Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes se po delší době mrkneme výhradně na české kapely, které úzce spojuje označení folk. Slůvko folk ale nemůžeme podstrčit zcela všem dnes zúčastněním. Kapely se okolo něj motají jen okrajově nebo jej hrají zcela přímo, ovšem čistokrevný folk metal tu máme snad jen v jednom případě. Kapely nám nemálo poukazují na dávné časy, kdy zde nebylo památky po křesťanství ani amerikanismu. Nedávné dušičky mi vnuknuly myšlenku sepsat jistý článek na jejich samostatné téma. Dosud jsem však nesebral odvahy a sil k realizaci, jelikož zkrátka nevím, zda-li by takové plky mohly někoho zajímat. Proto drobný odraz historie a vzpomínek na předky promítám do dnešního devatenáctého pokračování Zapomenutých dem, protkaných folkem, coby symbolem a odkazem naší krve.

Adultery – Age Of Seven Towers

Začneme trochu z ostra. Adultery počali svou kariéru demem Age Of Seven Towers až roku 2001, ačkoliv existovali už od roku 1995. Ptáte se proč mluvím v minulém čase? No jednoduše proto, že kapela dnes již není funkční. Svou činnost ukončili záhy po vydání druhého alba Age Of Rebirths, tedy někdy v období let 2006 – 7. Drobný záchvěv ještě zemí a fanoušky zatřásl, když vyšla deska Slovanská krev od uskupení jménem Vesna. Ale to už sahám do roku 2009. Nyní vám chci představit prvotní demo, které mne nalákalo jejich tvorbu sledovat dále. Age Of Seven Towers oplývá čtyřmi skladbami halenými do hezkého čistého zvoučku. Na demíčko je to slušná práce, kterou musím vypíchnout. Doba trvání čtvrt hodinky sice uteče jako voda, ale i tak se posluchač dočká vydatné porce black folk metalu. Kapela se ukázala jako hoblující banda černého kovu a zároveň i jako umělci, kteří dokáží svými tóny pohladit. Ačkoliv hlavní slovo tady stále má matně černá bestie, jsou zde momenty, kdy vysvitne jiskra světla v podobě volnějších melodičtějších pasáží. Ať už se jedná o ženské vokály, či čistě folklorní party. Musím podotknout, že pomalejší chvilky mi však lahodí poněkud více, než bujaré blackové skučení. Když pak slyším necelou dvouminutovou The Seventh Tower jsem rázem kdesi jinde. Tato hudba oslavuje krásný věk středověký. Věk pohanských slovanských kultů. Věk, který by nám měl být bližší než vyzáblá karikatura na kříži, či soudobá vyžraná bečka v červeném overalu, vágusáckým vousiskem a flaškou Coca-Coly v ruce.

Ukázka: The Seventh Tower nemohu jinak… tahle píseň je krásná, ale kdož máte chuť okusit jejich blackové ržání, dávám ještě jednu věc a tou je Píseň slovanských mečů.

Hodnotím: 9/10

To demo mě prostě baví, předznamenává kvality a přínos budoucích počinů.

Beltaine – Bohemian Winter

Jestli mne něco na kapele Beltaine vadí, tak je to jejich totální laxnost. Mě to vlastně dost sere. Od roku 2009 o sobě nedali ničím vědět. Přestali absolutně reagovat na všechny dotazy ať už mailové, bandzouní, nebo v guestbooku na jejich stránkách. Čím to? Že by se rozpadli? Nenachází společnou řeč? Může se stát… ale proč o tom nedávat fanouškům vědět? Schválně si zkuste přečíst apelování různých lidí na výše zmíněných místech. Ticho po pěšině… Tento fakt mě celkem mrzí, jelikož tuzemská scéna přišla o velice nadějnou a vskutku výborně našlápnutou kapelu. Ty jo, jak rád bych je zase viděl naživo! Teď se můžu zapsat do řad pamětníků, kteří sledovali jejich vývoj téměř od počátku do konce. No nic, trochu jsem si zamachroval a zanadával a teď už k věci.

Jestli je něco keltským skvostem v rámci metalu, tak je to mimo jiné česká death metalová smečka Beltaine. Po krásně neučesaném demíčku First Scream Of Bohemian Winter (1998) přišla debutová a poslední nahrávka Bohemian Winter (2003). Na poslední jmenovanou desku se nyní blíže podíváme. Sice se nejedná o demo, ale to snad nevadí. Důvodem je logicky to, že jej nevlastním, ačkoliv asi čtyři nebo pět skladem z něj přeci jen mám (zveřejněny byly kdysi na praotci všech českých zineů – Absolute Metal Maniacs). Krom jedné písně byly stejně nakonec všechny přetočeny do uhlazenějšího a lehce pozměněného soundu na debut Bohemian Winter. Vše otevírá dokonalá věc Eclipse, po které přichází svižná porce nádherného melodického death metalu s keltskými motivy. Střídání čistého zpěvu a hlubokého growlu je strhující a dechberoucí element. Kytarové vyhrávky a melodie jsou úžasné a skoro mi až tryskají slzy ven, jak si to všechno užívám. Třeba v písni Lake Of Brine. Superlativy bych mohl pokračovat ještě dlouho. Neskrývám svou zaujatost a uhranutí touto kapelou. Můj pokoj se podobá hrnčířské dílně, jak jsem z toho celej vedle... 

Ukázka: Eclipse song bez chybičky, ale dneska si dopřejeme od všech po dvou kouskách. Mnohý by jistě vybral notoricky známou vypalovačku Lone, já však zvolím píseň…  Samain. (Věřte, že když milujete všechny skladby, je těžké vybrat nějakou „nejlepší“.)

Hodnocení: nečekaně 10/10

Kristýna – Jednou nohou v ráji

Tak… teď trošku zvolníme a jukneme se do smutných vod doom folk metalu. Tady opět nejsem šťastným vlastníkem ani jednoho dema. V mé sbírce se skví pouze debut z roku 1999 pojmenovaný Jednou nohou v ráji s lehce lechtivým obalem. Kristýna, dle mého soudu, nepatří zrovna k protěžovaným a nějak význačným jménům. Že by za to mohla nezáživná hudba? To si nemyslím… Jejich hudba má srdce, duši i tělo. Vše je vtěleno do krásného anděla s ženskými rysy. Jméno této přenádherné bytosti je Kristýna. Už samotné jméno má jemný zvuk něžnosti a okouzlující půvab. A hudba kapely na tom není o nic hůře. Hladivá melancholie, kterou hrubě vyrušují pouze zvláštní zvuk kytary. Na pomyslné éteričnosti jistě dodává i vysoký hlas samotné zpěvačky a středně rychlé tempo, které do metalu jako takového zas tak často nebrousí. Vše je takové klidné, veselé i zádumčivé a přitom vcelku jednoduché. Nevím čím to je, ale líbí se mi to. Snad tou magickou aurou? Nebo opět příjemně čistým zvukem? Ach, ta minulost… Kristýna je vskutku krásné děvče, které se snad zalíbí všem. Není sice dokonalá, ale to přeci nikdo nechceme, chceme čistou přirozenost a upřímnost a tu nám dostatečně dopřává. Cením si jí a jsem rád, že ji mám :)

Ukázka: Samain, když už jsme slyšeli verzi od Beltaine, tak si na toto téma pusťme ještě něco z jiného soudku. Jako druhou ukázku volím  Žalm 151.

Hodnocení: 7/10

Žrec – Nový věk pohanský

Hej, sláva bohům! Z melancholického snění nás probere závěrečná vzpruha za rytmu slovanských melodií, které nám dopřejí Žrec. Z dnešních jmen nejvíce aktivní kapela a možná i nejznámější. Letošní Paměti jsem podrobil recenzi již dříve, teď nastal čas na trochu odlišné začátky kapely. O velké odlišnosti hovořit stejně nemůžeme, jelikož se stále jedná o folk metal s blackovými konturami. Demíčko Nový věk pohanský vydané roku 2006 obsahuje pouhopouhé tři skladbičky. Přesto se však z této nahrávky dokázala vyloupnout jedna z největších kultovních písní – Krev předků. Vedle ní zde máme do obdobného ducha laděný zbytek počinu. Vlastně se jedná o asi nejsyrovější a nejtvrdší nahrávku kapely vůbec. A dle současného vývoje hudebního směru asi hoši jen tak nepřitvrdí. Za zlé jim to ale nemám. Ale zpět. Toto demo je opředeno hutným dunivým zvukem, ve kterém příliš nevyniknou slovanské melodie. Ale taková už dema bývají a také proto je mám rád :) Je znát, že kapela chtěla znít ještě tvrdě a více pagan black metalově. Že by dozvuk Moravské Zimy? Nicméně zlé tohle dílo rozhodně není a de facto předznamenalo nemalý, avšak stále undergroundový úspěch kapely, která nám, tipuji, ještě hodně řekne. Však se rozhlédněte a řekněte mi, zda jsou v našich lesích nějací jiní raraši, kteří si v rámci daného žánru zasluhují větší obdiv? Podotýkám větší, ne stejný, neboť Cruadalach a jim podobné stavím na stejnou úroveň.

Ukázku musí tvořit Krev předků a jako druhou věc vybírám závěrečnou silnou věc Nový věk pohanský.

Hodnocení dnes také nebude u země: 8/10.

Závěrem bych chtěl drobně oslovit čtenáře, kteří disponují demíčkem First Scream Of Bohemian Winter, zda by nebyly schopni jej poskytnout k úplnému poslechu. Případně samotnému prodeji. Zvláště bych uvítal nabídku prodeje samotného alba Bohemian Winter. Vše pochopitelně od kapely Beltaine. Tyto klenoty mile a rád odkoupím!