Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Veena - Help It To Die.

VeenaHelp It To Die.

Symptom30.11.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Táborští kumštýři na své dlouhohrající desce hrají prim, jistou rukou modelují tvary klidného rozjímání i dusných psychóz a člověku je z toho všeho zase jednou dobře na světě.

Další z nemnoha desek z českých luhů a hájů, která se nemusí v potu tváře lopotit a nadbíhat posluchačům prázdnými sliby. Táborští Veena mají místo slibů téměř čtyřicet minut argumentů, proč se tak úspěšně vyhýbají často diskutovanému fenoménu tuzemské průměrnosti. Potenciál oslovit široké spektrum posluchačů první řadovka ztrácí svým naladěním na temnější emoce lidského bytí, které roztleskají jen specifickou část publika, ale nepochybuji, že právě ta ji s chutí přijme.

 

Help It To Die. je svébytné a solidní rockové album, na které mohou být autoři po právu hrdí. V porovnání s debutním minialbem Behind Sonic Glances (2008) je aktuální deska krokem vpřed. Osmiletá pauza je samozřejmě znát a prospěla autorským i instrumentálním výkonům, které si členové mezitím trénovali ve spřízněných hudebních projektech. Baví mě sevřenost díla, které má jasně definovaný začátek v podobě svěží melodie úvodního songu Dreamwalkers a konec, co je podvědomě cítit hned z prvních tónů poslední skladby Noise In Mexico. Tomu mezi tím by ale neškodila větší dávka hravosti ve vývoji skladeb a přímočarost.

 

Ještě dnes si dobře pamatuji na své první setkání s tvůrčím duem Zeman – Buriánková ve formě kapely NOD NOD (jmenovitě šlo o píseň Soldier), kdy jsem koukal jako lesní včela na mýtině, jak umí česká klubová scéna vrátit úder. Kladně skloňovaný vokál, často srovnávaný s Beth Gibbons z Portishead, výborně pokrývá dynamický rozsah skladeb, exceluje v jemných pasážích a trošičku se utápí na pozadí říznějšího kytarového doprovodu. V průběhu poslechu se mihne několik riffů, které mně osobně nedávají dobrý smysl, ale chápu jejich účel v konstrukci skladby. Abych své náznaky uvedl na pravou míru, dodávám, že mě táborský post-punkový étos sice nesráží do kolen, ale nad gradujícím šarmem slow-core pasáží se rád zastavím.

 

Kapele foukal příznivý vítr do zad, když dávala starému materiálu nový kabát, vyjma singlu Dreamwalkers stojí zbytek skladeb na starých základech. Osmero písní funguje lépe pro náladový poslech než jako zvuková kulisa, na kterou se nechcete soustředit. Citlivější posluchač pak může být při soustředěném poslechu, silou dobře trefených emocí, vymačkán jako zralý pomeranč. Intenzitu osmi skladeb tmelí všeobecná souhra a dialog zpěvačky s kapelou. Závěrem uznávám, že čerpání životní vzpruhy z trýznivých melodií a chmurné tonality je svého druhu diagnóza, postihující minoritní část auditoria, ale i veselá povaha si s Veenou může potykat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky