Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Neptejte se mě proč, ale během února jsem dostal chuť prohrábnout sbírku domácích vinylových desek, kterých mám … řekněme několik málo oproti tomu, kolik jich poslední roky vychází. V tom množství je dobré mít svých pár oblíbenců a současně nepodléhat iluzi, že je potřeba znát a mít vše, a že vyjít na vinylu automaticky neznamená být něco víc. Těch oblíbenců mám samozřejmě víc, než kolik se jich vejde do textu níže a stejně tak v těch uvedených nehledejte žádné TOP nebo tak něco. Prostě jsem je uvedl a jiné ne. Tak už to chodí.

Illegal Illusion - Things After Death (2012)  ochutnávka  naše recenze

Pro mě maximálně sympatická, skromná a možná i nedoceněná kapela, která o sobě už hodně dlouho nedala vědět nějakou novou muzikou. Things After Death jako zatím to poslední, co tahle kapela vydala, je potom jeden z nejhezčích domácích vinylů, jaký jsem měl možnost vidět a současně i hodně povedená muzika. The best noise rock from a fucking little town!

Vypsaná Fixa - Tady to někde je (2017)  ochutnávka  naše recenze

Loňská deska Vypsané Fixy mě nepřestává bavit a pocit nejdospělejší nahrávky této jinak nedospělé kapely je stále silnější a silnější. Tady to někde je patří rovněž k nádherně zpracovaným vinylům, navíc v porovnání s krutou realitou kolem za směšnou cenu, která se celá vrací zpátky do kapely. Pokud tohle není ten nejlepší model a vztah “kapela-fanoušek”, tak už nevím. V kombinaci s výbornou muzikou jedna z nejlepších desek alt rocku za minulý rok.

Floex - Zorya (2011)  ochutnávka

Floex je Tomáš Dvořák a nevím o tom nic moc dalšího, klidně mě kamenujte. Tuhle desku jsem si pořídil, protože jsem si ji předtím stáhl, líbila se mi a tak nastal logický posun. Od začátku jsem trochu bojoval se zvukem přehnaným přes rezavé struhadlo, ale současně jsem byl vždycky paf z hudebního obsahu, který - řekl bych - nás nemá příliš obdoby. Zorya je pro mě deska s velkým Z a hrajeme se často.

Drom - Hectop (2012)  ochutnávka  naše recenze

Drom jako představitelé toho nejlepšího z domácí post-hardcorové scény, kteří sice nezapřou zjevné inspirace zvenčí, ale stejně tak působící velmi přesvědčivě, emotivně a uvěřitelně. Pravda je, že hledat průsečíky v politickém vyznání, jehož je tahle kapela plná, budu vždycky marně, ale v podstatě mi nedělá problém si politiku škrtnout a mít rád čistě jen hudbu. A propos nová deska je na obzoru.

// Victimer

Master’s Hammer - Fascinator (2018)  ochutnávka

Nejsem fascinován, aspoň zatím. Lépe řečeno, nemám pocit, že by mi Fascinator předal něco, co by mě přinutilo přemýšlet hlouběji než povrchně. U Master's Hammer to mám u velmi solidně (někdy až na škodu) plněné diskografie posledních let pěkně na přeskáčku. Konve ano, Vagus ne, Formulae ano, Fascinator (zatím) ne. Ale ono to třeba bude úplně jinak. U minulé řadovky jsem si ze začátku myslel, že se František a jeho věrní pomátli a nakonec byl z Formulae přítel na mnoho týdnů a měsíců. Byla to zábavná deska. U té aktuální o tom (zatím) pochybuji.

// Bhut: Já, ještě nenašel čas si to poslechnout… a možná i odvahu...

IAMX - Alive In The Night (2018)  ochutnávka

Už osmé album kapely kolem Chrise Cornera. Specifický styl, nijak nevybočující z řady, ovšem přesto jiný, zapamatovatelný. A to se cení. Ještě nevím, do jakých míst novinku v rámci příspěvků IAMX zařadit, ale vesměs mám jasno. Je to deska pár skvostných skladeb a pár songů, které se mi pod kůži nikdy nedostanou. Což je můj problém s IAMX obecně. I když problém... Celkově vládne spokojenost, hlavně s tím, že je tahle čerstvá novinka venku. Bude recenze.

Jääportit - Jääportit (2018)  ochutnávka

Je mi zima, ale už ne taková, jako před lety. Už jsem ani nevěřil, že se Tuomas odlepí od studiové práce a vrhne se na pokračování Jääportit. Snad po devíti letech se tak opravdu stalo. Jääportit se na své cestě pomalu ale jistě posouvali od ryze ambientní produkce k většímu, až rockovějšímu záběru. Novinku pak lze definovat jako rockovou desku zcela normálně. Post rockovou s elektronickým dokreslováním severských scenérií. Není v tom už ta temnota, ta tichá pěšina mezi ledovými krami. Je v tom spíš melancholie, na poměry projektu úderná a, i když jsme stále v zajetí atmosférického pohybu po studených pláních, skladatelsky i zkušenostmi je Tuomas už někde jinde. Zatím se pořád prokousávám, Voimasuo má v mém srdci nadále výsadní pozici. Zdá se mi, že z toho původního nadšení něco vyprchalo, ale něco nového tam je a já to chci objevit.

In Vain - Currents (2018)  ochutnávka  naše recenze

Jak píše Sorgh v recenzi, In Vain pořád nabírají vodu z bezedných zásob. Každé jejich album mě bavilo. Je pravda, že kdybych se v tom moc rýpal, tak bych dnes některé poslechy z dlouhé chvíle oželel, ale vážně mi nedělá problém uznat, že In Vain umí. Aktuální Currents je strhující deska, ideální mix tvrdosti a melodií, progrese i poctivosti. Je parádní, jak kapele nedochází dech, jak si vše do detailu umí sama odehrát a nebýt u toho za spáče, či ustupujícího bojovníka z bitevního pole. Tleskám, laťka je pořád hodně vysoko.

Pantera - Far Beyond Driven (1994)  ochutnávka

Přiznávám se. Tuhle desku jsem vážně neslyšel někdy od konce devadesátek. Pantera nepatří mezi moje koně, protože časem se člověk dostane úplně jinam, než by si původně myslel. Far Beyond Driven je pro mě ale to nejlepší, co tahle texaská úderka kdy vydala. Nikdy jsem nebyl kovbojem z pekla a zabíjení trendů mi přišlo jako slabší varianta desky předchozí. Tedy Far Beyond Driven. Ta energie a ty riffy pořád kosí nohy a lámou kosti, když už zrovna krční svaly vypověděly služby. Kultovní záležitost, ve které to JE.

Ministry - Dark Side Of The Spoon (1999)  ochutnávka

V plejádě alb Ministry si každý najde ty své a nemusí to být zrovna znalec. Kdysi jsem se už vyjadřoval, že v případě této kultovní formace nedám dopustit na nesvatou trojici Psalm 69, Filth Pig a Rio Grande Blood. Ovšem i Dark Side Of The Spoon beru mezi ty nahrávky, které mají co říct. Tak nějak si jej sám identifikuji jako Filth Pig 2, i když to možná mnohým dalším přijde divné. Vůbec bych řekl, že spojení Jourgensen - Barker bylo pro Ministry nejlepší, řekněme takové nejvíc pravověrné. A je jedno, jestli to byl víc metal, různé experimenty nebo tuhý industrial. Na Dark Side… zabíjí i banjo nebo gotika. Je v tom pořád ta skrytá monstrózně pudová zlost, a je úplně jedno, jestli se hraje rychle nebo naopak tak pomalu, že ti struny banja mají čas prohlídnout stav tvýho áčka.

// Bhut: Název i obal téhle desky mě vždycky dostane. Nejinak tomu je s hudbou, která sice není vrcholem Ministry, ale pořád spadá do té éry, kterou mám hodně rád. Bad Blood byla ta nejkrutější věc, kterou jsem svého času znal. Ta umučená kytara, která kvílí jak při inkviziční tortuře je prostě boží. Do toho destruktivní bicí a řev. Elektronika na nejtvrdší úrovni. Fakt mě to baví.

Pan.Thy.Monium - Dawn Of Dreams (1992)  ochutnávka

Tohle album je taková kouzelná avantgardní relikvie. I dnes se člověk přistihne, že ty neotřelé postupy žere i s navijákem a je celkem jedno kolik let od té doby uběhlo. Dawn Of Dreams je death metal, který je podroben pohledem odjinud, je to death metal, který je pořád death metalem, ale je zkrátka jiný, neboť si pánové chtěli zaexperimentovat a poslat ho na moment jinam, než bylo normálně běžné. Jsem jim vděčen a takových je nás víc. Podobně si připouštím k tělu “jiný death metal” Phlebotomized, které jsem zmiňoval v Ozvěnách nedávno. Tohle jsou spolky, na které by byl hřích zapomenout, pokud nechcete nutně postávat po krk v krvi a vnitřnostech těch, co dali přednost klasice.

// Bodin: Strašně nedoceněná kapela. Album, který řadím mezi klenoty švédské deathmetalové scény.

// Garmfrost: Jak praví Bodin!

// Bhut

Strapping Young Lad - City (1997)  ochutnávka

“Máte vztek? A mohla bych ho vidět?” ...asi tak nějak si představuji prvotní chvíle, které vedly Devina k tomuhle majstrbordelu. S kapelou i tímhle albem jsem se poprvé setkal skrze Sparkovskou kompilačku, kde byla ochutnávka v podobě skladby AAA, což je asi ta nejmilejší a nejpřívětivější záležitost z desky, ačkoliv i ta je náležitě nakopnutá. Tohle je industriální metal, kdyby se někdo ptal, jak se to dělá.

// Ruadek: Ano, ano. Kdysi jsem tuhle desku našel zcela náhodou a její válec na mě má dodnes stejný efekt. Je to neskutečné. Od prvního úderu tyčí až do hlukového konce. Devin dělal šílené věci, prvotina byla ještě zběsilejší než City, ale kolosálnost a neopakovatelnost právě této desky je unikát. Fotky asijské metropole v bookletu, vystajlovaná partička okolo Devina, kterej všechny posílá do prdele ještě před tou kuřbou na disku. Stylové, řekl bych.

Avenger - Shadows Of The Damned (1997)  ochutnávka  naše recenze

U roku ‘97 ještě chvíli zůstanu. Je dobré si připomenout tento skvost tuzemské produkce, který znamenal zrod stěžejní kapely pro českou scénu. Připomínám si prvotinu hned z několika důvodů. Za prvé - ukončila svou existenci, ačkoliv to nelze brát doslovně, neb pokračuje v pozměněném názvu Bohemyst. Za druhé - první desku mám ze všech nejraději, ačkoliv Godless je jízda jak sviň a zapříčinila název koncertního triumvirátu, který jsem pořádal. Za třetí - konečně se mi podařilo po dlouhých letech usilovného lovení sehnat originál za přívětivou cenu. Album je totiž beznadějně vyprodané a shánět jej je celkem složité, a tak se stalo, že jsem desku přes výborný portál discogs sehnal od jakéhosi rumunského prodejce. Takže z Čech do Rumunska a zase zpátky - taková byla dvacetiletá cesta tohoto alba.

Waltari - Blood Sample (2005)  ochutnávka

Sice už to není tak potrhlá záležitost, jako první desky Waltari, ale pořád je to hodně velkej koktejl všeho možného i nemožného. Tohle mě v poslední době docela chytlo a hlavně v autě si tu desku furt dávám dokola, jak blbej.

Nargaroth/Nychts - Spectral Visions Of Mental Warfare (2011)  ochutnávka  naše recenze

Tahle kolaborace mi v čase vydání přišla šokující, protože jsem od Kanwulfa tedy Ashe nečekal nic elektronického. A bum on se spojil s Trähnem z Nychts a dali dohromady tenhle unikát. Ta deska vyrostla až s časem. Ačkoliv první polovina mě tolik nechytá jako od čtvrtého songu dál. Pak to báječně roste a není tam žádné hluché místo. Zpětně bych recenzi napsal trochu jinak a hodnocení (i tak dost vysoké) klidně posunul nahoru. Ty ambientní vály a pomalý black (který Nargaroth vždy slušel naprosto nejvíc) jsou hypnotizující. Fakt skvost tohleto… musím to někde vylovit v origošce jinak než jako promo, které vám dám časem do blešáku...

Oblíbený poslech Youtube kanálů s sebou občas přinese i zajímavé video na pohled. A tak jsem poslouchal a vnímal zajímavou kompilaci rytmů, z nichž předkládám povedenou ochutnávku. Opravdu radost sledovat tohleto.

Vedle toho se rovněž oddávám své nepřiznané posedlosti coververzemi [// Sarapis: ale vždyť mi to víme už dávno] a protáčím nahodilé kousky od Andyho Rehfeldta, kterého ostatně sleduji už roky. Nově jsem si však povšiml tvůrce jménem Leo Moracchiolii, jehož zvuk mi sice není zcela po chuti (díky moc moderně znějícímu metalu), ale některé kusy z jeho dílny zní opravdu svěže a přinejmenším zajímavě. Asi je to taky dáno tím, že předělává obecně známé kusy, které letěly rádiem, když jsem byl školák. Mimo jiné fláky teda....

// David

Slowdive - Slowdive (2017)  ochutnávka

Velmi působivé a návykové… nechápu, ale po 22 letech od Pygmalion opět záležitost, která disponuje neskutečnou hloubkou, nápaditostí… Nádherný průlet nízko nad mraky do minulosti oklikou přes budoucnost. Slowdive zůstávají sví, nikam se zbytečně necpou, nikam vás zbytečně necpou, přitom zní naprosto čerstvě, neotřele. Krása, která potěší i zabolí.

Social Distortion – White Light, White Heat, White Trash (1996)  ochutnávka

Naprosto vyvážený koktejl spojující to nejlepší, co kdy tahle partička napáchala na poli punku, harcoru, rockabilly, country… koktejl okořeněný špetkou praženého grungeového granulátu, který mu dodává onu působivou lehounkou, neuchopitelnou atmosféru povyšující „obyčejnou“ příjemně šlapající desku do pater vyšší společnosti nezapomenutelných.

Refused – Songs To Fan The Flames Of Discontent (1996)  ochutnávka

Ačkoliv Refused dodnes požívají zasloužený respekt za album následující, The Shape Of Punk To Come, které snese ta nejpřísnější měřítka a přívlastky typu, progresivní, stylotvorné, originální, jedinečné, právě fošna z roku 96 je mou nejzamilovanější z jejich jinak poměrně nepřeplněného švédského chlívečku. Znáte ten pocit, kdy zazní prvních pár tónů a vy dostanete najednou neskutečnou chuť, hybnou sílu, něco popadnout a prohodit oknem…? Dejte si druhou desku Refused.

The Jesus And Mary Chain – Stoned & Dethroned (1994)  ochutnávka

Zabouchněte dveře před světem, hoďte nohy na stůl, pod stůl, přes parapet, posuňte zámek proti přepsání dat v mozku do polohy „locked“ a nechte působit… dlouhodobě, opakovaně, bez bázně a hany. Kašlete na návštěvy u psychologa, polykání brufenu v čokoládě, kruhovou terapii… Tohle album by naučilo i prase lítat.

Queens Of The Stone Age – Villains (2017)  ochutnávka

Nějak si s posledními královnami ne a ne potykat… vše se zdá na svém místě, žádné krávovinky, ústřelky, úhybné manévry… a možná tady úpí právě onen zakopaný jezevčík. Queens na mě působí jako instituce. Vyspělá, promyšlená od A do Z, zároveň však krůček po krůčku ztrácející své kouzlo. Rozprodávající vlastní osobnost. Na …Like Clockwork mě jejich dospělácké provádění vlastním světem podvědomě přitahovalo, fascinovalo… Tentokrát ale nic. Možná je problém na mé straně, možná místo ukňouraného jezevčíka obývajícího bednu přibližně v zámrzné hloubce slyším na zahrádce jen ševelení listů stromů, které už dávno nejsou na svých místech… kdoví. Promiň Joshi, snad příště…

// Jirka D.: Nové Queens jsem odložil, zatím nedocenil, nekoupil a neuvěřil. Asi to mám podobně, všechno jako by hrálo dobře a přesně, ale stejně tak mi něco říká, že to není ono.

// Garmfrost

Master’s Hammer - Fascinator (2018)  ochutnávka

Na začátku musím říct, že novou deskou Master’s Hammer nejsem nadšený, jak bych si přál. Deska je totiž dost rozporuplná. Na jednu stranu nabízí novotvary pokračující ve stylu Formulae, které se mi nelíbí a nebo vyhrabují staré kostlivce, mému uchu libé, ale tisíckrát slyšené. Hodnotit proto zatím desku Fascinator nebudu. Dávám ji sem hned na první místo, protože není alba, které bych tento měsíc slyšel víckrát.

In Vain - Currents (2018)  ochutnávka  naše recenze

Taktéž s hodnocením Currents nebudu spěchat. První poslechy mě naprosto očarovaly. Album mám objednané a tuším, že příštích pár měsíců bude mým společníkem velice častým. První nadšení v mém případě bývá liché, proto ta opatrnost. Zatím převyšuje frenetická radost ...

Apophys - Devoratis (2018)  ochutnávka

Tady je vše naopak. Desce jsem se věnoval dostatečně a nakonec z toho vyleze i recenze. Devoratis je VYNIKAJÍCÍ deathová šleha! Na albu se Apophys pouští i do odlišného světa, ale vše v rámci jednotného pekla. Z desky srší nadšení a nespoutaná energie.

King Crimson - Red (1974)  ochutnávka

Konečně jsem se v rámci diskografie King Crimson dostal dál a užívám si geniálního Red. Totálně jsem se zamiloval do epické Starless. Pokaždé zavřu oči a odlétám… Album je různorodé. Umí vystrčit hard rockové růžky, létá, dráždí střídáním příjemných harmonií s velice složitými... Aneb Garmfrost objevil Ameriku. Haleluja!

Susperia - Devil May Care EP (2005)  ochutnávka

Abych si odpočinul při vstřebávání čerstvého The Lyricist norských melodiků Susperia, zopakoval jsem si jejich diskografii. Kapelu jsem poslouchal, když byla aktivní, ale po odmlčení se, jsem i já pozapomněl. Nyní jsem se do nich pustil s velkou chutí a zejména jsem si zpětně zamiloval skvělé “ípko” Devil May Care plné výtečných coverů. Album je to krátké, přínos nulový, ale radost mi dělá i po těch letech.

Ono toho, co jsem slyšel v měsíci únoru, bylo samozřejmě víc. Z věcí, se kterými se zatím pouze oťukávám a už se tváří sympaticky a dlouhodobě, je nejvýraznější perlou The Incubus of Karma od pohřebáků Mournful Congregation. Taktéž jsem se zamiloval do neuchopitelného díla krátké stopáže s velkým dopadem francouzských Chaos Echoes Mouvement. Rozporuplné dojmy mám naopak z druhé nahrávky Altarage  Endinghent. Z NIHL jsem tekl nesrovnatelně víc. Ono je to dobré a možná bude i s opakovaným poslechem líp. Zatím nic moc! Výborné je nové dílo německých Nahtruanar Mysterium Tremendum. Ulvegr a jejich čerstvá pekelná nadílka Vargkult je přímočarý masakr pro otrlé. Pryč je mnohovrstevnatost a epická dravost. Jen animální zuřivý vztek. Z čiré zvědavosti jsem sáhl po domácím klenotu Modern Day Babylon Coma. První dojmy jsou víc než kladné. Na konec jsem si nechal pecku, které jsem se věnoval hodně a brzy bude i recenze. Jedná se o vlastně ještě oficiálně nenarozeného potomka německých progresivních černokněžníků Ascension, který dostal jméno Under Ether. Po nemastném neslaném předchůdci přichází opět prvotřídní materiál, který má tendence neustále růst.

// Ruadek

Atrox - Monocle (2017)  ochutnávka  naše recenze

Dostal jsem se k této desce díky poslednímu dílu space-blackerů Khonsu, kde nazpíval úžasné čistě-pěvecké party jistý Rune Folgerø, který stojí za pěveckými party v Manes. Tento chlapík ještě nazpíval i desku Atrox a je to setsakra zajímavá muzika. Něco z avantgardy, notná dávka industriálu a hodně kovové drhnutí kytar. Opravdu velice zajímavá deska od matadorů žánru ze škatule “nezařaditelnost”, banda do toho mlátí už od začátku devadesátek a stále jí nedochází dech.

// Garmfrost: S odstupem se mi Monocle líbí vlastně hodně. Už se nesnažím srovnávat se staršími deskami Atrox a beztrestně si užívám.

// Sorgh: Tu desku mám rád, i když se k ní moc často nevracím. Atrox na ní potvrdili svůj originální rukopis.

Rébellion - A Tragedy in Steel II: Shakespeare's King Lear (2018)  ochutnávka

Grave Digger jsou legendou, o tom žádná. A že mají někteří členové této kapely zálusk na Shakepearea, to je ryze současná poloha. Pro tento účel vznikla kapela Rébellion, která si dala za úkol “zhudebňovat” jeho velká díla. Je to heavy-metalové, chytlavé a -samosebou- hodně vypravěčské. Za sebe uznávám odvahu se do toho vůbec pustit, výsledek je obstojný a po většinu stopáže zajímavý.

Umphrey's McGee - It´s Not Us (2018)  ochutnávka

Nikdy jsem se s touto legendou rockové muziky nesetkal, až s novinkou, která mi vytřela zrak. S lehkostí sobě vlastní tady kapela sází jeden hit za druhým, jako by to ani jinak dělat nešlo. Instrumentálně excelují, kompozičně hodně vysoko. Na sluchátkách pravý zážitek. Jeden z mých letošních velkých hudebních objevů.

Poppy Ackroyd - Resolve (2018)  ochutnávka

Nádherná fůze současné moderní klasické hudby s důrazem na elektronické koketování s žánrem, který je jinak hodně konzervativní. Pianistka a houslistka v jedné osobě, Poppy Ackroyd, si s tím poradila výborně (opět) a přitom vsadila na řadu jinak tradičních nástrojů a aranží. Pro příznivce současné podoby vážné hudby povinnost slyšet.

Adrian Younge - Something About April (2012)  ochutnávka

Hodně solidní mix Morriconeho atmosféry a orchestrací spolu se soulem, r&b a funky. Obrovským přínosem je ale koketování s trip-hopem ála druhá deska Portishead. Dohromady úžasná jízda, plná těch klasických textů, perfektně nazpívaná a opravdu nevšedně zkomponovaná.

// Sarapis

Sorcerer - The Crowning of the Fire King (2017)  ochutnávka

Přestože kapela táhne kamion naložený doom metalem v jednom tempu, ručně a s lanem napnutým k prasknutí, sil jí neubývá a v cíli je svěží, že by to snad bylo i na repete. První poslech mi napovídal, že to bude třikrát a dost, ale tuto korunovaci si s radostí pouštím (a ještě pustím) mockrát. Sorcerer jsou melodičtí, představte si takový zpomalený a důstojně vystupující Grand Magus, kde v popředí svým hlasem omračuje Anders Engberg, což je spíše heavíkář. Spojení je to vděčné, stravitelné a s povedeným výsledkem.

Moonlight - Candra  (2002)  ochutnávka

Moonlight byli vždycky navzdory svým kvalitám schovaní před nejjasnějšími kužely světla gothic metalového jeviště. Buď jim nebylo přáno, nebo se jim nechtělo...nevím, nesleduji je soustavně. Beru je za takové polské The Gathering. Styčných bodů je více, vyčnívá přítomnost zpěvačky a podobný stylový vývoj od definování a respektování mantinelů k rozletu a překračování hranic. Candra už má 16 let, přesto zní svěže a přes pár chvil, které by mohly být skromnější je to skvělá deska. Vyčnívá třináctiminutová Asuu, kde se Moonlight vydávají na tenký led, ale gradace songu a emoce drží kapelu bezpečně nad vodou. A jak tak koukám, po 12 letech mají venku novou desku Nate.

Soilwork - Natural Born Chaos (2002)  ochutnávka

Diskografie Soilwork je silná od A do Z a dostanu-li chuť na adrenalinovou injekci, mohu sáhnou po jakémkoli jejich albu a vitamínová bomba mě nemine. Natural Born Chaos řadím mezi ty výživnější dávky, kde o hitovky není nouze. I když lze vypozorovat prvky nu-metalu, u Soilwork s energickým a precizním Björnem Stridem za mikrofonem mně to nikdy nevadilo.

// Sorgh

In Vain - Currents (2018)  ochutnávka  naše recenze

Další album a další důvod ke spokojenosti. In Vain ví, že si dokázali stvořit vlastní výraz a byla by chyba se ho nedržet. Pro někoho mlácení prázdné slámy, pro mě další výborné album, na kterém se známé věci rozebírají z jiných úhlů.

Pearl Jam - Ten (1991)  ochutnávka

Co říci ke klasice, na kterou přísahají masy? Prostě se oddávám historii.

// Bhut: Tohle znám i pozpátku. Fakt unikát a relikvie, která se rodí jednou za tisíc let.

// Bodin: Zásadní deska, kterou snad už slyšel každý. Co skladba to hitovka.

Opeth - Ghost Reveries (2005)  ochutnávka

Poslední dobou moje nejoblíbenější album od Opeth. Pořád metal, ale pod povrchem už silně pulzuje silně progresivní rockování, které později převzalo vládu. Tahle nevyhraněná poloha se mi strašně líbí a oběma směrům dohromady to sluší.

// Bhut: Hned po My Arms, Your Hearse moje nejoblíbenější deska Opeth. Nějak mi sedla víc než ty další…

// Garmfrost: Moje nej od Opeth jsou sice staršího data, ale stejně je to album, které srdečně miluju! Byť jsem v době, kdy vyšlo, nebyl omíláním starších postupů příliš nadšený. Časem jsem vychladl, propadl a užíval si.

// Sarapis: Jedno z mých sedmi úplně nejoblíbenějších alb Opeth:) Zde není co vytknout, a jestli se v době vydání žehralo nad tím, že Opeth přešlapují na místě, tak ty hlasy časem umlkly, zatímco Ghost Reveries zní světem vesele dál.

Tortharry - Sinister Species (2018)  ochutnávka

Kdo má rád death, s novými Tortharry neudělá chybu. Chlapi nevymýšlí žádný blbosti, věří tomu, co dělají a dělají to dobře. Album se neodlišuje předchozím deskám, avšak od poslední řadovky uběhla pěkná doba, tak je fajn si poslechnout pár nových skladeb.

// Bodin

Raison d'etre - Alchymeia (2018)  ochutnávka  naše recenze

Absolutně nejposlouchanější album měsíce února. Dekadentní, temná a velmi duchovní záležitost Petera Anderssona.

Monolithe - Nebula Septem (2018)  ochutnávka  naše recenze

Francouzští Monolithe vydávají alba s pravidelnou přesností. S novinkou Nebula Septem posunuli opět svůj přednes kosmického funeralního doomu o level výše.

