|
|
||||||||||
Modlit se s panem Fischerem, znamená být nočním ptákem, rozervanou duší a neúprosným kibicem, který ví, kudy jít dál s mlhou v igelitce a jak ji rozsypat z horizontu pěkně dolů mezi prostý lid. Řídit vůz s panem Fischerem jako spolucestujícím, je jako být účasníkem mírného nočního provozu, přes den znuděně spát, ve tmě svírat volant a být na vrcholu orientačních sil. Tam, kde pan Fischer rozdává po hrstech svůj surově temný metal, kde nezáleží na rychlosti, ani počtu melodií, tak přesně tam má stát ten, kdo si hoví v maximálně zpracované stínohře přetavené v mocnou hru epiky tmy a tvrdé hudby. Tak tedy vítej, milý poutníče!
Stejně jako u posledních comebackových Celtic Frost (Monotheist), tak u debutu TRIPTYKON (Eparistera Daimones) brní v uších mimořádná dávka nejkvalitnější možné tmy v záplavě siláckých lejn podobajících se babiččiným bačkůrkám pod postelí. Ač mysl ví a chápe, že lépe to už těžko půjde, přesto zůstávají pochyby na duši. Jako by vše už bylo za hranou, byť se jedná o samotné mistrovství temně metalového extrému. Kazí to dojem jakési překombinovanosti, něčeho, co jde sice od srdce a přesto to není na prodej. V té chvíli by ale být mělo... Nad Fischera v daném ranku temnotářství zřejmě není, on je zčernalou duší, prokletým vojákem pod zamračenou oblohou, jemuž proudí v žilách zlo a mystika. Ať už je podepsán pod čímkoli, jeho orchestr je složen z kostlivců a brání se jakémukoliv příchodu světla do místnosti. Vrchní trubač troubí, až se mu hlava protáčí, skeletonní bubeník je obalem v prachu z blán jeho nástroje a Fischer sám jako hlasatel se jen chechtá nad svou mocí obejmout tmu a pouštět ji ještě vřelou do davu. Je to uvěřitelné, je to na dotek, je to něco, co vámi prostupuje. Hluboký otisk to ovšem nezanechá. Jak se to může stát?
"Melana Chasmata" je solidní jistotou. Slyšíme Fischera, jak exceluje svou ponurostí a rozmetává nejbližší okolí. Není to o doomu, gotickém chrámování, post-thrashingu ani zvráceném heavy metalu. Je to o pocitu, o blízkém setkání s maximální tmou. O tom, co všechno s sebou může nést. O chmurách a beznaději v intenzivně podané péči o každý tón. Ty jsou všechny vyzdobeny nebývalým úsilím od lidí, kteří prostě musí žít při zhasnutých lampičkách svých podkrovních garsonek a zírat noc co noc na měsíc. Někdo je vtažen, někomu to přijde moc. Ona totiž není moc jako moc a když je jí moc, potkává se z druhé strany s málem. "Melana Chasmata" drží pohromadě, ale někdy budí dojem, že čeho je moc, toho je příliš a ten intenzivní dojem, kterého je tady tolik potřeba, se vytrácí. Až příliš je patrné, jak jsou některé motivy alba dotažené do samotného konce, kdy už nic víc než tma ani neexistuje, a pak vylezou na povrch místa, kde se jako by nic moc neděje, i když si to situace žádá. Hlava je najednou jinde, o tmu se nelze opřít a vládne poněkud nejistá prázdnota. Suma sumárum, TRIPTYKON jsou natlakovaní, maximálně soustředění a zahledění do svého řemesla, které se ve finále spíš ukazuje profesionálně uspořádaným pracovním kroužkem, než aby šlo o vnitřní podstatu.
Přemýšlím o tom tak často, že už to dál nemá cenu. Tohle album si pustím ještě častokrát, protože mě zkrátka baví být v jeho přítomnosti. Nikdy mi ale nedá všechno, co bych chtěl. Pro někoho je to zřejmě album roku, pro někoho spíš poctivě odkroucená šichta s ničím neodolatelným navíc. Ale co... svět se bude točit dál, kafe má být přísně černý a pocit z něj má psát. Tak ať píše.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 12.6.14 8:46odpovědět
Až teprve tato deska mě přesvědčila, že Tryptikon mám brát vážně. Ač jsem se snažil, tak mi Eparistera Daimones úplně nesedla, tohle mi sedlo od první chvíle. S překombinovaností problém nemám, takhle to necítím. Ta deska je až neskutečně jednoduchá, postavená na jednoduchých rifech, které mají skvělé načasování. Nebudu rozpitvávat co bylo již jasně řečeno, deska je precizně vypilovaná, dílo temnější než temné. I já se v jeho přítomnosti cítím dobře. Zda to bude ve finále jedna z mých desek roku se ještě uvidí, adeptem je dozajista. 9O%
Dagon / 12.6.14 14:55odpovědět
Zhrnul si to dokonale, nezostáva mi nič iné ako súhlasiť....
Label:Century Media Records
Vydáno:Duben 2014
Žánr:darker than dark metal
Thomas Gabriel Fischer - zpěv, kytara, programování
Norman Lonhard - bicí
Vanja Šlajh - baskytara
V. Santura - kytara, zpěv
+ hosté
Michael Zech - kytara
Simone Vollenweider - zpěv
A. Acanthus Gristle - zpěv
1. Tree of Suffocating Souls
2. Boleskine House
3. Altar of Deceit
4. Breathing
5. Aurorae
6. Demon Pact
7. In the Sleep of Death
8. Black Snow
9. Waiting
Misery Index
Complete Control
Dragged Into Sunlight / Gnaw Their Tongues
NV
Varathron
Patriarchs of Evil
Noctambulist
The Barren Form
Misery Index / Lock Up
split (7" EP)
The Ocean
Pelagial
Mono
Pilgrimage of the Soul
Arallu
The Demon From The Ancient World
Disturbed
The Sickness
Arcturus
Arcturian
Billy Talent
Crisis of Faith
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.