Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tyakrah - Wintergedanken

TyakrahWintergedanken

Garmfrost13.6.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Tyakrah je začínající kapela a Wintergedanken slušným debutem, ale své poklady si zatím nechává ukryté hluboko v dutinách představivosti. Občas by potřeboval učesat, vyladit, něco vynechat nebo naopak přidat. Uvidíme příště.

Z nabídky desek ruského labelu Satanath jsem si k recenzi mimo jiné vybral i dílo německého dua Tyakrah Wintergedanken, které se nese na vlnách epična a černě mrazivé poezie. Na sklonku roku jsem omylem klikl na píseň Gefrorne Tränen, která album otevírá. Letmo si pamatuju, že se mi líbila a tak jsem nyní neváhal a CD si nechal poslat. Ptáte se, zda Wintergedanken naplnilo má očekávání? Popořádku.

 

Tyakrah existují zhruba dva roky a od toho by se měly odvíjet vaše nároky na kapelu. To však neznamená, že kluci nahráli špatnou desku. Jen by občas potřebovala učesat, vyladit, něco vynechat nebo naopak přidat. Ale stále předbíhám. Pojďme se podívat mladé smečce Tyakrah na zoubek trochu blíž. Pro ty, co si pořídí nosič, budiž lákadlem poutavý, 8-stránkový booklet s obrazy Thomase Morana. Pokud v některých případech platí, že vizuální stránka vylepší dojem celku, je to i případ Wintergedanken. Nořím se do namalovaných vizí básnivého umělce a lépe chápu, o co v díle jde. Německy neumím, musím si proto vystačit s představivostí a intuicí.

 

booklet

 

Wintergedanken je dílo o sedmi skladbách na ploše sedmatřiceti minut. Z toho pouze čtyři z nich jsou regulérní dlouhé písně. Zbytek vyplňují Praeludium, Interludium a Postludium. Nutno dodat, že se svou ambientní náturou představují silnější stránku nahrávky. Tu bez hluchých míst a možnosti označení coby výplně. Tyakrah je však blackmetalové těleso. Byť se nechává unést melodramatickými náladami, stále mají prim havraní vokály a kovové kytary. Tempo zůstává povětšinou valivé, až doom metalové. Mnohokrát dává vzpomenout na první desky Katatonie, která kdysi podobně koketovala s oběma styly. Jenže tam kde byla Katatonia i přes začátečnické chyby naprosto svébytná, drásavá, jsou Tyakrah zatím nevyrovnaní, neoriginální a občas dosti tápající. Zejména v místech, kde se mění riffy v sólové hrátky a vyhrávky. I. XII se zdatný sólista, ale když preluduje, nevyplní spodek dostatečně silnou doprovodkou. Vše supluje basa s bubny. Bohužel tyto plochy jsou nekonečné a je vidět, že mají být pýchou desky. Tyhle aspekty podtrhují i pokusy o čistý zpěv, respektive deklamaci. Jenže zpívající bubeník J. R. se svým nižádným rozsahem není zlatým slavíkem a shazuje album o několik tříd níž.

 

 

Jak už jsem psal na začátku, k Tyakrah se musí přistupovat jako k začínající skupině a ta si nevede špatně, i když své poklady si zatím nechává ukryté hluboko v dutinách představivosti. Nejsilnější v kramflecích jsou pánové ve zmíněných instrumentálkách. Ze zpívaných skladeb je nejlepší ona Gefrorne Tränen. Být v takové síle i zbytek Wintergedanken, je moje spokojenost patřičně vyšší. Nelámu nad Tyakrah hůl, protože jsou teprve na počátku kariéry a už nyní vykazují dostatečný potenciál. Takže nashledanou příště.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky