|
|
||||||||||
Šikovní chlapíci z amerického jihu, kteří skromně přijali za své jméno Baroness, mě hned zkraje oslovili povedeným logem a vůbec celkovým designem své tvorby. Umělecky ztvárněné logo někomu navodí atmosféru hudebních barů „teplého“ New Orleans ač jsou Baroness doma ve městě Savannah, jiným a myslím tím hlavně našincům se zase může vybavit secesní cítění malíře Alfonse Muchy. Anebo prostě jen hippiesárna jako bejk. Do stylových maleb je oděn i zbytek jejich alb a nutno říct, že jde o nevídaný a svěží přístup k věci. Vizuálně se kapela zcela vymaňuje současné většině. za tímto originálním kabátem stojí zpěvák John Dyer Bayzlei, který je podepsán i pod covery mnoha jiných kapel.
Neméně zajímavým a tím hlavním tématem je ale hudba, která má silný potenciál stát se mým letošním favoritem. Vůbec nejde o planá slova, zcela naopak a pořád budu tvrdit, že poslech aktuálního alba Yellow And Green mi přinesl ničím nekalenou radost. Zcela jsem se oprostil od metalového myšlení, povolil uzdu fantazii a nechal se hýčkat ryzím muzikantstvím, které je jaksi z podstaty nositelem zajímavých myšlenek. Deska Yellow and Green je dle očekávání rozdělena na dva oddíly, jeden žlutý a druhý zelený, oba krásně vyvedené v sytých barvách. Až nezvykle veselé v porovnání s obsahem.
Yellow…
Když se zaměřím na první, žlutou složku, nacházím osm rockových záseků plus jedno nevšední intro, které lehoučkým vybrnkáváním kytary vůbec nenapoví, co čekat dál. Jen hledím, že sotva mi odpadla mázdra všednosti z uší, moje zpočátku nesmělé kroky se změnily ve svobodný klus, kdy s otevřenou náručí nasávám vůni trávy dalekého světa. Užívám si poklid, ničím nerušenou pohodu a snad jen chvílemi mě napadá, jestli je dnes možné slyšet něco takového. Evidentně ano a duše mi plesá.
Ryzí rocková záležitost je kořeněná emotivním nádechem osamělých duší, které co chvíli nacházejí nové světlo vhodné k následování a tím vyvrací předchozí smutek. Deska boduje kombinací nostalgie s uspokojivým pohledem na práci, kterou za sebou zanecháváme. Těžké ruce leží v klíně a oči bystře hodnotí dosavadní dílo. Na obzoru není důvod k nespokojenosti, bzukot včel doplňuje zvuky poledního klidu prosperující farmy. Ameriku, její prérie a ranče, to já cítím z desky na sto honů. Nemusel jsem si ani vyhledávat původ kapely, ten mluví sám za sebe řečí schopných telepatů. Volný prostor pastvin, letité dřevo zteřelých ohrad, domácí brusinkový koláč na stole a zázvorová limonáda, to jsou ty pravé pocity, které se mi rodí v hlavě.
Tak jako se někde nad stepí zatahují černá mračna, jinde, v jiném údolí svítí slunce, dobytek se promenáduje v trávě po kolena a rančer se s chutí zakusuje. Stejně se jednotlivé skladby halí do různě atmosférických košilek. To základní, na čem vše stojí, jsou struny, někde jemné jako pavučina a tvořící jejich filigránské ornamenty, jinde nečekaně zhustnou (třeba úvod třetí March To The Sea, která šalamounsky několikrát mění kabát). Skvělý kontrast nálad ukazuje i zpočátku pohodová válenda Little Things, která ve čtvrté minutě nečekaně mění svůj půvab a stává se více zatěžkanou a chmurnou kmotrou. Takovýchto metamorfóz nám deska nabízí vícero, stačí jen hledat. Romantická Twinkler mi skoro až vhání slzy do očí, skvělá záležitost k pohřbu neznámého kovboje. Jedna z nejpomalejších záležitostí potvrzující jeden pól přítomných nálad. Na druhé straně by mohla stát třeba Sea Lungs, tolik jiná a přece blízce příbuzná. Poté již žlutá zavadá a komu se nelení tomu se...
Green…
I zde je úvod v čistě instrumentální péči. Opět má svůj vývoj, základy vystavěny na poklidném soklu hlazeného betonu, jehož pravidelné pasáže jsou cupovány energickým tlakem vracevší se vlny. Hutné návaly vstříc neústupné hmotě. Následné minuty plují v již jednou vytyčeném směru. Navíc zde cítím silnější ovlivnění závanem country, které v kombinaci s atmosférickým kvílením kytar působí hodně zvláštním dojmem.
Příkladem je hned druhá Board Up The House. Přítomen je stále posmutnělý soumrak, touha za něčím, co nenávratně zmizelo. Taková ta bolest ze ztráty, kterou určitě každý zná. Nejvíc asi bolí Foolsong, kdy mě rozbolí již dávné křivdy. Ze samých úvah mě vytrhuje až The Line Between, která se rodí skrz tvrdě hoblující kytary a napovídá, že se blýská na jiné, když ne lepší časy. Jeden z výrazných a tvrdších kusů, kterých je zde třeba jako soli. Nakonec vše ale dopadá jinak, závěrečná If I forget Thee, Lowcountry nepotřebuje slova, když se vše tak hezky samo vytrácí. Do ticha a k myšlenkám o tom, jaké to někde je, těžké i krásné.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 7.12.12 15:18odpovědět
No přesně takovej byl můj první, druhej a třetí dojem. Pak se to zlomilo a šlape to jak má. Nehledě na halekačky, můstky a další nepodstatný věci. Bigbít!
maar / 7.12.12 15:06odpovědět
Mně se nepodařilo u téhle kapely zjistit, co je na ní tak dobrýho a zajímavýho, jak se tvrdí. I kdyby z těch neuvěřitelných 18 skladeb udělali 10, pořád to pro mě bude nesmírná nuda, vykrádačka 70tých a 80tých let ve smyslu melodií (čili takový sofistikovanější hospodský halekačky) s těma pseudoelektronickýma jakože ambient můstkama, kterým už vůbec nerozumím ... A to ještě Red Album mi bylo docela sympatický, protože to bylo svým způsobem nový, ale tady tohle je fakt už v řadě sada asi 170 až 188 písničky na stejný brdo, se stejným soundem i aranžema, o zpěvu nemluvě. Módu QOTSA jsem chápal, móda Baroness mi uniká ...
Radek Martínek / 29.11.12 19:15odpovědět
http://www.youtube.com/watch?v=4V0N1x675FQ naživo velice fajn :-)
David Kasík / 27.11.12 21:49odpovědět
Moc pěkná mjůzik! Už na srazu mě tahle deska celkem chytla za flígr, ale staršími alby se teprve prokousávám... v našem místním marketu jsem se též krátce polaskal s vinylovou verzí, ale stojí skoro 8 kilo... holt Baronka:-)
Radek Martínek / 27.11.12 14:01odpovědět
Baroness poslouchám už léta, tenkrát mě dostala jejich první deska - Red Album. Od té doby jsou pro mne kultem dobré hudby, která stříká na všechny strany. Jsem rád i za ubrání agrese ze zpěvákova projevu, současná poloha mi sedí daleko víc.
Label:Relapse Records
Vydáno:Červenec 2012
Žánr:stoner/rock
Yellow disc
1. Yellow theme
2. Take my bones away
3. March to the sea
4. Little things
5. Twinkler
6. Cocainum
7. Back where i belong
8. Sea lungs
9. Eula
Green disc
1. Green theme
2. Board up the house
3. MTNS. (The crown and anchor)
4. Foolsong
5. Collapse
6. Psalm alive
7. Stretchmarker
8. The line between
9. If I forget thee, lowcountry
Baroness
Stone
Baroness
Purple
Martians
You Are Here
Indesiderium
Of Twilight And Evenfall...
Dark Buddha Rising
II (EP)
Monads
IVIIV
Vous Autres
Sel de pierre
Please The Trees
A Live Affair (live)
Brutally Deceased
Satanic Corpse
Dark Tranquillity
Construct
Chaos Invocation
Devil, Stone & Man
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.