Graceless - Shadowslands (2017)  ochutnávka

Holandští death/doomoví Graceless přicházející s debutním albem Shadowlands připomínají staré dobré časy 90 let. Pokud holdujete staré škole jako já, určitě budete tímto albem nadmíru potěšeni.

Miracle — The Strife of Love in a Dream (2018)  ochutnávka

Steve Moore a Daniel O’Sullivan a jejich temnější dark synth popová záležitost. Nejvíce zde slyším vlivy britských Depeche Mode, ale kopírku zde nečekejte. Miracle si jdou svou cestou a vytvořili mistrovské dílo ve svém žánru.

Master’s Hammer - Fascinator (2018)  ochutnávka

Franta Štorm se nám trochu více rozjel. Master’s Hammer pokračují v nastoleném pořádku. Změny oproti minulým albům nehledejte. Album, kde lyrická stránka převažuje nad tou hudební.

Mournful Congregation - The Incubus of Karma (2018)  ochutnávka

Nemohl jsem odolat a musel jsem poslechnout i čerstvou novinku těchto australských hrobníků. Album, které oficálně vychází až v březnu představuje kapelu ve výtečné formě. Nebojím se říct, že je tohle asi nejsilnější zářez v diskografii Mournful Congregation.

Necrophobic — Mark of the Necrogram (2018)  ochutnávka

Na novinku švédských veteránů Necrophobic jsem se velice těšil. Výsledkem jest naprosto dokonalý přednes blackened death metalu s výbornou skladbou skladeb, výborným zvukem. Albu fungujícímu jako celek není co vytknout. Album prostě šlape ve všem směrech a není zde slabého místa. Výborná záležitost.

In Vain - Currents (2018)  ochutnávka  naše recenze

Vše podstatné bylo řečeno v Sorghově recenzi. In Vain prostě umí. Nebojím se říct, že tohle album bude jedním z vrcholů v hudebním žebříčku tohoto roku.

I když je únor krátký měsíc, tak jsem nelenil a poslechl si vícero starších i novějších záležitostí. Nad Catharsis od Machine Head jsem zlomil hůl. Pro mě absolutní ztráta času a není třeba se vracet. S očekáváním na novinku irských Primordial jsem projížděl kompletní diskografii, pomalu ochutnávám novinku Hadeon od Pestilence a ta se mi dostala pod kůži hned prvními poslechy. Nové album vydali i stoner rockoví Naxatras a vypadá to, že s tímto albem budu trávit vícero času. Taktéž můžu doporučit čerstvý debut Under the Mountain britských King Witch. Neopomenul jsem ani na dark ambientní věci, a to novinku Istid III od norského projektu Northaunt či staršího alba The Faded Reveries temných Foundation Hope.

// Symptom

Behind The Shadow Drops - Harmonic (2017)  ochutnávka

Příjemná, ale nijak zvlášť zajímavá hudba, která s přehledem zastane roli společníka pro klidné chvíle. Kytarista japonských Mono, Takaakira Goto, na své sólové desce pluje na vlnách experimentálního rocku s prvky elektroniky.

The Ills - Ornamental Or Mental (2016)  ochutnávka

Výborný nejen post-rock ze Slovenska, který hraje všemožnými barvami rozličných nálad i žánrů.

Smrtislav - Notorickej samotář (2016)  ochutnávka

Debut tuzemské kapely s vlastní tváří šikovně pracuje s náznaky mansonovského rocku a ve své lepší polovině dává tušit budoucí potenciál.

Heilung - Lifa (2017)  ochutnávka

Léčivá hudba z časů před náboženskou a politickou kontaminací lidstva. Příznivci neo-folku a spolků typu Wardruna pozor!

Kathryn Joseph - Bones You Have Thrown Me And Blood I've Spilled (2014)  ochutnávka

Vcelku ordinérní poslechovka z ranku singer/songwriter, která potěší, když máte náladu a nudí, když ji nemáte.