Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
De Arma - Lost, Alien and Forlorn

De ArmaLost, Alien and Forlorn

Jirka D.20.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo od Troll music
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album nudné, nezáživné a jednotvárné. Čas lze strávit s podstatně lepší hudbou...

Debutní deska projektu De Arma se mi dostala k uším zcela naplánovaně a v tomto ohledu se podobá něčemu, co naleznete za zavřenými dveřmi, když za nimi hledáte něco úplně jiného. Celá anabáze začala u Frankových FEN a vyústila v desku “Lost, Alien and Forlorn”; cesta opět klikatá.

 

Duchovním otcem projektu je jistý Andreas Petterson, kterého možná budete znát z působení v black metalových Armagedda či LIK. Tento žánr se otiskl i zde, jen odhodil škrobené pózy, za sebou nechal silácké řeči o nadřazenosti krtka nad ponravou a vrhnul se vstříc rozlehlým melodiím a kytarovým plochám, druhdy zvaným post cosi či shoegaze. Podobnost s Neigeho Alcest (či s projektem Old Silver Key) bude možná první, co vás trkne do čela. Z onoho black metalu se zachoval především zvuk kytar (i když přeci jen s poněkud kultivovanějším přednesem) a pak jejich nepříliš výrazná nápaditost. Bagatelizovat jejich invenci na úvodní nasazení akordu a následné drhnutí tremolo picking až do konce by bylo lehce nefér, ale pokud jste uvyklí na barevnost a nápaditost, při poslechu téhle desky na vás jistě padnou chmury, následované levostranným hákem “jednotvárnost”. Ostřejší dívky a hoši klidně použijí slovo nuda.

 

Celý poslech lze strávit v lehkém limbu bez jediného vyrušení, album totiž plyne a to unyle a bez náboje. Bicí jsou spíše do počtu a nezbytné minimum, které předvádí, našince ze židle určitě nezvedne. Rytmicky je tahle nahrávka ztrápená a lenivá a pravděpodobná snaha o vytvoření snivé atmosféry zůstává jen na papíře s poznámkami o zamýšlených cestách.

 

Nejsmutnější záležitostí jsou ale zpěvy. Frankovy vokály ve FEN jsou skvělé, v De Arma tragické. Pokus o čistý zpěv má potenciál uvést posluchače do hluboké deprese a jediná záchytná místa představují party svou barvou se blížící právě FEN. Zbytek je buď zcela plytká kaše bez definice a nebo v podstatě falešná písnička o tom, jak má fungovat čistý zpěv.

 

Nechci působit přehnaně tragicky, ale v dnešní záplavě muziky bude mít De Arma těžké pořízení. Na albu nenacházím skoro nic zajímavého a už dlouho se mi nestalo, že bych si digitální promo alespoň nevypálil. Dnes je mi ale líto i pěti korun za CDčko a těch 42 minut věnovaných soustředěnému poslechu, které můžu strávit ve společnosti něčeho podstatně lepšího. Jsem s omluvou, ale album se mi nelíbí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 20.3.13 6:40odpovědět

Dávám pětašedesát s tím, že zpěv je fakt nejslabší stránka alba, ale na druhou stranu mě to hudebně místy baví. Na stranu třetí místy sere. Je to takové nijaké, prázdné a přitom sem tam podmanivé. Pak se v tom vyznejte...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky