Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O Novém Jičíně se prý říká, že je městem klobouků. Přiznám se, že jsem tam nikdy nebyl a že tedy nevím, co je na tom pravdy. Slyšel jsem ale kapelu, která odtamtud pochází a musím prohlásit, že Nový Jičín se může pyšnit nejen klobouky. K tomuto městu se hlásí kapela, která to tady minule schytala docela nehezky a teď už vím, že místo aby ji to "položilo" (což nebylo záměrem), naopak šla do sebe. EP Beneath the Stars vyšlo v lednu 2016, od té doby se v kapele stala opravdu velká řádka věcí a já tu držím v ruce zbrusu nové CD, které bych chtěl podrobně zrecenzovat. Už dopředu musím říci, že tato recenze bude poměrně v jiném duchu než ta minulá, protože mi prostě tato kapela udělala velkou radost.

Předně bych chtěl říci, že čekání se vyplatilo a první řadovka je něčím, na čem je vidět obrovský kus práce. Tak obrovský kontrast oproti minulému počinu jsem už dlouho u nikoho neslyšel a zpětně si myslím, že za to částečně může skutečně povedený zvuk. Ten minule chyběl, kapela to ví a sama to uznala. Bolesti první produkce se vyhnou jen málokomu, první velký počin je zcela evidentně ošetřený úplně jinak, kapela velice dobře pochopila v čem byla její největší slabina.

Jak to tedy celé zní? Souhlasím, opírající se o poměrně intenzivní korespondenci s Leenou, že tohle by z principu nemělo mít svou škatulku. Zastylování. To je dobré pro posluchače, kteří to vyžadují, aby měli kapelu kam zařadit. V tuto dobu bych tedy kapelu zařadil už trochu jinam než do folk-metalu, raději bych se přikláněl prostě k moderní fúzi power metalu s folkovými vlivy. Dohoďte si tam ale vlastně co chcete. Současní Emerald Shine zní jako propojení SSOGE, Blind Guardian a nejspíše půltuctu folklorně-metalových spolků v čele s Eluveitie. Já to tam slyším všechno, poslech od poslechu víc a víc. Což ale není výtka ani palec dolů, naopak - takto vyzrálý mix čistě folklórního projevu v kombinaci s metalovou složkou jsem od takto mladé kapely snad ještě nikdy neslyšel. Jako by od minulého EP povyrostli a osvobodili se, vzlétli a oprostili se od všeho, co je svazovalo. Až se mi nechce věřit, že to je stále ta samá kapela.

Ještě než se "opřu" do samostatných skladeb, musím velice poděkovat za nevídaně vstřícný přístup kapely, především pak jejich frontwoman Leeně. Tato aktivní propagace kapely a mnoho bonusových informací je něčím, co jsem zažil spíše u zahraničních spolků, u CZ kapely mi to přijde jako menší zázrak. Takhle by to mělo vypadat.

Velice příjemný je už rozjezd, tedy intro celé desky. Máte pocit, že posloucháte hodně dobře zpracované intro vyloženě folkové kapely. Má to šmrnc, nápad, vlastní jemnou estetiku. Takový start desky není běžný, u nás už vůbec ne (a tohle fakt bolí). Autumn Mists začíná sborově, napadli mne legendární Haggard, už zde zaujme hodně výrazně slyšitelná harfa. Skladba vznikla v roce 2011, je poměrně svižná a nijak přehnaně dlouhá, plná hravých aranží. Opravdu máte pocit, že jste ty elfy, o kterých celý koncept je, navštívili. Tady bych se pozastavil: už na první skladbě je znát obrovská pestrost nástrojů, které jsou všechny hrány živě a všechny jsou skutečně slyšet. A vedle skočné pasáže rozeznáte refrén, které jsou u ES výborné a nepůsobí dojmem "dohození na poslední chvíli".

Silver Riders spolu se skladbou A Lake Far Away vznikly v roce 2014 a je na nich znát silná orientace na refrény a velmi solidní melodické pasáže. Za sebe "Jezdce" nemohu dostat už delší dobu z hlavy, tady opravdu dominují zpěvy, které se vypracovaly v hodně slušný projev. Co se týká zpěvů jako takových, minule jsem měl vůči projevu Leeny výhrady, dnes jich už tolik nemám. Pracuje s hlasem daleko lépe, vyzpívala se, její projev se do celku perfektně hodí. Myslím, že její zabarvení je podobné "mystickému hrdlu", jaké má Moya Brennan (Clannad). Nezdá se to, ale je to tam. Vyzdvihuji hodně zajímavý projev Dušana, který dle bookletu obstaral čistý mužský zpěv. Řekl bych, že za pár let, až se zcela vyzpívá, bude z něj opravdu zajímavý pěvec. Na jeho místě bych se nebál jít do vypjatějších poloh, tam je to hodně slušná paráda. Ještě bych se zmínil o anglické výslovnosti, což si kapela uvědomuje, že není úplně stoprocentní. Díky barvitosti zpěvů a muziky to není tak výrazně znát, ale tady to chce ještě zapracovat. Co bych asi za sebe ubral je metalový řev / harsh, který mi ke kapele nikdy moc neseděl, zvlášť když je zbytek zpěvů poměrně hodně slušný a pestrý. Rozumím tomu proč tam je, z mého pohledu ale není úplně výstavně vyřvaný. Naživo je to určitě pecka, na desce mi to zatím vždy vadilo. Je to ale bod k barvitosti, to určitě ano.

Eleven King má intro, které bych hledal právě u Blind Guardian, tyhle "královské popěvky" a další věci, hodně mi to připomíná desku Nightfall in Middle-Earth. Je to prakticky jedna z novinek, která se neskládala v minulosti a neprošla si přearanžováním, opět hodně velká orientace na melodické prvky, skvělý refrén. Nebudu zdlouhavě pitvat všechny skladby, většina čtenářů desku nikdy neslyšela, takže se chci vyhnout zdlouhavému popisu. Co bych ještě vypíchl? Rozhodně výborné kytarové nápady v hodně rozjeté druhé polovině Voice of the Muse, tady slyším potenciál i v té vyloženě metalové složce. Je tu proti zbytku desky nebývale velký prostor pro kytarové vyhrávky, není to jen drhnutí, je to velmi pestrá a slušně ostrá jízda. V poslední regulérní skladbě alba We'll Be Back je ukázkové propojení všech folklórních nástrojů, baví sólující housle, refrén do toho pasuje parádně a je přesně tak veselý, jak by měl být.

Ještě se pozastavím nad poslední skladbou alba, která je vlastně takovým bonusem. Uznávám, ona vlastně dokumentuje určitou fázi kapely, která tu v jisté době byla, ale už není. Je nahrána v sestavě, která už neexistuje. A byla by jí asi škoda úplně vynechat. Je to také skladba, ke které existuje jediný klip, ke kterému se kapela chystala velmi dlouho a váže se jí k němu poměrně velký kus jejich historie. Beru ho vlastně i jako takový "polodokument" určité fáze kapely, který ale rozhodně má smysl vidět a slyšet.

Pokud bych chtěl něco kritizovat, moc by toho nebylo, něco ale vybrat musím. Není to o nutnosti něco "setřít", prostě se to v mém procesu dostalo na povrch a mám potřebu jít s tím ven. Slabostí kapely je dle mého její grafická stránka a prezentace co se týká promo věcí. Grafika a obal, podobně jako minule, je to hodně v mezích průměru a myslím, že by si zrovna tato deska zasloužila výraznější obal i grafiku uvnitř desky. Jsme v době, kdy se vyplatí nad tím popřemýšlet, protože čím povedenější provedení edice, tím větší prodeje fyzického nosiče. Deska je opravdu větší než se zdá, roste s každým poslechem, jednoduchý obal jen v minimu barev je mínusem. Vnitřek rovněž. Promo fotky kapely mi též až tak nesedí, není v tom žádná originalita, dodatečná grafika dopřidaná v některých fotkách je vyloženě amatérská. Jste mladá kapela, máte "v týmu" dvě pěkný holky, které se umí stylově vyparádit, využijete toho lépe. Jako fotografovi mi tohle trhá srdce, jde to podstatně lépe. Ta muzika má svůj přesah, zkuste se oprostit od fantasy bubáků nebo princezen a dalších panďuláků a jděte do současnějších, modernějších pojetí. Nebo do vyloženě větších fantasy obrazů, musí to ale mít onu "přidanou hodnotu". Co se týká vaší viditelnosti, pokud bych se o takový typ muziky zajímal: vlastně téměř nemám kde CD koupit, jedině přes odkaz (ten mi poslala samotná kapela). Prostě nejste nikde moc vidět. Uvažovali jste o nějaké streamovací službě, například profil na Bandcamp? Tady bych viděl také trochu slabinu, ale recenzuji desku, ne aktivity kapely okolo ní.

A jsme na konci této recenze, kdy už vlastně nemám nic zásadního, co bych ještě nenapsal. Kapela i přes poměrně slušné personální zemětřesení ustála tlak a existuje nadále, ba co víc, vydala výborné album a to si zaslouží pozornost. Dle mého názoru jde o jedno z nejpříjemnějších překvapení na tuzemské scéně a důkaz, že dělat dobré desky tady jde.

Ještě dodávám, že autorkou grafiky desky je Morgana La Fay, autorem promo fotky kapely Serkan Falay