Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pestifer - Execration Diatribes

PestiferExecration Diatribes

Sorgh14.9.2017
Zdroj: CD (promo od vydavatele, LDME XIII)
Posloucháno na: Sony CDP - 790, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Debut Execration Diatribes může oslovit snad jen ortodoxní vyznavače jednoduchosti, špatného zvuku a nehumánních témat. Od osm let starého dema minimální vývoj a zrada potenciálu.

 

Už dlouho to vypadalo, že se portugalští Pestifer nedokážou vybičovat k zásadnějšímu výkonu. Od jejich vzniku v roce 2000 jen samé nedonošené nápady, chudé demo v roce 2009 a jinak prázdná stodola. Až letos se odhodlali vyjet do polí a sklidit úrodu hnojenou léty práce. Předkládají debut, kterým by nás rádi nahnali do svého stáda.

 

Portugalci nesou na svých bedrech odkaz minulosti, kterému obětují vše – čest, zdraví a bohužel i rozum. Vypadá to, že jsou obdivovateli filmů pro pamětníky, stará pravidla jsou jim svatá a moderní svět jim nic moc neříká. Platí to tedy aspoň v jejich hudbě. Ne že by to bylo principiálně špatně, záměrná patina je v řadě případů přímo kouzelná. Z Pestifer mám však dojem, že jsou 100 let za opicema. Že jim ujel vlak, a tak pracují jen s tím co mají, i když by třeba rádi sáhli na vyšší metu. Album Execration Diatribes obsahuje devět skladeb, přičemž jeho hrací doba nepřesahuje ani třičtvrtěhodinu. Přesto je to dost. Staromilský, neučesaný pohled na svět, který se z alba line od prvních tónů, je hymnou marnosti a zbytečných pohledů vzad.

 


Tenhle rozkolísaný death metal v sobě nemá nic digitálního, jde o čistě analogový nářez hodný zakladatelů žánru kdesi v osmdesátých letech. Skladby jsou hnány přímo svinským tempem, jen vzácně dochází ke zpomalení práchnivé bryčky vezoucí jednoduché melodie, které se obtížně identifikují. Kdysi by mohly být považovány za příjemný standard, to mluvím o časech, kdy se death metal tesal z neopracovaného monolithu v ryzí žánr. Nejasný tvar, snaha znít krutě, špinavě, přinést na světlo záhrobní atmosféru, to vše je cítit za oparem šustivých činelů a rychlým tlukotem šroťáků. Ve výsledku je z toho skrumáž, která mě opakovaně nutí přehrávač vypnout a dát si pauzu.

 

Albu nepomáhají provařené a neoriginální metody typu postupně se zrychlujících riffů, nebo kvílejících kytar ala Obituary. To vše jen přiznává chudokrevnost nahrávky, ve které chybí nějaká podstatná myšlenka. Situaci nezachraňuje ani skřehotající Pedro Silva, který je v tom randálu hodně nevýrazný. Suchopárnému louskání textu chybí hloubka, která by mohla zvýraznit prostorovou perspektivu studia a trošku pomoct. Nahrávka zůstává plochá a nezáživná... Obsahové prázdnotě sekunduje nepříjemný zvuk.

 

 

Pestifer zůstali kdesi na cestě, která zarůstá a pokud nevynaleznou rychlý dopravní prostředek, tak se do srdce pelotonu jen těžko dostanou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 16.9.17 12:20odpovědět

Musím říct, že mě Pestifer šmakuje. Výborná věc!

Victimer / 17.9.17 15:45odpovědět

Mně docela taky. Jednu chvíli jsem je měl připravené na Nedělní poslech, ale víc jim sluší regulérní recenze. I když negativní...

Pekárek / 15.9.17 14:41odpovědět

Dokonalá metalová deska!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky