Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Forest of Stars - Grave Mounds and Grave Mistakes

A Forest of StarsGrave Mounds and Grave Mistakes

Garmfrost17.10.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Grave Mounds and Grave Mistakes je deska výborná, plná skvělé instrumentace, parádních zpěvů a svobodomyslného ducha. Pouze momentů, kdy se tají dech, puká srdce a zneklidňují představy, je letos poskrovnu.

Jak si tak pročítám všemožné nadšené ohlasy na nový počin britských náladotvůrců A Forest of Stars pojmenovaný pozitivně Grave Mounds and Grave Mistakes, všímám si, že budu patrně sám na celém světě, kdo není bezvýhradně unešený v pořadí už pátou nahrávkou sešlosti viktoriánského klubu gentlemanů. A jedné dámy samozřejmě. Znamená to tedy, že si sedím na uších, poslouchám zadkem, nebo se mi další pokračování a rozepisování stylu, započatém nejpozději na A Shadowplay for Yesterday, zajídá? Asi od každého něco. Nepopírám nic.

 

Nutno přiznat hned zkraje, že moje pokrčení ramen není způsobeno opovržením nad případnou jalovostí novinky. V žádném případě ně! Grave Mounds and Grave Mistakes je důstojným zástupcem vysoko nadstandardní diskografie AFOS. Opět platí, že jakákoliv jiná kapela by za podobnou muziku upsala duši své matky i tchyně arciďáblu. Jenomže tady není žádné kdyby, ani a protože už vůbec ne. Kapela formátu AFOS si své fanoušky rozmazlila uměleckými díly nedozírné kvality, ale zůstat stále na samotném vrcholu a přinášet světu hudbu originálnější a poutavější než tu předchozí není úkolem z nejlehčích. Až tak jednoduché to je? Ani náhodou.

 

afos

 

Stále přemýšlím, co mi vlastně na Grave Mounds and Grave Mistakes vadí nebo jak označit zvláštní nespokojenost s jednoznačně mistrovsky kreativním výtvorem šílené vášně s jakou AFOS přistupují ke své tvorbě? Cokoliv, na co jsem schopen ve své sprostotě ukázat, vykazuje geniálního ducha a nevšední srdce. Ať už vytáhnu z kontextu alba jakýkoliv nástroj, se zastavením srdce utichá moje drzost, kterou dávám na odiv, nejsem-li plně spokojený s tím, co slyším. Rovněž zpěvy jsou stále stejně dramatické. Je mi líto, že neslyším více hlasu Katheryne, kterou si však můžeme plně užít v půvabně kouzelné Taken by the Sea. S trochou nadsázky se dá říct, že v této písni zpívá více než za celou dobu existence AFOS a přitom máte pocit, že to bylo jaksi málo…

 

Jsem zvědavý, kdy se dostanu ke své skepsi z díla. Měl bych vlastně být nadšený, protože Grave Mounds and Grave Mistakes je napěchováno zuřivostí, připomínající svým způsobem blackmetalové počátky. Album je extrémní ve své atmosférické svobodomyslnosti a stejně tak odvázané jako všechna alba předchozí. Precipice Pirouette představuje bouřlivý skvost, kde se stane vše, co si můžete představit. V nevšední Premature Invocation zazní i něco, co vybočuje z dosavadní tvorby AFOS. Možná větší prostor pro psychedelii a dramatičnost skladby? Musím i přiznat, že kapela vyrostla nejen po stránce instrumentální nebo pěvecké. Tolik bohatosti a rafinovanosti v aranžích není ke slyšení zas tak často. Tak co mi sakra vadí?

 

Až v předposlední písni se mi zastaví dech… Až ve Scripturally Transmitted Disease mi vytrysknou slzy a roztřese mé sny mocná fantazie. Ničivý začátek je protipólem křehké Taken by the Sea a rozhodně by jednoho z fleku nenapadlo, v co se promění song postupem času. Tato píseň se snad nejkrásnějším závěrem, co kdy AFOS napsali, představuje přesně to, pro co AFOS miluju a uctívám už tolik let. Schopnost vzít za srdce. Kdy nestačí se pouze předvádět, co všechno vlastně umělec umí a na co všechno si troufne. A to všechno vlastně na novince postrádám.

 

Uvědomuji si, že moje recenze byla doposud hnána emocemi, což v případě AFOS není tak špatné, ale bylo by dobré zdůraznit, že nejen abstrakcí a jinotaji je novinka živá. Kapela opět míchá do bohatého koktejlu lidové motivy, zlověstnou elektroniku, děsivý black i zvláštní post-rock. Novinka je napěchována dynamickým extrémem všeho druhu. Myšleno tak, že uprostřed taktu zavrže disharmonie, nebo se jednotlivé nápady postupně zesilují a naopak. Přítomny jsou po dlouhé době zběsilé blasty a tremola, ale na druhé straně i tiše éterické vlnění.

 

 

Je bezesporu, že jsou AFOS na vrcholu, a Grave Mounds and Grave Mistakes je pro letošní rok jednou z nejzásadnějších nahrávek. A jsem možná pouhý hnidopich nevidící si dál než špičku svého malého nosu. Jak jinak lze hovořit o člověku, který fandí nadšenectví, vášni a svobodě, když má takové dílo doslova naservírováno před tím nosem, nenechá se strhnout vzrušujícími obrazy s podmanivou náturou? K čertu s tím! Jdeme řádit!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 25.10.18 16:05odpovědět

Press kydy a sebeprezentace kapely mi hrozně leze na nervy, ale ta hudba je fakt hrozně bohatá. A u textů se místy fakt lámu v pase. "You can dance around my tombstone all you like but I'll be grabbing your fucking ankle as and when I please. I may not be the lord of the dance you ridiculous cunts, but I'll have my tuppence worth, don't you worry."

Victimer / 17.10.18 17:03odpovědět

Já to vidím podobně jako Garm. Strašně pěkně se to poslouchá, gentlemani každým coulem jak jsme zvyklí, ale pocit úplné fascinace se nedostavil. U minulé desky jsem chrochtal blahem, tady se jen culím. Za mě 75%.

Jarl / 17.10.18 15:12odpovědět

Album roku a tečka! Z vinylu tahle deska krásně vyzní.

Port / 17.10.18 10:07odpovědět

A Forest... dokazují, že jsou mistři, nad které není. Každá vteřina je lahůdkou. Možná už nahráli v minulosti lepší hudbu, nicméně je novinka geniální!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky