Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou to zhruba čtyři roky, co hudebními anály proběhla zpráva o vzniku “superkapely”, jejímž středobodem měla být osoba Finna Zierlera. Fanouškům uspaných Beyond Twilight musely v oblasti rozkroku rázem ztmavnout kalhoty. Avizovaný název kapely - Zierler - bezpochyby rozprášil poslední naděje vkládané do návratu Beyond Twilight na scénu, nicméně důležitější než loga jsou lidé, kteří se pod ně podepisují, a tak smutnit nebylo proč. Že se debut dostal na světlo boží až loni na podzim, to je zase jiná písnička. Buďme rádi aspoň za to.

Poslední studiový počin Beyond Twilight “For the Love of Art and the Making” (2006) byl ambiciózním projektem, na němž se Finn vydal do záludných zákoutí na pokraj obvyklých hudebních pravidel. Po bezmála deseti letech je se studiovou prací zpátky ve hře, tentokrát v rámci jiného subjektu, ale v tradičnějším duchu a se stále charakteristickým rukopisem. I když se pojem hudební skladatel používá v metalovém prostředí velmi opatrně (oprávněně), na Finna (který je vlastně Dán) to sedí bezezbytku. Je to takový Arjen Lucassen v méně produktivním vydání. Comebackové album “Esc” dává nepokrytě najevo, že Finn nijak nevypadl z rytmu a co v uplynulých letech nepublikoval, to využil na této desce, která je protipólem jeho dosavadních “krátkometrážních” prací. Tak dlouhé album ještě nenatočil, což není samo sebou.

Více než sedmdesátiminutová nahrávka odhaluje Finnův pohled na soudobý progresivní metal. Moderní produkce albu víceméně sluší. Uhlazenost a smysl pro detail je znát nejen ze zvuku, ale i z hráčských a pěveckých výkonů, všechno je naprosto dokonalé a naleštěné do vysokého lesku. To mě také zpočátku vadilo. Přes blyštivou formu jsem měl problém dostat se k jádru skladeb. Přirovnal bych to k touze sníst obsah dárkového koše zabaleného v nedobytném celofánu. Časem jsem si ale cestu našel. Všechno je naladěno na stejnou vlnu a to stejné se čeká i od posluchače. Chuť pustit si po “Esc” nějakou norskou špínu z 90. let je sice stále v pohotovosti, vrátit se zpátky k “Esc” je však stejně žádoucí.

“Esc” je albem dvou tváří. Drsná a nekompromisní poloha převažuje, jejím zásadním jmenovatelem je intenzita. Nátlak tvrdých kytar je ruku v ruce s komplexní bubenickou exhibicí Bobbyho Jarzombeka padným argumentem, proč držet ruce vzhůru a bázlivě poslouchat. Klávesové party kapelníka Finna jsou mnohdy na hraně příčetnosti (slyšte např. “You Can't Fix Me No More”, nebo kytarou podpořený stěžejní riff “Married to the Cause”), hřmotný zpěv Trulse Haugena je pak jen leptavou třešničkou na dortu. Druhá tvář, nesrovnatelně jemnější a křehká, vyvažuje zlo kláves a kytarových výpadů, někdy v očekávatelných momentech, jindy náhle a nepředvídatelně. Ve skladbách jako “Darkness Delight” nebo “Aggrezzor” tyto okamžiky vstupují jako nenadálé světlo uprostřed temnoty, trochu ve stylu deus ex machina. Škoda, že tu a tam se Zierler nevyhnou příliš patetickému efektu (např. refrén jinak skvělé “Rainheart”).

Naproti tomu bych vyzdvihl filmové vyznění nahrávky. Klávesové rejstříky a poutavá aranžmá ve stylu dramatických filmových momentů jsou hlavními faktory, které povyšují "Esc" nad běžný rámec metalových nahrávek. To samozřejmě nebývá automaticky prospěšné či vhodné, ale v tomto případě jen marně nacházím podněty pro výhrady. Nemalý podíl nutno připsat vokální dvojici Truls Haugen - Kelly Carpenter. Jejich pozice napomáhá koncepčnímu vyznění nahrávky zejména v tom, že v podstatě sledujeme více než hodinový dialog. Zatímco Truls Haugen má na starosti vokální linky zemitějšího charakteru, Kelly Carpenter, jehož známe ze “Section X”, kde úspěšně bojoval s rolí nástupce Jorna Landeho, zastává pozici melodického tahouna. Oba se doplňují přirozeným způsobem a díky jejich ne úplně vzdáleným hlasovým dispozicím se nijak nepopírají.

Finn Zierler se vrátil v plné síle a natočil sebevědomou a trvanlivou desku. Není jednoduché se do této nahrávky dostat, její neprostupnost je však jen dočasná. Jakmile průsvitná blána praskne, je vyhráno. Na své by si měli přijít příznivci jak Beyond Twilight, tak i třeba novější tvorby Devina Townsenda.