Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kůň jako symbol oddanosti, důvěry a spojení s člověkem? Nejen to, koncept novinky jde ještě více do hloubky a jeho pojetí lze nastavit hned v několika rovinách. Kůň reprezentuje zvíře, které mělo svého času ve vztahu k člověku svůj zvláštní význam a postavení. Pokud ovšem odhlédneme od koní, jde především o symbiózu, o spojení, která nás obklopují. Ať už jde o ta lidská založená na vztazích, nebo se jedná o pocity, symboly a další návaznosti, které mají pro náš život svůj význam. I hru myšlenek v hlavě, v podvědomí, to vše lze zahrnout pod jeden znak zvěčněný písmenem E ( runově ovšem psáno jako M - viz obal).

Vyložit si koncept novinky, to vyžaduje skutečně konkrétní přístup a volbu vlastního uchopení. Je to podstata vedoucí do nitra po různých cestičkách. Stejně jako je vedena hudba Enslaved. I na novince se setkáme s léty vypilovaným protnutím progresivní kreativity, kterou si, zdá se, stále více a důkladněji zotročuje dech dávných vikingských časů. Zdání však může klamat. Jde spíš o propojení jako takové, které jde desku od desky o stupínek dál a výsledek pak zdánlivě víc brousí do minulosti a přitom pluje na vlnách psychedelicky hard rockové invence dneška. Enslaved se ve skutečnosti daří pracovat na způsobu, jak oba světy stále přirozeněji přitahovat a spojovat. Ač se už kdysi ( na té a tamté desce) zdálo, že po stránce preciznosti došlo k vrcholu, ze kterého musí vést jen cesta dolů.

Ale ona zatím dolů nevede. Drží se na horizontu, získává si lepší a přirozenější výhledy oběma směry, aby se už nikdy nemuselo mluvit o dvou protichůdných přístupech, ale jen o jednom jediném svazku. Duch Enslaved je na E ještě o kus dál, i když to vypadalo, že to nejde, nebo nemůže jít. Krásné na tom všem je, že tahle kapela se neopakuje! Na to je příliš inteligentní a příliš schopná. Bohové se vrátili, aby nás přesvědčili o tom, že jsou to oni, kdo si osedlal divoké koně severu a dává jim pít pouze tehdy, kdy to sami určí. Hudba Enslaved se nemění, hudba Enslaved dál čerpá z toho, co je jí vlastní, působí naprosto jednotně, prohlubuje vnímání a posouvá kolíky vlastního hřiště. A o tom především je novinka E. O prohloubení hudby kapely jako takové. Ve jménu stejného přístupu a se širším rozpětím křídel volnosti. Ta atmosféra je mnohdy velmi pohlcující. Opravdovější a propracovanější, než např. na In Times, které je samo o sobě skvělým albem. Dnes je možná těžší na zpracování, ale až k němu dojde, odměna je veliká. To, co dnes slyším např. v takové Hiindsiight, je někde mimo běžné vnímání, někde jinde...

Největší novinkou je tak změna v sestavě, kterou si vyžádal odchod klávesáka a druhého vokalisty Herbranda a obavy o další osud čistých zpěvů, neboť jeho otisk na posledních albech Enslaved byl masívní. Novic slyší na jméno Håkon Vinje, věkem i vzhledem bych jej nazval synem všech ostatních v kapele, neb po jeho bradě ještě stéká mléko. Ovšem také odhodlání a um. Se svou úlohou se vypořádal výborně. Herbrand byl Herbrand, ale Håkon se od něj svým stylem zpívání zas mnoho neliší a věřím tomu, že fanoušci ze zadních řad kapelního spřežení si nějaké změny na postu doprovodného zpěvu ani nevšimnou. I když doprovodného... Enslaved obě polohy vhodně a dle potřeby střídají a navzájem doplňují přesně v tom stylu, jak jsou schopni pilovat a proměňovat svou hudbu. Nádoby jsou spojené.

Grutle Kjellson s vizáží vikingského boha, jenž sestoupil na zem, aby kázal rock n´roll, je ve skutečnosti vzteklý četík z krabičky, jehož chorý vokál nelze nemilovat. Drze sebou šije třímajíc v jedné pracce tlusté dráty a v druhé škrtíc pražec a jedy, co vypouští z hrdla jsou stále té nejvyšší úrovně. Tohle zkrátka musíte chtít. Jakmile vyskočí z řeky a hovoří jejími ústy v druhé skladbě, nemůžu se ubránit úsměvu. Nebo když v Djupet sklouzne skladba do záhrobně pomalé pasáže, ze které nepříčetně řve do mlhy, až se mu na krku dělají boule. Jo, tohle je ono, tohle je náš Grutle! Jo, tenhle týpek to má hodně pod kontrolou, ten dobře ví, kde je jeho síla.

A ví to i kapela jako celek. Nabízí se otázka, zda Enslaved vlastně někdy nahráli slabší album? Jak se to vezme... pro mě tahle otázka není na místě. Enslaved se zdokonalují a mají k tomu vše co potřebují. Odhodlání, schopnosti a krev starých předků ve svých žilách. Hodnocení berte s rezervou, ve skutečnosti je to takové neopracované kilčo, ke kterému do konce roku stejně sám dojdu. E stavím na stejnou úroveň jako Eld a Isa, když první album beru jako posvátné a druhé jako symbol nové cesty kapely, kterou právě na něm našla. Na novince si pak prošlapává svou cestičku dál, pěkně daleko od ostatních.