Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avantasia - The Wicked Symphony

AvantasiaThe Wicked Symphony

Michal Z1.6.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Tobias opět prokázal šťastnou ruku a velký kompoziční talent. Zvuková vyšperkovanost alba je dokonalá. Povedená nahrávka plná silných skladeb, bohužel místy vyplněná slabšími články, které mi ji nedovolují umístit mezi skvosty daného stylového šuplíku. Naštěstí pestrost alba, vyvažuje mírně slabší kusy. V porovnání s letošním albovým dvojčetem pasuji The Wicked Symphony na to povedenější.

Velký malý muž Tobias Sammet se změnil z urputného bojovníka v megalomana. Vím jaké to je mít někoho podobného v partičce, nápady takového jedince se časem stávají posměšků hodné. Nikoliv však u německé persóny světového melodického power metalu, která se rozhodla místo plánovaného alba, vydat rovnou dvě. Pravda metal už je třeba si dát lehce do uvozovek, jelikož cesta od kolekce The Scarecrow se stáčí ke košatějšímu rockovému a pompéznímu pojetí. Spolupráce s producentem a kytaristou Sashou Paethem se jeví v současné době jako velmi plodná, listina hostů opět překypuje bohatostí a zvučností, tak proč se s chutí nepustit do toho snového světa, plného fantazie a silných melodií. Tentokráte si při pitevním postupu zvolím technologii, skladba po skladbě.

 

Úvod alba zajišťující „The Wicked Symphony“ jest doslovně monumentální, vynucuje si hluboký respekt k hlavnímu mozku celého projektu. Rozmáchlost, bombastičnost a uvěřitelná živá plnotučná symfonika, žádné náhražky. Na rozsáhlém hudebním materiálu tak máte šanci objevit veškeré druhy hudebních plodin, které Tobias s přehledem šlechtí do vlastních odrůd. Jorn Lande zde doslova pookřál, konečně mám možnost si ho vychutnat i za luxusního hudebního doprovodu, což jsem u letošních Masterplan nemohl říci ani omylem. Komu je smutno po kvapících z rané tvorby Edguy či Helloween, tomu Tobias připravil laskominu nevyšší sladkosti. Speedové cválavé tempo, a vokální duet ve stratosféře Sammet - Kiske!!! Přátelské vazby těchto umělců dopomohly vzniknout něčemu, na co si nikdo netroufal ani pomyslet – „Wastelands“!

 

Panečku tahle noblesní mariášová sešlost se činí. Trumf přebíjí silnější. Připoutejte se k nekompromisní jízdě „Scales Of Justice“! Sammetovi a Timu „Ripperovi“ to neskutečně ladí. Tak tvrdý výjezd, podpořený hlasovou páranicí, u Avantasie, nikdo nečekal. Bravo! Skladba má neskutečný drajv, koule, feeling, prostě vše co si silná hudba žádá, aby její bóje hrdě odolávala příboji a uchovala se v srdcích kovaných příznivců. Další megahost, Klaus Meine (Scorpions) si střihnul klasikou poprockovou tucárnu „Dying For An Angel“. Její strávení, či zatracení nechám na každém posluchači. Lze to přežít a vydýchat se na náročnější odlitky. I když, ten následující v playlistu spíše pokračuje v nastoleném stylovém rozpoložení. Naštěstí shledávám souzvučení Matose se Sammetem, jako kvalitnější, než předchozí s Meinem.

 

Klenutě rozlehlá „Runaway Train“ zatápí lehounce. Poprvé se představuje další pěvecká legenda britského rocku, Bob Catley, kterého podporují Lande s Kiskem. Skladba má silný dramatický vypravěčský náboj, ze kterého vystřelují salvy pomp rocku až k samotným zaprášeným polozapomenutým horizontům, ke kterým umí vynášet jen ušlechtilý pomp rock. Catley, prostřednictvím svého přednesu dává vzpomenout na zašlé časy a opětovně podpaluje pochodeň, aby posvítil na své Magnum (těm se nedaří natočit silné album pěkně dlouho…). Skladba vaří z pradávných ingrediencí, přesto bohatost a zpěvnost dává možnost prezentovat dávný pop rockový odér v dnešní době, bez křivení tváře pachutí. Finále rozlehlého songu je grandiózní, svojí strhující bombastičností snese srovnání s těmi nejprofláklejšími hity samotného pána pompy, Meata Loafa.

 

Oživení a zvýšení ostražitosti přivane skladba „Crestfallen“, která je psána moderním pohlcujícím způsobem, v úvodu lehce si notujícím s Ayreon. Skladba má však vlastní ksicht a je velmi vyvedená netradičními látkami a stehy. Lande dostává další prostor, a využívá ho báječně. Opětovně dokazuje Sammetovu schopnost motivovat ho a vymačkat z něho všechny možné výrazové odstíny. Jaký to je vybroušený hlasový klenot, dokazuje na velkém svěřeném prostoru i v následující klasické pomp rockové vypalovačce „Forever Is A Long Time“. Ta je prošpikována rockovou energií a kytarovým přívalem, spolu se silným hlavním refrénem. Pompézní nebe opět dobito. Důrazně se přitvrzuje ve valivé „Black Wings“, která spadá spíše do podprůměru alba. Vokální prostor zde dostává Ralf Zdiarstek, který se na Avantasii znovu ukazuje v dobrém světle. Velký výkop alá Ayreon provede zdatně hybná „States Of Matter“, kde se rozpěje duo Allen – Sammet do stratosférických výšin. Skladba to je kratičká, ale o to více v sobě skrývá dynamiky a nátlaku, aby rozlučková „The Edge“ mohla v poklidu plynout a ponechat duši posluchače připravenou na další příval Avantasie, který na svět přišel ve stejný den.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lyriel / 29.6.13 15:50

Je to výborné album. Metalová opera pro mě v tomhle odvětví nemá konkurenci! A na duetech Sammeta a Landeho si vždycky ráda smlsnu. Tuhle dvojici mám asi ze všeho nejradši, protože Lande je pro mě prostě pan Zpěvák s velkým Z ... :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lyriel / 29.6.13 15:50odpovědět

Je to výborné album. Metalová opera pro mě v tomhle odvětví nemá konkurenci! A na duetech Sammeta a Landeho si vždycky ráda smlsnu. Tuhle dvojici mám asi ze všeho nejradši, protože Lande je pro mě prostě pan Zpěvák s velkým Z ... :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky