|
|
||||||||||
Obscura patří v posledních letech mezi nejdůležitější veličiny technicky, chcete-li progresivního death metalu, kterému udávají tón, možná i bourají zajeté představy o vývoji stylu. Přitom získávají další a další příznivce, kteří se nebojí výzev, vcelku těžkého muzicírování ani melodií, co nejsou hezké na první dobrou. Kolem zpívajícího kytaristy Steffena Kummerera se vystřídalo vcelku dost muzikantů, což je zřejmě způsobeno zejména frontmanovým perfekcionismem.
Je tedy s podivem, že novinku Dilivium nahrála takřka tatáž sestava jako předchozí Akróasis. Jediným novým členem je mladíček s obrovským talentem, Rafael Trujillo, který se chopil (výtečné) sólové kytary. Pokud pátráte, kde byste na něj před jeho nástupem do Obscura narazili, nenajdete nic moc. Rafael má za sebou účinkování v lokálních kapelách, ale bude to jeho zručností, podpořenou studii na prestižních uměleckých školách, a možná i kusem štěstí, co mu napomohlo získat členství v jedné z nejrespektovanější skupině extrémně progresivní scény. Jeho kytarová kouzla spolu s Kummererovou dokonalostí dovolují skladbám doslova létat. Přimyslete si špičkovou rytmiku pánů Klausenitzera s Lanserem, dostatečně známou už z Akróasis. Obrázek si tedy můžete vykreslit prakticky v dokonalých barvách.
Jak už bývá zvykem, nová deska Obscury je opět oříškem. Jakkoliv se zdá všechna ta pompéznost, ladné vyhrávky a tuny melodií, příznivá i pro nezkušené ucho, opak je pravdou. Jedním z důvodů, který vás při vstřebávání Dilivium asi zbrzdí, je přehršel nápadů, střídajících se ve zběsilém sledu. Také zvláštní chladná odtažitost může být překážkou. Letmý poslech novinky může zapříčinit, že vám deska připadne jako výcuc dosavadní diskografie skupiny. Nepozorným poslechem byste tak odsoudili originální klenot. Inspiraci a poučení vlastní tvorbou je samozřejmě možné zaregistrovat, ale tak jednoduché to věru není. Myslím si, že Dilivium je jako kvalitní shake, který dostal smícháním známých přísad zcela novou chuť. Kummerer není z těch, co stojí na místě či se ohlíží zpět. Jeho láska k pionýrům technického deathu je známá stejně jako jeho účinkování v obnovených Death, kterým je veškerá nostalgie vyčerpána. Pro Obscuru pak už nezbyl ani malý vzpomínkový ťuk.
Přitom si nejeden posluchač určitě všimne, že oproti dvěma předchozím deskám lze Dilivium možné označit jako přímočaré dílo. Nezbláznil jsem se. Slyším jazzovou improvizaci i vzletnou basu, často si cestující o samotě. Slyším všechny ty odbočky od hlavní masy skladby. Slyším střelhbité změny tempa a masívní koketování s různými žánry, které dílo Obscury posunují do odlišných dimenzí. Přesto mi připadne, že je Dilivum oproti zmíněným deskám hlavně deathové album. Těžké jako svině, nepřístupné a přitom lehkonohé jako splašená laň… Tyhle šokující zvraty mi přináší zejména úžasná věc The Seventh Aeon. Vždyť i ta následující, The Conjuration je nářez jak čert. O titulní skladbě ani nemluvím. Zde se hlas noří do báječných hloubek, které Steffenovi tolik sluší. Na druhou stranu jsou zde skladby jako Ethereal Skies, které vás rozsekají na padrť! Kolísající tempo způsobí zástavu srdce ani nevíte jak. Hlasový efekt mi zde tolik nevadí, protože do zvláštních melodií skvěle pasuje. Prostředek pak v klidu vklouzne do světa syntezátorů a progresivního rocku. Ano hranice Dilivium jsou rozmazané a není snadné se v něm vyznat.
Řekl bych, že si své najdou jak příznivci vysoce intelektuálního fetiše, tak milovníci technické smrti. Každá ze skladeb má svou vlastní atmosféru, deska samotná pak jedinečnou náladu. Když si tak po sobě čtu své blábolení, je mi jasné, že s pokrčeným obočím si desku pustíte raději sami a názor si vytvoříte posléze. A to je dobře. Obscura nehraje pro partu pochlebovačů, ale pro ty, kteří se nechávají rádi překvapovat, třeba i naštvat. Neřekl bych, že je Dilivium nejlepší deskou Obscury, jak jsem se dočetl v různých recenzích ve světě. Je ale nahrávkou nevšední a mnohotvárnou s rostoucím ponteciálem. Přes prvotní nepochopení a možná i nechuť, jsem v Dilivium uslyšel nespočet úchvatných míst, pro které se vyplatí vracet se k ní…
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Relapse Records
Vydáno:Červenec 2018
Žánr:technický death metal
Steffen Kummerer – zpěv, kytary
Linus Klausenitzer - baskytara
Sebastian Lanser - bicí
Rafael Trujillo – sólová kytara
1. Clandestine Stars
2. Emergent Evolution
3. Diluvium
4. Mortification of the Vulgar Sun
5. Ethereal Skies
6. Convergence
7. Ekpyrosis
8. The Seventh Aeon
9. The Conjuration
10. An Epilogue to Infinity
11. A Last Farewell
Obscura
Akróasis
Death To All European Tour 2013
17.11.13, Roxy, Praha
European Thought Patterns 2016
7.4.16, Brno, Fléda
The Ruins Of Beverast
Exuvia
Media Data
Adore Resurrect
Noctambulist
The Barren Form
Black Magick SS
Burning Bridges
Zhrine
Unortheta
Funeral Tears
Beyond the Horizon
NAÏVE
Altra
Kalle
Saffron Hills
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.