|
|
||||||||||
Další recenzí zůstáváme ve Španělsku ... nějak se mi po tom teple asi stýská nebo co. Na hřejivé slunce si budeme muset ještě chvíli počkat a pokud máte pocit, že k nám přijde aspoň jeho náznak ve spojení s kapelou Horn Of The Rhino, následující řádky vás velmi rychle vyvedou z omylu a střemhlav uvrhnou do neprostupných temnot blátivých močálů v rytmu sludge. Dnes se budeme pohupovat na bručících kytarách, pomalých tempech a muzice tak hutné, že se táhne jak staré lepidlo. Jiskřička naděje? Je tam, ale to už bych se předběhl o pěkný kus cesty. Nejdřív se podíváme do minulosti.
Kapela Horn Of The Rhino vzniká v roce 2010, tedy nedávno. Na první pohled jednoduchá a přímočará historie se začíná komplikovat v okamžiku, kdy se dovídáme něco o tom, že nejde ani tak o vznik jako takový, ale pouze o přejmenování kvůli nějakým, zajisté příjemným, soudním tahanicím. Původně se kapela jmenovala pouze Rhino a fungovala od roku 2004. V roce 2006 se pochlubila první demo nahrávkou a pak už vše jelo jak splašený vlak. O rok později vychází první album Breed The Chosen One o stopáži skoro hodinu a hned rok na to následná deska s pořadovým číslem dva Dead Throne Monarch, která je ještě o deset minut delší. Pak dochází k převratu v názvu kapely a 19. července tohoto roku je na světě další, víc jak hodinová porce muziky, která vychází u jihočeského vydavatelství Doomentia Records.
Jo, Weight Of Coronation je pořádně tíživá porce, což se muzikanti snažili vystihnout i grafickou úpravou obálky nahrávky, kde se jistá, v obličeji mrtvolně bledá slečna snaží unést tíhu těhotenství (minimálně dvojčata). V propagačních materiálech se mluví o muzice v trash / doom metalovém duchu (klidně sneseme i módní označení sludge) a k poslechu vybízí mino jiné i fanoušky Alice In Chains. Tahle poznámka mě zaujala asi nejvíc a stala se první příčinou, proč jsem se u této desky zastavil trochu podrobněji. Zvlášť vzhledem k faktu, že ten pravý, poctivý grunge je už nějaký ten rok dead. První dojem z poslechu byl celkem jednoznačný – silně hutná a pomalá muzika založená na podladěných kytarách, které dostaly v závěrečném mixu největší šanci vyniknout; okamžitá asociace s živým vystoupením Gospel Of The Future, na které když vzpomínám, stále mi lehce vibrují vnitřnosti. Tenhle první poslech se odehrál na služební cestě při jízdě po dálnici a můžu říct, že jsem měl na chvíli pocit, že jedu v tanku - hrnul jsem si to neohroženě vpřed, takže když teď na to vzpomínám, jsem rád, že jsem dojel tam i zpět v jednom kuse.
Další seznamování už probíhalo v poklidu domova a v ten moment začalo z dříve slyšené hutné hudební kaše vybředat i cosi jiného, zajímavého a celkový, z počátku černošedý obrázek se začal probarvovat i jinými odstíny. K typickým, očekávaným skladbám (Speaking In Tongues nebo Throats In Blood) se začaly přidávat jiné, rychlejší, propracovanější a v každém ohledu zajímavější. Dochází k zajímavým změnám tempa, ze skočné úderky se v okamžiku stává až funerálně pomalá záležitost, postupně se ze scény mizí nástroje, až zůstává pouze kytara, aby se vše nakonec vrátilo s ohromující a vše drtící silou. No a vše je zastřešeno charismatickým hlasem Javiera Gálveze, který se někomu líbit bude, někomu ani v nejmenším, rozhodně ale nikoho nenechá klidným. Především tady byla asi nalezena inspirace u Layne Staleyho, ale klidně bych se tu mohl ohánět i Chrisem Cornellem. Vliv zcela jednoznačný, ale položit mezi všechny tři pány rovnítko už bych si netroufl, k tomu Gálvezemu přeci jenom ještě nějaký ten stupínek chybí. Každopádně jeho šponování hlasivek celou muziku obohacuje, vyzvedá z běžné produkce a je na každém, zda jeho zpěv ocení či nikoliv.
Jako obvykle se nebudu probírat celým tracklistem, zkusím vytáhnout pouze nejzajímavější momenty, se kterými stojí za to se seznámit a udělat si tak lehký exkurz do tvorby Horn Of The Rhino. Vaší pozornosti by určitě neměly uniknout dvě skladby, ve kterých lze při troše fantazie a dobré vůle najít „vliv“ grunge scény, ale které dostaly nový, slušivý kabátek a tak můžou stát zcela hrdě a vzpřímeně na prahu druhého desetiletí 21. století – Sovereign a Weight Of Coronation. Má oblíbená je příjemně rychlá úderka Southern Beast a pokud má někdo rád akustickou kytaru (kde ta se tady sakryš vzala?!), ať si pustí závěrečnou Crushed And Dragged To The Swamp, kde ke konci nalezne trochu té romantiky.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Doomentia Records
Vydáno:Červenec 2010
Žánr:sludge
Sergio Robles - bass
Julen Gil - drums
Javier Gálvez - guitars, vocals
1. Weight Of Coronation
2. Speaking In Tongues
3. Brimstone Breath
4. Crushed And Dragged To The Swamp
5. Southern Beast
6. Throats In Blood
7. Mass Burial Punishment
8. Sovereign
Horn Of The Rhino
Grengus
Horn Of The Rhino
Summoning Deliverance
Tortharry
Altars Of Ignorance
Monster Magnet
Last Patrol
Inverloch
Distance | Collapsed
Fiordmoss
Kingdom Come
Asaf Avidan
The Study on Falling
Saevus Finis
Facilis Descensus Averno
Hail Spirit Noir
Eden In Reverse
Ancestors Blood
Hyperborea
Halma
The Ground
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.