojenost.

PS: Ale ta video ukázka je naprosto příšerná. Ty ohně, ach jo… A co ten fén, co je ve skutečnosti asi mikrofon…? Ne, to fakt nebrat.

// Ruadek: souhlasím s tím, Amorphis natočili nečekaně silnou desku a já mám pocit, že tohle už se jen tak nezopakuje...

Z dalších věcí jsem po letech kousl do Lake Of Tears a jejich A Crimson Cosmos, což je hard rocková psychedelie, ze které kdysi doutnal doom metal, ale v podstatě jako by tam ani nebyl. Lehce zkouřené písničky na prima poslech k večeru, nic víc, nic míň. Po strašně moc letech poslali ven novinku elektro-metaloví Diablerie, takže u mě hrála i ta. Dusárna, co je chvíli protivná jak zadní část těla a chvíli zas pomáhá obnovit ztracenou víru v tento už poněkud vyčerpaný styl. Názor ještě nemám, ale časem bude. Novinku vydali také polští Disperse, ale tu jsem slyšel jen jednou, což je zoufale málo. Březen napoví víc. Letmé poslechy Clawfinger (1997) a nově archívních Aluk Todolo snad ani nejde počítat, i když posledně jmenovaní se u mě potkají s recenzí, takže průklep v příštích dnech bude nutný. Ale na rozbor Bible divadla Sklep jsem si našel čas hned několikrát, to mě neomrzí nikdy.

// Bhut

Portishead - Dummy (1994)  ochutnávka

To je tak, když celej den člověk maká jak šroub, tak pak večer chce svůj klid. Žádnej řev, nic divokýho, prostě pohodu, klídek a třeba i takovejhle trip-hop, co není pro každýho.

// Ruadek: moje srdcovka, co navenek zní křehce, uvnitř to ale řeže a topí v depresích… takto hrají jen Portishead, u kterých se ani nechce věřit, že vydali pouhé tři desky a těmi ovlivnili celou scénu napříč všemi žánry.

Gaia Mesiah - Ocean (2005)  ochutnávka

Při domácí práci pak není lepší domácí kytarovky. Gaia Mesiah v rozpoložení, které se mi od nich líbí nejvíc. Výborné hity, chytlavý kousky a taky zvukově slušně ošetřená nahrávka (bicí jsou perfektní). Už je to nějakej čas, co tohle CD zapadlo prachem - nadešel čas prachovek.

// Jirka D.: Výborná deska, výborná kapela. Škoda jí.  

// Ruadek: Souhlasím, vlastnil jsem svého času i v originále a pouštěl si to dokola od rána do večera… na CZ scéně zjevení, škoda ho.

Negative Face - The Garden Of Wishes (2009)  ochutnávka

Celkem unikátní kousek. Nahrávka, která s každým dalším poslechem baví víc a víc. Zajímavý koncept, široké pojetí a přesto zdařilé dílo. Spíš poslechová věc než něco, co lze použít jako kulisu při vrtání poliček.

// Jirka D.: Tuhle kapelu jsem nikdy nepochopil a řekl bych, že jejich tzv. avantgarda, alternativa a umění se dost přeceňuje. Celé mi to zní jako pokus o velké umění v tvrdším vydání, ale problém je, že to jen “zní jako…”. Stejně jako předchozí deska má i tahle svá světlá místa, ale pak taky hromadu naivity a přehnaného sebevědomí. Navzdory tomu ji ve sbírce mám taky, těžko se v tom vyznat.

Lynyrd Skynyrd - Nuthin’ Fancy (1975)  ochutnávka

Pro dobrou náladu. Nejlepší americký rock všech dob. Prvních pět alb téhle kapely je prostě kult. Tohle je prostřední z nich, která trochu ztrácí dech na první dvě hity prošpikované desky. Přesto však jde o poctivou muziku. Jednoduše poctivou, na nic si nehrající, nikam se nedrající. Je to na těch písničkách znát, že byly skládány zcela prostě a pro radost.

Perturbator - Dangerous Days (2014)  ochutnávka

Nedalo mi to a musel jsem se ponořit do hlubin téhle muziky. Ponejprve trochu ze zvědavosti učiněný poslech jednoho songu - později propadnutí celé škále zvuků, ruchů a ujetém odéru osmdesátých (možná raně devadesátých) let. Začalo mě to vážně bavit a silně uvažuji o návštěvě Rock Café 10. 4.

// Ruadek: jo, tohle retro mám rád též, mít možnost jít na koncert, byl bych tam hned :-)

// Garmfrost

Inferno - Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) (2017)  ochutnávka

Nová deska nabízí ještě prostorovější materiál než ta minulá. Vše je jiné a stejné zároveň. Změna v sestavě nijak kapelu nepoznamenala a roste po všech směrech dál a hlouběji. Můžete se těšit na další porci vesmírného toulání se po temných galaxiích. Více v recenzi i v rozhovoru.

// Bhut: Nemůžu se dočkat. Těším se, těším se, těším se!!!

The Great Old Ones - EOD : A Tale Of Dark Legacy (2017)  ochutnávka  naše recenze

U minulé desky francouzských post-blackerů The Great Old Ones jsem slintal blahem a to jsem netušil, že věci příští budou daleko chutnější a variabilnější.

Gloson - Grimen (2017)  ochutnávka

Sludge kapely moc nevyhledávám, ale když se zabarví do černa, obalí nálepkou post a navíc přinese nádherně smutnou atmosféru, nemůžu podobnou laskominu vynechat. Gloson splňují všechny indicie a přináší i něco navíc. A to Grimer neustále roste. Těším se na další a další poslechy.

A Projection - Framework (2017)  ochutnávka  naše recenze

Victimerova recenze mě přiměla k poslechu jinak snadno přehlédnutelné nahrávky Framework. Jakmile jsem si všiml pojmů The Cure a Joy Division a chválení, neváhal jsem a desku si pustil taky. Aby mi něco neuteklo, že. A ono to jde! Ono je pěkné, poutavé, zajímavé, taneční i poslechové. Mladíci, co se vzhlídli v léty zavátém post-punku, darkwave a gotiky, své muzice evidentně věří a daří se jim oslovit i staříky jako jsem já a strejda Vic. To je co říct :)

Immolation - Atonement (2017)  ochutnávka

Už si nemyslím, že je nová deska Immolation nudná. Je zábavná a pestrá. Akorát postrádám nějaký náznak bývalé temnoty a tíhy z ní linoucí. Novinka je technicky úchvatná, skladby uhání střídavým tempem, vše je takové moderně zabalené. Nebaví mě slabý growl. Tedy jeho barva a síla. Jeho linie jsou zajímavé. Co bude dál? Jsem napnut v očekávání z dalších poslechů...

// Ruadek

Bran - Beaj Vat ! (2016)  ochutnávka

Bran s novou deskou, která od začátku do konce velmi příjemně překvapuje. Nejen že nám kapela předkládá tradiční písně, na jaké jsme od nich zvyklí, ale - i vlastní autorské songy, ženský zpěv a návrat k českému jazyku. Poslouchá se to nádherně a já marně pátrám, zda tu v minulém roce vyšlo něco tak krásného, jako je jejich deska se skládací lodí uvnitř bookletu.

emozpěv - Hebké bolesti (2016)  ochutnávka

Akustika a basová kytara. Výjimečně dobré texty, plné bolesti a dobrého načasování. Smutku. Ondřej Vratislav Vyšehradský a Martin Drahoňovský stvořili velice příjemnou a originální folkovou desku, která není na první poslech. Její energie je skrytá a mnohdy přesahuje podstatně hlučnější party, je údernější a zároveň paradoxně hitovější, než by jste čekali.

Maella - It is coming (2016)  ochutnávka

Holka s talentem, který bych celkem vyzdvihl a myslím, že tento počin nebude jediný, o kterém začne být slyšet. Hlas podobný Lise Hannigan, tak zvláštně sametový a drsný, kombinace kytary s důrazem na odstíny popu, a rhythm and blues. Příjemné, ačkoli v ničem přelomové, jsem zvědavý na další autorský počin.

Michael Krasny - Doing What I Do (2016)  ochutnávka

Muzikant, basák, osobnost. A jeho příjemná deska, prokvetlá dechy a jazzem. Velice příjemná záležitost, pro fanoušky /hráče na baskytaru hodně inspirativní poslech. Já za sebe, jako fanoušek současného jazzu a všech jeho podob, mohu říci, že deska baví a příjemně se poslouchá.

Bonobo - Migration (2017)  ochutnávka

Simon Green zpět s novou deskou, opět v plné síle a opět překvapuje. Nové zvuky, nové podkresy a bicí míchané mezi prostou syntetikou a živě zahranými údery. Nové hlasy, příjemný odér a atmosféra. Ostatně na tom všem jeho desky stojí, tentokrát mi to nesedlo hned napoprvé, uvidíme jak to půjde dál…

Stále je co poslouchat. Od začátku roku jsem objevil tolik věcí z roku minulého spolu s tím, že už je rok 2017 a vychází nové věci. Takže dobrodružné putování nebere konce. Nadále si užívám poslední desku Blueneck, objevuji novotinu Enigma - The Fall Of A Rebel Angel, což je v současnosti hodně promyšlená elektronická směs mystična a syntetických rytmů. Ale jinak než tomu bylo kdysi. Jednou z nejlepších desek roku minulého se pro mne osobně opožděně stala poslední deska Haken, to je jízda hodná mistrů. Katarzia, to je ta holka pro YT mladou generaci, kde si tvořím pomalu představu toho, že i tady může vzniknout inteligentní pop pro mladou generaci. A ty texty stojí za to. Poslední fošna Kreator je další závislostí v řadě, nadále nepobírám s jakou lehkostí se to drhne (jako za starých časů) a přitom se do toho vkomponují až heavymetalové vyhrávky a refrény, co nejdou dostat z hlavy. Fungující formule nápadů se od minulé desky opakuje a já smekám. Nový Mike Oldfield dokazuje, že i po tolika albech lze přijít s důstojným návratem k jedné z nejzásadnějších MO desek a že lze možná až na konci kariéry stvořit jeden z nejlepších materiálů. Noví NIN čerpají s novotinou pouze ze starých nápadů a demáčů, takže je to spíše zajímavost. Pain of Salvation zaujali napoprvé, napodruhé a napotřetí jsem odložil s tím, že stačilo. Pokud chci návrat ke starším počinům, nepotřebuji k tomu nový materiál, u této kapely to už na mě nefunguje. Sjíždím minulý počin Pyogenesis s tím, že se nemohu dočkat nové desky - tady se opravdu těším, další dávka Verneovek a bonboniéry (co kus, jiná chuť) je něčím, co tu nikdo jiný nedělá. Alespoň ne takhle. Noví Soen - muhaha, prozatím deska roku 2017 !!! Starověké rituály, okultní bubínky, temná strana muziky party okolo ex-Opeth mlátiče. Nová deska Tool už opravdu nemusí vyjít, tohle mi to bohatě vynahradilo.

// Sarapis

The Great Old Ones - EOD : A Tale Of Dark Legacy (2017)  ochutnávka  naše recenze

Předchozím počinům těchto Francouzů jsem se věnoval jen okrajově, pár poslechů a život šel dál. Letošní porce lovecraftovského strašení je ale mnohem nakažlivější. Už jenom to intro: co že to říkal?- uuuááááá! Na formality není čas, příšery jsou všude a nezbývá než vzít sypačku na ramena. Jenže když jsou především v hlavě, úniku není. Já se naopak tu ¾ hodinku zdržím rád, protože tato hudba vyvolává obrazy, na které je skrz prsty radost pohledět.

Sanctuary - Inception (2017)  ochutnávka

Tahle vykopávka, to je něco pro blázny do 80’s jako jsem já. Kytarista Lenny Rutledge dělal po letech pořádek kdesi na půdě a kromě zaprášené sekačky, nažloutlých čísel playboye a hromady myšinců tam našel i staré pásky Sanctuary, o kterých už ani nevěděl. Později se ukázalo, že jsou z roku 1986. Z toho vyplývají dvě věci - za prvé jde o pořádnou raritu, za druhé je Lenny Rutledge bordelář. Tím hlavním výsledkem je ale zrestaurovaná nahrávka Inception, jejíž duch doby zůstal ušetřen v takřka plné tíži. Warrel Dane šponuje výšky jako akrobat, kapela šlape energicky a spolehlivě a navzdory kompoziční neotesanosti je poslech zábavnou a zcela přirozenou připomínkou nahrávek dávné éry.

Testament - Brotherhood Of The Snake (2016)  ochutnávka  naše recenze

Američtí thrasheři zakončili loňský rok v perfektní formě. Do svého životopisu si připsali pořádně silný argument, proč je stále brát za žhavé želízko thrash metalu. Brotherhood Of The Snake překvapuje žárem, nasazením a melodickou nápaditostí, že vůbec nevadí použití staré receptury. Dodatečně zařazuji mezi to nejlepší, co vyšlo v loňském roce.

Bill Laurance - Swift (2015)  ochutnávka

To nám takhle jednou kolega Ruadek rozeslal jakousi kompilačku metalem nepolíbenou a od té doby, když nevím coby, najdu to tam. A právě skrze tento rozcestník jsem se dostal k albu Swift od Billa Lauranceho. Moderní jazz postavený na pianu a se spoustou dalších nástrojů a různých aranží je příjemně poslouchatelný a už by to chtělo lepší počasí na balkon, kde by se dalo sedět, pocucávat skotskou a hledět z výšky na veřejné osvětlení s tímto v uších. Mimochodem, přiložená ukázka je zatím mou letošní nejposlouchanější skladbou, fakt krása.

Fates Warning - Inside Out (1994)  ochutnávka  naše recenze

Dozvuky brněnského koncertu Fates Warning se mě stále drží, takže se porůznu procházím diskografií a vybírám laskominy jako v té nejvyhlášenější cukrárně. Inside Out patří mezi ta nejhitovější alba, kapela na něm ještě uplatňuje recepturu z Parallels, čímž klade důraz na chytlavé chvilky a silné refrény, ovšem zároveň se trochu vrací ke komplikovanějším strukturám. Chytrolíni na youtube řeší, jestli je Inside Out lepší než Promised Land a jak je tom v porovnání s Awake. Já vím jen jedno - kdybych se měl jakéhokoliv z nich vzdát, zůstalo by smutně prázdné místo. Byl to silný rok prog metalu.

// Sorgh

Heaving Earth - Denouncing The Holy Throne (2015)   ochutnávka  naše recenze

Rád se vracím k tomuto vrcholu tuzemského deathu. Na tuhle věc člověk musí mít náladu, ale pak je to přesně to pravé ořechové. Ta úchvatná atmosféra mě neustále překvapuje.

// Bhut: Tahle deska se stala novým kultem tuzemského death metalu. Vážně skvost.

// Victimer: Souhlas, velebme Heaving Earth za to, jak do toho sekli.

Riftwalker - Green And Black (2016)  ochutnávka  naše recenze

To je takové překvápko z Kanady. Neobvyklý metal, který hledá cestu, kterou nikdo před nimi nešel. Samozřejmě šel, ale už se nenašlo mnoho následovníků a tak to působí svojsky a inovativně.

Immolation - Atonement (2017)  ochutnávka

Tohle mi velice sedlo. Technicky bohatá nahrávka s přísahou na klasická stigmata. Immolation jsou nedoceněná legenda, která letos praštila do stolu.

Imperivm - Titanomachy (2016)  ochutnávka

Ostrovní deathmetal, to tady dlouho nebylo. Rychlá smršť ohlížející se k severským black/deathovým veličinám působí trošku zastarale, ale zároveň velice sebevědomě. Jsem rád, že se v Anglii rodí i takové věci.