Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shannon Wright - Division

Shannon WrightDivision

Symptom31.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Tenhle soubor má uměleckou vedoucí, která nikomu nemusí dokazovat, že to umí vzít za správný konec.

Shannon Wright je bezesporu žena mnoha hudebních tváří. V průběhu let předvedla několik proměn a na nové desce Division zažíváme další z nich. Její změny jsou pozvolné a v kontextu celé diskografie vytvářejí dojem přirozeného vývoje. Ono je v konečném důsledku jedno, který nástroj a jak rozeznívá, smyslem totiž je, co a jak moc to v nás rozechvívá. Svým osobitým výrazem mnohdy dosáhne až tam nad oblaka, a proto bych na tomto místě chtěl varovat všechny "pozitivní" posluchače – Shanon Wright není veselá holka.

 

Osm skladeb, půl hodiny hudby. Titulní kus Division otevírá album i dveře do jiného světa a nastavuje tempo, které je po většinu času pomalé. Mocná basová linka se valí dopředu za doprovodu jednoduchého rytmu bicích. The Thirst s přiznanou jednoduchostí (sloka/refrén) v sobě koncentruje éterický a znepokojivý náboj ne nepodobný Chelsea Wolfe. Zatímco úvodní část trojky Wayward s elektronikou jen laškuje, čtyřka Accidental staví její vliv na odiv a evokuje ducha anglických Radiohead z období In Rainbows (2007). Následující Seemingly je jako zvonkohra ve větru přinášející hlas z dalekého neznáma.

 

Až posud bylo vše umělecky v naprostém pořádku, zároveň ale tak trochu v rozporu s očekáváním. Vyhrocené emoce si Shannon Wright šetřila do finiše a závěrečná trojice je jimi naplněná po okraj. Soft Noise se blýskne vynikající symbiózou klavíru a zpěvu s dekorativním dotekem hajtky a violy na pozadí. Ticho před bouří nehrozilo na prázdno a náhlá gradace v závěru je strhující. Meditativní sedmička Iodine staví na klávesách, kytaře a vkusném samplování. Nádhera jménem Lighthouse (Drag Us In) mě přikovala do křesla. Jako by téměř sto let po smrti převzal kontrolu Erik Satie osobně a jal se přidat pár vět ke svému klavírnímu dílu. Netřeba snad dodávat, že emotivní vokál je bravurní jako obyčejně.

 

Praxe je košatý strom, což celý odkaz Shannon Wright jasně dokazuje. Division vnímám jako průměrný kousek, stojí ale za pozornost a komu se trefí do nálady, toho má na lopatě. Vývoj je nutná potřeba každého umělce a doprovází jí "puzení" k vyjádření momentálního rozpoložení. Nový řád věcí dal větší prostor improvizaci a klavíru, kytara je pro tentokrát v ústraní. Ve světle intenzity starších nahrávek váhám s hodnocením... Předchozí desce In Film Sound (2013) vděčíme za ostré kytarové pasáže. Roku 2004 vzdáváme hold za spolupráci s francouzským avantgardním hudebníkem Yannem Tiersenem – skladby jako Callous Sun, Ode To Friend nebo No Mercy For Her jsou nezapomenutelné. Division je už jedenácté setkání s tímto druhem rockové alternativy a vliv předchozích nahrávek se tu transformuje do něčeho nového, možná méně přitažlivého, ale hodně hlubokého.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky