|
|
||||||||||
Vnitřní potřeba mě hnala poohlédnout se po kvalitní rockové kapele a do oka mi padli retro rockeři Bigelf. Faktem, díky kterému jsem si k nim našel cestu, byla role předskokana na tour Dream Theater, což je po dlouhých letech existence zviditelnilo. Soubor neprodukuje nic přehnaně originálního, hojně se tito Američani přehrabují v rozlehlém skladišti, kde se povalují kvanta vlivů od Uriah Heep, Alice Coopera, Franka Zappy, Black Sabbath, King Crimson, Led Zeppelin, Pink Floyd, Jethro Tull. Mohl bych donekonečna pokračovat a stejně by seznam nebyl ani zdaleka kompletní. Nazval bych to pojmem komplexní retro.
Z drážek alba se doslova nekontrolovaným proudem řine monstrózní sebevědomý slepenec, který uchvátí a vynutí si absolutní ponoření se do hudby dávných dob. Podstata Bigelf je stejná jako u zmíněných Dream Theater, obě kapely jsou mistry hudebních koláží. Náruč Bigelf je lidštější, přívětivější, bláznivější a hřejivě upřímná, explozivní a plná vášně z hudby samotné. Hráčské umění jest zbytečné rozebírat. Pánové své schopnosti využívají na milimetr přesně pouze pro úspěch celku, nikoliv pro marné několikaminutové a prázdné předvádění se.
Nástup retro regimentu na plac obstarává nekompromisní palba „Gravest Show On Earth“. Originalita a původnost nápadů téměř nulová, ale co je v dnešní době originálního? Počáteční příliv hudebních motivů, zvuků a jejich poslepování do funkčního celku je značně návykové a řekl bych svým způsobem i čerstvé. Absolutní sebevědomí celé kapely, teatrálnost a velká gesta létající vzduchem. Charismatický vokál Damona Foxe je pro daný typ hudby vhodný a jen umocňuje už tak šťavnatě plný dojem z hudby. Bohatost aranží je nekonečná, často do sebe naráží kytary s dechy a smyčci, až před sebou vidíte celý big band, hrající strhující gradující marš. Chemie sedmdesátek se rozbíhá naplno a Bigelf navždy do kůže vypalují svůj vzorec.
Naprosto spolehlivě se s „Blackball“ teleportuji do raných Uriah Heep nadopovaných Black Sabbath. Refrény se nakažlivě zakusují do tkání. Co více si přát, hostina zdárně pokračuje. Geniální postupy 60. a 70. let fungují dodnes naplno, a pokud se správně uchopí, lze s nimi být dobrý a umělecky nemrtvý. Gradace a dynamičnost spojená s promyšlenou konstrukcí skladby je výjimečná, ke konci je rozmělněná nápaditým preludováním a závěrečný bigbandový vrchol je lesklým hřebem. Tolik slasti co se na mne hrne díky poslechu už úvodem alba, se v dnešní době téměř nevidí. „Money, It's Pure Evil“ je nádherná jemná baladická skladba, která v sobě nese křehkou něhu společně s elektrizujícím nábojem. Instrumentální a skladatelské vlohy opět budí v mé oposlouchané duši velký respekt a uznání. Možný návod pro mnoho dinosaurů jak vybruslit ze svého ploužákového údělu. Začít dělat hudbu srdcem a ne s pohledem na aktuální výpisy z tenčících se účtů, byť chápu, že s vyschlým pramenem inspirace to už nikdy nepůjde.
Sabatovský mohutný nájezd „The Evils Of Rock & Roll“ stíná naléhavostí náhrobky dávno zbytečných retro rockových kapel. Feeling a duch doby je vyvolán náležitě, bez pachuti a závad. Není čas si uvědomit, že už to tady jednou bylo. V této skladbě dochází ke krásnému propojení Black Sabbath, Uriah Heep a chcete-li Deep Purple. V předchozích skladbách už bylo ke slyšení několikero delších, nikoliv únavných kytarových sól, což se opakuje i zde. Do dění se často zapojuje i Damon se svými patinovými nástroji a vyvolá uvěřitelně ducha dávné doby přející progresivnímu rocku. „No Parachute“ vpravuje do děje klidnými náladami Pink Floyd, které se pomalou, klidnou plavbou dostanou k archaicky znějícím vyhrávkám, které Damon čaruje ze svých mašin, kde je jedničkám a nulám vstup zakázán. V podstatě jednoduchá skladba, ale znovu ji nad průměrem drží aranžérská vytříbenost a kvalita interpretování dávných schémat. Klidná a procítěná je i „The Game“, u níž o bohatosti aranží netřeba dále ztrácet slov. „Superstar“ jednoduchá, Kiss nasáklá skočná skladba se chvílemi převaluje v progu, ale stejně skončí u repetitivního chytlavého motivu a refrénu. Optimistická hravá píseň, ale příliš nebaví.
Album naštěstí pokračuje neúprosným závodem „Race With Time“ a přestože si čas nepodmaníme a nenaučíme se ho ohýbat ku prospěchu svému, hodlám se nechat omývat a obrušovat Cheat The Gallows do konce svého. Psycho intro skladby nás předá opět laskavým floydovským náladám, tak jemným a přesto silným. Tyto nálady nám brzy rozstřelí uriášovské čítankové motivy. Vše je do sebe bezešvě pospojováno. Skladba postupně nabírá na mocnosti až po maximální hranice a k tomu si zve kapku psychedelie. Ta se dostatečně prosakuje do skladby „Hydra“. Další z eruptivních spojení Jethro Tull, Uriah Heep spolu s představiteli progu 70. let. Nadšení a radost z hudby po celý poslech přetrvává a nekonečně opakované náslechy alba stále více a více přitahují.
Závěr alba obstarává nejrozsáhlejší skladba celé kolekce „Counting Sheep“. Zde je k nalezení vše, s čím se na albu pracuje, ale až tady se podařil celý balast inspirací nevěšet na jeden monumentální pomník. Nikam se příliš nepospíchá, důraz je kladen na dokonalé vykreslení nálad a pocitů. Zde na mě opět promlouvají floydovské variace a divadýlko Alice Coopera. Trocha kosmického abstraktna a šumu prosvítá, ale je bryskně přehlušeno big bandem. Civilnost ruku v ruce s bohatostí výrazovou i skladatelskou opět slaví vítězství. Tato velkoformátová koláž je symfonie a oslava rocku, který si ve své retro podobě zaslouží pozornost, byť se v podstatě jedná o kopii předloh, jen dobře uchopenou.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Powerage Records
Vydáno:Srpen 2008
Žánr:psychedelic prog rock
Damon Fox - zpěv, klávesy
Ace Mark - kytara
Duffy Snowhill - baskytara
Steve Frothingham a.k.a. Froth - bicí
1. Gravest Show On Earth
2. Blackball
3. Money, It's Pure Evil
4. The Evils of Rock & Roll
5. No Parachute
6. The Game
7. Superstar
8. Race With Time
9. Hydra
10. Counting Sheep
Bigelf
Into The Maelstrom
Robert Rich
Neurogenesis
Misery Index
Traitors
Steve Von Till
If I Should Fall To The Field
Disturbed
The Sickness
Monolithe
Zeta Reticuli
King Parrot
Holed Up in the Lair (EP)
Shrine Of Insanabilis
Disciples Of The Void
The Ruins Of Beverast
The Thule Grimoires
Menace Ruine
Cult Of Ruins
Gardenian
Soulburner
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.