|
|
||||||||||
Vydavatelství I, Voidhanger Records se netváří moc světoznámě, přesto v sobě ukrývá povedené a zajímavé kousky. Povětšinou se jedná o divnou a špinavou hudbu, kde můžeme jmenovat třeba Malhkebre, Howls Of Ebb, Spectral Lore nebo Urna. Mimo to vypustila společnost do světa i novou nahrávku amerických Lo-Ruhamah. Ta se tak stala nástupcem deset let starého debutu a nese jméno Anointing.
Už podle obrázku desky je asi zřejmé kudy cesta povede. Ano, je to okultní black metal srovnatelný se současným výrazem Inferno, Kaosophia, Corpus Christii a dalších. Podobně je tomu vlastně i s hudební stránkou věci. Ačkoliv tady by se už rozdíly mezi vyjmenovanými interprety vyhledat rozhodně daly. Nejblíže však cítím snahu se připodobnit našincům Inferno. Ovšem je dobré si uvědomit, že cíleně o to nešlo, jen se tady snažím srovnávat nejbližší možné faktory. Vnímám to čistě jako současný trend, a proto se kapely jistému srovnávání a nepsaného souboje s pomyslnou konkurencí nevyhnou. A pokud už bych měl rovinu této polemiky dokončit – přiznávám, že cena zůstává doma. A není to jen pro ten pocit blaha, že česká kapela zní tak výjimečně, ale proto, že mi to tak hudebně zkrátka štymuje.
Lo-Ruhamah hrajou výtečně, umí si pohrát s atmosférou a umí posluchače okamžitě vtáhnout do osidel složitosti chaosu, o kterém koncept nahrávky de facto vypovídá. Však si vzpomeňme už jen onu grafickou podobu, která je tolik fascinující a přesto neznámá. Archivy uvádí jako zdroj textů směs: zoufalství, blažené vize, mystika, křesťanství, božství a halucinace. To vše se střetává uvnitř jinotaje chaosu a nelapitelného universa. Přemýšlení nad tím vším vydává na další kapitoly mimo hudební rozsah recenze, a tak se této problematice obloukem vyhnu, ostatně se necítím být natolik vyzrálý a důkladně zasvěcený, abych dokázal vyložit přímý význam těchto myšlenek. Ale navraťme se k muzice, která má být přímou výpovědí takového tématu, a je teď čistě na autorech, kterak dokáží zhmotnit tok těchto úvah a vědění.
Pokud na desce kapela pracovala celých deset let, lze odtušit skutečně výtečný materiál postrádající hluchých míst. Za tu dobu se přeci dá vychytat mnohé, jenže skutečně netuším, na kolik let se dělí psaní alba, takže nezbývá než vhazovat úvahy. Ale pryč od nějakých nepodložených předsudků a předpovědí. Hudebně tu cítím jistou vyzrálost. Jisté ztotožnění se s tématy a snahu o co nejvěrnější vyjádření toho všeho. Black metal je dobrá cesta, a když je okořeněn vlivy lehčích žánrů (celkem heavy pasáže se tu najít vážně dají), nepůsobí tolik křečovitě a systematicky bubákově. Navíc nikde není psáno a svět to už dávno pochopil, že black musí být přímočarý a jednolitě zlý a plochý. Tohle album možná tak napoprvé sice vyzní, ale zkuste se více soustředit. Hlavně na pozadí. Co třeba ta basa? Opravdu tak bezmyšlenkovitě kopíruje hlavní riff kytary? Vůbec ne! Jede si úplně jinou melodiku, čímž nenápadně podtrhuje hromadný cíl téhle desky. Nabízí netradiční poslech, který zároveň nepůsobí lacině a za každou cenu alternativně. Tohle jsou skutečné nápady, které mají dobré a správně využité potenciály.
Je dobré si uvědomit, že dobrých devadesát procent alba prostě tluče v divokém rytmu. Zároveň však s jistým skrytým podtextem, který se lépe rozeznává při intenzivnější soustředěnosti. Zkrátka všechno nevylézá na povrch okamžitě a uspěchaně. Je třeba čas a dát tomu tajný průchod, aby se ty potvory schované mohly vyjevit v pravém světle. Už třeba ten vokál, který má parádně hnusnou barvu a způsob frázování jen nervózně doplňuje blackový kvapík. To jsou opravdu silné kontrasty, které tu váhu prostě mají a já jim to věřím a baštím z ruky.
Už jsem sice nastínil, že nové Inferno je o x kroků dál, ale pořád jde o výtečnou, podobně laděnou nahrávku, která si své místo u pozorných a hnusu chtivých fanoušků jistě najde. Tím zase nechci tvrdit, že zbytek posluchače není pozorný, prostě jde o to, že kdo máte notu aktuálně naladěnou tímhle směrem – je dost pravděpodobné, že Lo-Ruhamah s vámi zacvičí.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
kubánec / 13.7.17 9:00odpovědět
Srovnání s Inferno? Sorry, ale podle mě to nemá ani hlavu ani patu.
Label:I, Voidhanger Records
Vydáno:Květen 2017
Žánr:black metal
Jonathan Grant Griffin - zpěv, basa
Harry Frederick Pearson III - bicí, klávesy
Matthew Mustain - kytary
1. Mouth
2. Sibilant Chorus
3. Rending
4. Charisma
5. Vision and Delirium
6. The Corridor
7. Lidless Eye
8. Coronation
9. Aeon
Voivod
Target Earth
Dagoba
Post Mortem Nihil Est
The Order of Apollyon
The Sword and the Dagger
Marduk
Frontschwein
Cradle Of Filth
Hammer Of The Witches
The Soundbyte
Solitary IV
Paroxysmal Descent
Manifest Attrition
Orange The Juice
The Messiah Is Back
The Mad Trist
Animals & Acrobats
Hrivňák Bouška Janoušek
Playhouse
Megadeth
Super Collider
Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.