Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

MY DYING BRIDE jsou tu s námi již přes dvacet let a dá se říci, že nikdy neusnuli natolik, aby se o nich dalo pochybovat. Poslední dva roky nás zásobují dokonce velmi vydatně. Poměrně krátce po naší redakcí kladně přijatém EP "The Barghest o' Whitby" a podobně vnímané kompilaci "Evinta", tu máme již třetí nahrávku během několika měsíců. MY DYING BRIDE jsou nadále zásadní kapelou, ne jen plujícím kolosem vratké perspektivy, ale také spolkem, který nesleduji s takovým zapálením jako v dobách devadesátých let. Dalo by se říci, že od alba "The Dreadful Hours" MY DYING BRIDE sleduji pouze "z druhé řady", a co se zapálení týká, tak večerní pokuřování cigarety je k podobné hudbě ideální záležitost. Přesto moc dobře vím, že každá z nahrávek poslední desetiletky měla svou zvláštní atmosféru. Za velmi specifickou bych pak označil zejména tu na "Songs of Darkness, Words of Light". Vedle aktivní dlouholetosti, je třeba ocenit pocit budící dojem přímé a odhodlané skupiny lidí, která nepůsobí spíš jako zisková organizace (Tiamat). MY DYING BRIDE jsou nadále fungující základnou tvůrčí inspirace.

Album "A Map of All Our Failures" je jedenáctým v řadě kapely. Za poslední dobu, tím rozumějte sérii alb "The Dreadful Hours" počínaje, se jedná o nejhlubší dílo věrné tradici pravého doom metalu. Tahle atmosféra je opravdu silná a zároveň byla tím prvním, čeho jsem si na nahrávce všiml. Až v druhém sledu jsem začal zkoumat jednotlivé skladby, a to poměrně s rozdílnými reakcemi. Proti směru toku alba nemůžu říct ani popel, ovšem s jeho některými nevýraznými pasážemi je těžké se spřátelit. Takže zatímco z jedné strany novinka MY DYING BRIDE evokuje až hororové prostředí, z té druhé jej nedoprovází bůhvíjak výjimečným materiálem. Ale jen nerad bych tohle album zaplavil pouze kritikou, to si nezaslouží. Skrývá v sobě hned několik poutavých míst, na které se vyplatí si počkat, i za cenu leckdy nekonečného přešlapování, jenž bylo nejspíš v té vší napínavosti úmyslné. A jsme u další tváře "A Map of All Our Failures" - té napínavé. Ta s celkově pochmurnou náladou alba koresponduje více než dobře. Jako skvostné považuji zejména písně "Like a Perpetual Funeral" a "Hail Odysseus", poněkud rozpačitý jsem např. z eponymní skladby. MY DYING BRIDE nechali znovu rozehrát tklivé houslové melodie, které má tentokrát na svědomí novic Shaun Macgowan. Setrvání Katie Stone v náruči nevěsty se tak omezilo pouze na album "For Lies I Sire". Je moc příjemné je znovu slyšet, i když jejich role nepatří mezi hlavní, spíš dokresluje linky alba, než aby se drala do popředí. 

Ze začátku jsem si myslel, že díky tuhé, problematicky prostupné atmosféře, mám tu čest s nejlepší nahrávkou MY DYING BRIDE posledních let, ale nakonec jsem s její odevzdanou tváří spokojen jen částečně. Přesněji řečeno "pouze" z větší části. Tím pádem jako by sklouzla mezi ostatní desky kapely, které ukázaly svůj potenciál, ale nedotáhly jej v definitivní ANO, které posadí na zadek. Nepočítaje kompilační album "Evinta", jež mnoho lidí odsoudilo, ale mně přijde jak smysluplné, tak báječné ve všech směrech. Pokud zůstaneme u slova "ANO", u oltáře jej dnes nevyslovím, ale nachcípanou nevěstu, co už umírá přes dvacet let, znovu osudu neponechám.