Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Každý další studiový počin, kolaborace či jinak vybavená nahrávka z dílny opulentních pastýřů světa metalového minimalismu, Sunn O))), bývá navštívenkou za nevšedním zážitkem. Za léta jejich činnosti jsem si zvykl na mnohé a některé z těchto nahrávek dodnes obhajuji na výsadních postech osobní zvukové katarze, v níž se pojí hypnotické účinky s účinky nahlodávajícími zdravý rozum a hudební vkus vůbec. Sunn O))) jsou pojem. Výsostný, ojedinělý, vládnoucí drone doomovému umění. Šamani i zvukoví inženýří. Sunn O))). Originál a živoucí metalový mýtus, jenž své mýty v realitu ohýbá. Pomalu a dlouze.

Zabývat se minulostí dnes nebudu vůbec, neb tahle recenze není relikvie, nýbrž nová, barvami hýřící poezie zvukových kolapsů rychlostně zařazených na jedničku (nebo spíš na půlku...). Podnikat výpravy skrze neúnosně prodlužované vazbení je v případě této kultovní formace možné jen za chvil věnovaných důslednému soustředění, schopnosti nechat hlavou plout ty nejtěžší a nejpomalejší riffy světa, kdy kal působí jako ústní voda první jakosti a dech polomrtvé stařeny jako polibek životní lásky. Pochybuji, že nás v redakci bude víc než dva, tři, kdo čas od času dobrovolně aplikuje alba diskografie Sunn O))). Hudbu pro nejpovolanější požitkáře. Se Sunn O))) vazbíme pomálu, protože to není zrovna posluchačská kratochvíle. Ale čest výjimkám.

První skladba Between Sleipnir´s Breath je pro album Life Metal určující. Obrací ho směrem jisté přitažlivosti a snazší schůdnosti, kdy všechny efekty a vkusně užitý ženský vokál mají své opodstatnění. Osminohý oř severské mytologie hned v úvodu skladby hrdě pokyne nebesům a ty se rozestoupí, aby on svým dechem nabídl poznání a my tak díky Sunn O))) měli možnost slyšet nordicky orientovaný drone, v němž se kombinují pravidla kapely s pobídkami k větší živelnosti, až hymničnosti. Ovšem být v případě Sunn O))) hymnický, znamená být stále o jednom, dvou locích vody a ve vší snaze dodat suchému hrdlu aspoň něco dužniny. Armáda nicotných nesouladů žije a svůj život má i tahle deska, ale skutečné překvapení se nedostavuje. Žije, ale neurčuje. Nestagnuje, ale žije.

Nemám důvod dalšími dílky mozaiky nějak opovrhovat, ale pak už Sunn O))) spíš jen naplňují svůj dávno daný osud a nijak se nevyčleňují. Ještě pár oživení samozřejmě přijde, ale jinak na mě Life Metal nepůsobí jako deska, která by měla zásadně měnit zvyklosti a představovat cosi až nemravně opojného. Je to spíš taková jistota. V jistých ohledech ji můžeme brát jako barevnější a přístupnější, ale jinak se prakticky neděje nic nového, světoborného, odlišného. Zajímavosti je třeba hledat v užití a zvukomalebnosti jednotlivých nástrojů, kdy zejména zvuk cella si velmi užívám. Je dramatický, až funerálně vyzývavý. Čas běží pomalu a Sunn O))) to ví ze všech nejlíp. Bohužel trochu rezignují na vícevrstevnatá a těžší témata a jen tak hlučně doklouzávají do cíle. Budiž jim to přáno.

Nejsem zklamaný, ani nadšený. Prostě smířený. Možná nedůmyslný, možná nedůvěřivý, ale Life Metal zkrátka v mých očích (uších) není albem, které by mne nějak vythrhávalo z běžných zvukově vazbících neduhů. Je to album kvalitní a hodné jména kapely (ještě aby ne), ovšem jako výstavní položku její bohaté diskografie jej považovat nebudu.