Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

New York, New York, zpíval kdysi Frank Sinatra a vzdával svým hlasem této metropoli hold. My však necháme Sinatru Sinatrou a podíváme se na největší americké město z trochu jiné roviny. Z takové, která v hlavě probouzí temné myšlenky a tyhle kombinuje s děsivostí a podzemními rituály, neboť i takové dojmy může New York vyvolat. Jsou asi jiné, než by bylo běžné čekat, ale zrovna tak jsou naprosto pochopitelné.

Pocity člověka jsou různé a tohle město je příliš velké a specifické na to, aby na něj působilo zcela normálně a nic v něm nezanechalo. Tuhle možnost rovnou škrtám, je velmi nepravděpodobná. A tak vznikají takové nahrávky jako je Moloch. Jednotvárné, na první pokus nestravitelné hmoty, kterým je dobře ve tmě, kde se mohou rozrůst do zrůdné velikosti, obcházet podzemím jako zjevení a vzhlížet skrz poklop kanálu na obry Manhattanu.

Za projektem Vortex stojí filmový producent, který není živ jen filmem, ale také hudbou. Jmenuje se Marcus Stiglegger a vedle Vortex působí v dalších projektech a na jiných pozicích (např. jako lídr labelu :Ikonen: Media), ovšem ty teď nechme stranou. Moloch je čtvrtým albem vydaným pod hlavičkou Vortex a jako takové zachycuje New York jako město zkázy. Album je apokalyptickým soundtrackem, jehož neživé ústrojí pohání směs dark ambientních plošin, otisky silně vyvinuté industrializace a drone rituální koma, jež katastrofě předchází a následně ji i vyprovází. Celkové pojetí Moloch je velmi epické, aspoň na dané prolínání stylů zcela určitě. Zvuková stopa působí monstrózně a její negativně nabitá baterie vysílá roztodivné signály, které mohou celou záležitost nechat vyklíčit do bohatšího soundu a vyhnout se nutnému stereotypu. Fans této tiše zvrácené elektroniky jistě potvrdí, že se tak děje v míře vrchovaté.

Stiglegger původně navštívil New York za účelem zachycení míst, kde se odehrály zásadní filmy konce 70. let a odjížděl pln dojmů, aby je pak přeložil do jazyka, kterému nejlépe rozumí dark ambientní komunita a příbuzné kmeny podivínů. Limity ovšem neexistují a tento polosvět je otevřen i dalším lidem a nijak razantně je neodmítá. Člověk je tvor zvídavý a pokud se rád hrabe v odvrácených tónech klasické konzumace, může se najít i v příběhu Moloch. Nalezne v něm tajemně se linoucí elektroniku, tribal rytmy bubínků, kytarové brodění se ve špíně a prachu a objeví i výhled na noční oblohu, pod kterou již nestojí gigant mezi městy, ale ruina, která nebere konce. A pokud bude opravdu vnímavý, uslyší i autentické zvuky z ulic města. Marcus Stiglegger jako hlavní autor nezůstal v práci na konceptu sám a sezval pár hostů, kteří rádi přispěli k celkové atmosféře alba a dali její původní tváři více vrstev. A také možností k zamyšlení a rozvíjení vlastních příběhů.

Poslech alba umí být velmi poutavý. Je plný napínavých pasáží a v tomto ohledu připomíná právě film, který ač bržděn jednotvárně vedenou linkou příběhu, dějové zvraty nepostrádá a naopak se jimi pokouší vládnout. Moloch je deskou, která je na zvraty v kategorii disonance dost přívětivou na to, aby jimi posouvala svůj odkaz do sfér, kde se sice člověk může cítit nejistě, ale kde také zatouží po dalším dobrodružství, protože tahle nahrávka dobrodužnou ze své podstaty je. Víc než půl roku stará záležitost zatím neztrácí na své aktuálnosti a i když ji nelze brát za horkou novinku, ve svém ranku jde o velice silnou věc, kterou bylo vhodné připomenout. Smutný je pouze fakt, že recenzent čerpal pouze ze zvukového formátu mp3, a prozatím se nebyl schopen vybavit kvalitnějším příjmem, i když si jej album jako Moloch jistojistě zaslouží. Sype si popel na hlavu a poukazuje aspoň na to, že tento popel patří ruinám velkoměsta, jehož sláva se kdysi dotýkala hvězd.