Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Černý Kov - Společenství

Černý KovSpolečenství

Bhut27.7.2019
Zdroj: LP //#KSD002
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Reflexe black metalu v určitém horizontu. Projev ortodoxnější stránky žánru s plně autentickou formou. Album, co ctí dávná pravidla a ukazuje podstatu svých kořenů. Naprosto úchvatná deska.

Těžko říct, zda spolek Černý kov nazývat kapelou, momentálním projektem, či jednoduše kompilací. Jde o to, že nahrávka Společenství je shrnutým materiálem tvorby několika přátel od roku 2006 do 2018. Po tuto dobu muzikanti fungovali pod různými jmény a v různých kapelách a vše se nahrávalo. Aktuální deska tak reflektuje jednotlivá období a vypovídá o kvalitě, která se v těch konkrétních rocích v zúčastněných ukrývala. To by samo o sobě asi nebylo nikterak zajímavé, kdybychom si neuvědomili, oč tu běží.

 

To, že má někdo fůru nápadů, hrne je na záznam a pak to za čas vydá jako vzpomínkovou relikvii, samo o sobě asi není objevné, zajímavé a vlastně ani lákavé. Jenže musíte znát okolnosti, abyste dílo Společenství mohli měřit správně. Jedná se vesměs skutečně o nějakou dobovou památku, jenže skladby byly natáčeny především v živém prostředí na řekněme netradičních místech. To se pak opírá do autentického zvuku, kde lze stopovat vnější vlivy, původně primárně nezamýšlené k zaznamenání. Jde o velice atmosférický zážitek, který je umocněn tím, že skladby dýchají opravdovostí a podtrhují tajemnou sílu, kterou to konkrétní místo vyzařovalo. Jde o pocity, které vyvolává vědomí toho, že nejde o prioritně složenou blackmetalovou sypanici, ale o skladby, v nichž se má odrážet nepopsatelná esence momentální nálady a kouzla okamžiku. Tady je dobré si uvědomit, že black metal se tu nestaví do role hudebního žánru, ale funguje jako široké spektrum životního dějství. Je to způsob vnímání okolí, je to styl reakce na okolní svět, je to forma žití.

 

 

 

Nejsem si pak jistý, zda tato nahrávka dokáže pochodit u lidí, kteří black metal nevnímají ze široka, ale jen jako jeden z hudebních směrů. Musíte znát souvislosti, které tento žánr provázejí, důvody, proč vznikl a proč zní tak, jak zní. Je mi jasné, že mnozí čtenáři tohle dávno vědí a už třeba s takových těch mladistvých vylomenin vyrostly. Ale věřím, že se stále najdou nové tváře a mladé uši, kterým tenhle žánr zůstane fascinací nejen kvůli tomu, že to sype a že to zní agresivně. Však, kdo miloval black od puberty a nikdy se nepodílel na vandalismu církevních oblastí, nechť se přihlásí. Třeba se pletu, ale jestli si tu mohu dovolit trochu té osobní roviny, tak teď je ta pravá chvíle. Chlad, který z nahrávky plně čiší, mi vyvolal vzpomínky na mé někdejší skopičiny v kryptě nejmenované von rodiny i divoké sexuální hrátky na hřbitově s podobně nadšenou dívčinou. Najednou jsem si během poslechu desky vzpomněl na tyto téměř zapomenuté události a svižný poryv blackových riffů vykreslil tak masivní pocity, jako by se to odehrálo včera. Nejedno vloupání mezi rakve dodnes zůstalo patřičně zákonně nepotrestané a tak jsem najednou zase pocítil strach z policejního čmuchání. Už je to sice dávno a již těžce zapomenuto, ale díky Černému kovu vzpomínky ožívají. Máte-li na hrbu podobné excesy, tak vězte, že Společenství vám udělá retro průlet do historie natolik živý, až se toho začnete i trochu obávat.

 

Zkusme se ale na desku dívat jako na klasické hudební dílo. Samozřejmě, že bez určitých podprahových vjemů si nelze album pomazlit tak, jak si zaslouží, ale pokud zůstaneme v „suché žurnalistice“, pak i tak najdeme mnoho pozitivních aspektů. Tak předně všechno zní naprosto přirozeně, autenticky a zcela přímočaře. Od toho se odráží i fakt, že black metal, který Společenství nabízí, je hodně podoben Darkthrone tvorbě v rozmezí cca 1992 – 1996. Tedy opravdu syrovému, zlému a hodně intenzivnímu black metalu. V takové podobě jej na současné tuzemské scéně moc kapel nehraje. Obvykle jde o různé kombinace s death metalem, či black metal melodicky obohacený a nebo o jiné vlastní rukopisy, které tu kterou kapelu charakterizují. Je až fascinující, jak tahle muzika zní výtečně, jak okamžitě funguje, jak se ty kytary zařezávají pod kůži a jejich zvuk je tak blahotvorný, až se zdá, že jde o jakési neobjevené mantry. Typické chrastivé bicí podtrhují správnou zuřivost tématu a vystupují patřičně živelně, čímž dodávají skladbám na správné energii. Muzikantsky se nezapře autorství a pokud bych měl k nějakému tuzemskému tělesu Černý kov přirovnat, pak to budou Maniac Butcher a Cult Of Fire na Triumvirátu. Ale jen lehce v určitých skladatelských detailech a třeba taky jen podvědomě. Ještě než se vrhnete na poslech, je dobré zmínit, že nemáte očekávat čistý zvuk. Určitá zastření, huhlání a i nesrozumitelnost vokálu jsou žádanou a cílenou formou přednesu. Však jde o záznamy pořízené venku, smíchané s citem, aby studio nepřekrylo atmosféru z místa a nezasáhlo do vnitřní struktury sdělení. I to totiž činí z nahrávky prvotřídní materiál.

 

 

Vzato kolem a kolem, jde o dílo, které pochopí a docení snad jen opravdu zanícení posluchači black metalu. Nechci, aby to vyznívalo elitářsky a nějak opovrhovačně nad ostatními, ale prostě mám ten dojem, že to sdělení, které album v sobě má, prostě vyžaduje jistou fascinaci žánrem jako celkem. Souvislosti jsou velmi důležité a u black metalu obzvlášť. Možná k pochopení alba více napoví galerie, kterou lze skrze metalové archivy proklikat. Pak si to podle svého spočítat a seskládat. Pokud si album pustíte jen kvůli tomu, že to hodně lidí chválí, pak vám možná unikne to správné vnímání. Tím se vracím na začátek tohoto odstavce. Zkrátka za sebe mohu říct, že jde o úžasnou nahrávku, která se mnou patřičně zacloumala. Ukázala mi, že i dnes lze vyrukovat s něčím, co se mohlo jevit jako zapomenuté. Teď už je jen na vás, jak se k tomu postavíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Corvus / 11.8.19 10:54odpovědět

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Jirka D. / 28.7.19 7:06odpovědět

Pěkně napsáno. Recenze mě oslovila navzdory tomu, že s BM mám společného fakt málo a na hřbitovy chodím jen ve dne. Klóbrc dolů...

Lomikar / 27.7.19 16:03odpovědět

Výborná recenze! Mimochodem už jsem někde četl nějaký pindy na přebal desky, nicméně mně přijde naprosto perfektní. Prohlížení oněch fotek z odkazu fakt budí jistou nostalgii, jakkoli se člověk nahrávání desky nezúčastnil.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky