Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cormorant - Dwellings

CormorantDwellings

Sarapis29.1.2012
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Hi-fi Philips
VERDIKT: U „Metazoa“ jsem měl někdy nálady dát plný kotel a nedívat se nalevo napravo, u „Dwellings“ se mi to nestalo ani jednou. Budu-li porovnávat – debut zůstal nepřekonán. Samo o sobě je ale nové album soběstačnou jednotkou nadstandardních kvalit. Poměr skvělého a průměrného je stále s velkou převahou na straně Dobra, a tak se nemusíte bát, že poslech tohoto alba bude marněním času.

Recenze na předchozí album „Metazoa“ nevyšla začátkem tohoto roku jen čirou náhodou. Jeho následník už byl toho času po jeden lunární cyklus na světě a potřeba rozpitvat jeho staršího sourozence nabyla nesnesitelných hodnot. A tak to muselo všechno ven jako když arménský horal zahlédne ovci. Teď je to podobné – desku „Dwellings“ už mám tak nahltanou, až mi v hlavě vznikl přetlak, takže můžu přijít s nějakými těmi hodnotícími závěry. Kormoránům se debut nesmírně vydařil a kdo si oblíbil jejich zajímavý mix metalových a nemetalových odnoží, určitě doufal v pokračování v nastoleném směru a ve vytříbení všech nosných prvků.

I já jsem doufal, ale ono to nakonec dopadlo krapet jinak. Vnímám pozitivně, že tentokrát nejde o téměř sedmdesátiminutový zápřah jako minule, ale o necelou hodinku. Na „Metazoa“ představovala koňská stopáž jednu z mála slabin. Rovněž oceňuji udržení vysokého standardu grafické stránky díla. I „Dwellings“ je zdobeno krásným obalem, jehož přednosti zdaleka nekončí u frontcoveru. Do jisté míry se mi líbí i přitvrzení a větší přímočarost materiálu, ale zde už nemohu zůstat jen u chvály. Bohužel se přitvrdilo na úkor melodií a aranžérských bonbónků, takže v tomto ohledu je album „Dwellings“ poněkud hubenější. Ale ještě neodcházejte s flintou odhozenou do žita. Je něco, co mě k nahrávce neustále přitahuje (jak jsem vlastně psal už v prosincových choutkách). Ta atmoška, ten nevšední odér tkvící v dřevním zvuku mě pořád láká a tu a tam se přistihnu, jak mhouřím kritické oko nad některými nudnějšími pasážemi.

Ano, celých 55 minut hudby není plně zábavných a strhujících, objevují se i vatové momenty, oproti debutu ve větších chuchvalcích. Všechno podstatné je v rukou kytar, což je na jednu stranu sympatické (žádná aranžérská bublina), ale na druhou stranu zrádné, neboť samotné riffy ne vždy utáhnou celou desku. Kytarový tandem Cohon-Solis jich ze svých rukávů sype stále dost a velká část z nich má ty správné atributy, ovšem existuje tu i menší skupinka, která tak záživná není. Album začíná nemastnou neslanou skladbou „The First Man“, která hned zkraje deklaruje, že ne všechno z tvůrčí kuchyně Cormorant si zaslouží stupně vítězů. Skladba není špatná, ale chybí jí výrazné motivy, které by se vryly do paměti. S druhou „Funambulist“ už je to o dost lepší, zejména od druhé minuty se dějí věci, které je radost poslouchat. Komornější pasáž s bluesovou basou a rytmem a teskným čistým zpěvem pomalu přechází do emotivního kytarového sóla a odsud to už jsou Cormorant přesně tak, jak je mám rád. Následující rozverná instrumentálka „Confusion of Tongues“ splňuje má očekávání se stejnou intenzitou. Další rozsáhlejší věc „Junta“ je však ještě o kus lepší než její dva pochválení předchůdci. Skladba začíná temným doomovým riffem, který se táhne jako med, decentní sbor v pozadí mu přidává na ponurejší atmosféře. Zhruba ve druhé třetině se skladba láme a z komorního prostředí se dostáváme na bojiště, kde se situace mění z minuty na minutu.Velmi variabilní kompozice a v konečném součtu asi nejlepší položka z aktuální sbírky.

 


Následující „The Purest Land“ bych taky zařadil k tomu lepšímu z desky, kdyby mně na ní nevadil monotónní uřvaný vokál. Ten sice vypráví příběhy na celém albu, ale konkrétně zde by se lépe vyjímala jiná, méně „naturalistická“ poloha. S „A Howling Dust“ už je opět všechno v pořádku. Ze všech skladeb má nejsilnější folkový nádech a může se pyšnit jedním z TĚCH riffů, které můj sluch stimulují nejvíce. Závěrečná 12-minutová kompozice „Unearthly Dreamings“ by mohla být zlatým hřebem, borcem na konec. Nadpozemský začátek tomu i nasvědčuje, jenže následující minuty se docela vlečou a skladbu zachraňuje až její finiš, který jakoby chtěl dát zapomenout všemu nevýraznému na desce. Naštěstí toho není tolik, aby se to nepovedlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky