|
|
||||||||||
Carpe Noctem patří mezi kapely, které mi sedly od prvního setkání. Opět se jedná o čelní představitele famózní islandské scény, kteří upřednostňují kvalitu před kvantitou. Carpe Noctem tvoří, jak už je tamním dobrým zvykem, lidé, kteří jsou dobře známí z dalších stejně nebo více významných spolků (Misþyrming, Naðra, Árstíðir lífsins…). Za třináct let existence je letošní Vitrun teprve druhá dlouhohrající nadílka Carpe Noctem. Než dodáme – to není moc – musíme si uvědomit, že obě desky i parádní eponymní EP Carpe Noctem jsou díla plnotučná a je potřeba hodně času na jejich vstřebání. To stejné samozřejmě platí i pro nahrávky jejich dalších kapel a projektů. Nicméně Vitrun je zde a já jsem přesvědčen, že se jedná o bezvýhradně nejlepší desku Carpe Noctem.
Vitrun je mocný následovník skvostné prvotiny In Terra Profugus, kterou rozvíjí a překonává. Šestice skladeb zpívaných v rodném jazyce nepříjemně naléhavě zasahuje posluchačovu mysl disonantním neladem a chladnou zuřivostí, přičemž často jeho stav uklidňuje atmosférickými vsuvkami. Ony vsuvky jsou ovšem neřády. Po šokujících vpádech zuřivé bestie vás ukonejší, ale záhy jste opět hozeni do ničivého běsu duševně rozerváni.
Myslím, že není nutné nijak zvlášť blahořečit pověstné islandské temnotě a velikosti tamních kapel. Po tolika letech jsme si tak nějak zvykli, že prakticky vše, co nese islandskou nálepku, je skvělé a to je bez debat. Vitrun je sbírka vytříbených nápadů, vše pohlcujících kompozic, ze kterých skutečně mrazí. Síla Vitrun spočívá v bravurnosti kytarového kouzlení, hraní si s detaily i rozmáchlého básnivého vlnění, podpořené spoluprací výrazné baskytary s hravou rytmikou. Tento tandem si střídavě přizvukuje a narušuje kontinuitu. Alexander pak nad vším vládne bestiálním hlasem hladové příšery. S přehledem se pohybuje mezi screamy, hlubokými growly i zlým mručením a křičením. Řve islandsky, tudíž nerozumím ničemu, ale díky jeho (ne)citu v přednesu a důrazu na každé slovo a jeho význam je mi umožněno nahlédnout pod roušku lingvistického nedorozumění vznikajícího pomocí google translatu.
Vrchol Vitrun pro mě představuje předěl mezi epicky ohromující Hér hvílir bölvun a zneklidňující Úr beinum og brjósk. Tehdy, kdy se po masakru Hér hvílir bölvun spustí v ambientní proud a následně se zcela přirozeně promění v Úr beinum og brjósk, zapomínám, že poslouchám lidský výtvor a zjišťuji po skončení, že jsem se ocitl duševně strašně daleko. V těchto okamžicích jsou pro mě Carpe Noctem bohy, nad které není. Tím nechci říct, že extrémní poloha kapele nesedí. Carpe Noctem jsou výteční i v té nejdivočejší surovosti. Ale ono hypnotické vlnění je natolik psychotické, že mění charakter celé desky. Každopádně psychedelie a neurotické vyhrávky zakomponované v extrémních riffech činí z Vitrun neobyčejné dílo s přesahem do různých sfér temného umění. Tomu samozřejmě napomáhá i dobrý zvuk a zajímavá barva nástrojového obsazení. Progresivní styl myšlení tvůrců není shazováno egoismem, ale otevírá skladbám možnosti rozvíjet se do netušené šíře i hloubky.
Když jsem slyšel Vitrun poprvé, napadlo mě, že mám před sebou zklamání roku a v recenzi budu nelítostný. Jsem osel, respektive nejsem, protože jsem dal albu šanci a postupně se rozkoukával a nalézal tolik pokladů, že mi připadne, že je Vitrun naopak jedním z vrcholů tohoto roku. Nepřeháním. Carpe Noctem předvedli, že lze znít extrémně, zuřivě a vskutku temně a přitom se nebát rozvíjet svůj rukopis a do blackové ortodoxnosti vetkat hravou otevřenost zdánlivě neslučitelným vlivům. Kdo se nenechá odradit nemilosrdnou uzavřeností, může nalézt skutečné hudební poklady.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jarl / 15.11.18 7:43odpovědět
Taky se začínám s Vitrun teprv seznamovat. První album mi připadlo krapet obskurnější a možná i zajímavější... Ale jsou plané kecy, Carpe Noctem se pochlapili a nadělili nám řádnou lahůdku
Victimer / 14.11.18 13:00odpovědět
Teprve začínám, ale učarovalo mi to hned v zárodku. Zatěžkaná detekce islandské zetlelé duše v blackově pootevřeném hávu. Zarůstá to pod kůži.
Paul / 14.11.18 7:30odpovědět
Carpe Noctem nahrál svůj monolit, který jen tak nepřekoná. To je něco ! Takto si představuju desku roku a geniální album !!!
Label:vlastní silou
Vydáno:Říjen 2018
Žánr:black metal
Helgi Rafn Hróðmarsson - bicí
Andri Þór Jóhannsson - kytary
Alexander Dan Vilhjálmsson - zpěv
Tómas Ísdal - kytary
Árni Bergur Zoëga – baskytara
1. Söngurinn sem ómar milli stjarnanna
2. Upplausn
3. Og hofið fylltist af reyk
4. Hér hvílir bölvun
5. Úr beinum og brjóski
6. Sá sem slítur vængi flugunnar hefur náð hugljómun
Tulus
Fandens Kall
Audiobooks
Astro Tough
Pavallion
Stratospheria
Peter Bjärgö
Structures And Downfall
Crematory
Antiserum
Those Poor Bastards
God Awful
Omnium Gatherum
Beyond
Bodyfarm
Dreadlord
Slice the Cake
Odyssey to the West
Amenra
De Doorn
Big Eyes
Almost Famous
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.