Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Černá smrt, či černý mor a kdovíjak ještě se té hrůze středověku přezdívalo, má v cizích jazycích označení Pest. A to je právě téma dnešního dílu, pojednávající o kapelách, které toto slovíčko vtiskly do emblému svých demo kazet. Není snad divu, že se budeme motat výhradně v black metalových vodách. Do úvodu snad netřeba větších rozumů, proto se můžeme ve zdraví vrhnout na morové rány hudebního světa.

Nordlys – Reisen Til Den Hoyes Hall

Asi vás zarazilo, že se celý díl nazývá Pest a dušuju se, že to tak bude po celou dobu a ejhle, najednou tady vybafne nějaký Nordlys. Přátelé klid. Nordlys je kapelou, kterážto svou historii topí skutečně v názvu Pest, respektive Die Pest, abych byl nejpřesnější. Pod praporem Nordlys, který byl v látku všit roku 1994, působili až do roku 1998, kdy došlo k přerodu na jméno Die Pest. Činnost byla pak ukončena v průběhu roku 2004. Teprve v relativně nedávné době (2010) byla skupina znovu obnovena, avšak pod původním názvem Nordlys. Uf, ti Němci… čert, aby se v nich vyznal. Pod hlavičkou původního a dosud aktuálního názvu bylo zatím vydáno pouze po dvou nahrávkách. První z nich Foelg Nordlyset (1995) oplývala netradičně dlouhou stopáží, čítající nějakých 45 minut. My se však jukneme na druhé dílo Reisen Til Den Hoyes Hall (1996) s cca poloviční hrací dobou.

Na ploše šestadvaceti minut se rozprostírá šestero písní syrového black metalu. Převážně střední tempo s občasným zběsilým výpadem je lemováno hradbou kláves utvářejících jakousi středověkou auru nad dílem se vznášející. Divoký štěkot zpěváka je vcelku srozumitelný a tak si posluchač může nádherně vyposlechnout kostrbatou black metalovou němčinu. Hrubý garážovitý zvuk dává nejvíce vyniknout ostrým činelům a trochu škodolibě utápí kytarové linky, které v sobě ukrývají nemalý potenciál. V podstatě se jedná o největší klad této hudby, a ačkoliv to kytaristovi občas uteče, můžeme jeho um vesměs pochválit. Snažení kapely bylo sice velké, ale výsledek by jistě snesl větší píli. Ovšem bavíme se o hudbě tvořené v první polovině devadesátých let, ke všemu ještě o black metalu, takže preciznost je sprosté slovo a čistota zavání homosexualitou. I přesto si můžeme přikývnout na obstojnou nahrávku, která své místo na světě drží zuby nehty. Demo nahrávku hodnotím 5/10, ačkoliv by nejedno kritické oko toliko nepřimhuřovalo. Ukázku tvoří závěrečná Zeit Es Zu Beenden.

Pest – Hail The Black Imperial Hornsign

Tohle je zlo, až se země zavírá. Finské kvarteto Pest je black metalové zjevení. Dnes již neexistující kapela ze sebe vymámila dva demáče, dvě EPka a jednu kompilaci. Vznikli roku 1997 a činnost byla ukončena o šest let později. My se podíváme na druhé demo Hail The Black Imperial Hornsign z roku 1998. To vytvořilo uskupení, v jehož čele stále zpěvák, kytarista, basák a klávesák v jedné osobě – Nazgul (na demu vystupující jako Warmaster von Armageddon). Jeho jméno jste již mohli spatřit v řadách kapel jako Horna, Satanic Warmaster, Blasphemous Evil, Satanael a mraky dalších. O koho tedy jde? Touto osobou není nikdo jiný než samotný Satanic Tyrant Werwolf! Finské těleso Pest tedy nabývá kultovního rozměru. Kovaní černým metalem vědí, že očekávat od takové kapely lze jen prvotřídní čistokrevný black metal. Pro ty neznalé přiblížím, že očekávat lze jen prvotřídní čistokrevný black metal. Ne, vážně tohle demo má nevídaný rozměr a hluboký potenciál. Samozřejmě v rámci žánru, milovníkům čistého zvuku, košatých melodií a přemýšlivé hudby toto dílo neřekne absolutně nic. Tohle je totiž black metalovej demáč, jak má být. Jedinou výtku, kterou si nemohu odpustit, je začátek dema. První skladbu totiž rozkrývá mečení dobytka, což bych ještě snesl, ale příchozí klávesová linka je vyloženě příšerná. Jediné, co se mi vybaví, jsou béčkové horrory odpovídající době vzniku. Zbytek je krásně zamumlaný, zkreslený, roztřesený hlas černého kovu. Úderné čtyři skladby s hnusným zvukem a kult je na světě. Co víc si přát? Není asi divu, že hodnocení bude vysoké - 9/10. Ukázka bude druhá skladba Satanic Winter.

