Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flash the Readies - Kayos

Flash the ReadiesKayos

Jirka D.21.12.2016
Zdroj: wave (16 bit, 44.1 kHz) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: PC // Evolve Blues R222 / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Pro některé novinka Kayos doplula do cíle kvalitní post rockové desky, pro ty druhé vyplula na širý oceán post rocku, kde lze jen těžko rozeznat jedno od druhého.

Olomoucké Flash The Readies sleduju už nějaký ten rok a za ten čas si u mě vybudovali slušný respekt. Kapela mě zaujala především koncepčně pojatým a pinkfloydovsky ovlivněným albem In Belvedere (2013), na němž epicky rozvinula a hudebně i graficky ztvárnila zajímavý příběh. Nerad bych byl nachytán na švestkách vlastní neznalosti, a tak slova jedinečná nahrávka v kontextu domácí produkce raději nepoužiju, přesto bych ale řekl, že něco obdobného byste u nás hledali těžko. A nechám na vašem zvážení, jestli je to moc nebo málo.

 

Kayos artwork

 

Na sklonku následujícího roku vyšlo album Submarine Sky, s nímž se FTR posunuli citelně do post rockových vod, v našem zeměpisném pásmu zatím příliš neprobádaných. Ty se neobjevily jen tak samo sebou, nebyly v jejich zvuku nové a vynikly především proto, že vše ostatní bylo staženo do pozadí. Současně s tím přišly i vyšší nároky na posluchače, který najednou neměl pozici usnadněnou doprovodným příběhem (jako v případě In Belvedere) a vše si musel najít sám, pod povrchem kytarových ploch. Upřímně - trochu jsem s tím bojoval.

 

No a konečně v listopadu roku letošního se objevila deska nová, s níž přišla i potěšitelná zpráva o tom, že album Kayos vychází na žánrově uznávaném labelu dunk!records (letos třeba Lost in Kiev), resp. Weary Bird Records pro asijský kontinent. Budiž klukům přáno!

 

Kayos je post rock a je potřeba to napsat. Jestli deska minulá naznačila směr, tak deska současná je v cíli. Vypadl zpěv, skladby se prodloužily (dvojka atakuje 18 minut), kytary rozprostřely, tempo zvolnilo a atmosféra zaklenula. FTR jakoby prostupovali mlhovinou, hrají na pozadí a přitom všude kolem, tvoří ambientní rámec, ale současně definují i celý prostor. Post rock jak má být? Jak se to vezme.

 

 

Flash The Readies se na aktuálním albu prezentují jako vyzrálá a čistě žánrová kapela, což je dobře i špatně zároveň. Post rocku je v dnešní době (za našimi hranicemi) dost a dost. A post rock je současně příliš malé hřiště pro velké věci, které zvládá skutečně jen několik málo vybraných a jedinečných interpretů. FTR se v rámci onoho hřiště pohybují s jistotou, v rámci domácího hřiště snad i ojediněle, ale tím veškeré další ambice končí. Skoro bych si troufl napsat, že s přibývající jistotou kapely současně ubývá její vlastní tvář a její zvuk se stává zaměnitelný. Řečeno trochu jinak - těžko hledám něco, co by aktuální album zásadně odlišovalo od podobné žánrové produkce.

 

A někde tady se budou cesty různých lidí-posluchačů rozcházet různým směrem. Logicky. Žánrovým fandům přijde novinka jako přesně ta, k níž kapela směřovala a která konečně přišla, posluchačům vnitřně rozkročeným napříč hudebním spektrem Kayos splyne s jinými. Řadím se k těm druhým, ať už se mi to líbí, nebo ne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Canoppy / 21.12.16 17:01odpovědět

Nudná a až zbytečná deska. Absence zpěvu je jednoznačným krokem zpět a velkou chybou. Předchozí album (které mě osobně nepřijde vůbec post-rockové; naopak je to parádní, atmosférický, melancholický současný progrock) bylo o dvě třídy lepší, originálnější, zábavnější. Současná deska je sice možná srovnatelná se současnou zahraniční post-rockovou produkcí, ale je i zoufale tuctová.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky