|
|
||||||||||
Přemýšlím, jak by druhotina anglického dua asi zněla, kdyby byla oděna do stejného zvukového hávu jako debut Stratospherics (2009), který má podle mě o poznání razantnější zvuk. Zjemněním výrazu Tom Brooke sice napomohl vzdušnosti relaxačních ploch, ale tvrdší pasáže tím trochu trpí a dohánět plnost zvuku větší hlasitostí není to pravé ořechové. Každopádně na poli inovace a evoluce odvádějí energičtí rockeři z Leedsu zdařilou setbu a předchozí povzdechnutí je prostě jen... povzdechnutí.
Začněme obalem, který je logickým začátkem každé desky, u které máme to štěstí, že se nám doma zhmotní. Můj oblíbený singlefoldový formát mě překvapil vnitřním obalem s antistatickou vložkou a zklamal malou tvůrčí invencí, která zavání sériovou fabrikací. Kouzlo Photoshopu promlouvá stejnou vizáží jako Stratospherics a Iecava (2011), tedy abstraktní míchanicí různých prvků s rozdílným čelním motivem a barevným spektrem. Docela dobré, trošičku kýčovité a rozhodně v souhře s hudbou, která zadrhává také jen v maličkostech.
Občas se při poslechu nemohu ubránit myšlence na přítomnost ne snad přímo vaty, ale jakési kolísavé kvality v chytlavosti riffů, která zpomaluje gradaci skladby. Jinak v hráčských dovednostech není problém, skladby jsou zahrány s jistotou a kdo někdy viděl Toma Brookea s kytarou v ruce, dovede si představit tu animálnost, kterou nemálo živí i Steve Myles za bicími. Ten ve čtyrce Pirsing dosáhl až na blastbeaty a celkově svou velmi živou a intuitivní hrou posunuje značku Khuda o kus dál než jeho předchůdce Robin Timmis. Kytara je bohatá na nápady a iluze dvou kytaristů vychází díky dobře promyšlenému loopingu vcelku přesvědčivě.
Neustále dotírající očekávání nebylo v jinak po hříchu svůdné šestici skladeb plně uspokojeno, takže na bezvýhradní nadšení to není. Ve snaze soudit objektivně vidím (čti slyším) dobré instrumentální výkony, co vykazují známky rozumných kompozičních úvah. Kontinuita skladbám rozhodně neschází a byť bych pořádnou basovou linku ocenil, nedá se říct, že by minimalistická sestava měla problém zásobovat posluchače baráží výborných nápadů. Jako nejvíce imponující bych jmenoval dvojku Black Waters a poslední kus Antaeus. Nakonec nezbývá než konstatovat, že Khuda je mi patrně bližší, než bych si sám chtěl přiznat.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Prügelprinz Records
Vydáno:Listopad 2010
Žánr:math-rock
Tom Brooke - kytara
Steve Myles - bicí
1. Lâleh
2. Black Waters
3. Tallinn
4. Pirsig
5. Mescalito
6. Antaeus
Antarktis
Ildlaante
Vreid
Welcome Farewell
The Devil & The Universe
:Endgame 69:
Lo-Ruhamah
Anointing
Forgotten Silence
Kras
Null
Hiraeth
Sear Bliss
Letters From The Edge
Blut Aus Nord
Hallucinogen
Sigh
Heir to Despair
Inter Arma
Sulphur English
Crowbar
Symmetry In Black
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.