Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kwoon - The Guillotine Show (EP)

KwoonThe Guillotine Show (EP)

Sorgh12.11.2013
Zdroj: Mp3 (320Kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nedávná recenze poslední řadovky francouzských Kwoon měla za úkol upozornit na zajímavou kapelu, která by neměla zůstat bez povšimnutí. Nyní se chci probrat kapitolami jejich posledního počinu, jímž je EP The Guilotine Show. Snad je předzvěstí dalšího dlouhohrajícího alba.

"Epko" o délce 27 minut přináší 6 skladeb, které se jedna od druhé liší jako babka od žampíku. Mini-album snese všelijaké pokusy a zvláštnosti, mnohdy jsou to neskutečné koláže chutí. 

Cítit je evidentní odklon od směru, který sledovali na When The Flowers Were Singing...

 

Titulní The Guillotine Show v úvodu zavání teatrálním humorem, laškuje s posluchačem, který přesně neví, na čem je. Je to upřímné, nebo jsou pod ironickým smíchem slzy strachu před exekucí? Napadají mě Vraždy v Midsomeru, kde zase nějaká neopatrná důchodkyně zvědavě otevřela dveře a dělat to rozhodně neměla. Každopádně silná melodie, která boduje neotřelostí a atmosférou.

 

Snad to byl jen pokus (povedený ovšem), protože druhá Wark se již vrací do intimní polohy tichého vyprávění, kde se Kwoon otáčejí jako baletky. Skladba graduje až v poslední třetině instrumentálních pasáží, kdy se kytarám drobátko zahřejí krky. Poklidný příběh bez zbytečné melancholie nabízí The Last Trip Of A Drunken Man, která sází na akustickou jednoduchost a přímost. Tady jde víc o příběh než o silné nápady, proto je skladba oproti ostatním trošku nevýrazná zejména pro ty, kdo angličtinou příliš nevládnou.

 

Druhou polovinu alba otevírá Emily Was A Queen, která mě probouzí křiklavým úvodem, jenž má drajv a potenciál vyburcovat zasmušilého posluchače z kanape. Svěže, jakoby politá živou vodou, bručí si to basa směrem kupředu. Asi nejživější kus celé kolekce a opět naprosto odlišný od věcí předcházejících. Zato Bird se vrací k mantře rozkolísanosti a nejistoty, kdy se nesmělý hlas tiše vyptává a jakoby odpověď ani nečekal. Skladba se opět dlouho připravuje, aby nakonec vyrostla a zhrubla v závěrečné části.

 

Závěr si vzala na starost akustická verze hitu I Lived Ot The Moon z prvního alba Tales And Dreams, která je díky oceněnému klipu jejich snad nejznámější skladbou. Osobně se mi víc líbí plná, elektrická varianta, ale stejně mi mrazí v zádech, když se hlavní melodie ujímá violoncello. Hluboké tóny vyluzované pomalým smyčcem mají neskutečnou sílu. Tak uvidíme, s čím Frantíci vyrukují příště. Přitvrdí?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky