Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Fanoušci rezavých trubek a vlastních zkušeností s účinky nočních provozů, tohle je článek pro vás. Přepište si prosím ve svých poznámkách a fejsbůkových statusech, že Red Harvest jsou zpět mezi živými, alespoň pro tuto chvíli. Lomozící monstrum z Osla si vyzvedlo své vlastní bezvládné tělo, které nechalo léta odpočívat v archívech fabriky, se kterou to vypadalo všelijak, ale rozhodně ne provozuschopně. Až loni se znovu otevřela stará vrátnice, našly se ztracené klíče od labiny a kapela zas konečně vkročila do budovy. Nejlepším příkladem budiž právě vydaná reedice dvacet let starého klenotu Hybreed, ke kterému bylo v rámci oslavy přibaleno další CD, které vítá Red Harvest zpět coby znovu vystupující kapelu.

Muziky tedy dost a dost a pro pravé fans kapely vyloženě balzám na jejich nervy. Red Harvest platí za nedílnou součást světové industriálně - metalové komunity, které vždycky vládli Godflesh a Ministry, ale pro Norsko, potažmo celou Skandinávii, je jméno Red Harvest tím nejzásadnějším, nebo aspoň jedním z hlavních. Osobně si tuhle grupu řadím a cením velmi vysoko, protože jejich způsob industrializace starých kováren je natolik masívní, že mi nikdy nezůstane jedno kladivo suché. Prostě je mám rád a mít rád vždycky budu. Nemohu nevzpomenout další osobní zážitek, kdy areálem vojenské pevnosti Josefov kolem druhé ráno rezonoval děsivě pustý, apokalyptický rytmus a mé unavené tělo se pomalu šinulo na vlak. Byl to ten typ zážitku, co se zaryje hluboko do paměti a nikdy z ní nevyprchá. Bylo to naposledy na onom místě a bylo to s Red Harvest. 

O probuzení staré elektrifikace v oběhu se zasloužil francouzský label Cold Dark Matters Records, který má k Red Harvest blízko už svým názvem. Album Hybreed má už opravdu dvacet let, letí to jak šílené. Aktuální reamaster provedl Cyrille Gachet v Dick Doom studiu, jehož chválím zejména za poeticky volený název nahrávacího prostoru. Milé. Oni totiž Red Harvest na Hybreed hrají přesně tohle - dick doom. Industriální, pomalý, těžký, nepropustný a složitě konstruovaný metal pro... Jsou jako nekonečná olejová skrvna, nebo ta věc co nejde sundat z podrážky boty, když se rozhodnete jít mimo chodník v sektoru pejskařů. Smrdí to, zvedá se z toho kufr a vzadu v soukromě vybaveném vizuálním studiu myšlenkových pochodů je evokován obraz pustiny bez života. Kraj šutrů, prachu, děsivě ohnivé oblohy a dojem, že vše končí. Bolestně, krutě a s praskáním v uších. Jo, Red Harvest na Hybreed zní jako těžká surová hmota, které se nejde moc chytit, ale ona se přitom pořád drží vás. Doráží a otravuje. Doom, ambient, industrial, rozdrcené zbytky thrashových riffů. Demolice, tma, konec...

V rámci Red Harvest mám své hlavní favortity jinde, ale Hybreed je deskou, která má letos narozky a které musí být věnována pozornost. Její zvláštní neklid byl znovu probuzen a jen tak ho setřást není možné. Do těla je pouštěna zvláštní mazlavá tekutina, která se jím pomalu šíří a zanechává následky na napadených orgánech. Zdraví a hezcí jsou jen ti, kteří poslouchají gothic/doom s plnými dekolty falešných blondýnek na obalech, takoví co prahnou po produkci Red Harvest jsou vnitřně zkažení lidé. Tedy... vkus mají dle mě dobrý, ale přece jen poněkud zvrácený. Aktuální 2CD je rozvrženo tak, že první část patří pouze albu Hybreed, ale jen devíti skladbám, další dvě jsou součástí druhého CD. Podle mě trochu nešťastné řešení, jinak to asi nešlo, ale moc sympatické mi to není. Druhé CD pak pokračuje záznamem koncertu z 20. února 2016, kdy kapela vystoupila v rámci Blastfestu v Bergenu. Grafika a design jsou zcela nové, neboť ten starý je dost ošklivý a fádní na to, aby byl znovu připomínán. Dnes je vize apokalypsy určitě dokonalejší, byť barevně docela křiklavá. 

K live složce nahrávky asi jen tolik, že já živé záznamy známých i méně známých interpretů nikdy moc nemusel a dost jsem si v tomto směru vybíral. Některé jsou nezapomenutelné, ale nebude to případ Red Harvest, kteří se rozhodli loni zahrát pro hrstku nejvěrnějších. Výběr skladeb je takové malé best of, které songy z Hybreed ignoruje, což je jistě plus. Radujme se spíš z toho, že je kapela zpět při životě a uvidíme, jaké to bude mít pokračování. Nové album by jí hodně slušelo. Reinkarnace Hybreed byl ale dobrý nápad, který schvaluji všemi deseti. Bylo příjemně nepříjemné si jej znovu prohnat hlavou a mít pocit, že konec světa se děje strašně blízko vás. Po odhrnutí záclon doslova za oknem. Happy birthday Red Harvest!