Pest – In Eternity Skyless

Jediná doposud aktivní kapela dnešního dílu pochází ze Švédska. Existuje od roku 1997 a letos v červnu vydala již čtvrtou desku The Crowning Horror. Tu nechme spát a vrátíme se do roku 1999, kdy vyšla hned dvě dema. První z nich neslo název In Eternity Skyless a bylo v pořadí druhým počinem kapely. Ukrývá v sobě drobné tři písně, které zkrášluje jejich typicky švédský styl black metalu. Zde hovořit o nějakém kultu zas tolik nemůžeme, ačkoliv si kapela zle nikdy nevedla a vesměs každý jejich počin lze vnímat dosti pozitivně. Možná jen toto demo postrádá větší schopnost něco sdělit. Mnohý namítne, že black metal už delší dobu nemůže sdělit vůbec nic, ale proč jej tedy posloucháte? Ne, další otázky klást nebudu. Já si vystačím i s tím, co už nikam nevede, jen když to někdo dokáže dobře zahrát a bude se mi to líbit. Tím se nároky zvětšují a problém zaujmout tímto demem je ten tam. Tady se hodí nepřemýšlet, nic neočekávat, nehledat a jen se ponořit do šílených peřejí černé odnože metalu. Odměnou bude slušná porce svižné hudby. Hodnotím 5/10. A slíbená ukázka budiž píseň Sorgenatt.

Pest – Ära

S posledním kusem se navracíme opět do Německa. Zde roku 1997 vzniká další uskupení Pest, které své řádění na poli hudebním zanechalo teprve nedávno – roku 2011. Důvodem byla tragická smrt (autonehoda) jejich bubeníka Mroka. Kapela sice má na kontě jedno demo Schwarze Visionen (1998), ale my se podíváme rovnou na debutovou desku Ära (2000). Proč? Protože to demo prostě nemám. Deska vyšla ve vlastním nákladu a najdeme na ní celkem jedenáct stop rozprostřené v necelé hodince hrací doby. Jsou tam sice nějaké drobnější instrumentálky, ale hlavní slovo stejně mají plnohodnotné skladby. Ty se nesou v duchu špinavého black metalu, jak jinak… Do jaké míry je to deska dobrá, či špatná je záležitost ryze úhlu pohledu, jelikož ne každému bude po chuti skřehotavý zpěv a zvláštní kytarové zvraty a mnohdy nepředvídatelné odbočky v tempu. To však činí desku netradiční a lehce odlišnou, což ji pomyslně povznáší. Ono se to celé rozjede jak prásknutím biče a pak se rytmus zvolňuje a zvolňuje, až ta deka spadne docela a posluchač pod ní začíná zápasit možná sám se sebou. Vypnout, či nevypnout? Radím nevypínat, jelikož se před vámi otevře krásná kytarová i basová práce. Všem nástrojům je skvěle rozumět, jelikož jim bylo dopřáno čistého zvuku, tedy krom zkresleného vokálu, což byl ovšem účel. Nemálo to připomíná ranou tvorbu Burzum, ze které bylo patrně dosti čerpáno. Ära není žádná ošklivá deska, která by měla skončit v průměru a tak dávám poctivých 7/10. Ukázku si můžete vychutnat v podobě skladby Breeding.