Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Antimatter - Fear of a Unique Identity

AntimatterFear of a Unique Identity

Jirka D.11.3.2013
Zdroj: černá 12" gramodeska (# PRO 127LP)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Antimatter jako nikdy v historii působí dojmem regulérní rockové kapely, k níž můžeme skládat přívlastky typu atmosférická nebo melancho-lická. A podobná na Anathemu. Hmm.

Moje záliba v Antimatter má svůj původ logicky u Anathemy a možná i právě proto jsem tenhle projekt přestal po odchodu Duncana Pattersona sledovat bedlivěji. V rozhovoru pro íránský web TiKWiD se Mick Moss zpětně a poměrně diplomaticky vyjádřil v tom smyslu, že on i Duncan potřebují mít 100% kontrolu nad svou prací a to, jízlivě řečeno, ve dvojici nejde. Patterson odešel v roce 2005 po vydání „Planetary confinement“ a i když Moss dva roky na to vydává „Leaving eden“ (2007), na aktuální album potřeboval pět let.

 

„Fear of a unique identity“ vychází opětovně pod Prophecy productions v Německu a obsahově potvrzuje trend předchozího alba ve větším důrazu na rockovost na úkor ambientních a lehce experimentálních poloh. Antimatter jako nikdy v historii působí dojmem regulérní rockové kapely, k níž můžeme skládat přívlastky typu atmosférická nebo melancholická, bohužel ale ztrácí těžce specifikovatelné kouzlo dialogu Patterson & Moss.

 

Vedle Mosse se v line-upu objevují další tři hosté, z nichž známější českému fanouškovi by mohla být namalovaná lotyšská gothic krasavice Vic Anselmo. Běžná rocková sestava nástrojů je doplněna o housle, jejichž úloha není vůbec malá, a v nemalém množství se objevují i synťáky a klávesové nástroje. V uvedeném íránském rozhovoru (mimochodem podle tazatele patří Antimatter mezi 10 nejoblíbenějších iránských kapel dle žebříčku Last.fm) Moss rozkrývá aktuální desku a hovoří o ní jako o „koncepční nahrávce, která zkoumá mimiku ve společnosti, která by měla raději splynout s masami, než aby se, ze strachu že bude vybrána, stala jedinečnou entitou. To se stává problémem, když masy samotné jsou ve skutečnosti na špatné cestě spirituality a ideologie.“ Uf, umělci.

 

Album jsem začal poslouchat hned při jeho vydání a do dnešního dne se jeho osud podobá horské dráze – téměř bezbřehé nadšení v úvodu bylo vystřídáno lehkou skepsí z toho, že podobných rockovek je všude spousta a že podílnictví Pattersona postrádám víc, než bych si byl ochoten připustit, abych pak opětovně došel k tomu, že tahle deska svoje kvality a sílu má. Jen je třeba hledat jinak, oprostit se od minulosti představované třemi prvními alby a hledět na Antimatter současnou perspektivou, i když přes růžové brýle s logem Anathema. Inspirace touto veličinou rocku mi v mnoha místech alba přijde výrazná a ojediněle hodně okatá. Skvěle vystavěná atmosféra skladeb, která vedle sebe pojí kontrasty vyklidněných pasáží Mossova zpěvu s minimem instrumentace a intenzivních výletů do dálav, mě lechtá pod nosem pírkem „Alternative 4“ či „Natural Disaster“, ale na kýchanec to není.

 

Kromě silně atmosférické aury je deska tažena podmanivým Mossovým zpěvem, jehož příjemná sametová barva podpořená vytažením v mixu působí konejšivě i mrazivě zároveň. Naproti tomu hostující Vic Anselmo zastává úlohu doprovodné zpěvačky a její party se mnohdy omezují jen na druhý hlas, či na prosté ách a óch, ale jako další rozměr k mužskému zpěvu funguje slušně. Skladby samotné jsou složeny poměrně tradičně a na poli rockové muziky nepřináší zhola nic nového. Přiznávám velmi slušný standard, podmanivou atmosféru a jdu od válu. Zvukově je z desky cítit touha srovnat vše do jedné lajny, ale naštěstí nebyla tato snaha vedena fanatickou hlavou a tak se deska (po mírném stažení basů na korekcích)  poslouchá celkem slušně.

 

Poslední poznámkou bych zamířil k edici gramofonové desky, ale přijde mi to skoro jako zbytečná námaha. Kdo zná práci Prophecy production, ví, že jejich edice jsou sázkou na jistotu a splést se nelze. Takže stručně – deska je skvělá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 11.3.13 13:28

Desku hodnotím stále silně nadprůměrně, příklon bandy k rockovějším polohám je zajímavý a svým způsobem očekávaný. Nesouhlasím s tím, že podobných rockovek je všude spousta - rozhodně není. Podíl Pettersona nijak výrazně nepostrádám, Antimatter má stále výrazný rukopis a nějaký hudební dialog mezi dvěma osobnostmi - nepostrádám jej. Přijde mi, že se extrémně smutná hudba Antimatter postupně vyvinula do příjemných rockových kompozic a že to všemu příjemně prospělo. Jasně, Anathema je zjevnou inspirací ale třeba je to jen podobným smyslem pro stejné hudební vyjádření. A vůbec, přiblížit se Anathemě tak, že lze srovnávat... už to je na pováženou. Shrnuto a podtženo, jsem s novou deskou opět nadmíru spokojen a dokonce jí (spolu s tou minulou) dávám výrazně přednost před prvními deskami.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 11.3.13 13:28odpovědět

Desku hodnotím stále silně nadprůměrně, příklon bandy k rockovějším polohám je zajímavý a svým způsobem očekávaný. Nesouhlasím s tím, že podobných rockovek je všude spousta - rozhodně není. Podíl Pettersona nijak výrazně nepostrádám, Antimatter má stále výrazný rukopis a nějaký hudební dialog mezi dvěma osobnostmi - nepostrádám jej. Přijde mi, že se extrémně smutná hudba Antimatter postupně vyvinula do příjemných rockových kompozic a že to všemu příjemně prospělo. Jasně, Anathema je zjevnou inspirací ale třeba je to jen podobným smyslem pro stejné hudební vyjádření. A vůbec, přiblížit se Anathemě tak, že lze srovnávat... už to je na pováženou. Shrnuto a podtženo, jsem s novou deskou opět nadmíru spokojen a dokonce jí (spolu s tou minulou) dávám výrazně přednost před prvními deskami.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky